Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
mám takový to vzorek dítěte doma..časem se to zlepší, až se trochu naučí porozumět svým pocitům a náladám. u nás to bylo nejhorší mezi 3-4 rokem. pak se to pomalu (opravdu pomalu) začalo zlepšovat. teď je mu 7 a už je docela rozumný. i když neříkám, že je to úplně OK, ale s tím co to bylo se to nedá srovnat. Když má pocit, že je nějakým způsobem zahnaný do kouta, tak občas nějakou scénu předvede. ale naštěstí pouze doma, mezi lidma to nedělá.
s oblečením… ano, měli jsme extra triko ve kterém se jezdilo k babičce, extra triko ve kterém se jezdilo k doktorovi atd. takže naprosto vím, o čem mluvíš. na tříleté prohlídce u doktora naprostá katastrofa. ječel už v autě, že nikam nechce, ječel v čekárně, že nás všichni pustilo před sebe a ječel celou prohlídku u doktora. neřekl básničku, jak se jmenuje nic, jen ječel
jeden náš příbuzný to měl hodně podobné, měl prostě rád své pořádky a rituály (a běda, když se to změnilo.. to byly scény), kolem 6-7. roku mu byl diagnostikován Aspergerův syndrom (autistické rysy). Ale tam byly i problémy v komunikaci s ostatními dětmi. Je to chytrý kluk, dnes už chodí na gympl, už jsou všichni kolem něj zvyklí na jeho „specialitky“…
nase psycholozka tomu rika batoleci negativismus. syn uz neni par mesicu batole a jdeme na kontrolu, takze cekam, ze napise jen negativismus.
u zubare jak se vas syn chova tomu naprosto rozumim. super uz jen to, ze si ho nechal vyvrtat. to deti nezvladaji. nas syn se na pediatricku ani nepodiva a hraje si tam, takze ona vsude pise na zadanky PAS, i kdyz psycholozka ho uz rok vylucuje. doporucila bych navstivit detskou psycholozku, ale ne kvuli diagnoze nedeste se,ale kvuli radam jak na nej.
nekteryn vecem predchazim. napr jsme koupila stejne sandalky rovnou ve trech velikostech a jsme spokojeny. obdobi kdy chtel jen tricka s obrazkama trvalo asi jen tyden. pokud si sam rad vybira obleceni tak proc ne? psycholozka rikala at ho nechavam v obchode vybrat (ale treba ukazu dve tricka a vyber si ktere se ti libi vic, ne ze se hrabe v regalech). nas syn ma jinak vyvojovou dysfazii, takze u nas komplikace. nevim kdy se vzteka ze vzdoru nebo z nepochopeni situace a momentalni neschopnosti se vyjadrit. drzte se.
Pro zajímavost, není náhodou kozoroh? Jinak moje mladší dcera se chová velmi obdobně, ne znamená ne a můžu se na hlavu stavět. Naprosto není přístupná dohodě jako starší dcera, které šlo vždy vysvětlit nebo se s ní domluvit. Taky by mě zajímal návod k obsluze ![]()
Dcera má občas taky takové ,, výkyvy,,. Prostě řekne ne a hotovo. Fajn, už nepřemlouvám. Ale když pak chce něco ona po mě, tak taky prostě řeknu ne a nehne se mnou a může se vztekat jak chce. Pokud musíme někam odejít a ona prohlásí, že se obout prostě nejde a šprajcne se, ale já fakt s ní potřebuju odejít, tak jí prostě chytnu a obuju násilím a řvoucí táhnu za sebou. Naopak když odejít nutně nepotřebuji, protože se chystáme jen na zmrzlinu, tak se svléknu a nejde se nikam. Když se po deseti minutách rozhodne, že se tedy milostivě obout půjde, má smůlu, nejdu už s ní nikam. A už docela začíná pobírat, že když neposlechne, uškodí tím hlavně sobě.
Můj syn má 4 roky a je hodně odmítavý a taky hodně čistotný. Vadí mu, když mu v obýváku spadne kus jablíčka na zem, už ho ani umyté nevezme do pusy. Na pachy je taky citlivý.
Když má sandálky, tak nejde na písek, vadí mu to. Navíc je vybíravý v jídle. Jí jen něco, z polévek jen vývar, takže je to někdy o nervy. V mš už má nálepku uřvance, protože spoustu věcí nechce sdílet. Nesnáší změny. Je to mamánek. Často brečí
Anonymně, hodně soukromé.
@_0812_ píše:
Dcera má občas taky takové ,, výkyvy,,. Prostě řekne ne a hotovo. Fajn, už nepřemlouvám. Ale když pak chce něco ona po mě, tak taky prostě řeknu ne a nehne se mnou a může se vztekat jak chce. Pokud musíme někam odejít a ona prohlásí, že se obout prostě nejde a šprajcne se, ale já fakt s ní potřebuju odejít, tak jí prostě chytnu a obuju násilím a řvoucí táhnu za sebou. Naopak když odejít nutně nepotřebuji, protože se chystáme jen na zmrzlinu, tak se svléknu a nejde se nikam. Když se po deseti minutách rozhodne, že se tedy milostivě obout půjde, má smůlu, nejdu už s ní nikam. A už docela začíná pobírat, že když neposlechne, uškodí tím hlavně sobě.
Chovám se stejně a jsem si myslím hodně důsledná. Manžel mi to kazí
ten, dovolí víc
Tyjo, už několikrát jsem chtěla zakládat tu samou diskuzi…Říkala jsem si, že je to běžné, že má batole svoji hlavu a nerado se obléká a provádí hygienu, má svoje zvyky… Ale čím dál víc vidím, že až tak časté to u ostatních dětí není, ty poslechnou na slovo a občas mají svoje manýry. Zato u nás je spíš svátek, když u něčeho není scéna, jinak tisíckrát za den jekot, zalykání slzama, no, jak kdyby ho někdo vraždil - a to mu třeba jen spadne ručník… Jinak velmi bystrý šikovný kluk, řekla bych, že v lecčem spíš napřed, ale tady to odmítání je čím dál zjevnější. Říkala jsem si, že je to mnou, že jsem buď málo nebo až moc přísná, ale asi je to spíš tou povahou. Manžel to tak má v mužské linii rodiny všude - jeho otec se v šedesáti už sice vzteky neválí po zemi, ale x-krát za den dojde k situacím, kdy se děda zasekne a ostatní dospělý jenom hledí, co to má znamenat - třeba zelené hrozny miluje a červených by se ani nedotknul, přitom není schopen objektivně vysvětlit proč. Extrémní vybíravost v jídle, konzervativnost… Někdy je to dost na palici, ale tak jsou horší věci… ![]()
já jsem naopak neustále ze začátku poslouchala, že je to ve výchově…už mě to fakt lezlo na nervy. teprve když se narodil druhý syn, tak okolí fakt pochopilo, že výchovou to asi nebude, protože druhý je naprostý pohodář
@Anonymní píše:
Chovám se stejně a jsem si myslím hodně důsledná. Manžel mi to kazíten, dovolí víc
Jo, tak u nás je to stejně. Zakázala jsem sladké, protože odmítala jíst normální jídlo a jen chtěla blbosti. Vydrželo to tři dny, protože co myslíš, že tatínek udělal? Po mojí přednášce, že jí prostě sušenku nedám, jí koupil lentilky.
@Anonymní píše:
Můj syn má 4 roky a je hodně odmítavý a taky hodně čistotný. Vadí mu, když mu v obýváku spadne kus jablíčka na zem, už ho ani umyté nevezme do pusy. Na pachy je taky citlivý.
Když má sandálky, tak nejde na písek, vadí mu to. Navíc je vybíravý v jídle. Jí jen něco, z polévek jen vývar, takže je to někdy o nervy. V mš už má nálepku uřvance, protože spoustu věcí nechce sdílet. Nesnáší změny. Je to mamánek. Často brečí
Anonymně, hodně soukromé.
syn presne to same. vyvary, vadi mu po ranu zapach treba jogurtu, ze se mu az nadavuje. jezdime ted na senzorickou integraci, protoze toto je vylozene hypersenzitivita. ma slapat na ruzne rohozky, ruzne povrchy, sahat na ruzne materialy (vadi mu plastelina)????
Dámy děkuji, zjištění, že si ,,nervu vlasy' sama je fajn
Vím že porucha jako taková to není, ségra je pedagožka se zaměřením na tyto diagnózy a říkala že to je už zase úplně jiný level..je to hold povahový rys..výchovou to taky nebude, myslím že právě výchovou se nám to daří alespoň nějak regulovat, kdybychom ho nechali růst jako dříví v lese už teď bych byla v blázinci, navíc se tak chová doslova od narození, už v prvním roce mi bylo jasné že to nebude žádná sranda..nebudu tvrdit že jsem na 100% důsledná za každé situace, když rano odmitne bundu tak ho prostě strcim do auta v mikině, mam v tu chvíli už hlavu plnou restů v práci a desetiminutová zcéna by mě totalně rozložila..takže asi tak..pokroky tam jsou tak budu doufat že než půjde do školy ještě se to zlepší..Děkuji a přeji hodně štěstí všem vám co máte doma podobná ,,zlatíčka"
![]()