Nezvládla jsem první den v nové práci
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Kašli na to, každý začátek je těžký… já si v každé nové práci ze začátku připadala jak totální debil, je to normální, spousta nových věcí. Myslím, že je chyba, že tě hned druhý den nechali jet samotnou, měl by za tebou někdo stát ještě pár dní. U nás to tak aspoň bylo, dělala jsem u kasy v McDonaldu a KFC a vždycky za mnou někdo stál aspoň ty první 4 směny, než jsem se trošku rozkoukala a zorientovala. Na lidi se vykašli a na nepřizpůsobivé tím tuplem, ti prudí furt a nikdy nepřestanou. Uvidíš, že za pár dní už to taková hrůza nebude 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je hnusný od nich teda 
lidí vidí jen čas a prachy, doba je taková. Vydrž tam ještě, časem se ty kody naučíš. Mě osobně by to taky dýl trvalo, kolik tam maj těch kodů že?
- Citovat
- Upravit
Taky jsem pracovala za kasou - v Tescu, kody si napiš na lepítko a lípni si to na monitor za čas je budeš zpaměti sázet i o půlnoci. Mě hodně pomáhal úsměv, prostě se dobře nalaď a usmívej se i když jsou ostatní zlí. Jakmile se zacvičíš a „osaháš“ si co a jak - bude to pohoda. Ale teda za kasou je to otročina - taky jsem tu práci vzala ale hledala jsem něco lepšího. Tak pevné nervy a nevzdávej to 
Jinak jako telefonistku mě vedoucí po prvním hovoru sprostě vyhodil od počítače že neumím mluvit. Sem to dost ořvala ale pak to šlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Buď v klidu, vím jak ti je, taky jsem nastoupila jako pokladní a průběh stejný jako u tebe… asi záleží na tom kde děláš… ono časem to bude lepší. To, že si se nenaučila kódy a co? Nejsi stroj. Nesmíš si to tolik brát. Taky jsem hodně citlivá a první dny jsem myslela, že probrečím snad celé. Raději delěj pomaleji, aby si měla jistotu, že se ti nepomotaj peníze.
A opravdu se uklidni. Měla si prostě špatný den, paní co tě zaučovala se k tomu taky nepostavila zrovna nejlépe. Měla tě to nechat markovat chvíli pod její kontrolou aby ti řekla co a jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neni to v super, kde je dnes akce?? Dnes musi byt vsude dost lidi, je pred svatky. Ale pokladnu se naucis jen casem, to jinak proste nejde! S tim nadavanim - na zakazniky si zvykni, budou horsi a horsi. Malokdo se umi chovat slusne, oni si mysli, ze na nas se vyrvat muzou!
Hlavu vzhuru, za tyden uz ti to pujde od ruky!! Jak me to ucila mama - usmivat a rikat si, ze jsou deb*love!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vydrž, za pár dní bude líp! Nikdo to nemůže první den umět, jak kdyby tam stál rok 
Ale pokud se tam k tobě takhle chovají, a mělo by to pokračovat, a ty bys chodila domů s nervama v kýblu 
Není jiný supermarket? Neříkám hned to zkoušet jinde, ale sama jsem byla na brigádě v obchoďáku, jen tedy vyrovnávat zboží, ale vedoucí byl super, srandista a nikomu nenadával. Všichni ho respektovali a makali a on chápal, že občas každý udělá botu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele prodavacky jsou v CR vetsinou neprijemne (ted to nemyslim na tebe, ale na tvoje nadrizene treba) a lidi jsou neprijemni na ne - zacarovany kruh. je to jako kdyz si kazdy vybiji frustraci na kazdem, ve vyslednku jsou vsichni nasr.ni a slabsi povahy to doma obreci.
Ty to ber tak, ze tam nejsi navzdy. Zatim proste vydrz, poustej veci jednim uchem tam, jednim ven a rikej si, ze brzo bude lip a budes jinde. Nerezignuj a nestan se dalsi frustruvanou prodavackou, ale ber to jako prozatimni brigadu, nez bude neco jineho. Ve volnem case se klidne pust do nejakeho studia, necemu se venuj, nema smysl sedet doma a uvazovat nad blbou praci.
Jo a zacatky jsou tezke vsude. Ja jsem asi treti den cestou domu sedela na zastavce a brecela, mela jsem pocit, ze uz se tam nemuzu vratit. Obor logistika - desny shon, stres, vsechno rychle, naklady v milionech, porad nekdo rval, ze bude pr.ser atd. nebudu kecat, ze by to za tyden bylo lepsi, ale clovek si zvykne na vsechno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Těsně po maturitě jsem nastoupila do jednoho marketu doplňovat zboží. Vzala jsem hned první práci, abych nemusela být na pracáku. Za sebe můžu říct, že takové jednání, jaké tam bylo zvykem byla hrůza. Mladý vedoucí prohlížel starším ženám skříňky, pracovali jsme třináct hodin a psal nám jen osm… Tenkrát jsem byla ráda, že jsem odešla pracovat jako sanitárka na chirurgii. Sice dřina, ale úplně jiné jednání. Todle je bohužel o lidech. Člověk tvrdou práci zvládne, ale hnusné chování spolupracovníků se hůře rozdýchává. Nemyslím si, že by jsi práci nezvládla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je mi líto, co prožíváš… 
Mám podobnou zkušenost…Akorát s tím rozdílem, že jsem měla brigádu…
Byla jsem také v obchodním řetězci a dělala jsem u masa a uzenin…
Musela jsem tam být už v půl 6, takže jsem vstávala kolem 4 hodiny ráno..
První den mě taky zaučovala vedoucí, jak to mám dělat s kasou…Byla poměrně nepříjemná a už to pro mě bylo hrozné…Taky nejsem zvyklá na takový přístup..
Když mě to,,naučila" neuměla jsem nic… Pracovala jsem od půl 6 do 11 do večera, samozřejmě jsem to nikde takhle napsané neměla… 
Neměli jsme tam žádně židle, takže jsem celou dobu musela stát a když jsem se opřela o pult, hned na mě přišla vedoucí, protože tam byly kamery… Pauza za celý den byla půl hodiny…
Vydržela jsem tenhle teror 6 týdnů a pak jsem odešla…Nezvládla bych to ani fyzicky ani psychicky…Přirovnala bych to normálně k šikaně na pracovišti…
Myslím, že to bylo moje nejlepší rozhodnutí, když jsem odešla…Za měsíc na to jsem si našla jinou práci a nedalo se to srovnat…
Přeji ti, aby se ti v nejbližší době naskytla jiná pracovní pozice…Myslím, že by tě to zachránilo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kocko, prvni tri mesice v praci jsou tezke. Netrap se, dej tomu cas a jako berlicku si rikej, ze pripadne odejit muzes…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co na to říct. Myslím, že se v tobě pere víc věcí. Nová práce, která bohužel není dle tvých představ, a ztráta miminka. zažila jsem něco podobného. Přišla jsem o mimi a musela jsem se vrátit do práce, do které jsem nechtěla. Trvalo strašně dlouho (2 roky) než jsem se s tím poprala.
Pokud jsi vzala práci pokladní, bohužel budeš muset počítat s tím, že na tebe lidi budou ošklivý. Nikoho nezajímá, že jsi tam první den. Všichni chtějí nakoupit rychle. A nadřízení se bohužel s tebou taky mazlit nebudou. Na tvé místo stojí fronta lidí, tak proč ti dávat čas na zaučení. Je to hrozný, ale je to tak.
nezbyde než přetrpět začátek a nebo to prostě vzdát a hledat dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Přesně tak, lidi dneska jenom buzerujou, ale nikdo si nezpomene na svoje začátky jak to bylo těžké Když chce někdo kritizovat, tak by si měl předtím zamést před vlastním prahem. Já náhodou pokladní v supermarketech obdivuju, taková otročina a almužnu a ještě poslouchat protivné zákazníky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já tě chápu, asi všichni jsme první dny v práci jen do počtu, o to horší to je, když máš začít plavat mezi lidmi, kteří se k tobě chovají jako k idiotovi. Já jsem pracovala jen v kanceláři, do styku jsem přišla jen s kolegy, kteří pochopení pro nováčka měli, ale ne s klienty. Jen jednou na mě jeden do telefonu řval, byla jsem tam asi třetí den a on mi dával za vinu, že na svou smlouvu čeká už dva měsíce. Myslím, že nejlepší je hodit takové lidi za hlavu, představit si je na tvém místě. Nepřizpůsobiví nejspíš ani neví, co to je první pracovní den. Kašli na ně, nemáš to zapotřebí. A na manžela kašli taky. On je taky určitě neomylnej.
- Citovat
- Upravit
Já jsem na vysoké zažila strašné 3 noční v pekárně jako brigádu. Byla jsem tam ještě s kamarádkou. Ostatní ženské nás pomlouvaly, když jsme byly každá u jiného pásu, řvaly po nás, sprostě nám nadávaly, tykaly…raději jsme si za celou noční ani na tu půlhodinovou pauzu nesedly. Mistr (chlap) byl v pohodě, jak zalezl, začal zase teror. Pak nás přeřadili na cukrárenskou výrobu. Tam jsme lepily perníky, balily čokoládové tyčinky (ten stroj se nám zpočátku líbil, ale pak začal zrychlovat a zrychlovat) a tam byly ženské klidné, trpělivé, prozpěvovaly si, dovolily nám si sednou jako „hlídat pec“ a ještě nám šouply zmetky ke svačině. Chodila jsem taky na brigádu k mamce do továrny na elektrosoučástky (ruce podrápané z kondenzátorů, věčně mě šlehaly jak byly nabité, pak mi přidělili práci, ve které byl málokdo dobrý a mi to kupodivu šlo a měla jsem klid). Některé ženské na mě byly hodné, některé odměřené, některé drsné, ale sprosté si být netroufly, protože jsem tam měla mamku. Na ostatní brigádnice ale byly některé jako saně. Takže nevěš hlavu, je to v lidech. V životě potkáš takové i takové. Já měla potom po škole v práci strašnou vedoucí, bála jsem se jí, byla hnusná, podrázacká, křivá, vydržela jsem to cca 7 roků, prostě jsem se jí klidila z cesty, v práci jsem se jí snažila vyhovět, její zlý charakter jsem neřešila. Teď je ona bez práce a nikdo jí nechce. Boží mlýny. Hele, zkus to ještě vydržet, dej tomu čas, přestaneš dělat chyby, nebudeš mít storna, zařadíš se mezi ostatní a vedoucí už budeš jedno, zřejmě se zaměří na další novou nešťastnici nebo brigádnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj holky, přišla jsem se vypovídat, poradit. Jedná se o nástup do nového zaměstnání, proto anonym. Práce není, mám maturitu, ale v mém oboru nic nenacházím. Naskytla se mi příležitost jít dělat za pokladnu. První den bylo školení, druhý den jsem stála s pokladní, která mě zaučovala, za kasou. Moc mě k tomu nepustila, bylo hodně lidí a aby jí to šlo od ruky, namarkovala všechno ona a já si psala do notýsku kódy. Takhle to probíhalo asi tři hodiny. Dneska jsem šla na první denní, dostala jsem kasu a měla jet už sama za sebe. Kódy jsem se doma učila, ale všechny za dva dny prostě neumím. Lidi zlí, nervozní..Jsem pomalá, kódy hledám. Občas zadám špatný druh a musí se zavolat vedoucí, aby vše stornovala. Pár nepřizpůsobivých občanů se do mě naváželo sprostě a mě se draly slzy do očí. Snažila jsem se vysvětlit, že tu pracuji první den, ale pochopení jsem nenašla ani u vedoucí. Nadávala mi před lidmi, že se mi ta storna nesmí stávat a že je všechny akorát zdržuji. Je mi to líto, snažila jsem se, nejsem zvyklá, že na mě někdo křičí, ani manžel si to ke mě nedovolí. Všichni mi automaticky tykají a jen mi hrozí. Musíš tohle, jinak tamto..Peníze nejsou, práci opustit nemůžu. Asi bych to neměla vzdávat. Teď sedím doma a brečím. Touhle dobou jsem měla být na mateřské a čekat na příchod svojí holčičky, ale o tu jsem v šestém měsíci přišla. Všechno mělo být jinak
. Manžel moje slzy nechápe, naopak se zlobí, že jsem neschopná naučit se pár blbých kódu a dávat si pozor na peníze. Jsem z toho všeho špatná. Myslím, že začátky jsou těžké pro každého a není nutné po mě hned štěkat, že jsem k ničemu. Zažil jste někdo stejný problém? Byl pro vás první den v práci zároveň posledním? Jak se k vám chovali kolegové, kteří vás měli se vším seznámit a zaučit vás?