Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Panický strach před spaním :/
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.11.12 17:43
@Mami&Emmi to chápu. no už moc nevím co ti poradit 
ale držím palečky ať se to co enjdřív srovná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.12 22:05
Náš brouček s tím začal, když jsme ho přestěhovali z ložnice do jeho pokojíčku - jsou mu 2 a 4 měsíce, dřív to nešlo, pokoj nebyl. 2 dny dobrý a pak že se bojí tmy. Včera taťkovi říkal - co je pod postelí? A tak se tam bojácně koukal… tma, pak že už tam není nic… Bojí se také přes oběd, ačkoli přes oběd spinkal vždycky sám a poslední asi půl rok, možná déle, i sám, položit, přikrýt, pusu a odchod, fungovalo to. Teď to bez řevu prostě nejde. A v noci tam běháme zesilovat světlo a kolem 3 stejně doťapká za námi do ložnice. Tak budu doufat, že ho ten strach přejde. Občas večerní pláč brzy přejde, když mu vysvětluju, že je doma, že se bát ničeho nemusí. Ale stejně čteme pohádky než usne, sám by tam nezůstal ani za ň. Snad se nebude bát dlouho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.12 09:27
@kimbi ty brdo…to jsme zvědavá, jak dlouho to potrvá. Malá ted spí s námi v ložnici v té miminkovské postýlce zase, to jde v pohodě, já si tamlehnu na postel a vytuhne do deseti minut…ještě tak týden a budeme jí zkoušet znovu do pokoje a do její velký postele, tak jsem zvědavá. Jen mám strach, abychom to zvládli. V únoru se narodí druhé, tak aby mělo kde spát a hlavně, aby Emminka chodila v pohodě, přeci jen, lítačka na začátku bude hlavně okolo mimča, tak abych se z toho nezbláznila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.14 13:29
Ahoj, doufám, že oživím tuto diskuzi a někdo mi trochu poradí
Máme syna 7 let a dceru 20 měsíců. Do nedávna neměla dcera problém chodit spát. Bylo to takhle krásně už prakticky od narození. Jak večer, tak po obědě jsem jí položila pohladila a během chvíli spala. Posledních asi 5 dní to je děs. Ani po obědě, ani večer nechce být v ložnici v poslýlce. Je vidět jak je ospalá, ale řve a řve. Na jednu stranu ji mi jí líto, ale na druhou jí nechci zvykat, že s ní bude někdo chodit spát (jakmile jí dám k nám do manželské a lehnu k ní, tak během pár minut spí) Večer mám opravdu hodně práce jak s domácností tak s papírama od manželový firmy.
Myslíte si, že je to jen chvilkové období? A taky jestli teď mám chvíli vydržet a dávat jí zrovna do manželské a počkat až usne, nebo jí prostě pořád zkoušet a nechat jí chvilku brečet v postýlce.
Díky moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.14 13:38
@Heduna období to je, ale u mého syna, který do té doby v naší posteli nikdy neusl kolem tohohle věku prostě byla jediná možnost, lehnout si s ním do jeho postele a hladit ho.
Teď to přešlo, ale upgradoval to na to, že usíná u nás v posteli (bez nás). V noci ho přeneseme a on je k ránu zpátky i s peřinou, takže zvykat nezvykat. Dítě si to stejně zařídí po svém.
Přijde mi, že to najednu stranu moc utíká než se trápit i několik týdnů, jen kvůli nezvykání si. Stejneě to neznamená, že nepřijde jiný způsob nátlaku, když do té postele bude chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.14 13:52
Asi to sem nepatri, ale muj syn /12m a kousek/ nikdy neusinal sam /ma to sve duvody/. sice po mne casto poskakuje do pulnoci nez usne, ale tak to je. je to moje dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.14 13:55
@z1908 píše:
Asi to sem nepatri, ale muj syn /12m a kousek/ nikdy neusinal sam /ma to sve duvody/. sice po mne casto poskakuje do pulnoci nez usne, ale tak to je. je to moje dite.
tak pisatelka má také své důvody, proč to takhle nechce. Já to chápu, já si myslím, že všichni máme právo si odpočinout.
Navíc se dvěma dětma se člověk už nemůže přizpůsobovat jen tomu mrňousovi a druhý den je třeba fungovat. To je nejdůležitější.
Pokud si dítě budu dávat do postele, ač mi to vadí, protože se vůbec nevyspím a pak budu na něj ráno ještě zlá, protože nebudu mít dost energie, tak je to cesta do pekel.
Pokud jsem kontatkní rodič, kterému tohle skákání do půl noci vlastně v hloubi duše nevadí, tak pak je to pro mě cesta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.14 15:47
@Myrha
Děkuju za povzbuzení. Píšeš to hezky. Já své děti zbožňuju, udělám pro ně všechno, ale večer mám prostě práci a trochu se vyspat prostě musím a ten starší má taky právo na maminku 
Je pravda, že když s ní lehnu do manželké, tak za chvilinku spí. Jenže jak se jí snažím přendat do postýlky, tak se většinou probere a všechno uspávání jde od začátku. A když jí nechám spát v manželský, tak mám strach aby nespadla ze schodů, ložnice máme v patře. Asi jí budu muset zamykat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.15 23:29
@Heduna ahoj, je to už hodně dlouho, co jsme tuto diskuzi zakládala (vždy, když tu naleznu diskuzi, mnou založenou před hooooodně dlouhou dobou, je to zvláštní, člověk si opět uvědomí, jak strašně všechno letí ), dcerce byly dva roky. dnes ji jsou čtyři a druhé už skoro dva…Aspon mohu dopsat, jak u nás období strachu být sám skončilo…TAK JAK PŘIŠLO, TAK ODEŠLO. Nakonec jsme dcerku přendali s malou postýlkou k nám do ložnice a jeden čas jsme v nejmenší místnosti spali všichni čtyři - já, muž, starší dcerka a tenkrát čerstvě narozené miminko. Nevím, jak na ostatní dítka, al eu nás metoda „tlačení“ rozhodně nepomáhala a nepomáhá (co se týče všeho), dcerka si k tomu musí dospět sama (samozřejmě toto nejde praktikovat ve všem). U dcerky jsme zjistili ADHD a VD a o to víc přístup k ní musel být citlivější.
Chci tě tím povzbudit a jak se sama ptáš, zda-li je to jen nějaké období, tak věř, že rozhodně je. I když jsme spali všichni pospolu a na druhé straně baráku byl v noci opuštěn prázdný krásný dětský pokojík, nevadí. On byl mnohem důležitější ten klid a spokojenost. Dcerka spinkala vděčně u nás, ani ji nevadil brek miminka.
Sama si pak uvědomila (asi za 3 měsíce), že už sama v pokojíku spát může a v poklidu se odstěhovala. Dodnes usíná u otevřených dveří do kuchyně, kde se svítí (už tam spí spolu se sestřičkou), nevadí jim šum z baráku či televize z obýváku.
On by to možná rodič chtěl a představoval si to takto a takto, ale nakonec je, dle mého, nejlepší volba kompromis, který je „vhodný“ pro dítě i rodiče.
Chce to trpělivost, jsou to naše děti, a jak píše @Myrha - vše moc rychle utíká, na to, aby se člověk pár týdnů trápil.
Držím palce, aby dcerka brzy usínala v klidu sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 10:47
Děkuju všem. Myrha to má napsané fakt krásně. Čekala jsem, že se tady zas objeví jedna z těch, co mě sjedou, že nechci přizpůsobit dítěti naprosto vše 
Budeme doufat. Ona spí s náma v ložnici v postýlce, ale teď tam prostě nechce být sama. Budeme hold trpělíví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
