Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Opravdu si užíváte každý den s dítětem?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.8.11 22:44
Nejsem supermatka,neužívám si s malým každý den.
Někdy se vzteká celý den,a jediné plácnutí přes zadek ho nachvilku uklidní.Taky si to vyčítám,mrzí mě to.
Ale jelikož kě mě několikrát za den přijde,a chytne mě okolo krku,tak doufám,že snad tak úplně špatná nejsem.
Zakladatelko,drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 22:47
Já si myslím, že to ani nejde - užívat si každý den a ta co to tvrdí tak trochu přehání,lže Třeba s malým miminkem třeba ještě, ale pochybuji, že okolo roku si aspon jeden den neřekne… tak a teda dnes mě pěkně malý,lá štve
Příspěvek upraven 06.08.11 v 22:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 22:49
Supermatky podle mě neexistujou. Je nebezpečný mýtus napadající ženskou racionalitu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 22:50
Ja mam zatim sedmimesicni holcicku a uz ted muzu rict, ze si kazdy den urcite neuzivam!
Kazde rano se vzdy tesim az ji vytahnu z postylky, az se na me usmeje a ja ji popreju dobre rano, nicmene se kazdy vecer tesim, az ji ulozim do postylky a popreju ji dobrou noc!
Miluju ji nadevse, ale ted ma knouraci obdobi - urcite maji vliv i zoubky, ale kdyz tri ctvrtiny dne profnuka, taky me to nici! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 22:51
Nebo spise tak - uzivam si kazdy den alespon nejake krasne chvile!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.8.11 22:52
A opravdu na ně mluvíte poctivě celý den? Já třeba u ní sedím a třeba půl dne jen tak občas okomentuju, co dělá. Postavím komín. Sem tam ukážu zvířata v knížce. Ale prostě nemám sílu, aby mi pusa jela od rána do večera. A pak si vyčítám, že na ni málo mluvím. A že sjem špatná matka a už to jede. Ale prostě nevím, co bych od rána do večera říkala. Prostě ji jen tak komentuju. A sem tam něco řeknu. Ale přijde mi, že je toho málo.
- Citovat
- Upravit
6.8.11 22:59
Anonymní píše:
A opravdu na ně mluvíte poctivě celý den? Já třeba u ní sedím a třeba půl dne jen tak občas okomentuju, co dělá. Postavím komín. Sem tam ukážu zvířata v knížce. Ale prostě nemám sílu, aby mi pusa jela od rána do večera. A pak si vyčítám, že na ni málo mluvím. A že sjem špatná matka a už to jede. Ale prostě nevím, co bych od rána do večera říkala. Prostě ji jen tak komentuju. A sem tam něco řeknu. Ale přijde mi, že je toho málo.
tak mluvím na něj,zdá se mi asi normálně 
ne,že bych komentovala kdejakýho pišišvora,když si prohlížíme knížku,tak mu tu a tam řeknu,co to je,apod.Hrát si moc nechce,raději běhá a blbne,jako skáče po sedačce-posteli,kramaří.
kolikrát taky mlčím.Nejsem ten typ,co by pořád mlel pantem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 22:59
Neuzivam Ale kazdej den jsem rada, ze je mam 
Nejsem supermatka, dlouho me ani nenapadlo mit deti, ze jsem jako mlada 
Najednou mi bylo skoro 30 a zjistila jsem, ze se mlada a nedostatecne zrala na deti budu citit furt a to uz jsem je i chtela
Svoje deti ale miluju, nedokazala bych si bez nich predstavit zivot… Nekdy bych je ale rada zavrela do pokojicku a zamkla pusy (teda pusu, tomu starsimu) na zamek 
Pokud nemusim, tak nemluvim ted mame otazkove obdobi, takze me vecer hlava tresti a jsem rada, ze je oba ulozim do postylek
Uklizet a varit musim taky, snazim se zapojovat je, co to jde a aby je to jeste bavilo, ale nejak to taky neprehanim, ted uz si i sami hrajou v pokojicku, tak je tam necham, zasahuju jen kdyz je tam rev…
A ze bych kazdy den vstavala s usmevem na rtech? Heheeeee.. Vetsinou se mi taaak nechce, nekdy se mi ani nechce ven, ale zase je to lepsi, nez byt zavreni doma 
Nekdy mam kocovinu po akci s holkama, nekdy mam anginu jako treba ted a nemuzu se zvednout - a musim Takze fungovat se snazim porad, ale ne vzdy je to na jednicku s hvezdickou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 22:59
prece kazdy ma nekdy spatny den, tak to ani nejde. Blba je prave ta izolace atd. , urcite to naprav a budes se citit lip. Z vlastni zkusenosti vim, ze nefunkcni vztah taky vubec cloveku neprida, ja uz nastesti nemam ani moc cas nad tim premyslet
Ale jinak s jednim ditkem si to jde uzivat, ja si uzivala - chodili jsme na krouzky, furt nekde venku atd. , trochu nam to kazil zdravotni stav, ale Davidek byl hrdina a snazila jsem se nebrat si … a to delam dodneska, to docela funguje
Mno a vycitky , ze se detem nevenuju dostatecne dost mam taky
Drzim palce at je lip!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 23:02
podle me takova matka 100%ní neexistuje, a ta co na to vypada, si podle me na to jen hraje a nevydrzi to dlouho. Nebo ma abnormalne hodny dite, co nikdy nezlobi a nevzteka se 
anebo je flegmous a je ji to sumak…bohuzel ani ja nejsem ani jedno z toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 23:02
Ahoj
supermatky neexistuji a ty ktere to o sobe tvrdi lzou.
Neuzivam si kazdy den, nekdy se mi nechce ani vstavat, nemam naladu se zvednout z postele a rikam si, ze budu jen cely den lezet(ha jen v mych snech).
Kdyz byla dcerka mensi, tak jsem na ni nemluvila stale, hrala jsem si s ni, ale nemusela vse komentovat, ted ji nechavam si hrat samotnou a vubec me to netrapi.
Uzivam si krasne chvile a okamziky, ale ne nonstop cely den.
Svou dceru miluji a zivot si bez nedokazu predstavit, ted ma otazkove obdobi a ja jsem rada, kdyz ji dam obcas k babicce a mam doma ticho a klid.
Hlavu vzhuru zakladatelko.
Příspěvek upraven 06.08.11 v 23:04
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 23:02
Tak já musím říct, že si každý den užívám.. Ale.. Ne celej.. Chodím sice spát s tím, že to dnes bylo s Lucinkou zase fajn, jak se krásně smála, jak hezky žvatlala, ale i přes den toho mám kolikrát plný kecky - třeba když se chystám jít na pěknou procházku a ona řve a řve… 
Já si prostě užívám, že žije (no tak taky je hodňoučká, jsou ji teprve tři měsíce.. )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 23:02
ahoj,tak ja mam 11.mesicni dcerku a nekdy mam dny,ze ji pujcim cokoliv,jen aby mi dala pokoj 
Je to zahul mit to mrne 24h. denne,tak ze jak jsem psala,supermatka nejsem a vubec se za to nestydim.........nerikam tze si s ni nehraju,to nekdy jo,ale mam i jiny veci na praci,jen at si zvyka,ze se musi zabavit sama,to bych se casem zblaznila.....a neni na tom nic spatnyho,nechci mit rozmazleny dite ktery mam mamku furt za zadkem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.8.11 23:03
Zakladatelko koukni se na dokument Katka, pak přestaneš mít výčitky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj, omlouvám se předem za anonym.
Chtěla bych se zeptat maminek, co píšou, že si užívají každý okamžik s dítětem - jak to tedy opravdu je?
Mám 15-ti měsíční dceru, je suprová, ale už fakt nemůžu.
Pořád mi v hlavě hlodá, že mám být ta supermatka, co se od rána do večera s úsměvem věnuje dítěti. Donekonečka na něj mluví, ukazuje, učí. Prostě věnuje se dítěti na 100%. K tomu samozřejmě domácnost a manžel.
Ale opravdu to tak může fungovat? Opravdu se na své dítě usmíváte od rána do večera? To opravdu tak výborně zvládáte roli matky. To, že si jen tak nemůžete odskočit, kam chcete? A prostě stále jste psychicky fit? Každé ráno vstáváte s úsměvem a těšíte se na každý nový den, který je tak zatraceně stejný jako ten předešlý?
Víte mě jde o to, jestli se u mě rozvinula poporodní deprese nebo jestli to, že nemám náladu, cítím se pod psa, hádám se s manželem atd. atd. je jestě v pořádku.
Měla jsem spoustu komplikací. Měsíc v nemocnici. Vyvolávaný porod. Prvorodička bez jakýchkoli zkušeností. Manžela jsem odháněla, takže se přestal zapojovat. Vojtovka. Tisíc zkušeností s nepříjemnýma sestrama a doktorama. Strašný strach o malou. A skoro dobrovolně jsem se s ní izolovala od okolního světa. A teď to na mě padlo. Jakobych už nemohla dál. Nevěřím si. Strach. Ale podělal jsem si to svým přístupem. A pomalu se to snažím změnit. Víc zapojít manžela. Navázat zpřetrhané vztahy s kamarádkami atd. Jde to pomalu, ale snažím se. Zase spím docela dobře a jíst taky jím. Tak to snad deprese nebude. I když občas mi buší srdce a sem tam nával úzkosti.
A nejvíc mě deptá, že všichni píšou, jak jsou ze svých dětí radostí na větvi. A já si furt vyčítám, že jsem špatná matka. Že jí sice čtu, ale co když ne dobře? Že třeba na ní málo mluvím. Že jiné matky to určitě dělají líp. A už jenom z toho jsem šíleně vystresovaná. Tak prosím vás, opravdu jste takové supermámy, co se dětmi smějí od rána do večera? A užíváte si každý den? Nebo taky občas pláčete a nevíte jak dál?