Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojte maminky, chci se zeptat.....já bych totiž hrozně moc chtěla pejska, ale manžel si myslí, že to v těhotenství a pak s miminem není moc dobrý nápad, že to nebudu stíhat atd atd. Pořizovali jste si někdo pejska v tomhle období nebo případně až po porodu? Bylo to tak náročné, že by se to nedalo ukočírovat obojí?
Já bych do toho takhle najednou nešla. Štěně potřebuje hodně pozornosti. Musíš ho všechno naučit - čůrat venku, chodit na vodítku, nějaké povely, alespoň základní ..... Já bych to nezvládla. A pak mlaďounký pejsek všechno kouše a má ostré zoubky. Je neposlušný. Počkala bych alespoň rok, dva. Uvidíme, jaký budou mít názor ostatní.
rozhodne radim zadneho noveho domaciho mazlika neporizovat … to szivani je vzdycky trochu nebo docela dost problematicke. Byt tebou, tak se zabavim nejak jinak, tech par mesicu to urcite vydrzis. Po narozeni mimca chvili pockej (treba pul nebo trictvrte roku) a pak si porid stenatko.
Tento postup (napred mimco, pak stene) je vyhodny v tom, ze:
Já být tebou bych do toho taky asi nešla - mám to vyzkoušené!!!
Zvládnout se to dá, ale je to faktt blázinec!!!!!!
![]()
Koupila jsem si štěňátko westíka jakože za malého! Malý měl asi půl roku a já jsem si domů donesla štěňátko a byl to děs běs!!!!
![]()
Malý se poblinkal, Meg se počurala, malý se počural, Meg se pokadila, malý se pokadil a Meg se počurala - takže já jsem jen lítala s kýblem a uklízela - bylo to fakt šílené!!!
Je sice pravda, že jsou spolu od malička a že jsou na sebe zvyklý a Meg by si nikdy nedovolila ho kousnout, ale je to až po čase! Malý na ní jezdí jako na koníkovi, hrají si s tenisákem, venku spolu běhají po zahradě atd., ale na ty začátka raději vůbec nevzpomínat
![]()
Ahoj
Ja teda pejska nemám, ale kámoška jo a povedala, že by už do toho nešla!!
Prestala mať naňho čas jak sa malej narodil pejsek šel stranou a potom stále štekal a dožadoval sa pozornosti, ale pri miminku naňho nemala čas!!!
Ešte, že bývajú v dome a keď sním terabalo ísť von tak len otvorý dvere a ide sám!!!
Na venčenie a prechácky nebol čas!!!
Ahoj,
u nás se též pořídilo nejdřív štěňátko a potom miminko, každopádně toho nelituju a jsem ráda, že jsme to tak udělali … Aris si u nás zvykla, naučili jsme jí povely a chodit venku na vodítku, atd. Máme rodinný domek, takže ji buď pustím na zahradu nebo jdemem s ní a s kočárkem na prochajdu
Je teda fakt, že po porodu na ní nebylo tolik času(malý trpěl navíc kolikama), ale za to se jí potom věnoval víc manža, chodí spolu na dlouhé procházky…
Zvládnout se to určo dá
I po porodu Aris bere, že je až na posledním rodinném žebříčku, jen by byl problém, kdyby měl malý alergii…ale to naštěstí nemusíme řešit ![]()
Ani nááááhodou. A to máme doma psy, pač je to manželovo povolání.
A to chceš psa do bytu nebo na zahradu? Pokud na zahradu a manžel s nim bude pomáhat, tak budiž. Ale stejně až za nějakou dobu po porodu.
A do bytu - s novorozencem, šílenství. Si vem, že pes bude potřebovat v šest ráno vyvenčit, manžel v práci a dítě ti bude spát. To zbudíš dítě, oblečeš ho a půjdeš venčit? Ono někteří psy se totiž venčení dožadují zvlášť hlasitým projevem.
Já říkám, že pořídit si psa je dost podobné jako dítě. Nemůžeš se jen tak někde zdržet pár hodit, jed na víkend apod.. A v neposlední řadě také finanční náročnost.
Nechci odrazovat, ale vím o čem mluvím. A můžu ti říct, že mě někdy vadí, že manžel nemá nějaké „normání zaměstnání“.
ahojky
tak já múžu potvrdit z vlastní zkušenosti, že už po 2.bych do toho rozhodně nešla.Když jsem čekala 1.mimi tak asi v 7. měsíci jsme se přestěhovali do domečku na vesnici a hurá pořídili hned štěňátko z útulku, protože jsme potřebovali hafana na hlídání.No původně jsme se tam jeli jen jakože kouknout no ale znáte to, smutná očička ,roztomilé klubíčko a zpět už nás jelo o jednoho víc.Navíc to byla taková nostalgická vánoční doba… no ale to už patří jinam.Prostě štěněti byly asi 3 měsíce a bylo zrovna v období trhání všeho, loužiček, kňourání atd.A to jsme do toho šli po zralé úvaze,předtím jsme celý život měli doma psy takže jsme rozhodně věděli co to obnáší a zkušenosti jsme taky měli.Vyžadovalo si prvního tak třičtvrtě roku dost pozornosti a samozřejmě aspoń výcvik základní poslušnosti./Je to kříženec čuvače a německého ovčáka/ takže poměrně velký a temperamentní hafan.Mimi se narodilo když mu bylo asi 5 měsíců a pak už jsem já osobně na psa neměla skoro vůbec žádný čas,mimi ti zabere veškerý čas, naštěstí jsme na vesnici a máme zahradu,pes je celé dny venku a tenkrát se mu o to víc věnoval manžel,tak se to vyrovnalo.Pes dítě přijal,dnes jsou oběma +/- 2 roky a jsou kámoši pro všechny lumpárny ale ty začátky jsou fakt náročný, takže to dobře zvažte.Vše se dá zvládnout, ale někdy je to skřípění zubů a je otázka jestli je to nutné.Pokud máš někoho kdo se psovi bude věnovat až ty budeš pečovat o mimi tak by to snad šlo ,ale jinak je to fakt záhul tak si to dobře rozmysli.Dnes po těch zkušenostech bych si psa pořídila až by dítěti bylo tak kolem 2 let.Tak ať se dobře rozhodneš a přeju hodně štěstí.A co by to bylo za psa,myslím rasu a jste v domku nebo v paneláku?
Ahoj, my si pořídili štěně, když jsem byla zhruba v 5 měsíci. Bylo to v pohodě, celé 4 měsíce jsem se mu mohla pořádně věnovat, naučit ho základní věci jako venčení, chození na vodítku a přivolání. Po porodu sice musel více pomáhat manžel, ale žádný větší problém v tom nebyl, štěně už mělo půl roku takže už pobralo trochu rozumu. Jinak jsme vždy vyrazili na procházku s kočárkem i pejskem.
Ovšem pořídit malé štěně třeba měsíc po narození prcka bych nechtěla, vyhovovalo mi, že jsem na něj měla v těhotenství čas, nechodila jsem do práce. Ještě bych chtěla napsat, že hodně záleží na rase, jsou pejsci klidnější i divočejší…
No já bych do psa teda klidně šla. Vždycky jsme psa měli a nikdy to nebyl problém.
Než se mimi narodí, všechno ho naučíš. A každý pes se v 6h ráno venčit nemusí. Může ho vyvenčit ráno manžel, až půjde do práce.
Dítko taky můžeš v rychlosti šoupnout do vaku nebo šátku a se psem párkrát vyběhnout jen vyčůŕat a na dlouhé procházky prostě půjdeš s kočárem.
Ve městě v paneláku je to horší, ale já v tom problém nevidím.
Jen je to opravdu další starost. Když třeba bude mimčo nemocný, musí psa někdo vyvenčit. Nebo když budete chtět na dovču do ciziny a tak..........
A pro mě by byl hlavní problém ................... já nejsem alergik a je manžel astmatik. Vítek měl ošklivý ekzem od narození. Teď už z něj vyrostl. Ale stát se může, že dítku bude pes vadit. A to bych se bála riskovat.
Ahoj tak my jsme doma psa měli a problém nebyl. Ale před půl rokem musel šupajdit k babi, protože mi ho bylo strašně líto. Samozřejmě by si nedovolil Vítka kousnout, on by to ani nezkusil - takový dobračisko, ale Víťas co se naučil běhat ho všude pronásledoval, sedal si na něho, píchal ho do očí, prsty do nosu - no však to znáte. A psisko na mně furt házelo takový ty očiska - PROSÍM ZACHRAŇ MNĚ!!! Teďka je u babi šťastnej, když přijedeme tak milostivě nechá Víťasa aby se na něm vyřádil, a je rád když už jedeme domů.
Já nevím spíš hlasuju proti, psovi se člověk musí věnovat a na rovinu s malým miminkem prohrává na celé čáře.
Asi až bude mimouš větší - to si všichni užijou víc srandy.
ne ne a neeeee. Už nechci nikdy žádného psa. My zdědili psa letos v únoru po mé sestře a od té doby si připadám, že mám o dítě navíc. Bydlíme na vesnici, pes je venku, ale stejně musíme pořád krs psa něco řešit a sotva se jedno vyřeší je to tu nanovo. navolno ho ke klukům pouštím zá:,–(ně s náhubkem a to lítá jak šílenej. Krom toho strašně, ale strašně pořád štěká, kdykoli je kdokoli venku tak tu tlamu nezavře a řve a řve… Tak jsem si postěžovala a dalšíma stížnostma a důvodama proč psa rozhodně ne vás nebudu obtěžovat, ale je jich opravdu ještě hodně.
Ahoj Mischutko,
no, určitě záleží na víc faktorech, jako jestli máte domek se zahradou nebo bydlíte v paneláku, jaká rasa psa by to měla být, jestli budeš přes den s dítetem (a psem) jen ty sama nebo i manžel, či prarodiče nebo někdo jiný z rodiny. Jsou ale také okolnosti, které dopředu neodhadneš - jak „hodné“ bude dítě, jakou bude mít pes povahu, …
Zvládnout se to nejspíš dá, ale počítej s tím, že občas z toho budeš pěkně na nervy a je otázka jestli to stojí za to.
Ty jsi v půlce těhu atk pejska vychovat aspoň trošku zvládneš, samozřejmě záleží co chceš za plemeno. My máme doma 2 pejsky a zvládáme je úplně v poho. Dokonce se už těším až začne dostihová sezona a budeme na závody jezdit i s malou ![]()
My jsme si pořídili štěně, když jsem byla ve 4 měsíci a je fakt, že jsem nelitovala, protože jsme s manželem díky tomu chodili pravidelně na dlouhé procházky- a vůbec na to období ráda vzpomínám. Je ale fakt, že manžel měl tehdy dost času se věnovat výcviku, chodit na cvičák, apod. To já bych se s tím bříškem asi bála (tak záleží, co chceš za plemeno- pokud chceš malého pejska, tak na cvičák nemusíš)
A jestli ho budeš mít doma, tak zvaž kolik ti zbývá času do porodu- ono pak ke konci už je docela náročné se i ohnout a běhat za pejskem a utírat po něm loužičky v tom období bude asi docela náročné…takže aby už jsi ho měla alespoň trochu vychovaného, než ti naroste panděro do obřích rozměrů:-)
A v šestinedělí budeš s malým doma, ven se dostaneš sporadicky, zvlášť pokud rodíš v zimě a ta zima bude hnusná, tak jestli toho psa bude mít kdo venčit. (Opět záleží na plemeni a na vaší situaci- pokud budeš mít psa, který potřebuje vyčůrat, nikoliv vyběhat, tak to asi zvládneš i v šestinedělí sama.)