Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mam doma presne to same, syn ve o trochu mladsi, ale chova se stejne. Neni schopen systematicky si pecovat o veci bez dohledu- v neporadku se sam ztraci, az je z toho zoufaly on i my rodice. Krik a zakazy nemaji cenu, snad jen rozebrat situaci. U nas je to jeste o to horsi, ze nase nejstarsi dcera - ve ctvrte tride- je perfekcionistka, s brachou sdili pokoj a on ji svym chovanim vytaci tak k nepritcetnosti, ze ho obcas bije…a my ji musime vysvetlovat, ze to delat nemuze. Jinak ty rady od nekterych chytrych tady, ktere kritzuji zakladatelku, ze neni dusledna, jsou k nicemu. Jen duslednost sama to nevyresi - bez pomoci rodicu se tento typ ditete v tom bude placat a bude zoufaly a nestastny a s nim i rodice. Musi se to asi resit tak nejak spolecne. Myslim, ze @Trojlistek nema pravdu, to, ze jeji ctyrleta dcera je disciplinovana a nema problemy, ji neopravnuje takhle tvrde kritizovat a davat takove „spatra“ rady. Moje starsi dcera je disciplinovana, syn ne, na oba jsem byla stejne dusledna, presto je syn jaky je. Nechce to jen tresty a zakazy, ale taky trochu lasky…anonymni P.
@yriel mě ještě pomohlo mu vysvětlovat pocity a city… víš, já jsem na tebe přísná, protože chci, aby si byl slušný kluk, aby z tebe něco bylo, aby si neměl průšvih ve škole, aby se to s tebou netáhlo celou školu, myslím to s tebou dobře, protože tě moc miluju a chci pro tebe jenom to nejlepší, nechceme se za tebe s tátou stydět… atd. atd.
Dítě, kterému na vás aspoň trochu záleží, tak tohle pochopí, pokud uvidí tvé zklamání a ne jenom zlobu… já asi třikrát brečela zoufalstvím, i před ním (už se to fakt nedalo) a vždy se něco změnilo… aspoň o kousek.
Nemyslím teď: začni citově vydírat, ale začni s ním mluvit na rovinu a neskrývej city,
osmiletý kluci už jsou na to dost velcí a nejsou to škvrňata