Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Kassy
Přesně tak, také mám pocit, že je to hlavně stížnost na hluk, který v ubytovně plné různě starých dětí těžko půjde nějak eliminovat - leda tak přestavbou a hlukovou izolací. Proč by děti nehulákaly v herně, když ta herna je primárně určena k nějakému tomu vyblbnutí a setkávání se. Čímž neříkám, že by mě to nesr…, kdybych měla děcka, co při hluku neusnou.
Dobře vzpomínám, jak jako dítě jsem jezdila do lázní a bylo zde slyšet každé prdnutí.
Jinak ano, najdou se i neomalené děti následující příklad svých rodičů. Ale nemyslím, že by jich bylo tolik. Je to spíše o tom, že negativních jevů si všímáme více a praští nás do očí. I negativní informace o něčem se šíří rychleji, než ta pozitivní.
Já z naší české výchovy nemám dobrý pocit.Ze zahraničních dovolených si odnáším pocit, že naše děti jsou nejhorší. Zdá se mi, že v zahraničí už překonali kult dítěte. Oni je nechávají žít. Naši rodiče pořád děti usměrňují, dohlížejí a obdivují. Celý den se u bazénu ječí. Buď se děti nečeho dožedují nebo je rodiče furt řídí nebo naopak obdivují. Cizinci své děti nechávají a ty jsou v pohodě. Nepotřebují být středem pozornosti, tak v klidu dovádějí. Můj pocit z dětí cca tři a starších.
@VitHan no ja ti nevim, ja zila v zahranici rok a pul a vetsi haranty 3+ jsem nikde nezazila (anglie) v osm vecer to v pyzamu porvava na ulici v desti (a to nebyl ukaz jednoho dne) a jine takove „hezky“ vychovane deti, protoze tam se deti nebiji (ja s tim taky nesouhlasim, ale mirne pres zadek nekdy na ukazneni by nezaskodilo), ale ani neokrikuji a potom to konci tak, ze tam je premira mladych matek a mladych chlapu po skole, co se jim nechce makat uz z toho duvodu, ze doma nemeli zadnou autoritu, a nechapou proc, by meli vstavat pet rano aby jsi do prace
Že děti v herně řádí, je samozřejmé, i moje by tam klidně řádily ještě v těch osm, kdyby nebyly tak unavené a kdybych je nechala. Ale ten hluk není to hlavní, o co mi šlo, spíš se pozastavuju nad tím, že jim rodiče nic neřeknou, když už by měl být noční klid. Víc mě zaráží bezohlednost těch dospělých tady, než že dvou.. tříleté dítě neví, že v půl deváté by mělo být tišší, když se má ztišit už po půl osmé podle domácího řádu. Že jedno dítě velí, jasně, druzí je poslouchat nemusí. Taky to svoje děti učím - aby se s dětmi kamarádily, když samy chtějí. Ne že jedna ze skupiny bude mít ve všem pravdu, a ostatní ji musí poslouchat, jinak se s ní nebude kamarádit. Aby měly svůj názor, uměly se samy rozhodnout, a ten názor umět projevit, a stát si za ním. Ne se prosazovat za každou cenu na úkor druhých, ale nenechat se využívat a dělat druhým poskoky. Nemám ráda výchovu stylem musíš - nesmíš. Takže jim spíš věci vysvětluju, když jim něco „přikazuju - zakazuju“, tak jim rovnou vysvětlím i proč to tak má být. A po pár letech takové výchovy často i samy řeknou důvod, takže nějaký účinek to má. Se zdravením to máme stejně, jak tady zaznělo - když někoho pozdravíme, a on neodpoví, tak se taky divily, dnes poznamenají, že paní asi neví, že se to sluší
A když potkáme děti, které nepozdraví, tak taky někdy řeknou, že to nebylo hezké.
Možná je rozdílnost výchovy i na vesnici a ve městě. Na vsi se lidi mezi sebou znají, je všechno tak nějak víc vidět, a ne že bych moc dala na to, co si kdo o mě myslí, ale je tam ta výchova asi trochu jiná. Na sídlišti se kolikrát neznají ani lidi z paneláku, tak proč by brali ohledy na cizí lidi. A možná je to i rozdíl ve věku rodičů, ti co už vyrůstali v tom, že všechno můžou, vedou své děti jinak než ti starší.
Tím „nechávají žít“ je myšleno, že jim nikdo neříká, když se chovají nevhodně? Nebo ony samy nějak vědí, co je vhodné a co ne? Já nejsem zastáncem drezúry místo výchovy, každých pět minut něco zakazovat a nařizovat, komentovat každý čin dítěte, ale stanovit hranice a pak tak nějak dohlížet na jejich dodržování, podle mě dítěti neubližuje, spíš naopak. Představa, že čtyřleté dítě dělá co samo přirozeně chce, a dostává co chce, aby bylo spokojené, a nikdo mu nic moc nevysvětluje.. jak se pak bude chovat v dospělosti, až nebude všechno podle něj? Až půjde do práce, kde ta pravidla bude muset dodržovat? Taky jsem v zahraničí zažila pár takových „přirozeně nevychovaných“ dětiček, a všem lidem z okolí se to nelíbilo.
Tohle jsou prostě důvody, proč se mi nelíbí moderní nevýchova. Dítě musí vědět, že ne vždy bude v životě po jeho, musí se naučit respektovat autority a vědět, že některé věci prostě nesmí, i když třeba zrovna nechápe proč. Abych podesáté v klidu vysvětlovala dítěti, že okolo silnice se s míčem neběhá, no pardon, to už mu radši jednu plácnu, míč seberu a jde se domů ![]()
@Lutonka píše:
Tohle jsou prostě důvody, proč se mi nelíbí moderní nevýchova. Dítě musí vědět, že ne vždy bude v životě po jeho, musí se naučit respektovat autority a vědět, že některé věci prostě nesmí, i když třeba zrovna nechápe proč. Abych podesáté v klidu vysvětlovala dítěti, že okolo silnice se s míčem neběhá, no pardon, to už mu radši jednu plácnu, míč seberu a jde se domů
Proč 10× vysvětlovat? Stačí jednou a důrazně a říct, že pokud to bude dělat, půjde se domů. Dělám to tak pravidelně a funguje to. Jednou jsem vzala odrážedlo a vlekla ho řvoucího domů, pochopil. Pak stačí jen připomenout, když se jde zas ven: pamatuješ co jsem říkala, jak je to nebezpečné bla bla…pochopí a mlátit ho kvůli tomu nemusím.
@mavejka píše:Řeším už delší dobu naprosto to stejné, jak vychovat děti v určitých hodnotách, které nám byly v dětství vštípeny (pomoci nezištně druhému, mít na ně ohled, děkovat, prosit, umění ustoupit a omluvit se atd atd) a taky aby uspěli v dnešním konzumním naprosto zkaženém světě. Mé starší dítě se pohybuje v partě dětí od malinka (děti z okolních domů) a mockrát jsem byla svědkem uvnitř party agresivitě, sprostých nadávek, šikany atd…To je tak, když matinky vypustí své rádoby vychované dítka bez dozoru ven, aby se po celé odpoledne prolítali. Pak když nastane krizová situace - konflikty, neumí to ani vyřešit, jelikož netuší, kde byl zdroj problému a pudově se každá zastane svého dítěte. Staršímu jsem řekla, že v jeho sedmi letech nebude lítat sám po venku, jen pod mým dozorem či na dobu nezbytně nutnou. Takže se zapojuje do chodu domácnosti, trávíme spolu více času, mám ho pod dozorem a přitom mu vysvětuju, jak se má slušně chovat, co je dobré a co ne a taky že existují zlí lidé, kteří jsou kupodivu mnohdy úspěšnější než ti hodní. Já osobně jsem v jádru až naivní, při každém novém zaměstnání si říkám, že se nebudu svěřovat a zachovám si odstup - udělám svou práci a hotovo, a pak mě vždy někdo získá, zlomí a vyvábí ze mě nemožné a pohořím…
Posledních pár dní se víc zabývám otázkou, jestli je v dnešním světě možné vychovat děti ke slušnosti, ohleduplnosti, a podobným pravidlům, které dřív bývaly samozřejmostí..
Mám trochu obavy z toho, že když je takto vychovám, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, tak budou v životě za exoty. Protože mi připadá, že většina dětí je dnes vychovávána/ nevychovávána jinak - jsi víc než ostatní, ty můžeš všechno, dostaneš vše co chceš, celý svět se bude točit jak pískneš, rozhoduj, poroučej, tak je to správně. Setkáváme se s takovým chováním i v naší škole a školce, ale protože žijeme na vesnici, není to tam ještě tak časté. Teď jsme s dcerami na měsíčním pobytu v lázních, a nestačím se divit. Ne že by moje děti byly andílci, poslušní, tišší a hodní. Ani omylem. Jsou to živlové neposední, často neposlušní, jako každé dítě. Ale když jim řeknu, že mají brát ohledy na ostatní lidi, že mají být zticha, když je noční klid a děti chtějí jít spát, nebo aby neječely v jídelně, netahaly židle v pokoji po zemi, protože je to slyšet na půl patra, tak to prostě udělají, protože je to slušnost. Ale jsme jedni z mála. A nejen že se chovají často hrozně děti, ale bohužel i jejich rodiče. Hluk a řev ještě hodinu po uvedené době nočního klidu, v herně si jedna holčička začne poroučet, co kdo má dělat, a další 4 ji musí poslouchat, jinak je sprdne, a stejně tak sprdává klidně i svoji maminku, když ji mírně napomene.. Drzost, rozmazlenost, bezohlednost. Vidím a slyším denně. A doufám, že zvládnu vychovat své dcery nejen k té slušnosti, ale i k takovému sebevědomí, aby si tu výchovu i udržely a nezačaly se coby velké chovat stejně, jen aby zapadly..
@Lutonka Chudák dítě, na děti se přece musí mísrně, co se jim vysvětlí, to pochopí, ne huk na něj, plácnout a ještě mu to sebrat (píše matka, která by udělala to samé, co Ty) ![]()
@Špuntice1986 píše:
Proč 10× vysvětlovat? Stačí jednou a důrazně a říct, že pokud to bude dělat, půjde se domů. Dělám to tak pravidelně a funguje to. Jednou jsem vzala odrážedlo a vlekla ho řvoucího domů, pochopil. Pak stačí jen připomenout, když se jde zas ven: pamatuješ co jsem říkala, jak je to nebezpečné bla bla…pochopí a mlátit ho kvůli tomu nemusím.
Je to sranda, ja si tovzdy myslela taky.Mela jsem dite, ktere nylo mimoradne chapave a nebyl nikdy problem.Nyni s nim mlati obdobi vzdoru a kdyz ma den, mohlo by to probihat napriklad takhle: „nebehej kolem te silnice, jezdi tam auta! Pokud toho nenechas, pujdeme domu“ „neeeee“,„myslim to vazne“,„neeee“,nacez nych ho vzala za ruku, ale mily chlapecek by se zacal vzpouzet, vrestet, chytat se okolnich tyci, lamp atd. Mohla bych ho jeste zkusit namotivovat nejakou odmenou, jenze v tuto chvili uz to zaprve nepomuze a zadruhe je to nevychovne. Takze bych ho odpacila domu a svete div se, druhy den by to dost mozna udelal znovu. Takze asi tak.Ne vsechny deti jsou v kazdem velu schopny domluvy, nesudte proto vychovu ostatnich, kazda maminka zna sve dite nejlepe ![]()
A navic zastavam nazor, ze pokud dite ohrozuje na zdravi ci zivote sebe nebo druhe osoby, placnuti je adekvatni trest.
@Lutonka já jinou výchovu neodsuzuji, se synem 3,5r. mlátí vzdor jak blázen…že na silnici jezdí auta, to ví, to je jako informace, že tráva je zelená…já mu jen říkám, co by kdyby: spadneš, rozesekneš si hlavu, poteče ti krev a budeme muset do nemocnice…je fakt že každé dítě chápe v jiné míře a na každé platí něco jiného, tohle platí u nás, vyzkoušela jsem, a funguje to…díky bohu
má teď tendenci před každým autem uhýbat i na chodníku, na každé křižovatce se zastavíme a rozhlížíme a dokud se pořádně nepodívá, nepřejdeme (opět problém, když jde někdo cizí s námi a do silnice vleze bez rozhlédnutí)
o to je ta výchova náročnější, každý člověk i dítě je jiné, každý má hodnoty někde jinde, pro každého je normální něco jiného
holt jsme zvolily jedno z nejnáročnějších povoláních na světě ![]()
@Voltiček ono je to těžké, když naučíme dítě jen „pomoci nezištně druhému, mít na ně ohled, děkovat, prosit, umění ustoupit a omluvit se atd atd“
tak se z něj stane dost pravděpodobně otloukánek.
Takže je to potřeba korigovat i z druhé strany, naučit říkat ne, pomáhat, ale né pokud by z toho byl „existenční problém“, darovat, ale rozmýšlet si komu, o hračky se dělit, pokud opravdu chci - mám právo nepůjčit každému všechno, a je jedno, jestli je mi pět nebo třicet a jestli jde o kyblíček nebo rtěnka nebo auto. Nevím, proč bych z prcka měla vychovat uťáplinu, dnešní svět by ho semlel.
Takže se snažím malýho učit, pokud něco chce, tak poprosit, ale zároveň respektovat, že to majitel nebude chtít dát, podělit se o hračky, o dobroty na hřišti, ale né pokud je to jediný kus nebo pokud má např. opravdu hlad (nevím, proč by se měl s někým dělit o rohlík a pak „být bez večeře“, o pytlík bonbonů proč ne).
Ve městě taky nejde zdravit každého, já ho učím, když vejdeme do budovy, aby zdravil, aby klepal na dveře, aby zdravil lidi, které zná, případně ty, se kterými pak bude mluvit (prodavači, lékaři, průvodčí ve vlaku).
Zatím se mi snad daří, ví, že má právo říct ne, když se mu někdo vrhá po motorce, ale zároveň jsme zrovna minulý týden společně vytřídili doma hračky pro „děti, co nemají ani maminku ani tatínka a nemají dost korunek na hračky“ (odvezeme je do kojeňáku/děcáku). Ale udělala jsem to tak, že jsem mu přistavila do pokoje bednu, ať do ní dá jen to, s čím si už nechce hrát, co už ho nebaví. Bylo vtipné sledovat, jak si každou hračku vzal do ruky a říkal, tohle už nechci, tohle chci, tohle miluju, to nedám, tohle se bude dětem líbit, to jim dám,…no co vám budu vyprávět, nakonec toho byl celý velký pytel, a teď už týden otravuje, kdy teda už pojedeme za těma dětma, abysme jim dali hračky a chce tam jet se mnou ![]()
Příspěvek upraven 29.09.15 v 10:19
@Mar__tanka1983 píše:
@Voltiček ono je to těžké, když naučíme dítě jen „pomoci nezištně druhému, mít na ně ohled, děkovat, prosit, umění ustoupit a omluvit se atd atd“
tak se z něj stane dost pravděpodobně otloukánek…souhlas…jako malá cca 5 let na vesnici…pomáhat druhým, hlavně starším…tak toho hned jeden dědek využil a pokusil se mě znásilnit, člověk co bydlel pár metrů od našeho domu, s jeho vnukem jsem si hrávala a chodívala k nim na návštěvy…a teď aby si ty mámy vybraly, jak to své dítě budou učit…byl to člověk, kterého jsem znala a znali ho i rodiče
@VitHan píše:
Já z naší české výchovy nemám dobrý pocit.Ze zahraničních dovolených si odnáším pocit, že naše děti jsou nejhorší. Zdá se mi, že v zahraničí už překonali kult dítěte. Oni je nechávají žít. Naši rodiče pořád děti usměrňují, dohlížejí a obdivují. Celý den se u bazénu ječí. Buď se děti nečeho dožedují nebo je rodiče furt řídí nebo naopak obdivují. Cizinci své děti nechávají a ty jsou v pohodě. Nepotřebují být středem pozornosti, tak v klidu dovádějí. Můj pocit z dětí cca tři a starších.
Více-méně souhlasím. Taky mám pocit, že u nás dospělí jaksi více řvou… A neustále „hlučně vychovávají“… ![]()
A přitom nemám pocit, že by naše dospělá populace byla nějak líp vychována, než ta v zahraničí, spíš naopak.