Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Děkuji panenka87 za informace…zrovna zítra se chystám k psychiatričce s těmito problémy a ráda čtu, že se to daří udržet na uzdě…Mám s tím problém už několik let, ale teď se to hodně vystupňovalo a já začala být opravdu zoufalá, že už jsem smířená i s léky, pokud mají pomoct a ty nepříjemné pocity odbourat. Dost to omezuje život a taky bych ráda miminko, což by byl nesmysl v tomto stavu…mám občas problém fungovat sama za sebe. Zítra budu vědět víc a snad mi paní doktorka pomůže!! Přeji hodně sil všem, co mají podobný problém!
Ahoj holky.
Panickou ataku jsem poprvé prodělala letos v únoru. Bylo toho na mě moc, blížící se stánice, psaní bakalářky, péče o dítě, domácnost, a ještě jako brigáda dvakrát týdně nošení letáků. Tak mě to semlelo a prožila jsem si tu hrůzu. Do toho moje máma hrozně moc pije, to mě dost stresuje, už na to dokonce dostala důchod invalidní. Přestávám tam jezdit, jen mě stresuje na ní koukat. Pomoc nechce. Obvodní doktor mi napsal oxazepam, a řekl mi, že to bylo ze stresu, a ať si to vezmu, kdyby se to někdy vrátilo, že to uleví symptomům. Pak mi naznačil, že mám pokřivenou páteř, že by to mohlo být také od toho. EKG mi měřil a to bylo OK.
Já jsem taková, že raději hledám příčinu a chci řešit jí. Léky brát nechci. Takže oxazepam ležel dlouho ve skříni. Náhle se moje panika začala objevovat častěji, někdy dokonce i v noci. Přijdu si jak magor, zrovna mám i takové klidné období. S matkou se nestýkám, státnice jsem odložila. Mám krásnou zdravou dceru a skvělého muže. Momentálně mě nic netrápí, až na ty nepříjemné stavy. Brní mě obličej, ruce, nohy. Bojím se, že mám nějakou vážnou nemoc, nebo dokonce, že umřu. Dostanu mrtvici, mám nádor na mozku. Za zezačátku na to pomohla sklenka vína, ale z obavy, že bych se stala alkoholičkou, jsem od této metody upuSTILA.
Přítel mi neustále opakuje, ať myslím pozitivně, ale když to přijde, nejde mi to. Brní mě obličej, ruce, cítím se trochu mimo realitu, je to hrozně nepříjemné. Někdy se mi i nekontrolovatelně rozklepou nohy.
Volala jsem jednoho psychologa, co se specializuje na léčení úzkostí, od známých co mají zkušenost vím, že se jim podařilo s ním ty úzkosti překonat, a bez léků. Bohužel má teď 14 dní dovolenou, a kdoví kdy mě vezme. Nejradši bych šla dnes. Nevím jak to do té doby vydržím, přijde mi, že ty stavy obav o vlastní zdraví, klepání a brnění jsou čím dál častější. Obden jsem začala jíst oxazepam. Ten mi pomáhá, ale nechci to řešit takhle.
Je tu někdo, kdo se k léčbě postavil tím, že hledal příčinu a snažil se vše řešit bez léků? Já teda piju uklidnňující čaje, a beru zinek a hořčík. A nevím proč se to najednou tak zhoršilo. Občas si myslím, že si to přivolávám i sama, že se děsím až to přijde a ono to pak přijde.
Minulý týden jsem byla na preventivní prohlídce na gynekologii, kde mi doktor řekl, že se mi začal rozpadat cyklus. Dřív jsem to měla normálně čtyři dny, spíš slabé, a teď to mám skoro týden a hodně silné. Doporučil mi antikoncepci, tu opravdu nechci, nebo druhé těhotenství, ale na to se psychicky ani trochu necítím. Nechci svými stavy stresovat dítě v sobě. Doktor mi naznačil, že změna cyklu může být od silného stresu.
Já teď stres nemám a se stavy úzkosti jsem se rozhodla bojovat. Chci nalézt příčinu a postavit se jí, vyřešit jí. Těším se k psychologovi. Ale co dělat do doby než se tam dostanu? Chodila jste některá na terapie? Co vám doktor radil a co vám pomohlo? Na co jste měly myslet, co jste měly dělat, co vás spolehlivě uklidnilo?
Velmi děkuji za Vaše odpovědi.
@Shyka ahoj, zkušeností mám poměrně hodně, loni touhle dobou jsem bojovala
Ono je naprosto běžné, že přichází zvláště ve chvílích, kdy objektivně nemáš žádný stres, tělo tak reaguje na to vypětí předtím.
Kolik bereš hořčíku? možná by nebylo od věci ho zvýšit, ono to tělo ho při těch atakách spotřebovává strašně moc. Mě pomáhalo navíc denně pít Magnésii.
A jinak co mi pomohlo? Léky jsem nebrala žádné, ani uklidňováky, ani AD. Nechodila jsem ani k psychologovi, ale to proto, že jsem už panickou měla v 18 letech a věděla jsem teoreticky, co a jak. Kromě autogenního tréninku - denně, (najdeš i na uložto nebo youtube) mi pomohlo se prostě kousnout. Zaprvé přijmout tu nemoc jako součást sebe, prostě si to v hlavě přehodit tak, že noo, tak holt mi prostě bejvá blbě no, tak holt mi teď bude hůř, noo, tak sebou prostě možná švihnu, však ono to zase přejde…Je to těžký, trvá to, ale já to dala.
A potom to chce začít dělat po maličkých krocích to, co ti dělá největší potíže. Vadí ti MHD? Nastup a jeď jednu zastávku. Máš mezi lidmi pocit, že se s tebou točí svět a motá se ti hlava? Běž si stoupnout do fronty u kasy, třeba s jedněma žvýkačkama, který tam můžeš nechat a odejít…Jít do té situace s vědomím, ano - může se mi udělat blbě, ale za každé ustojení té situace se odměním třeba…něčím dobrým, knížkou apod.
Nicméně není to léčba pro každého, zvláště ne pro každého, kdo tímhle trpí poprvé a neví, co se s ním pořádně děje. Hodně mi i pomohla knížka Jak překonat panické ataky od Rogera Bakera. V nejhorším fungují i terapeuti po skype, ale ta konzultace bývá dost drahá (500hodina není problém).
@Shyka jinak přímo při atace pomáhá odvést myšlenky pryč - začít s někým telefonovat a vnímat ten rozhovor, uklízet, fyzická námaha jako cvičení (opravdu to bušení srdce není proto, že bys po cvičení umřela na infarkt), začít si zpívat a soustředit se na text či melodii, prostě cokoli, co odvede tvou pozornost od toho, že se ti blbě dýchá nebo tě brní ruce a obličej.
Psycholog mi tenkrát doporučoval psát si atakový deník - přímo když ty stavy přijdou a nedaří se mi je odehnat, tak vzít papír a popisovat, co se mi odehrává v hlavě. Když to člověk zpětně čte, nestačí se divit.
Holky a mám otázku, máte po PP atacích nějaký ten den zhoršenou náladu???
Unavená jsem vždycky taky. Ale co se nálady týče, tak třeba 3 dny jsem jak kus hadru. Jakoby ztratím nějaký životní naboj… ![]()
Měla jsem taky občas i mám, ale pomáhají mi antidepresíva po 3 letech jsem se odhodlala jít k psychiatrovi
Ahoj holky. Mám panickou poruchu, která vyvrcholila v létě u moře panickým atakem. Což jsem nevěděla a již nikdy nechci zažít… od srpna tedy beru Citalec 10, ale zároveň chceme druhé dítě. Synovi je téměř 10 a mě 34 let. Na dítě se těším. Jen mám obavy o ty své stavy. V pondělí jdu ke své psycholožce na terapii. Občas se cítím vyplivnutá a totálně vyčerpaná. Bušení srdce a dušnost mívám, ale paniku jsem od té doby co beru citalec nezažila… nebo ne tak silnou jako před tím. Chci se zeptat, zda je tady nějaká maminka, která otěhotněla, brala a porodila s citalecem a jak to prožívala a tak. Já vím, že jsme každá jiná, ale přesto bych ráda sdílela své pocity s někým, kdo má podobné zkušenosti. ![]()
@Jednasnažilka hele ja mám něco podobného. Úzkostnou poruchu. Prepadlo me to až v těhotenství. Byla jsem 3 týdny hospitalizovaná abych se aspoň trochu dala do kupy. Beru AD sertivan a jen 50. Horší je ze v noci nespím takže beru na noc protazin.
Na rovinu ti říkám že kdybych tušila co mě čeká nikdy bych do toho nešla. Jestli chceš vědět jaký mají vliv AD na plod. Zaloz diskuzi přímo na to.
AHoj, děkuji za odpověď… já jsem včera absolvovala druhé sezení u psycholožky. Docela to pomáhá… tak nějak se hledám a pátráme po spouštěči… je to z přemíry stresu.
Případné těhotenství se dozvím tak za týden, takže pak bych zkusila vysadit prášky. Beru „jen“ Citaleg 10 ráno… Moc ti držím palce abys byla ty i mimčo v pořádku!!!
Ahoj holky.
Mně teď trápí poněkud větší problém než samotná pp a agorafobie…
Zjistila jsem, že jsem těhu. Údajně 6+4tt. Hned jsem běžela k psychiatričce, abych se poradila ohledně užívání léků. Beru ad Asentra 50mg a 0,25mg rivotril denně. Řekla mi, ať tyto dávky beru dál protože by pro miminko bylo mnohem horší kdybych se dostala do stresu nebo nedej bože do panických atak než to, že beru tyto slabé dávky léků a jsem jakš takš v pohodě. To mně tedy uklidnilo ale stojí předemnou další problém.
Jsem silná kuřačka (20-30 cig/den) a prostě to nedokážu omezit a už vůbec ne přestat ![]()
Pracuji v pivnici kde se kouří takže o to je to pro mně horší a marodit jestě jít nemůžu, protože teprve čekám na hpp smlouvu…
Když se pokouším to aspoň omezit, mam hrozné úzkosti a vnitřní třes…
Vůbec nevím co mám dělat ![]()
Gynekolog mi řekl, že nevadí když budu kouřit, když to omezim na minimum, ale ani jsem mu neřekla kolik opravdu kouřím…
Holkám bez pp se to říká jednoduše, že přestaly ze dne na den, ale já mám absťáky ve formě panických atak ![]()
@LůcaSmith no tak budeš muset přesta postupně pokud chceš přestat. Je to závislost, s abstinenčními příznaky budeš muset počítat. Zkusila bych snižovat postupně, dělat delší prodlevy atd…
@LůcaSmith Vím že je to děsně těžký s pp, a nepomohly by nějaké sezení s psychologem. Spousta jich to umí vyúčtovat na pojišťovnu a když si těhotná upřednostní tě, vyjdou ti vstříct.
Holt si to musíš v hlavě srovnat co je pro tebe důležitější zda zdraví miminka nebo tvoje. Spousta žen, pro dítě udělá zázraky. Máš i ještě jednu možnost, ale tu si hodně dobře rozmysly, ale pro někoho to může být v téhle situaci východisko, neber to zle, jen jako názor.
@LůcaSmith Ahoj, taky mám pp a úzkostné stavy, taky deprese. Brala jsem léky dlouhá léta, konkrétně apoparox a na spaní hypnotika, po zánětu mozku bez léků nespím.
Ale v těhotenství jsem všechny léky vysadila, nechci ti to ale vyloženě doporučovat, je to na tobě, jak se cítíš.
Taky jsem kouřila, a dost, měla jsem to jako berličku. Mám spoustu zdravotních problémů, cigareta byl můj rituál, jak z toho utéct a na chvilku aspoň vypnout…ale miminko je pro mě přednější. Já měla štěstí v tom, že jsme miminko plánovali, takže půl roku před otěhotněním jsem přešla na elektronickou cigaretu bez nikotinu a po otěhotnění už jsem nekouřila vůbec. Jde to, je to sice těžké, ale odvyknout se dá. Doporučuju ti vyměnit klas. cigaretu aspoň za tu elektronickou a postupně si ubírat nikotin…to by nemělo být tak šílené pro tělo, jako hned přestat.