Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
riesim to i u svojho syna, ale hlavne u znamej, kde dieta na jednoduche zadanie odpoveda „ne“. Vek takmer 3roky. Napr. „pod si upratat hracky“ … odpoved: „ne“
U nas potom nasleduje, „pod ideme to urobit spolu“, ale i ked potom vravi „ne“ … co potom, ako to riesite? co povedat??? /podla mna skusaju hranice/
Já říkám „ale jo“
Pak většinou dám konkrétní úkol - zjistila jsem, že „ukliď si hračky“ je pro něho příliš abstraktní - takže řeknu, ať dá třeba auta do krabice nebo kostky do bedny, posbírá pastelky… Ne že by to byla nějaká záruka úspěchu, ale je to pro něho takové srozumitelnější - jinak mi přijde, že neví, kde začít. A pak už se dá na tom nějak stavět.
ano, to je dobra pripomienka, konkretny ukol je urcite dobry krok … to nam vraveli i na skoleni
, ale niekedy je clovek zufaly…
@Angua Ale jo..jsi mi vzala z huby.. ![]()
Ale jo, protože jinak…a tak dále..A většinou i beru za ruku a už táhnu do koupelny..Rozhodně nejsem rodič, co půl hodiny nenásilně vysvětluje. Né , že bych byla nervní, to ne, ale prostě nejsem přesvědčená o účinnosti této metody omílání..
@jayjay No, záleží na dieťati, niekomu pomáha to, čo píše @Angua. U mojej dcéry bola zásada s ňou súhlasiť. „Dobre, tak teda nie, ale autíčka patria tam, lego hentam…“ On a proste potrebovala počuť to, že jej ten zápor nelámem silou. Keď som jej dala zapravdu, ale robila, čo bolo potreba, boľ kľud ![]()