Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Otec se nechová
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.7.17 09:59
@Anonymní píše:
On mi neprizna otevrene, ze dela neco blbe. Ale vidim, ze o tom premysli. Me jeho na jedne strane lito. Otec ho mlatil, matka byla chladna. Na druhou stranu je dospely a mel by pochopit, ze takhle fakt ne.
Nebo dcera se ted nsucila plavat a potapet, coz je supr, ale nechce byt ve vode s nim. Protoze ji haze do vody a dela kraviny a dcera mu pak neveri. On se pak nastve. Proste cely je to na hlavu. Muj 20 letej bracha to s ni umi lip jak vlastni otec.
Ano, to jsou bohužel následky z „výchovy“, kterou zažil. Čili svoje chování za správné zřejmě nepovažuje, přemýšlí o něm - ale změnit ho sám neumí. Překonat a „přepsat“ takto hluboce zažité vzorce chování vyžaduje velkou práci a sílu osobnosti - ne každý je tohoto bez pomoci odborníka schopen.
Ono by to hlavně chtělo si o tom otevřeně promluvit - zda je manžel vůbec ochoten něco měnit a pracovat na sobě. Pokud ano, řešila bych to v první řadě návštěvou psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:01
@Anonymní píše:
On mi neprizna otevrene, ze dela neco blbe. Ale vidim, ze o tom premysli. Me jeho na jedne strane lito. Otec ho mlatil, matka byla chladna. Na druhou stranu je dospely a mel by pochopit, ze takhle fakt ne.
Nebo dcera se ted nsucila plavat a potapet, coz je supr, ale nechce byt ve vode s nim. Protoze ji haze do vody a dela kraviny a dcera mu pak neveri. On se pak nastve. Proste cely je to na hlavu. Muj 20 letej bracha to s ni umi lip jak vlastni otec.
Díky za vysvětlení (myšleno i příspěvky předtím). A on vidí, že tobě to funguje jinak, všímá si toho? Nebo si prostě dogmaticky stojí za svým a hotovo? Já mám tři děti a mám pocit, že manžel skutečně pochopil o co jde, až s tím třetím. Nejmladší je nejhysteričtější dítě co máme a jeho to nechává v klidu. Kdyby byla první, tak nevím, nevím. I tak má pocit, že děti rozmazluju (já si to nemyslím). Takže jediná cesta je mu dokázat, že to jde i jinak a pak tě chápu, že se snažíš předcházet situacím, které by musel řešit on 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:03
@Pipilota Citrónie píše:
No v tom se právě nezhodnem, protože jak jsi správně napsala ten člověk má hnusné dětství a potřebuje to zpracovat a mluvit o tom, uzdravit to, potřebuje pochopení a přijetí, a následně může upevňovat láskyplnější chování k dceři
Ano. V případě, že vidím, že se s tím pere ze všech sil, aby se to změnilo a semtam mu prostě ujedou nervy, tak mu podám obě pomocné ruce. Ale postoj „mlátili mé rodiče, mlátili mě“ a taky jsme vyrostli, tak to tedy ne. Člověk který používá fyzické zastrašování na jedince, který se nedokáže bránit, je dle mého názoru odporný. Teď vycházím z předpokladu, že zakladatelka popsala situaci víceméně objektivně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:10
@Jorik81 píše:
Ano. V případě, že vidím, že se s tím pere ze všech sil, aby se to změnilo a semtam mu prostě ujedou nervy, tak mu podám obě pomocné ruce. Ale postoj „mlátili mé rodiče, mlátili mě“ a taky jsme vyrostli, tak to tedy ne. Člověk který používá fyzické zastrašování na jedince, který se nedokáže bránit, je dle mého názoru odporný. Teď vycházím z předpokladu, že zakladatelka popsala situaci víceméně objektivně.
Máš pravdu, ve svých příspěvcích jsem psala o člověku, který miluje své dítě a vlivem rodiny neví jak na to, mrzí ho to a chtěl by změnu. O změnu usiluje a i když občas uklouzne snaží se ze všech sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:24
@Pipilota Citrónie píše:
Máš pravdu, ve svých příspěvcích jsem psala o člověku, který miluje své dítě a vlivem rodiny neví jak na to, mrzí ho to a chtěl by změnu. O změnu usiluje a i když občas uklouzne snaží se ze všech sil.
Zakladatelčina manžela čeká těžká práce na sobě a vděčí za to svým bezcitným rodičům. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:27
@Jorik81 píše:
Zakladatelčina manžela čeká těžká práce na sobě a vděčí za to svým bezcitným rodičům.
Spolu to zvládnou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:33
@Jana206 píše:
Ty máš webkameru a vidíš zakladatelce až do kuchyně? Fakt jsi tak naivní? Za ta léta, co se chodím, jsem se několikrát setkala se smyšlenými příběhy a vyhrocenými konflikty jednou stranou. Často se stalo, že zakladatelku poznal někdo z jejího okolí a napsal, že je to trochu jinak. Postupem času, další diskuzí se zakladatelkou, se zjistilo, že je vše poněkud jinak.Fakt nemáš aspoň trošku nějakou brzdu, která by připouštěla, že vše může(nikoliv nutně musí) být jinak?
no, tak asi takhle, já prostě reaguju na to, co zakldatel/ka diskuze prostě napíše. Nejsme cvok, abych na jasně danou diskuzi a na jasně napsaný text reagovala stylem bůh ví, jestli nelže, blh ví jestli otec doma dítě vůbec bije, když je jasně hned v úvodu napsáno, že bije, neraguju stylem, že ty zakldatelko určitě kecáš, bůh ví, jak to je, protože v x jiných diksuzích se mohlo stát, že je vše jinak. Tohle je trochu schizofrenní, ne? Máme jasně daný text, který zakladatelka napsala, tak nebudu diskutovat stylem bůh ví, jestli napsala pravdu a nevymyslela si to. To je prostě mimo. A znovu, i kdyby to dítě bylo uvztekanec, i kdyby to dítě chtělo na akvárku čučet půl dne na výletě za akvárkem, i kdyby v obchodě stokrát chtělo něco kupovat, nic z toho neopravňuje dospělého chlapa ho za to bít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 10:49
@terinka4444 mě se poslední věta moc líbí jen bych to poupravila na: NIC NEOPRAVŇUJE DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA BÍT DÍTĚ. Ani plácanout, ani placnout po ruce, ani jen jako to ho nemohlo bolet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 11:29
Milá zakladatelko, něco podobného jsem před časem řešila i u nás doma. Starší syn je velmi citlivý a reaguje hodně emotivně. Navíc těžce nesl, když se narodil brácha, takže konflikty byly na denní pořádku. Jenže manžel se snažil vše řešit silou, jak byl zvyklý z domova - okamžitě neposlechneš - dostaneš na zadek. Stačilo aby na kluka houknul, ten se zasekl, manžel začal vyhrožovat, syn vycítil hrozbu a buď dál zdánlivě ignoroval nebo reagoval rovněž útokem, což manžela vždy rozlítilo a nařezal mu. Postupem času se syn začal manžela stranit, vše vyžadoval ode mě, manžela ignoroval, když přišel z práce, výjimečně když si spolu hráli, tak se trošku uvolnil. V té době jsem začala číst knížku Respektovat a být respektován, která mi úplně otevřela oči. Navíc ty rady fakt pomáhaly, když jsem je důsledně aplikovala. Nakonec jsem přesvědčila i muže, aby změnil svůj přístup. Musela jsem mu ale přesně říct jak má správně empaticky reagovat, co říkat, atd. a on to pak začal zkoušet. Dneska už je jejich vztah úplně o něčem jiném. Teď už mu nervy ujedou výjimečně. Takže radím rozhodně to nenechat být a s manželem si promluv, že takhle to nejde. Ukaž mu jak na to a poraď mu jak reagovat v kritických situacích. My jsme se třeba i dohodli, že když se mi bude zdát chování manžela k dětem za hranou, tak mám právo zasáhnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.7.17 11:50
@guanaco Taky máme dohodu. Jelikož manžela nesnesitelně dráždí ječení našeho syna, když spustí, tak má manžel svolení opustit byt Pro mě je to přijatelnější řešení, než by sáhl k násilí. Má náročnou práci na směny a chápu, že někdy té trpělivosti už nezbývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
