Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nová rodina s nevlastními dětmi, jak se vypořádat s výchovou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.10.25 10:13
@Sicakdub píše: Více
Já nechápu, proč čerstvě rozvedený chlap hned musí bydlet u jiné ženy a hned do toho zatahovat děti. Její syn je zvyklý na něco jiného než tvoje děti, což je úplně normální.
Nemůžeš přece porovnávat svoje děti s jejím synem. Ty máš děti v péči, nebo si je jen bereš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 10:33
@Sicakdub Nevlastní děti jsou vždycky otravné a je úplně jedno jestli jsou hodne nebo rozmazlené. Nechapu proč jste spolu hned začali bydlet, mohli jste randit bez dětí a seznamovat se vsichni postupně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 10:57
@Sicakdub píše: Více
Nechceš o přítelkyni přijít, ale chceš jí i jejího syna předělat k obrazu svému. Máš pocit, že všechno víš nejlíp, máš patent na rozum i na výchovu dětí a víš přece úplně nejlíp, co její syn potřebuje a jak by se měl chovat. Rozvedeš se a hned se nasáčkuješ do domácnosti a výchovy ženy, co byla 4 roky sama a chceš jim měnit život od základu. Ty tu nehledáš návod, jak s ní hezky žít, ale jak jí co nejrychleji donutit aby bylo po tvém. HNED! Sorry, ale to je fakt hrůza, být na jejím místě, tak tě i s tvýma dokonalýma dětma kopnu do řitě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 12:17
@ZuzaM píše: Více
Ano, ano - poslední slova z posledního souvětí jsem chtěla napsat ve svém prvním příspěvku (také na konec příspěvku), ale pak jsem je tam nedala. Až na jeden „malinký“ rozdíl: to úplně poslední slovo jsem chtěla dát jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 17:51
„chci aby moje deti respektovali přítelkyni a jejího syna… a po pravdě to nefunguje“
Ako vnimaju priatelku a dieta tvoje deti? Hraju sa s nim? Maju ho radi alebo radsej sa mu vyhybaju?
„dostane vše jen aby bylo po jeho a nevztekal se…“
Chlapce, toto je zaciatok velkeho pruseru. Podla mna vobec netlacis na pilu, ani nemas prehnane naroky. Takto stare dieta uz MA aMUSI pocitit hranice, ked sa mu povie NIE a prejst si hadzanim sa o zem a ze tym nic nedosiahne. Priatelka vychovava obludu, ak s tym NEzacne teraz, cim bude decko starsie, tym tazsie to pojde, tym menej ju bude pocuvat a ked bude mat povinnosti v skole, tak ho nedokope k tomu, aby ich splnil. Aby si upratal bordel po sebe, izbu. Staci ze nechce a sak nemusi. Rozmaznane decko pokazi vylety, dovolenku, tvoje deti sa budu citit doma zle (schvalne sa ich spytaj, ako sa citia v jeho spolocnosti) a SVOJIM DETOM pripravis peklo na zemi.
Takze bud sa nastavis - ak toto nevyriesime do roka, rozchod - alebo uprimnu sustrast tebe a detom. Ako, mozno prehanam, ale cas vzdycky ukaze. A ja si dovolim vestit, ze to vobec nebude lepsie a ako rodinu vas to rozlozi. Len preto, ze ty lubis nejaku trubku a neberes ohlad na svoje deti a ako de. bilne vychovava ona to svoje.
S priatelkou navstivit detskeho psychologa a rozpravat sa o vychove, nech vam doporuci aj nejake knizky a so zatatymi zubamu si prejst obdobim vzdoru. Ak sa decko nevyzuri a nepociti tie hranice - ze nieco nemoze, nedostane - paradoxne ma pocit neistoty (rodic neni pevny bod, ale sr.acka s ktorou krpate decko dokaze kyvat!). On si v tomto veku nedokaze poradit so100% slobodou, potrebuje pocit, ze ho niekto vedie, ze ma hranice a VTEDY sa citi V BEZPECI a vyvija sa dalej normalne.
Alebo sleduj teda ten rok, kde sa posuniete, ako velmi budu tvoje deti spokojne, ako sa ty budes citit a ako vam to ako rodine NEbude fungovat. Mozno bude, neviem. Uvidis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 18:03
@Alušáček píše: Více
nesouhlasím
Když děti obecně máš ráda a miluješ svého partnera, tak ho bereš i s jeho dětmi a závazky - ale samozřejmě ne hned, chce to pár měsíců, než do vztahu děti zatahovat, a ne se čerstvě rozvést a hned seznamovat tři děti, to je úplně špatně pro všechny, hlavně pro ty děti! 
zakladatel neumí ani česky, naběhl hned s teorií, že je synek „rozmazlený a vše je jeho“, absolutně nechápu, že se scházejí všichni, zatím se mají jen poznávat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 18:59
@Lucy75 píše: Více
Ja nevim, deti mam všeobecné rada, deti kamarádek, kamarádky dcer. Presto jsem lásku k nevlastnímu synovi v sobe nenašla, i kdyz jeho otce miluju. Naštěstí mam rozum a nikdy jsem to nedala najevo, ale upřímně řeknu, ze jsem byla rada, ze kvuli vzdálenosti u nás nemohl byt uplne často. Nejsem na to pyšná, je to hodný kluk, ale lezl mi na nervy jako obtížný hmyz. Ted uz je dospěly, vztahy máme v pohode, protoze jsem se vždycky uměla chovat jako hodna teta 
Myslim, ze každý neumí přijmout nevlastní dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 19:01
@Lucy75 píše: Více
oni se nescházejí, ona psal, že spolu bydlí, a přitom je čerstvě rozvedený
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.10.25 19:07
@Alušáček píše: Více
Doplnila bych k tomu, že každý neumí přijmout každé dítě. Děti jsou také různé. Syn mého už pomalu minulého přítele má autistické rysy, což by nebyl až tak problém. Ale má obrovský sklon k násilí, který u něho ještě podporuje dědeček, který mu například na Vánoce nakoupí za 2 tisíce rachejtlí a výbušnin. Kluk hraje na počítači tanky, na zahradě řeže s pilou, střílí z kuše, rozbíjí cokoliv kladivem. Když je u mne, celé dny je na počítači. Dětské akce ho nebaví, hlasitá hudba mu vadí. Neposlouchá nikoho. Ve škole ve vyučování spí. Hodně jí a hodně tloustne. Nedokážu ho mít ráda, bohužel.
- Citovat
- Upravit
18.10.25 22:04
@Anonymní píše: Více
Chudák kluk. Oni v něm násilí nepodporují, oni ho vyvolávají!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.25 22:10
@Anonymní píše: Více
A ani ho mít ráda nemusíš, není to žádná tvoje povinnost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.25 15:29
Já si našla přítelkyni s dětmi - 5let a 9let, já sama děti nemám, ale mám s nimi zkušenost jako Aupair - 3 roky. To jsem se starala o 4 děti mezi 2-10 lety. 2 děti byly z prvního vztahu od hostmom a 1 od hostdad a ještě měli jedno společné. Nedorozumění a střety tvoje vs. moje tam byly na denním pořádku. Začala jsem číst vzdělávací knížky o vývoji, psychologii, rodičovství. Dětí mi bylo moc líto, měla jsem k nim hluboké pouto a cítila jejich bolest z nepřijetí a z toho jak denně bojují o pozornost rodičů i mojí. Projevovalo se to různě, vztekem, vzdorem i agresí a nejvíce mi pomáhalo mít pochopení. Zastavit se, nadechnout a pak pojmenovat to chování jako, vypadá to, že se hodně zlobíš, viď? Chceš mi o tom říct? Pohlazení po zádíčkách, taky hodně vyřešilo. Každé dítě je jiné a má jinou citlivost. Chlapeček tvé přítelkyně z tebe nejspíš cítí, že ho nemáš rád. Na tom se dá pracovat, když se mu budeš věnovat. Stačí se zapojit do hry, povídat si s ním, zablbnout s ním, můžeš ho učit kopat do míče apod. Získat si čtyřleté děťátko opravdu není těžké, pokud chceš.
Já jsem si děti své přítelkyně získala přes jejich zájmy, oběma stačí hlavně pozornost a jsou neskutečně vděční a spokojení. Jediné, co nám komplikuje vztahy je jejich chůva, na kterou jsou zvyklí. Bylo pochopitelné, že ji měly, když byla přítelkyně sama, protože hodně pracuje. Teď už je v našem životě na víc a má v něm moc velký prostor. Je to podobný ekvivalent k dotěrné ex. Ale o otci chlapečka se nezmiňuješ.
- Citovat
- Upravit
21.10.25 14:34
@Anonymní píše: Více
hm.. to je hodně zajímavý pohled, i s tím trefným příměrem chůvy k ex 
rozumím ti, co píšeš mi přijde fakt pěkné a empatické, přeji vám domů hodně štěstí a lásky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
