Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Jsme spolu 20 let, máme dvě děti na 1. stupni ZŠ. Jeho kamarádi mají milenky a netají se tím. Neomlouval se tím, ale asi mu to přišlo, že to tak může fungovat - mít dva vztahy. Říkal, že si neuvědomil, že vlastně ubližuje nám oběma a že by mohl ztratit mne a děti.
on si neuvědomoval, že když 4 roky souloží jinde, že by tím jako mohl ztratit manželku? Víš co je ještě horší, než sama ta nevěra? Tyhle kecy, které ho z něvěrníka degradují na deb.ila, nemyšleno jako nadávka, ale jako inteligenční stupeň. Kdyby měl alespoň dost koule na to, nekecat tyhle pindy.
@Anonymní píše:
Mluvil ze spaní a říkal cizí jmeno. Tak jsem mu projela mail. Jen pár nevinných mailu tam bylo s tím jménem. Hrála jsem, že všechno vím, použila její jméno a všechno přiznal. Prý už to s nim před pár měsíci ukončila ona. V práci už se nevidí, manžel ji změnil z jiných důvodů.
Hmmm, takže on to s ní táhl čtyři roky, ukončit to musela s ním až ona, jinak
by v tom jel asi doteď. Myslí na ní stále, jinak by o ní nemluvil ještě i ze spaní. Nejhorší je to, že ti celou dobu lhal a když by se sám nenaprášil, asi by z tebe dělal blbku pořád. To, že se choval k tobě hezky, mohlo být taky tím, že jeho milenka asi nechtěla trvalý vtah, tak chtěl mít doma klid a fullservis.
Nevím, co uděláš ty, ale já bych zřejmě takovou zradu neodpustila. ![]()
@Anonymní píše:
Jsme spolu 20 let, máme dvě děti na 1. stupni ZŠ. Jeho kamarádi mají milenky a netají se tím. Neomlouval se tím, ale asi mu to přišlo, že to tak může fungovat - mít dva vztahy. Říkal, že si neuvědomil, že vlastně ubližuje nám oběma a že by mohl ztratit mne a děti.
Jste spolu 20 let, předpokládám ze predtim moc ženských nemel. Urcite bych to nepresla jen tak, ale rodinu bych kvuli tomu nebourala. Pises ze jinak si rozumite, jste spokojeny, je hodny, deti se maji dobre. Rozvodem jim nabouráte detstvi. Je mi lito, ze tohle zazivas. Pokud to zvladnete, tak vas to posili. ![]()
@hudečice píše:
Já s tebou souhlasím a mám naprosto stejný názor. Neznám jediného chlapa, který by byl věrný jediné ženě 50 let vkuse (rozuměj - i do doby, než umře).
Chlapi jsou lovci, přeci nevynechají možnost, když samice chce dát a dá.
Já znám minimálně jednoho. ![]()
@sarka 24 píše:
Jste spolu 20 let, předpokládám ze predtim moc ženských nemel. Urcite bych to nepresla jen tak, ale rodinu bych kvuli tomu nebourala. Pises ze jinak si rozumite, jste spokojeny, je hodny, deti se maji dobre. Rozvodem jim nabouráte detstvi. Je mi lito, ze tohle zazivas. Pokud to zvladnete, tak vas to posili.
Je to přesně jak píšeš, moc ženských před tím neměl. On je pro mne vlastně ten jediný. Já si to rozumově dokážu všechno zdůvodnit, možná i pochopit, ale ta zrada prostě hrozně bolí.
@Anonymní píše:čas tu bolest otupí, zapomenout na to nezapomeneš. Ono často se to vrací jako bumerang třeba po roce po dvou, tebe to stále bolí a stále cítíš křivdu, on už si ale myslí, že je to odžité, snaží se, mělo by to být dávno zapomenuto a ne že to pořád nosíš v hlavě, nedej bože to sem tam vytáhneš. Ty to ale z hlavy a ze srdce nedostaneš, a začínají třecí plochy, to je častý scénář.
Je to přesně jak píšeš, moc ženských před tím neměl. On je pro mne vlastně ten jediný. Já si to rozumově dokážu všechno zdůvodnit, možná i pochopit, ale ta zrada prostě hrozně bolí.
@Anonymní píše:
Je to přesně jak píšeš, moc ženských před tím neměl. On je pro mne vlastně ten jediný. Já si to rozumově dokážu všechno zdůvodnit, možná i pochopit, ale ta zrada prostě hrozně bolí.
A bolet bude. Na tohle je potreba cas. Jen ty sama vis co k nemu citis a jestli si to bez neho dovedes predstavit. Nasi se rozvedli kdyz mi bylo 9 a sestře 11. Nicemu tim nepomohli. Do dnes si nenasel ani jeden životního partnera. Kdyz s nima mluvim, tak stejne nejvic vzpominaji na dobu, kdyz jsme byli rodina pohromade. Ja deti nevychovavam s jejich otcem, ale důvody byli v jeho povaze s kterou se uz zit nedalo a vidim kazdy den jak ten vzor chybi i kdyz spolu vychazime a deti vida pravidelně. Tata je tata, jeste kdyz pises ze je táta dobrej. Kdyby jsi k tomu psala ze se o vas nestara a ty jsi v dobe milenky stradala a ji daval, tak bych ti rekla odejdi. Takhle si myslim, ze manželství muzete zachránit.
@sarka 24 píše:
Jste spolu 20 let, předpokládám ze predtim moc ženských nemel. Urcite bych to nepresla jen tak, ale rodinu bych kvuli tomu nebourala. Pises ze jinak si rozumite, jste spokojeny, je hodny, deti se maji dobre. Rozvodem jim nabouráte detstvi. Je mi lito, ze tohle zazivas. Pokud to zvladnete, tak vas to posili.
Souhlas. Možná to zní hrozně, ale primární je teď štěstí vašich dětí a né vás dvou. A když říkáš, že se o děti stará pěkně, tak bych rodinu nebourala. Děti potřebují opravdového otce, a né člověka co je vidí jednou za dva týdny… Je mi to moc líto, asi to váš vztah hodně poznamená, ale zkusila bych to zvládnout. Vyžaduje to z tvé strany sice obrovskou oběť, ale co by člověk neudělal pro svoje děti
![]()
@anna492 píše:
Souhlas. Možná to zní hrozně, ale primární je teď štěstí vašich dětí a né vás dvou. A když říkáš, že se o děti stará pěkně, tak bych rodinu nebourala. Děti potřebují opravdového otce, a né člověka co je vidí jednou za dva týdny… Je mi to moc líto, asi to váš vztah hodně poznamená, ale zkusila bych to zvládnout. Vyžaduje to z tvé strany sice obrovskou oběť, ale co by člověk neudělal pro svoje děti![]()
Někdy si říkám, jestli jsem to měla řešit takhle. Nevím, co je lepší jestli nejistota nebo jistota. Na druhou stranu takhle ví, že vím a snad už si s tím dá pokoj. Když jsme spolu mluvili, měla jsem pocit, že mu všechno došlo, až v ten okamžik. Je teď takový pokorný a vážně se snaží… Nejraději bych posunula čas o pár let dopředu.
@Anonymní píše:
Zjistila jsem, že manžel 4 roky spal s jinou ženou. Pořád s jednou a tou samou. Po provalení vše prý ukončil, dala jsem mu šanci, protože vždycky se ke mne choval jako milující manžel a vynikající otec našich dětí. Teď po provalení se snaží ještě víc… Ale ve mne pořád hlodá, jak mohl tak dlouhou dobu? Odpustila jste některá, zvládli jste to překonat? Nebo jsem blbá, že si to od něj nechám líbit?
Odpustil by tohle on tobě?
@Anonymní píše:
Někdy si říkám, jestli jsem to měla řešit takhle. Nevím, co je lepší jestli nejistota nebo jistota. Na druhou stranu takhle ví, že vím a snad už si s tím dá pokoj. Když jsme spolu mluvili, měla jsem pocit, že mu všechno došlo, až v ten okamžik. Je teď takový pokorný a vážně se snaží… Nejraději bych posunula čas o pár let dopředu.
Tim by jsi si nepomohla. Myslim, ze se tim pouci. Prochazelo mu to dlouho. Kdyby te nemiloval…odesel by. Nikdo tu napise, ze ho milenka nechtela, ale kdyby byl opravdu kurevnik, chtela by ho jina a odejit by mohl. Je to hnusny co udelal, ale treba z toho jeste vytezis( tim myslim, ze se poucil a bude jeste hodnejsi). Nech tomu cas…ted by jsi ho vyhodila a treba uz by to neslo vzit zpet.
Ano 4 roky je dost, ale přesto by stálo za to, krizi překonat a rodinu zachovat. Ano hřešit je lidské a odpouštět božské. Není to lehké ale člověka to nakonec posílí. Nám mužům s přebytkem testosteronu prostě jen nedochází, že to partnerku může ranit. To přijde až později…
@sarka 24 píše:
Tim by jsi si nepomohla. Myslim, ze se tim pouci. Prochazelo mu to dlouho. Kdyby te nemiloval…odesel by. Nikdo tu napise, ze ho milenka nechtela, ale kdyby byl opravdu kurevnik, chtela by ho jina a odejit by mohl. Je to hnusny co udelal, ale treba z toho jeste vytezis( tim myslim, ze se poucil a bude jeste hodnejsi). Nech tomu cas…ted by jsi ho vyhodila a treba uz by to neslo vzit zpet.
Děkuju moc za podporu v tom, že jsem neudělala chybu, když jsem mu dala šanci
Zatím působí poučeně, je to už dva měsíce co jsme to řešili. Nastoupila jsem do práce, takže každý den vyzvedává děti ze školy, věnuje se jim, vaří večeři. Večery tráví se mnou společně, nechce se mi to všechno zahodit, ale jsem na něj naštvaná, že to dopustil tuhle situaci, abych se kvůli němu tak trápila.
@Anonymní píše:
Někdy si říkám, jestli jsem to měla řešit takhle. Nevím, co je lepší jestli nejistota nebo jistota. Na druhou stranu takhle ví, že vím a snad už si s tím dá pokoj. Když jsme spolu mluvili, měla jsem pocit, že mu všechno došlo, až v ten okamžik. Je teď takový pokorný a vážně se snaží… Nejraději bych posunula čas o pár let dopředu.
Já myslím, že jsi mu už napůl odpustila tím, že jsi ho hned nevyhodila. Odpustit úplně znamená za vším udělat tlustou čáru a to půjde dost těžko a pomalu a i od tebe to bude chtít velkou dávku pevné vůle. To, že se teď snaží nemusí znamenat, že už to znovu neudělá - pochop, že teď mu jde o vše - nemá milenku a hrozí mu, že nebude mít ani tebe a to je sakra důvod sekat dobrotu. Otázkou je, co udělá až mu „otrne“ a on uvidí, že mu to prošlo, bude jen na něm, jestli ho časem zase nezačne pálit dobré bydlo. A pokud se nevyřeší, proč tě vlastně 4 roky podváděl, což je podle mne dost závažně dlouhá doba a zřejmě měl sakra problém, byla bych dost pesimistická, že už bude navždy věrný. Pokud mu odpustíš, trvala bych na návštěvě nějakého odborníka, aby se tvůj muž dobral příčiny takového chování a dokázal se k problému postavit čelem a hlavně být upřímný sám k sobě a chtít. V tobě a rodině by mohl mít podporu, takže záleží na něm, jakou cestou chce jít. Samozřejmě by tu musela být podmínka, že další šanci už nedostane. Ono není dobré ani pro děti, pokud vidí v rodině dlouhodobě špatný vzorec, a tohle je dost zásadní. A pro tebe to taky nebude jednoduché - dát ztracenou důvěru druhému je možná těžší než ji získat. A navíc se musíš smířit s tím, že se můžeš dočkat další zrady. Ale za pokus to možná stojí. Buď to vyjde a pokud ne, alespoň si nebudeš vyčítat, že ses unáhlila v rozhodnutí.