Panický strach ze psů u dětí

16
26.8.22 22:22

Panický strach ze psů u dětí

Moc prosím o radu. Mám děti ve věku 7 let a 4 roky. Děti se neskutečně bojí psů. Nemůžeme prakticky nikam - myšleno obrazně. Jak je někde pes tak mají obě panický strach a to je slabé slovo. Starší mě i nepatrně zbledne a strašně se třese. Podstupovala se i canisterapie, psycholog, ale nic nepomohlo. Jak s tímto problémem bojovat. Už si nevím rady. Děkuji za jakoukoliv radu

Příspěvek upraven 26.08.22 v 23:03

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
10073
26.8.22 22:34
@JannaKr píše:
Moc prosím o radu. Mám děti ve věku 7 let a 4 roky. Děti se neskutečně bojí psů. Nemůžeme prakticky nikam. Jak je někde pes tak mají obě panický strach a to je slabé slovo. Starší mě i nepatrně zbledne a strašně se třese. Podstupovala se i canisterapie, psycholog, ale nic nepomohlo. Jak s tímto problémem bojovat. Už si nevím rady. Děkuji za jakoukoliv radu

Tady každá rada drahá..je nutné nejdřív začít a obrázky, mimo realitu..delat dechové cvičení, nevystavovat je zbytečnému stresu.. zjistit příčinu strachu..az zvládnete obrázky tak pak začít pozvolna z dálky sledování psů.. opět dýchat dle cvičení..

Já měla silně panicky strach z pavouků a hadů.. strachu z pavouků jsem se zbavila za dva roky a byla jsem schopná ho chytnout do ruky.. Bohužel u hadů se mi to absolutně nepovedlo a když je uvidím třebas i na obrázku tak omdlévam, nebo pláču a klepu se.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34322
26.8.22 22:45

Tezko tady budeme nahrazovat toho psychologa :nevim:. Spis si ho porid i pro sebe, jsi spolecny jmenovatel, proc maji problemy obe deti…

A zrusila bych to „nemuzeme nikam“. Bezte kam potrebujete. Clovek, co se boji pavouku, taky musi jejich nevyzpytatelnou pritomnost nejak zvladnout, to by nemohl byt ani doma.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21311
26.8.22 22:48

A zkusila přijít na to, kde je příčina? Pokud obě děti vysiluji ze psu, tak bude problém někde v rodině

Fobie z věci či zvirat je fobie získaná.

Plus tvoje reakce, ze nemůžete nikam jen podporuje to, ze to děti prožívají

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
299
26.8.22 22:53

Ani nevíš, jak Ti rozumim…potýkáme se od malička u dcery s tím samým. Dnes je jí 8 let a není schopna si sama dojít ani kousek po vsi třeba ke kamarádce, protože co kdyby cestou potkala nějakého pejska? Ona to taky absolutně nedává, ačkoliv nevíme o tom, že by měla nějakou negativní zkušenost. Nejhorší na tom je, že ona by byla v tom záchvatu paniky schopná skočit klidně pod auto…je úplně mimo, když na ulici vidí psa blížícího se k ní :( Snažíme se jí jemně, nenásilně vést, když jsme třeba u známých, aby si zvykala, úmyslně se návštěvám se čtyřnohýma mazlíčkama nevyhýbáme, ale je to někdy boj. Tchyně mně pořád uklidňuje, že ona měla ze psů taky panickou hrůzu a přešla ji až postupně s věkem a rozumem.Tak jsem zvědavá!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4153
26.8.22 22:57

Mela to moje mama, mela jsem to ja a maji to ke dcery. Me to teda v dospelosti preslo, takze jsem to deti nemohla naucit. Snazim se je seznamovat s pejsky treba znamych, ale zas to nehodlam uplne lamat pres koleno. Sama si pamatuju ze mi nekdo mohl horem dolem rikat jak ten pes nic nedela, mela jsem iracionalni hruzu jen projit kolem plotu

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
577
26.8.22 23:48

Poridte si psa, nejakeho klidne mensiho. Dcera se taky bala, vzdy by vyskocila klidne na lustr, kdyz nejaky sel kolem. Druha zase psa chtela a do domu jsme ho v planu meli. Tak jsem koupila stredni plemeno. Chodili jsme na nej koukat od miminka a dcera ho nechtela ani do ruky, jeho maminky se bala, ze vyskocila na zidli. A ted?! Je jedina, ktera s nim trenuje, hraje si, venci ho. Ke psum se hrne az ji musim krotit. Protoze zjistila jak to s nimi funguje a porozumela jim. Dokonce radi sestre, co se pejskovi libi a co ne.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
26.8.22 23:49

S fobiemi je to těžký, já třeba příčinu svojí fobie z hadů znám a je mi to prd platný, po dešti doteď nerada chodím ven, protože mě děsí i žížaly. Teď v dospělosti jsem schopná alespoň ty žížaly tolerovat, ač se jim vyhýbám uctivým obloukem a pořád jsem schopná si pořádně vyjeknout, když mě některá překvapí ze zálohy. U hadů a slepýšů ani omylem, odmítám se přiblížit k jedné části zahrady, protože vím, že tam jsou slepýši. Když jsme minulý rok potkali na horách zmiji, tak jsem dostala takový panický záchvat, že mě manžel musel odnést a odmítla jsem pokračovat v cestě. Chybělo nám asi 5 kilometrů k autu (byl okruh), ale protože jsem odmítla pokračovat kolem místa, kde zmije byla, museli jsme to otočit a jít 15 kilometrů po stejný cestě zpátky. Zkoušela jsem všechno možný, abych se fobie zbavila, ale nic nepomohlo, doteď nezvládám ani obrázky…snad jediná dobrá zpráva je, že se to fakt může s věkem zmírnit, jako dítě mě po dešti kvůli žížalám rodiče museli nosit do školky v náručí a teď o 25 let později už alespoň můžu ven za jakéhokoliv počasí :-) (jinak u mě je prvopočátek fobie v tom, že mi bratr jako malé hodil slepýše za tričko. Měla jsem ho zastrčený v kraťasech, takže had nepropadl a zůstal tam a ten pocit na zádech…fuj)

  • Citovat
  • Upravit
10073
27.8.22 06:04
@Anonymní píše:
S fobiemi je to těžký, já třeba příčinu svojí fobie z hadů znám a je mi to prd platný, po dešti doteď nerada chodím ven, protože mě děsí i žížaly. Teď v dospělosti jsem schopná alespoň ty žížaly tolerovat, ač se jim vyhýbám uctivým obloukem a pořád jsem schopná si pořádně vyjeknout, když mě některá překvapí ze zálohy. U hadů a slepýšů ani omylem, odmítám se přiblížit k jedné části zahrady, protože vím, že tam jsou slepýši. Když jsme minulý rok potkali na horách zmiji, tak jsem dostala takový panický záchvat, že mě manžel musel odnést a odmítla jsem pokračovat v cestě. Chybělo nám asi 5 kilometrů k autu (byl okruh), ale protože jsem odmítla pokračovat kolem místa, kde zmije byla, museli jsme to otočit a jít 15 kilometrů po stejný cestě zpátky. Zkoušela jsem všechno možný, abych se fobie zbavila, ale nic nepomohlo, doteď nezvládám ani obrázky…snad jediná dobrá zpráva je, že se to fakt může s věkem zmírnit, jako dítě mě po dešti kvůli žížalám rodiče museli nosit do školky v náručí a teď o 25 let později už alespoň můžu ven za jakéhokoliv počasí :-) (jinak u mě je prvopočátek fobie v tom, že mi bratr jako malé hodil slepýše za tričko. Měla jsem ho zastrčený v kraťasech, takže had nepropadl a zůstal tam a ten pocit na zádech…fuj)

Můžeme si podat ruce..jsem na tom stejně..had je moje smrt a žížala..ano nemluvím..jsem v panice když ho vidím a mít je na zahradě tak asi na zahradu ani nejdu..a bráchovi bych poděkovala za nervy :lol:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2054
8.2.23 08:40

@Skaiqy dobrý den, mám taky děsnou fobii z hadů. Nemám odvahu to řešit, jen vidím obrázek a je mi na zvracení, jednou jsem zahlédla užovku a manžel mě pak dával dohromady, myslela jsem že omdlím. Ale dcera 5 let má děsný strach ze psů. Spíše se to stupňuje. Bydlíme na vesnici a tady má psa skoro každý. Začne plakat, skákat, křičet.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10073
8.2.23 20:36
@lenina28 píše:
@Skaiqy dobrý den, mám taky děsnou fobii z hadů. Nemám odvahu to řešit, jen vidím obrázek a je mi na zvracení, jednou jsem zahlédla užovku a manžel mě pak dával dohromady, myslela jsem že omdlím. Ale dcera 5 let má děsný strach ze psů. Spíše se to stupňuje. Bydlíme na vesnici a tady má psa skoro každý. Začne plakat, skákat, křičet.

Dobrý den, to naprosto chápu, fobie, strach, panika je děsná věc ale je dobré začít s tím pracovat.. najít odvahu je ten nejtěžší krok k vyřešení potíží..ono, co si budem, nemůžeme po dětech chtít aby se nebály když sa bojíme my.. co dětský psycholog? Možná by někdo poradil jak na to..

Osobne, když vidím hada tak omdlivam.. a to jsem zkoušela se synem jít do zverimexu každý den abych si na to postupně zvykala,.povedlo se mi vstoupit do pavilonu s plazy ale jednoduše ten pocit strach je tak silně zakořeněný někde v hloubi, že se toho nemůžu zbavit ale jdu opět bojovat..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová