Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Anonymní píše:
Jsem asi divná, ale řeším v sobě nyní takový problém. Bydlíme na menším městě. Vždy jsem bydlela v bytě, ale toužila po domu. Naskytla se nám možnost koupit pozemek na okraji obce. Nechali jsme postavit dřevostavbu samostatně stojící. Kolem nás je z jedné strany pole a z druhé pár domů. Do centra obce cca 7 minut chůze, takže kousek. A já zjišťuji, že mi bude chybět ten pocit, že kolem sebe mám lidi, že jsem v centru dění. Nemusím s nimi mluvit, ale bude mi chybět ten cvrkot kolem mě. Venku pobíhající děti, sousedy, a tak. Měli jste to takto taky někdo? Spousta lidí říká, jak mají rádi klid, ale ve mně to spíš vzbuzuje úzkost. raději an.
Tak, stává se to no
jak dlouho tam jste? Nemůže to ještě být prostě jenom z nezvyku, že by se to ještě dalo nějak do kupy? Navíc jestli jste šli dokonce na okraj obce a ne na vesnici, tak se tím spíš dá očekávat, že časem budou lidi přibývat a nebude tam takový klid jako teď ![]()
To bude spíš takovej strach z neznáma, jak nejsi zvyklá. Pokud máš centrum 7 minut chůze, tak v tom opravdu problém nevidím, když tě popadne ta úzkost, tak se prostě sebereš a půjdeš blíž k lidem
Buď ráda, že pak na noc budete mít klid. ![]()
7minut chuze neni 70km po dalnici
si zavolej kamosky na vino, spolecny kamose na grilovacku atd. Muzete si delat co chcete na zahrade. Az budes mit jednou rodinu, budes rada, ze kdyz se ti nechce ven, muzes si drepnout s ditetem jen na zahradu a je to
my mame byt. Protoze jsem chtela take trsvit cas furt ve meste mezi lidma - ted me to tu neba a lidi me stvou… takze az na stari chci do chajdy k mori ![]()
Mam to tak taky.
Stehovali jsme se z opravdu rusneho mista uprostred velkomesta na jeho okraj.
Bydleli jsme v byte, vsude okolo byly obchody, auta, ruch.
Ted bydlime na okraji, kde jsou jen rodinne domy, zahrady a podle me zadny zivot. Pritom je to porad mesto s 1,4 mil. obyvateli.
Vzdycky jsem bydlela ve meste a moc jsme si tu nezvykli. Jsme tu 4 roky.
Deti mame a presto nam prilis velky klid nevyhovuje.
Budeme se zase stehovat bliz centru a absence mestskeho ruchu je jednim z duvodu, proc jdeme pryc.
Já si myslím, že máš jenom strach z nového.
My jsme koupili pozemek a budeme stavět 300 km daleko od mé rodiny, přátel,… To je teprve ten pravý pocit úzkosti. Obzvlášť když mám krásný vztah s rodiči, oni zbožňují zase naše děti a navštěvujeme se velmi často. Teď od nich bydlíme nějakých 40 km. Ale baráček je prostě baráček. Až se nastěhujete, určitě si to sedne a bude to fajn
Pokud ne a byla by si hodně nešťastná, pořád můžete barák prodat a jít jinam. Když nejde o život, jde o … ![]()
@Anonymní píše:
Jsem asi divná, ale řeším v sobě nyní takový problém. Bydlíme na menším městě. Vždy jsem bydlela v bytě, ale toužila po domu. Naskytla se nám možnost koupit pozemek na okraji obce. Nechali jsme postavit dřevostavbu samostatně stojící. Kolem nás je z jedné strany pole a z druhé pár domů. Do centra obce cca 7 minut chůze, takže kousek. A já zjišťuji, že mi bude chybět ten pocit, že kolem sebe mám lidi, že jsem v centru dění. Nemusím s nimi mluvit, ale bude mi chybět ten cvrkot kolem mě. Venku pobíhající děti, sousedy, a tak. Měli jste to takto taky někdo? Spousta lidí říká, jak mají rádi klid, ale ve mně to spíš vzbuzuje úzkost. raději an.
Jak dlouho tam bydlíte? Třeba si to ještě sedne. Jelikož s tím už nic moc nenaděláš, tak bych si na tom našla ta pozitiva, jakože žádný vřískot, nepříjemní sousedi, kdykoli si otevřeš okno a hlavně není to lán světa mezi lidi. Četlas Vejce a já? Ona měla k sousedům 6km, myslím
. Každý je stavěný na něco jiného. Můj manžel by mohl bydlet úplně na samotě, statek se zvířaty a nic a já třeba ne, přestože věřím, že to má své kouzlo.
@Nairol píše:
Mam to tak taky.
Stehovali jsme se z opravdu rusneho mista uprostred velkomesta na jeho okraj.
Bydleli jsme v byte, vsude okolo byly obchody, auta, ruch.Ted bydlime na okraji, kde jsou jen rodinne domy, zahrady a podle me zadny zivot. Pritom je to porad mesto s 1,4 mil. obyvateli.
Vzdycky jsem bydlela ve meste a moc jsme si tu nezvykli. Jsme tu 4 roky.
Deti mame a presto nam prilis velky klid nevyhovuje.
Budeme se zase stehovat bliz centru a absence mestskeho ruchu je jednim z duvodu, proc jdeme pryc.
Deti zahradu neprivitaly?To bydlite na okraji Prahy? Ktery smer? Uvazuji o tomtez.Ale bydlim v centru a chceme prirodu.
Ahoj,
zaujal mne tvůj příběh… záleží na tom, jestli máš děti… pro děti je ideální domeček, zahrada, pole .-)
Chápu s čím se pereš..
My teď naopak řešíme, že bychom opustili byt a právě hledáme takový domeček někde v klidu… ale podotýkám, že máme dvě děti … 11 a 5 let ![]()
Já bych klid občas uvítala…
Ty píšeš, že to máš do centra kousek, tak to je ideální ![]()
A mohu se zeptat, kde jste? .-)
My zase uvažujeme jít z bytu do baráčku .)
@Anonymní píše:
Jsem asi divná, ale řeším v sobě nyní takový problém. Bydlíme na menším městě. Vždy jsem bydlela v bytě, ale toužila po domu. Naskytla se nám možnost koupit pozemek na okraji obce. Nechali jsme postavit dřevostavbu samostatně stojící. Kolem nás je z jedné strany pole a z druhé pár domů. Do centra obce cca 7 minut chůze, takže kousek. A já zjišťuji, že mi bude chybět ten pocit, že kolem sebe mám lidi, že jsem v centru dění. Nemusím s nimi mluvit, ale bude mi chybět ten cvrkot kolem mě. Venku pobíhající děti, sousedy, a tak. Měli jste to takto taky někdo? Spousta lidí říká, jak mají rádi klid, ale ve mně to spíš vzbuzuje úzkost. raději an.
Moje žena to tak měla
zvykneš si a klidu si začneš strašně vážit.
Stěhovat se teprve budeme. Ono je to tam hezký a časem domky asi přibudou. Děti máme 12 a 7 let.Je to taková asi nostalgie, že po letech opouštím to co mám ráda. Že vyjdu ven na zahradu, kde kolem nic moc není a už neuvidím tam toho nebo nepokecám se sousedou. Jaká bude konečná reakce, až se přestěhování zrealizuje, nevím. Třeba to ze mě spadne a budu si to užívat, ale moc tomu zatím nevěřím. děkuji všem za slova podpory ![]()
@Anonymní píše:
Stěhovat se teprve budeme. Ono je to tam hezký a časem domky asi přibudou. Děti máme 12 a 7 let.Je to taková asi nostalgie, že po letech opouštím to co mám ráda. Že vyjdu ven na zahradu, kde kolem nic moc není a už neuvidím tam toho nebo nepokecám se sousedou. Jaká bude konečná reakce, až se přestěhování zrealizuje, nevím. Třeba to ze mě spadne a budu si to užívat, ale moc tomu zatím nevěřím. děkuji všem za slova podpory
Aha, tak tomu dej čas
heleď, já se pokaždé chtěla stěhovat (jakože fakt chtěla), pokaždé to bylo objektivně lepší místo a s odstupem času vidím, že jsem udělala dobře, ale odcházení bylo pokaždé šílené
navíc jestli jste na okraji obce, všechno se fakt postupně zahušťuje. Ani se nenaděješ a za chvíli tam budete mít 2× tolik domů
dej tomu šanci a pak uvidíš. Odejít zpátky nebo se přesunout o kus vedle jde vždycky.
@Anonymní píše:
Deti zahradu neprivitaly?To bydlite na okraji Prahy? Ktery smer? Uvazuji o tomtez.Ale bydlim v centru a chceme prirodu.
Zahrada samozrejme zaujala vsechny.
Ale je to misto, kde ma kazdy velikou zahradu a je tam opravdu klid. Skoro venkov.
Ja se s nikym ze sousedu setkavat nemusim to ne, ale chybi na spis takovy ten okolni ruch.
I do obchodu je to celkem daleko. Proste uplny okraj mesta.
Ted se budeme stehovat taky do baraku, ale je to mnohem rusnejsi misto. Do skoly a skolky je to kousek, to tady neni. Kdyz si vzpomenu v patek vecer, ze chci do centra, nemusim nutne jet autem atd.
V Praze nebydlime, zijeme v Nemecku.
@Anonymní píše:
Jsem asi divná, ale řeším v sobě nyní takový problém. Bydlíme na menším městě. Vždy jsem bydlela v bytě, ale toužila po domu. Naskytla se nám možnost koupit pozemek na okraji obce. Nechali jsme postavit dřevostavbu samostatně stojící. Kolem nás je z jedné strany pole a z druhé pár domů. Do centra obce cca 7 minut chůze, takže kousek. A já zjišťuji, že mi bude chybět ten pocit, že kolem sebe mám lidi, že jsem v centru dění. Nemusím s nimi mluvit, ale bude mi chybět ten cvrkot kolem mě. Venku pobíhající děti, sousedy, a tak. Měli jste to takto taky někdo? Spousta lidí říká, jak mají rádi klid, ale ve mně to spíš vzbuzuje úzkost. raději an.
Ahoj,
máte děti? My jsme se také přestěhovali z města na vesnici a to rovnou po šesti letech v Praze na malou vesnici na Jižní Moravě
rozdíl obrovský a víš co? Já si to strašně užívám.
Je to zvláštní, ale čas plyne nějak pomaleji, začneš vnímat čtvero roční období (do te doby prostě v tom městě se to tak strašně prolíná a vlastně ani nezažiješ haldy sněhu apod.), nějak najedeš na uvolněnější vlnu. Pak příjdou děti, budeš moci jen otevřít dveře a mít je venku, ale zároven v bezpečí, začneš si ten klid užívat.
Ono to příjde. Mě také ze začátku chyběl ten pocit, že udělám pár kroků, sednu na MHD a hned jsem v centru a můžu cokoli - ačkoli jsem za těch 6 let do centra nechodila (ale do Národního na opery každou zimu
). Ale pak zjistíš, že ani to nepotřebuješ.
Nebo alepson tak jsem to měla a mám já. Nikde bych nechtěla žít raději
Mám ráda ten pocit, že mám kolem sebe stále stejné tváře, že se na ně mužu spolehnout, že i když mé děti budou pobíhat pár ulic vedle, tak stále na ně budou koukat oči, které je budou chránit, že se tak nějak známe. Já si tedy začala opravdu až s dětmi užívat ten pocit, že někam patřím, že máme takovou komunitu
Nevím zda to umím pořádně vysvětlit
a popsat.
Uvidíš, bude to super. Do práce dojíždíš daleko?
Jsem asi divná, ale řeším v sobě nyní takový problém. Bydlíme na menším městě. Vždy jsem bydlela v bytě, ale toužila po domu. Naskytla se nám možnost koupit pozemek na okraji obce. Nechali jsme postavit dřevostavbu samostatně stojící. Kolem nás je z jedné strany pole a z druhé pár domů. Do centra obce cca 7 minut chůze, takže kousek. A já zjišťuji, že mi bude chybět ten pocit, že kolem sebe mám lidi, že jsem v centru dění. Nemusím s nimi mluvit, ale bude mi chybět ten cvrkot kolem mě. Venku pobíhající děti, sousedy, a tak. Měli jste to takto taky někdo? Spousta lidí říká, jak mají rádi klid, ale ve mně to spíš vzbuzuje úzkost. raději an.