Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
nevím, jak začít, je toho víc než dost, pokusím se nějak srozumitelně.
Dcera má 2,5 roku. Je hrozně šikovná, ale na druhou stranu „jiná“ než ostatní děti. Nemyslím ve smyslu postižení, ale povahou, a to mě vážně trápí. Je citlivá, dokáže být hrozně empatická a něžná, šikovná, co se týká jemné motoriky (o Vánocích, to jí ještě zdaleka nebyly dva roky, sama složila 40dílkové puzzle, aniž by jí to někdo musel ukazovat), zpívá, vypráví básničky („Polámal se mraveneček“ dokáže odrecitovat taky asi od ani ne dvou let), tancuje do rytmu, hodně si pamatuje, ráda „čte“, pozná barvy, dokáže cokoliv pojmenovat, sama se naučila počítat do deseti, má dobrou orientaci v neznámém prostředí, zkrátka je úplně skvělá a úžasná, ale… je to hrozný svéráz.
V dopolední miniškoličce nám dnes paní učitelky řekly, že máme počkat ještě dva měsíce a pak to zkusit znovu, protože funguje, jen když mě má doslova za zadkem. Jakmile se vzdálím (na chodbu), řev a nic nepomáhá, tety, ač jsou hrozně šikovné taky neví, jak na ni. To bych ještě chápala, taky jsem nechodila zpočátku do školky moc ráda a je ještě malinká a asi nevyzrálá, ale ráno se do školky těší a vypráví, jak tam bude sama bez mámy statečná, jak jsou tam tety hodné a jak si bude s ostatními dětmi hrát… a pak se ode mě nehne na krok, u všeho musím být, jinak šílený pláč. Ok, prý to časem zkusíme znovu a budeme ráznější (odchod a šlus), ale moc to nevidím. Jenomže to není náš hlavní problém, jen tady zase vidím, jak se dcera oproti jiným dětem chová jakoby „jinak“, ale to jí skutečně nemůžu mít za zlé. To jen na okraj.
Chodíme spolu ještě jedenkrát týdne do kroužku na takové to dětské zpívání a tancování, a tam je úplně hrozně vidět, jaká je to individualistka tvrdohlavá. Když ostatní budou tancovat, ona CHCE malovat, když ostatní budou malovat, ona CHCE zpívat. Jiný příklad: Když si ostatní děti budou hrát na dětském hřišti, ona MUSÍ mezi velké, pobíhat mezi skejťáky atd., atd. Prostě vždycky opak.
Samozřejmě to s ní zkouším po dobrým i po zlým, i ignorovat, ale prakticky nic s ní nehne. Připadá mi, jako by se chtěla už v tomto věku od ostatních pořád něčím odlišovat a naprosto neuznávala autority. Jinak je myslím docela vychované dítě na svůj věk - poděkuje, poprosí, pozdraví, hází odpadky jen do koše, nikdy na zem atd., dáváme jí pevné mantinely, ale prostě kdykoliv jsme mezi lidmi, projevuje se tahle její povaha. Samo že i doma, ale tam alespoň nemám ten viditelný rozdíl mezi ní a ostatními dětmi. Abych to zkrátila: Když ostatní poběží doleva, ona doprava. A já mám docela obavy, že to bude mít v životě moc těžké a my s ní.
Může se tohle ještě změnit, nebo je to neměnný povahový rys? Je to někdy vážně k vzteku i k pláči, chtěla bych, aby byla trochu víc stádní (omlouvám se za ten výraz, přiléhavější mě nenapadá). Jak s ní pracovat? Navíc čekáme druhé a bojím se, že to bude jen horší.
Věřte, že jsme zkusili různé přístupy, snažíme se nerozmazlovat, ale ještě se nám nepodařilo přijít, jak pořádně na ni. Připadá mi, jak kdyby se tak už narodila, prostě „osobnost“ od peřinky. Je to prostě naše milovaná holčička, ale zároveň pěkná vysavačka maminčiny trpělivosti a energie.
Asi ti moc nepomůžu,. ale byla bych ráda, že není jako ovce.
Jasně, pro mě to zní komicky, pohoda, ale chápu, že pro tebe to asi bude zápřah. Nicméně tak ji nedávej na tanečky s ostatními, ale zkus najít nějakou individuální aktivitu, kde bude sama za sebe. Třeba jí to s těmi dětmi přijde trapné, dělat vše stejně. Má potřebu se odlišit, ano, ale proč jí to, v rámci možností samozřejmě, nedopřát. Třeba může po nějaké době zjistit, že s ostatními o není až tak blbé ![]()
Každopádně máš pravdu, že je malinká. Má nárok si hrát jak chce, je to dítě. A To, že ovládá některé věci lépe, než by měla /nebo mohla/, ukazuje na to, že to opravdu bude individualita-chytrá a to s sebou nese i jisté odchylky od normálu.
Ale zase-kdo řekl, co je normální a co už ne?? Pokud je dcera spokojená, tak o nic víc nejde…
@robinka ach ano, kazdy jsme diky bohu jini, kazdy jsme original, nastesti.
Ahoj. Tak jsem přečetla tvuj příspěvek a vaše problémy s malou mi přijdou skoro malicherné
chápu že tě to štve že se vzteká a tak ale kdybych takle já uvažovala musela bych se zbláznit…mám syna kterému je.2,5 roku…nemluví umí jen - achjo, jo, ne, a pár zvuků…chodím s ním na plavčo kde všichni spolupracují potápí hlavu apod…on tam dělá jen to co chce a když mu to není umožněno tak hystericky řve…někdy jdu otamtad tak vyčerpaná(psychicky)…v krámu mi tropí scény válí se po zemi atd…přitom je také velice hodný, citlivý…na hřišti si vydrží 2hodiny hrát a vubec neotravuje…papá všechny potraviny až na sirovou zeleninu…ale kdybych ho nechala v nejake skolce stropil by urcite nehoraznou scenu…obcas taky uvazuju nad tim kde delam chybu ale vim ze ho nerozmazluji, mluvim na nej hraju si s nim…proste delam maximum…tak si to tak neber. každé období má své pro a proti…až budou v pubertě budeme na tyto časy vzpomínat v dobrém ![]()
Tvoje dcera je úplně normální. Chová se zcela podle vývojové psychologie s tím rozdílem, že je napřed a tím se vymyká - např. se ve 2,5 letech už nachází ve fázi negativismu (naprosto normální vývojové fázi), naopak citově je na tom odpovídajícím způsobem, prostě je připoutaná k mamince, což ber pozitivně. Zdravé dítě se k matce silně musí připoutat, aby z něj vyrostl zdravý jedinec. U někoho je to stádium kratší, u někoho delší, ale rozhodně to nelámej přes koleno. Násilným odpoutáním bys podpořila pouze úzkostný rys povahy. Prostě shrnuto, máš zcela normální dítě, jen je vývojově v některých ohledech napřed, aspoň se s holkou můžeš chlubit, takže nepanikař.
Ahoj,
Můj syn je taky jinačí. Beru ho jaký je. Teď je mu 5 a půl, číst vsechny písmena abecedy uměl do dvou let, i čísla, vs r chny barvy…no asi víš o čem mluvím. Má svou hlavu a nechce dělat nic, co se právě od všech dětí čeká, je samostatny, má rád svůj řád, od malička všechno srovnává podle barev, tvarů a tak, ve školce si s detmi moc nehraje a mluví s nima a s ucitelkama jen opravdu to nejnutnější. Samozřejmě mi je to pořád pripominano i paní ředitelkou, že se moc nebaví. Ano je jiný, ale je chytrý a samostatný. Tatínek je dokonce rád, protože on t s ky nemá rád takové ty veřejné věci, být šedou myší v kolektivu být prostě jako všichni, protože odlišnost není normální…
Nám to nevadí a máme ho strašně rádi. ![]()
@Fima píše:
Tvoje dcera má 2,5 roku. Je ještě maličká, navíc v „období vzdoru“. Vůbec nic bych neřešila. Na nějaké závěry je ještě moc brzy a za rok může být úplně všechno jinak a naopak. Taky mám mladšího syna „jiného“. Motoricky moc šikovného, ale je vidět, že je zkrátka „jiný“. V 9 měsících u něj začaly šílené afektivní záchvaty, nezvládal valnou většinu běžných situací, byl neustále v pohybu… Už v roce seděl u Lega a stavěl z toho veledíla, v 18 měsících si dokázal sám postavit komplet vláčkodráhu, ve 2 letech složí klasické 20-ti dílné puzzle. Neustále staví kostky různě do řad a obrazců, třídí si kostky podle barev, parkuje si auta od největších po nejmenší… atd. Je těžký introvert, děti nevyhledává a cizích lidí se až bojí. Na závěry je ještě moc brzy. Uvidíme za rok, až půjde do školky. Třeba je opravdu jiný (ve smyslu opravdu nějaké diagnózy a něco se u něj jedou potvrdí), třeba je jen takový zvláštní a svůj, anebo za rok bude všechno úplně jinak.Takže tvoje holčička mi podle popisu, přijde, ve srovnání s mým dítětem, naprosto normální.
Já si to taky myslela, když byli malému 2,3 roky, nezměnil se, je prostě svůj ![]()
@robinka Ahoj,něco podobnýho máme doma
v herničce mi dělala přesně to co neměla dělat zrovna. Příklad měli přeskočit švihadlo na zemi, že je to potok a všechny děti přeskočily jen naše s úsměvem přišla blíž a šlápla schválně na něj..Takhle bych mohla pokračovat. Moje mamka tvrdí, že je to velká osobnost už od narození. Některý věci jsou pro ni občas hroznej problém a když se sekne, tak s ní nikdo a nic nehne. Prostě to zrovna neudělá nebo neřekne, nebo se neomluví..
Paní učitelka ve školce mi říkala, že občas taky neudělá to co má udělat jako ostatní děti..
Mě ale,,jiná " nepřijde. Beru ji jaká je, i když občas je to vážně o nervy ![]()
Já bych dokonce řekla, že se trochu zklidnila ve školce. Chodí od září a ani není už tolik vzteklá jak bývala. Snad jsem to nezakřikla.
Maminky, všem vám strašně moc, moc, moc děkuji za názor a podporu.
Jsem vážně ráda, že jste mi napsaly, protože se teď cítím mnohem líp. A vám, co jste psaly, že máte doma taky pěkné kvítko, přeji hodně sil, naprosto chápu a vím, jak je to těžké je v sobě někdy zmobilizovat, když už je toho nad hlavu. Rodičovství dokáže být fakt dřina, zvlášť s těmihle rarachy. Zkusím se na to podívat z té lepší stránky, i když už se vidím, jak zas při dalším výstupu budu nad věcí, haha.
![]()
Její 2,5 roku…co řešíte? Myslím to v dobrém…Ja už doma to podobné…některé děti jsou silne osobností…i individuálně úplně ve vsem
![]()
@Fima v klidu, my máme školku i tak už za sebou, teď jsem spíš zvědavá jak to bude u zapisu v lednu
no co, odklad mu dávat nechci a nebudu. Chce to jen ty nervy na ostatní lidi-a proč nedělá tuto, a proč nechce jít sem…
protože nechce
![]()
@robinka hlavně opravdu klid
naše děti se rozhodli nebýt kolektivem. Jsou své od malička a tak si myslím, že jsou a budou silné osobnosti, které si za svým půjdou vždycky ![]()
@robinka dcera v tom věku taky byla hodně napřed, ale zásadně nechtěla dělat to, co ostatní, byla hodně individualistka - šla ve 2letech do montessori školky - na 2 dni. Nevím, jestli jsou všechny tyhle školky stejné, ale jí to tam max vyhovovalo, oni jí nenutili dělat nic společného, když chtěla, tak se účastnila, když nechtěla, mohla si dělat něco jiného. zrovna třeba to s tím zpíváním a tancováním měla taky. Ted je jí 4,5, chodí do státní školky, už se do kolektivu zapojuje - přeci jen ta potřeba sociálních vztahů jí dostihla, ale pořád si ráda hraje sama to „svoje“, co chce ona.
Takže já bych řekla, že se to časem zmírní, ted je ještě nevyzrálá a dětsky sebestředná, tak prostě chce jen to svoje. Zkus schválně nějaký montessori klubík nebo tak něco, třeba by jí to vyhovovalo