Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky,
na emimino chodím jen chvíli, ale o miminko se pokoušíme již 5,5 roku. Mám za sebou 4× IUI, 1× IVF, 1× KET a jedno přizozené otěhotnění, po 5letech, které skončilo v 10tt, přestalo srdíčko. Myslím si, že máme všechna vyšetření hotové a v pořádku. Spermio, hormonální profil, štítná žláza, průchodnost, genetiku, imunologii, mobilizaci a cvičení dle mojžíšové - vše v pořádku, různé bylinky apod. Jen podotýkám, je mi 34. Už nevím, co dalšího mohu udělat, nejhorší je na tom to, že nikdo zatím nepřišel na příčinu. Je možné, že jsme nějaká vyšetření opomněli? Je tady někdo s obdobným problémem?
Takový případ znám ze svého okolí. Ti manželé se kvůli tomu rozvedli a do roka čekali každý dítě s někým jiným. Držím palce, ať to konečně vyjde…
@kukík Zkuste se na to tolik nezaměřovat a ještě chvíli počkat. Moje kamarádka přišla na svět jako jedináček 11 let po svatbě svých rodičů, a to se snažili od začátku. Nikdo už to nečekal, prostě to vzdali, že asi děti nebudou a najednou z ničeho nic buch a bylo to. Pokud se vám to nepodaří vůbec, zkuste adopci nebo pěstounskou péči. Já vím, že to není ideální, ale pokud si vezmete miminko nebo hodně malé dítě, tak máte velkou šanci, že se mezi vámi časem vytvoří plnohodnotný vztah rodičů a dítěte a jistě budete šťastnější, než úplně bez dětí a ještě tím někomu i pomůžete…
Má známá se svým manželem nemají dítě - absolvovali všechna možná vyšetření a pokusy a bohužel. Prý je u nich naprosto všechno v pořádku, ale spadají do toho mizivého procenta těch, u kterých se na příčinu nikdy nepřišlo. Jako jedni jediní z těch, které známe (a víme o více párech, kteří mají děti z umělého oplodnění). Když jsme něco podobného řešili teoreticky s manželem (byly opakovaně problémy s udržením těhotenství), dohodli jsme se po eventuelním dalším nezdaru okamžitě žádat o adopci, ač nám bylo méně než vám. Je to kvůli určité věkové hranici, od které už nedávají malá miminka, ale pouze starší děti. Přeji hodně štěstí a držím pěsti, ať to u vás dobře dopadne, někdy to bohužel opravdu trvá déle.
Ahoj Kukik, tak jsme na tom uplne stejne, jen my se nesnazime 5,5 ale jen 3,5. Kazdopadne, jsme oba zdravi naprosto a nic, nedari se… takze holt budeme zkouset dalsi IVF a pak zase chvile pauza a pak zase a tak, dokud se jednou nezadari, asi je dulezite to proste nevzdavat, ale zase se k tomu neupinat, aby tim netrpel vztah.
My si treba budeme ted na zimu porizovat pejska, moc se tesime ![]()
Ahoj, mým známým se taky nedařilo počít potomka přirozeně, tak postupně adoptovali 3 děti a pak se jim přirozeně narodilo jejich vlastní ![]()
Jó, měli jsme to naprosto stejně, nakonec nám to trvalo 6 let a 4 IVF. Všecky výsledky na 1*. IVF lehce napověděla, že je problém na straně vajíček, který ovšem stejně nikdo nedokázal řešit, takže jsme čekali na darovaná, nakonec jsme se ještě odhodlali na poslední pokus s vlastníma, oplodnilo se jedno jediné vajíčko a letos slavíme sedm let manželství a narodila se nám krásná dcerka. Po prvním IVF jsem byla těhotná taky, ale jen pár týdnů, každopádně mi to dodávalo velikou naději, že to snad nakonec půjde. Naštěstí my tedy začínali už v mých 25, takže mě věk až zas tak strašně nehonil, ale depresivní to občas bylo, to jo.
Takže za mě - nevzdávat to.
Osobně jsem dost alergická na moudra typu - myslet na něco jiného, vykašlat se na to a ono to přijde, jet na pěknou dovolenou… Za těch šest let jsme měli období dost intenzivního lítání po doktorech, ale byl tam třeba i rok a půl totální rezignace a smíření, že třeba holt ty děti nikdy ani nebudou, sjezdili jsme spolu celou Evropu, zrekonstruovali byt, pořídili si zvíře, měnila jsem práci a vůbec jsme hodně intenzivně žili, navzdory tomu všemu to byly překrásné společné roky. Ale nepomohlo ani modlení, ani bylinky, ani myšlení, ani nemyšlení, ale ve výsledku prostě zkoušet to, nevzdávat to a po letech ten výsledek přišel.
Všem Vám moc děkuji, vůbec jsem nečekala, že mi tak rychle odpovíte. Vašich rad si velice cením, hlavně mi povzbudily a ujistily, že to prostě vzdávat nemůžu. Jako veliký úspěch beru to, že jsem najednou otěhotněla a to přirozenou cestou. Musím věřit, že se brzo opět zadaří, miminko donosím a případně jsou další možnosti…další IVF, adopce apod. Vám, které se snažíte, také přeji ať se co nejdříve zadaří.