Odcizení se od partnera po potratu

Anonymní
1.5.18 23:19

Odcizení se od partnera po potratu

Ahoj všichni,
už si nevím rady, jsem na dně. Mám něco přes rok přítele. Bydlíme spolu v Anglii, já zde studuji vysokou školu, on pracuje. Od září mi povídal jak by hrozně chtěl miminko, jak by nás to stmelilo, založili bychom si rodinu a vše by bylo jako v pohádce. Já se zdráhala, protože mi bylo 19, žádné zázemí, peníze na zabezpečení domácnosti, žádný nárok na mateřskou a podobně, ale řekla jsem si, že to zkusíme a osud rozhodne. Po jednom večeru, kdy jsme si záměrně nedávali pozor, jsem zjistila, že jsem opravdu těhotná a v tu chvíli přítel otočil a miminko už nechtěl, že je mladý (23) a ještě si chce užívat a vlastně rodinu nechce. V prosinci, v den svých 20. narozenin jsem podstoupila potrat v 8tt. Nechtěla jsem, ale mladá holka, přítel dítě nechce, prvák na univerzitě, bydlení v zahraničí s několika dalšími lidmi v bytě, bez nároku na jakoukoliv podporu..asi nebyla jiná možnost. Od té doby se pořád více oddalujeme od sebe a odcizujeme. Dřív jsem byla hodně při chuti, sex jsem chtěla takměr pořád a teď sex nenávidím. Podstupuji ho čistě z povinnosti a v rámci udržení nějakého vztahu mezi námi. Když už ho máme, je to nepříjemné, nic si neužívám, prostě si to oddrzim abych už to měla za sebou a za pár dní znovu. Je to skoro pět měsíců a věci jsou čím dál tím horší. S potratem se v hlavě nedokážu pořád smířit a veškerý kontakt s přítelem se mi skoro příčí. Už si nevím rady..má někdo podobné zkušenosti? Co bych měla dělat? Je to nejspíš problém čistě v mojí hlavě, ale k psychologovi jít nechci. Moc děkuji za všechny rady a mějte se krásně. :)

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
53518
1.5.18 23:39
@Anonymní píše:
Ahoj všichni,
už si nevím rady, jsem na dně. Mám něco přes rok přítele. Bydlíme spolu v Anglii, já zde studuji vysokou školu, on pracuje. Od září mi povídal jak by hrozně chtěl miminko, jak by nás to stmelilo, založili bychom si rodinu a vše by bylo jako v pohádce. Já se zdráhala, protože mi bylo 19, žádné zázemí, peníze na zabezpečení domácnosti, žádný nárok na mateřskou a podobně, ale řekla jsem si, že to zkusíme a osud rozhodne. Po jednom večeru, kdy jsme si záměrně nedávali pozor, jsem zjistila, že jsem opravdu těhotná a v tu chvíli přítel otočil a miminko už nechtěl, že je mladý (23) a ještě si chce užívat a vlastně rodinu nechce. V prosinci, v den svých 20. narozenin jsem podstoupila potrat v 8tt. Nechtěla jsem, ale mladá holka, přítel dítě nechce, prvák na univerzitě, bydlení v zahraničí s několika dalšími lidmi v bytě, bez nároku na jakoukoliv podporu..asi nebyla jiná možnost. Od té doby se pořád více oddalujeme od sebe a odcizujeme. Dřív jsem byla hodně při chuti, sex jsem chtěla takměr pořád a teď sex nenávidím. Podstupuji ho čistě z povinnosti a v rámci udržení nějakého vztahu mezi námi. Když už ho máme, je to nepříjemné, nic si neužívám, prostě si to oddrzim abych už to měla za sebou a za pár dní znovu. Je to skoro pět měsíců a věci jsou čím dál tím horší. S potratem se v hlavě nedokážu pořád smířit a veškerý kontakt s přítelem se mi skoro příčí. Už si nevím rady..má někdo podobné zkušenosti? Co bych měla dělat? Je to nejspíš problém čistě v mojí hlavě, ale k psychologovi jít nechci. Moc děkuji za všechny rady a mějte se krásně. :)

Nikdy jsem tohle postoupit nemusela, ale řekla bych, že by se mi asi taky zošklivil. Zvlášť když na oko souhlasil a pak mě nutil do potratu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3283
2.5.18 00:17
@Anonymní píše:
Ahoj všichni,
už si nevím rady, jsem na dně. Mám něco přes rok přítele. Bydlíme spolu v Anglii, já zde studuji vysokou školu, on pracuje. Od září mi povídal jak by hrozně chtěl miminko, jak by nás to stmelilo, založili bychom si rodinu a vše by bylo jako v pohádce. Já se zdráhala, protože mi bylo 19, žádné zázemí, peníze na zabezpečení domácnosti, žádný nárok na mateřskou a podobně, ale řekla jsem si, že to zkusíme a osud rozhodne. Po jednom večeru, kdy jsme si záměrně nedávali pozor, jsem zjistila, že jsem opravdu těhotná a v tu chvíli přítel otočil a miminko už nechtěl, že je mladý (23) a ještě si chce užívat a vlastně rodinu nechce. V prosinci, v den svých 20. narozenin jsem podstoupila potrat v 8tt. Nechtěla jsem, ale mladá holka, přítel dítě nechce, prvák na univerzitě, bydlení v zahraničí s několika dalšími lidmi v bytě, bez nároku na jakoukoliv podporu..asi nebyla jiná možnost. Od té doby se pořád více oddalujeme od sebe a odcizujeme. Dřív jsem byla hodně při chuti, sex jsem chtěla takměr pořád a teď sex nenávidím. Podstupuji ho čistě z povinnosti a v rámci udržení nějakého vztahu mezi námi. Když už ho máme, je to nepříjemné, nic si neužívám, prostě si to oddrzim abych už to měla za sebou a za pár dní znovu. Je to skoro pět měsíců a věci jsou čím dál tím horší. S potratem se v hlavě nedokážu pořád smířit a veškerý kontakt s přítelem se mi skoro příčí. Už si nevím rady..má někdo podobné zkušenosti? Co bych měla dělat? Je to nejspíš problém čistě v mojí hlavě, ale k psychologovi jít nechci. Moc děkuji za všechny rady a mějte se krásně. :)

Zeptám se jinak. Jsi s ním ráda?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
850
2.5.18 00:30

Pokud by mi partner tvrdil, že chce dítě a pak hnal na potrat, nechtela bych ho uz nikdy ani vidět… nevyzrálý sobec…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
466
2.5.18 02:37

Ahoj zlato, ty máš všechny odpovědi napsaný už v tom sdělení. A myslím, že víš, co máš udělat. Jen je těžký si to přiznat :,( nemáš důvod s ním zůstávat, je to nevyzrálý pitomec, díky kterému jsi na dně. Jestli to utahnes sama finančně, tak to ukonči ihned a podle mě se ti uleví, ne sice hned, ale přijde to. Poslouchej víc sebe sama, už tenkrát jsi dítě nechtěla (rozumné) a neposlechla ses. Tak to neopakuj. Jsi mladá, najdeš novou lásku a pak. už si jen vzpomenes, jak jsi mohla být tak dlouho s někým takovým. Drž se a neboj se. Bez něj ti bude lip.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8996
2.5.18 06:19

Zabila jsi vlastni dite protoze se o vas dva odmitnul partner postarat - s tim se tezk9 vyrovnava. Kdyby se k tomu postavil jako chlap, tve dite by zilo. Ja bych ho nechtela po tehle zkusenosti ani videt a ty mu jeste x mesicu pote podrzis aby si uzil. Nechapu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4284
2.5.18 06:30

@Lynette V osmi týdnech to není dítě, brzdi s těmi fatálními výroky. To asi zrovna teď slyšet nepotřebuje, takové moralizování. Kdyby nešla na potrat, nosila by teď v sobě něco, co pomalu začne dítě připomínat; v 8tt to bylo sotva embryo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Verun83
2.5.18 06:41

Pokud by mi chlap rekl, ze chce dite a po otehotneni me hnal na potrat, tak bych s nim davno nebyla. Prislo by mi to, ze si me nevazi a s clovekem, ktery takhle blbe plka o zasadnich vecech, bych do zivota nepocitala. Jednoduse bych mu neverila. Debil.

  • Citovat
  • Upravit
8996
2.5.18 06:43
@Icestar píše:
@Lynette V osmi týdnech to není dítě, brzdi s těmi fatálními výroky. To asi zrovna teď slyšet nepotřebuje, takové moralizování. Kdyby nešla na potrat, nosila by teď v sobě něco, co pomalu začne dítě připomínat; v 8tt to bylo sotva embryo.

To neni moralizovani. Ja ji jen pisu ze je naprosto pochopitelne ze ji dela problem se s tim srovnat. Muzes rikat ze je to jen shluk bunek ale kdyz vis ze z toho bude dite neni podstatne jakou to ma velikost a zda to pripomina dite nebo fazoli. Autorka evidentne neni blba a to ze to bylo male nic neni pro ni argumentem - kdyby bylo nemela by problem se s tim srovnat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1594
2.5.18 07:20

Mrzi mne, ze je to takovej sobec a debil. Nechapu :,( vykasli se na nej, odejdi. Mas budoucnost pred sebou. Universita v UK ti otevre dvere a na nejakyho lopatu si pak ani nevzpomenes. Udelala jsi dobre, bude ti trvat se s tim smirit, ale das to. Miminek jeste bude.. s tim, co si je I tebe zaslouzi :hug: :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
30408
2.5.18 07:28

Tak hlavně ta zodpovědnost za to, co se stalo, leží na vás obou. Asi by bylo snesitelnější říct, že za to může ten chlap, ale pokud dobře čtu, šla jsi do toho pokusu o miminko zcela dobrovolně. A to i s tím, že jsi věděla, že nic nemáš, bydlíte ve sdíleném bytě, studuješ…Prostě hodit zodpovědnost na chlapa a pak s ním být z povinnosti je jeden nesmysl na druhém. Tu situaci jste nezvládli oba rovným dílem. Buď se k tomu tak postavte, nebo jděte od sebe. Hlavně k rodičovství nepřistupujte jako „Zkusíme to, osud rozhodne“, protože jak vidíš, ta rozhodnutí nemusí být vždycky pěkná.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6116
2.5.18 07:33

Toho idiota pusť k vodě. Včera bylo pozdě. Myslíš, že on je člověk, se kterým tě čeká super budoucnost, postará se o vaši společnou rodinu, zastane se tě a podpoří, až bude nejhůř? Ani houby, tohle je chlap na dvě věci.

A sama pro sebe určitě vyhledej odborníka, který by ti pomohl vyrovnat se s postaborativním syndromem. Není to legrace.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
504
2.5.18 07:37

Nejprve se nechráníte a pak jdeš na potrat s tím, že vlastně jiná možnost nebyla? Prosím Tě, vyber si jiného partnera a jiný adrenalinový sport. Mně osobně se potrat jako forma antikoncepce hodně příčí :roll:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
406
2.5.18 07:38

@hanka.br. Myslím, že to nezvládl hlavně chlap. V této situaci, tak jak ji popisuje zakl., mi to přijde úplně jasné selhání partnera. Její chyba byla jen to, že ho neodhadla a příliš mu důvěřovala.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2898
2.5.18 08:02
@Icestar píše:
@Lynette V osmi týdnech to není dítě, brzdi s těmi fatálními výroky. To asi zrovna teď slyšet nepotřebuje, takové moralizování. Kdyby nešla na potrat, nosila by teď v sobě něco, co pomalu začne dítě připomínat; v 8tt to bylo sotva embryo.
Šmankote! Souhlasím, že teď je to pro zakladatelku citlivé a asi jí to, co se psychiky týče, nepomůže, ale v 8 tt to už dítě je. Už to má ruce, nohy, orgány,… Doporučuji před šířením bludů prozkoumat zdroje, třeba dokument od National Geographics, viz:
http://pro-zivot.pise.cz/…-vyvoje.html
 https://www.youtube.com/watch?…
  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Prázdná náruč, deníčky na eMiminu

Tolik naděje a zůstal jen smutek?

Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty