Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Partner nechce být u porodu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.10.23 22:02
@kavenka píše:
Takže by jsi do toho šla znovu? Já se mám teď rozhodnout jestli pod úplnou narkozu nebo při vědomí a jsem taková nerozhodná
Určitě bych volila při vědomí. Já se toho taky bála ale nádherný zážitek oproti celkové. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.23 22:07
@Yasmina21 píše:
Určitě bych volila při vědomí. Já se toho taky bála ale nádherný zážitek oproti celkové.
Děkuji za odpověď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.23 22:18
@kavenka píše:
Děkuji za odpověď
Ja mela planovany i neplanovany pri vedomi a bylo to ok. Myslim ze je to lepsi, nez to zaspat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.23 22:24
První porod pro komplikace v celkové anestezii, druhý plánovaný v lokálním. Druhý super, hned jsem slyšela malého plakat, ukázali mi ho, za mě když jsem se pořádně probrala poprvé, dítě u sester, já v nervech proč mi ho nechtějí ukázat, tak mi ho radši pak přinesli když viděli jak se bojím, že je něco v nepořádku. Takže při vědomí to bylo lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.23 22:56
Trauma mám já. Odmítnutí přítomnosti u porodu (pro mě jedné z nejtěžších a nejhorších chvíli v životě) bych od partnera považovala jako obrovskou zradu. Jeho oporu považuji za naprostou samozřejmost. V opačném případě by nebyl mým partnerem.
Hodnotné partnerství/manželství má setrvat v dobrém i ve zlém. V životě nejsou jen hezké chvíle, nejde si jen užívat. Postupem času už to nebudou krásná, mladá těla, dost možná vyprchá atraktivita… Všichni zestárneme.. Pokud jeden z partnerů onemocní a bude náhle upoután na lůžko, také ho opustíme? V průběhu života se dost možná bude třeba postarat o druhého. Bude třeba ho nakrmit, přebalit, umýt…
V tom u mě spočívá skutečná síla partnerství 
- Citovat
- Upravit
20.10.23 02:01
Mne cim dal vic prijde, ze chlap tam nema co delat. At prijde ve chvili, kdy je mimco na brise…
Idealni je mit dulu nebo svoji PA, kterou znam ze schuzek pred porodem, ktera zna me, je machr pres porody, dokaze vysvetlit, pohlidat, nasmerovat, ubranit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 06:45
@Anonymní píše:
Trauma mám já. Odmítnutí přítomnosti u porodu (pro mě jedné z nejtěžších a nejhorších chvíli v životě) bych od partnera považovala jako obrovskou zradu. Jeho oporu považuji za naprostou samozřejmost. V opačném případě by nebyl mým partnerem.Hodnotné partnerství/manželství má setrvat v dobrém i ve zlém.V životě nejsou jen hezké chvíle, nejde si jen užívat. Postupem času už to nebudou krásná, mladá těla, dost možná vyprchá atraktivita… Všichni zestárneme.. Pokud jeden z partnerů onemocní a bude náhle upoután na lůžko, také ho opustíme? V průběhu života se dost možná bude třeba postarat o druhého. Bude třeba ho nakrmit, přebalit, umýt…
V tom u mě spočívá skutečná síla partnerství
Legrační, žes napsala tuto větu hned po té, že kdyby si partner nepřál u porodu být, tak nebude tvým partnerem 
Ono to musí fungovat obousměrně, víme? 
A ačkoli pro mě by třeba taky bylo těžké, kdyby partner u porodu nebyl, rozhodně bych se s ním kvůli tomu nerozváděla. Navíc když má legitimní důvod.
A když jeden z partnerů upoutaný ve stáří díky nemoci na lůžko, nevidím nic špatného svěřit ho do péče lékařů a odborníků, protože přebalovat imobilního pacienta s proleženinami a vývodem atd. fakt není práce pro každého a nevidím v tom o nic víc partnerské lásky, než když u něj druhý partner je většinu volného času Po svém partnerovi (natož dětech) bych rozhodně nechtěla, aby se takhle o mě 24/7 starali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.23 08:01
@unuděná píše:
Legrační, žes napsala tuto větu hned po té, že kdyby si partner nepřál u porodu být, tak nebude tvým partnerem
A když jeden z partnerů upoutaný ve stáří díky nemoci na lůžko, nevidím nic špatného svěřit ho do péče lékařů a odborníků, protože přebalovat imobilního pacienta s proleženinami a vývodem atd. fakt není práce pro každého a nevidím v tom o nic víc partnerské lásky, než když u něj druhý partner je většinu volného času
Já třeba ano. U nás v rodině je to zvykem. Není nic horšího než zbytek života strávit na LDN a čekat na smrt jako na vysvobození
- Citovat
- Upravit
20.10.23 08:05
@Anonymní píše:
Já třeba ano. U nás v rodině je to zvykem. Není nic horšího než zbytek života strávit na LDN a čekat na smrt jako na vysvobození
Je lepší čekat na smrt doma a vidět, jak se tví milovaní trápí, protože ti nemohou pomoci, jak je to psychicky a fyzicky vyčerpává? To já bych nedopustila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 08:12
@Anonymní píše:Řekl ti to poctivě, jak to je a je jasné, že mu na vztahu s tebou záleží. Bojí se, že to tímto půjde do háje a to nechce. Netlač na něj, pokud nechceš do roka na emiminu psát, partner se mnou nespí, asi má milenku.
Ahoj holky, partner nechce být se mnou u porodu, s bývalkou byl a mě to hrozně mrzí, že se mnou nechce. Důvodem je, že ho pak prý nepřitahovala sexuálně, že prý to znova vidět nechce. Řekl mi, ze mě tam odveze a pojede pryč, což je mi líto, kdyby tam aspoň se mnou byl, jako podpora a na to vytlačení odešel, ale samozřejmě ho nechci nutit, řešíme to celé mé těhotenství, ví že mě to mrzí, jednou to vypadlo že i půjde, ale teď definitivně řekl, že opravdu jít nechce.
Jaký na to máte názor? Měl to někdo podobně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 11:13
@Anonymní píše:
Trauma mám já. Odmítnutí přítomnosti u porodu (pro mě jedné z nejtěžších a nejhorších chvíli v životě) bych od partnera považovala jako obrovskou zradu. Jeho oporu považuji za naprostou samozřejmost. V opačném případě by nebyl mým partnerem.Hodnotné partnerství/manželství má setrvat v dobrém i ve zlém. V životě nejsou jen hezké chvíle, nejde si jen užívat. Postupem času už to nebudou krásná, mladá těla, dost možná vyprchá atraktivita… Všichni zestárneme.. Pokud jeden z partnerů onemocní a bude náhle upoután na lůžko, také ho opustíme? V průběhu života se dost možná bude třeba postarat o druhého. Bude třeba ho nakrmit, přebalit, umýt…
V tom u mě spočívá skutečná síla partnerství
@Anonymní píše:
Já třeba ano. U nás v rodině je to zvykem. Není nic horšího než zbytek života strávit na LDN a čekat na smrt jako na vysvobození
Tvoje příspěvky jsou směsice krásných a vzletných frází, které na první pohled působí úžasně uvědoměle a hluboce - ve skutečnosti je za nimi ale skryto tolik manipulace, sebestřednosti, netolerance a nerespektu vůči druhému, že se to hned tak nevidí.
Partnerský vztah resp. společný život je především o kompromisech - ne o tom, co je zvykem ve TVÉ rodině nebo co TY považuješ za naprostou samozřejmost. Tvůj partner má úplně stejné právo na svůj názor - i na to, aby ten názor byl (nejen v běžných, ale i v těch mezních situacích) jiný.
A jakým způsobem (resp. zda vůbec) spolu partneři dokáží takové mezní situace vyřešit resp. vykomunikovat a přitom navzájem jeden druhému neublížit - teprve a pouze TO ukazuje tu tvou „skutečnou sílu partnerství“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 11:34
Hodně záleží na tom, jak která žena funguje. Já bych to bez svého muže nezvládla. Mám psychiatrickou diagnózu a manžel je pro mě kotva, která mi pomáhá udržet se v klidu. Měla jsem dva císaře, u prvního být nesměl, pak ke mně mohl jen na chvilku nakouknout a jinak nic (covidové období). Rozjela se poporodní deprese jak vyšitá, nakonec v porodnici umožnili výjimku a povolili manželovi zůstat se mnou, abych se dala trochu dohromady a mohli jsme jet domů. U druhého císaře (porod dvojčat) byl, zvládli jsme to bez psychických následků a 4. den jsme všichni jeli domů. Pro někoho je přítomnost partnera v těžkých chvílích jen bonus (nebo dokonce malus), pro mě naprosto zásadní rozdíl.
Mít jiného muže, děti nemám. A kdyby mi partner slíbil, že mě v těhotenství podpoří, půjde se mnou k porodu a bude pak společně se mnou o děti aktivně pečovat, a po otěhotnění z toho chtěl vycouvat? Považovala bych to za odporný podraz, něco jako když muž nechce miminko a žena tajně vysadí antikoncepci. Na potrat bych nešla, to bych nezvládla. Ale s mužem bych dál nebyla, protože bych se na něj už nikdy nedokázala spolehnout. A opět - pro někoho je to zbytečné vyhrocení situace, pro mě zničená důvěra - a tím i celý vztah.
Zakladatelce bych doporučila vyjednat si aspoň tu první dobu porodní. Pohled na další fázi není pro každého, objektivně to dokážu pochopit a vyhodnotit přínosy a rizika (hrozící trauma a následky) ve prospěch nepřítomnosti otce u tlačení. A hned po porodu přece může zase přijít a obejmout manželku i pomazlit miminko. Ale aby tatínek vysadil svou ženu před porodnicí a zdrhnul? To je fakt ubohý. 
@Mango_Lassi píše:
Pro mě bylo významné, že tam je, protože vím, že dokáže zachovat klid a chladnou hlavu v extrémních situacích a ví, jak mě uklidnit. A on to ví taky, že jeho analytický přístup mi pomáhá, je to jeden z klíčových důvodů, proč jsem s ním a je si toho sakra dobře vědom
Přece by nechtěl, abych u porodu moc panikarila, že
Ve všem, co tu píšeš, mi mluvíš zduše. Chápu i názory ostatních, jenže každý má ty hodnoty nastavené jinak. Můj partner se taky ukázal jako táta s velkým T, proto jsme se rozhodli pro druhé dítě (a ejhle, bylo nám dopřáno rovnou krát dva, hurá ). A nikdy by mě v tom nenechal samotnou. Máme prostě skvělé muže. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.23 13:06
@Mango_Lassi píše:
Mě opravdu nezajímá, jak to bylo před 50 lety, žiju teď a zajímají mě spíš standardy dneška, které jsou z mého pohledu o něco pokročilejší. Já jsem nic nepsala, že by to bylo důležité pro dítě. Je to důležité pro mě
Jinak s tebou samozřejmě souhlasím, o mém strachu z porodu jsme mluvili, proto funguje všePříspěvek upraven 19.10.23 v 15:16
Co se porodu týče, Tvé příspěvky bych podepsala
- Citovat
- Upravit
20.10.23 13:34
@Paja-Maya píše:
Hodně záleží na tom, jak která žena funguje. Já bych to bez svého muže nezvládla. Mám psychiatrickou diagnózu a manžel je pro mě kotva, která mi pomáhá udržet se v klidu. Měla jsem dva císaře, u prvního být nesměl, pak ke mně mohl jen na chvilku nakouknout a jinak nic (covidové období). Rozjela se poporodní deprese jak vyšitá, nakonec v porodnici umožnili výjimku a povolili manželovi zůstat se mnou, abych se dala trochu dohromady a mohli jsme jet domů. U druhého císaře (porod dvojčat) byl, zvládli jsme to bez psychických následků a 4. den jsme všichni jeli domů. Pro někoho je přítomnost partnera v těžkých chvílích jen bonus (nebo dokonce malus), pro mě naprosto zásadní rozdíl.Mít jiného muže, děti nemám. A kdyby mi partner slíbil, že mě v těhotenství podpoří, půjde se mnou k porodu a bude pak společně se mnou o děti aktivně pečovat, a po otěhotnění z toho chtěl vycouvat? Považovala bych to za odporný podraz, něco jako když muž nechce miminko a žena tajně vysadí antikoncepci. Na potrat bych nešla, to bych nezvládla. Ale s mužem bych dál nebyla, protože bych se na něj už nikdy nedokázala spolehnout. A opět - pro někoho je to zbytečné vyhrocení situace, pro mě zničená důvěra - a tím i celý vztah.
Zakladatelce bych doporučila vyjednat si aspoň tu první dobu porodní. Pohled na další fázi není pro každého, objektivně to dokážu pochopit a vyhodnotit přínosy a rizika (hrozící trauma a následky) ve prospěch nepřítomnosti otce u tlačení. A hned po porodu přece může zase přijít a obejmout manželku i pomazlit miminko. Ale aby tatínek vysadil svou ženu před porodnicí a zdrhnul? To je fakt ubohý.
Ve všem, co tu píšeš, mi mluvíš zduše. Chápu i názory ostatních, jenže každý má ty hodnoty nastavené jinak. Můj partner se taky ukázal jako táta s velkým T, proto jsme se rozhodli pro druhé dítě (a ejhle, bylo nám dopřáno rovnou krát dva, hurá
Předpokládám, že sekce u prvního byla plánována z důvodu psychických obtizi? Je rozdíl doprovod muze na sekci a doprovod na vaginální porod. U plánované sekce se chlap nesloží, nevidí ženu v bolestech a není narušen náhled sexuální stránku matky.
Jinak mi přijde protichůdné zabít celý vztah jen proto, že chlap odmítá být u porodu. A stát se dobrovolně samozivitelkou matkou. By mi zajímalo, kolik takovych matek je. Toto pak vysvětlovat potomkovi, že táta neměl koule na to být u porodu, proto jsem se s ním rozešla, ztratila v něj důvěru a oporu, tobě vzala tátu… mě to přijde až infantilní. Tudíž si myslím, že v reálu se toto neděje a je to jen polemizace, co by kdyby. Ty páry spolu zůstanou, i když otec k porodu nakonec nejde. Nerozejdou se hned po porodu nebo před porodem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.23 13:47
Tak asi především záleží na tom, jestli žena bez manžela prostě není schopna ten porod rozumně zvládnout, jak tady někdo píše, nebo jestli ho tam chce „jen tak“. A zároveň jestli manžel není schopen porod rozumně zvládnout, nebo tam nechce „jen tak“. Z téhle kombinace pak vzejde řešení, které by mělo být na míru tomu konkrétnímu páru a případu.
Osobně bych byla nejradši úplně sama, což se mi i částečně splnilo, ale to zjevně není případ zakladatelky. Stejně tak nepíše nic o druhém extrému - že kvůli nepřítomnosti partnera bude mít třeba deprese. Takže moje otázka zní - proč ho tam chceš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
