Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Osobně mi necelé dva roky snažení nepřijde jako dostatečná doba jít do IVF, ještě bych to zkoušela přirozeně jako tvůj manžel.
Co zkusit zatím jen IUI? Na to by manžel mohl přistoupit a lepší než nic. Zkusila bych se s ním domluvit, na třeba 5 měsících. On by jedl poctivě léky, chodili byste na IUI a kdyby to ne, tak bych se snažila přemluvit na IVF.
Dejte si nějaký limit do kterého to ještě zkusíte přirozeně. Pokud se do té doby nepovede, tak zkuste jít do CARu alespoň na konzultaci.
Jako moje kamarádka, ale snažili se 4 roky. Pak zkusili IUI a nic, pak IVF a za pár měsíců se narodí miminko. Já bych nečekala …
Nejste ještě tak staří, zkuste se domluvit na IVF třeba ve tvých 30ti, pokud se do té doby nezadaří. Mezitím se na to zkus tak neupínat (já vím, to se lehce řekne) ještě si něco našetřete, užijte, pocestujte, ty změň práci na nějakou, kde budeš spokojená. ![]()
Na tvem místě bych si našla práci, která tě bude bavit. Zaměstnás hlavu, budeš mít i jiný starosti a radosti, něco ušetříte a ty se hodis víc do pohody. Znám víc holek, kde práce pomohla a mimco přišlo. A netlačila bych na pilu u manžela, třeba potřebuje čas, aby to schroupal. Užívej si života, to je podle mé ta správná cesta. Držím palce
Osobně bych být tebou změnila práci a obrátila se na CENAP. Věk máte ještě v pohodě, takže bych s IVF nespěchala. Za mě je to obrovský zásah do těla a přistoupila bych k němu, až kdybych vyzkoušela opravdu všechny jiné možnosti (začala bych „přírodními“ a až jako poslední bych šla do nějakých hormonů)
Jinak s tou prací ti naprosto rozumím. Mám to úplně stejně
Mám relativně klidnou práci(i když na mě je tu moc stresu), kde mi hlavně bez problémů tolerují návštěvy dr apod. a plat úplně super. Z tohoto důvodu jsem nechtěla měnit. Teď po roce, kdy vím, že z hlediska chlapa to ASI jinak než bez IVF nepůjde taky nevím co dál.
Měnit práci se mi nechce, protože tyhle peníze jen tak někde mít nebudu. Taky se bojím, že když změním, tak na just hned otěhotněním a to by mě před novým zaměstnavatelem bylo hodně trapně
Ale pak si říkám, že třeba to neklapne nikdy a já bych v téhle práci skejsla třeba do důchodu.
No takže my si dali nějaké 4 měsíce, pak chci v téhle práci ještě jít do IVF na začátku příštího roku a když to nevyjde, tak dávám výpověď. Vidina toho konce tady mě trochu uklidnila..
No zkusila bych si hledat jinou práci, přijdeš na jiné myšlenky.
I ta nespokojenost z práce dělá svoje.
Má ještě jednu otázku, která úplně nesouvisí s tématem.
Když máš teď práci a stačí to tak akorát na zaplacení účtů a moc neušetříte, jak to chcete dělat, až budeš na rodičovské?
@Popokatepetla píše:
Osobně bych být tebou změnila práci a obrátila se na CENAP. Věk máte ještě v pohodě, takže bych s IVF nespěchala. Za mě je to obrovský zásah do těla a přistoupila bych k němu, až kdybych vyzkoušela opravdu všechny jiné možnosti (začala bych „přírodními“ a až jako poslední bych šla do nějakých hormonů)
Tohle se snadno říká..ale pak v reálu je těžké se toho držet. Byla jsem přesvědčená, že IVF nikdy, radši bezdětná. Pak našli problém u chlapa, takže jsem padla do fáze- zkusíme cokoliv přírodního/operativního a IVF jen opravdu když přírodní léčba za pár let nepomůže. jedzíme za vyhlášeným dr nějakých 270 km od bydliště. Nyní jsem ve fázi cca 3 měsíců od zahájení léčby. Výsledky jsou, ale dost mizerné. Vyhlídky takové, že se to může/nemusí spravit. Představa, že budu další rok, rok a půl čekat, aby ve finále řekli, že to bez IVF stejně nepůjde (pravděpodobné) je dost otřesná. Takže teď jsem ve fázi, kdy se snažím smířit s IVF a čekat bez jistých výsledků nějak nezvládám. ![]()
@BlaZenkaB Tak nějak a můžeš k tomu ještě něco lehce podpořit zdravým živ.stylem, partner muže užívat potr.doplnky, event.se muzes zkusit poradit s lékařem a zkusit udělat kontrolní krevní odběry, aby se vidělo jestli mas v pořádku hormony (včetně štítné žlázy, tam muže být skryty problem) a take se daji otestovat z moci různé infekce, ty take mohou vadit…
No, ja bych to teda uplne nebagatelizovala. Cas mit muzou a taky nemusi…poradila bych se v CAR hlavne ohledne toho spermiogramu… co je pricinou? Nemuze mit treba varikokelu nebo neco podobneho? Tam by se situace bez lecby jen zhorsovala a zhorsovala. Za par let se taky muze stat, ze nebude mit spermii zadnou a nepomuze ani IVF… Cimz vubec nechci strasit, jen ze bych se radeji poradila v CAR, co se od toho da ocekavat a jake jsou realne sance spont.otehotnet. A podle toho se pak zaridila. Prijde mi, ze konzultaci nemuzete nic ztratit, naopak…
@Anonymní píše:
Ahoj holky,chtěla bych radu a možná se i trochu vypovídat.. Snažíme se o miminko necelé dva roky. Zhruba rok si měřím bazální teplotu a mám ovulaci průměrně 17. den cyklu. Což je dost pozdě na to, že můj cyklus trvá 25 nebo 26 dní a před začátkem MS špiním. Na tento problém jsem zkoušela Utrogestan a později Duphaston, nesnášela jsem to moc dobře - závratě, opravdu velká únava. nevolnost. Prý se tyto léky mají brát jen omezenou dobu, brala jsem je celkově asi 7 měsíců a minulý měsíc jsem je vysadila. Cyklus už se zase zpátky zkracuje. Navíc mám zakloněnou dělohu.
Bohužel manžel byl v dubnu na spermiogramu. Špatné množství (12 a půl milionu), skoro žádné pohyblivé spermie (navíc pouze ty „rychlé“) a špatná morfologie. Navíc má poruchu zkapalnění. Koupili jsme Fertilan, poctivě ho jedl a kontrolní spermiogram v srpnu dopadl ještě hůř (množství necelé 2 miliony).
Já vím, že šance tam vždycky je, ale jaká? Hormony jsem vysadila a ani při jejich užívání se to nepovedlo. Je mi 27, manželovi 31, dítě jsem chtěla už tak v 25 a celé ty dva roky, kdy to zkoušíme, jsem v práci, která mě nenaplňuje a nebaví. Netušila jsem, že to potrvá tak dlouho, tak mi přišlo jako hloupost měnit před těhotenstvím práci. Mateřskou bych takto měla fajn. Jenže čas utíká, já se profesně vůbec nikam neposunula, dítě nemám… O IVF jsme se bavili. Manžel to ale moc nechce, pořád věří, že to vyjde, je v tom asi určitá mužská ješitnost, že by ho hodně trápilo, kdyby nebyl schopen přirozeně zplodit dítě. A další věc je ten finanční aspekt, platíme hypotéku, zařizujeme si byt a peníze navíc vážně nějak nejsou.
Chtěla bych se vás ještě zeptat, co byste dělaly vy. Přesvědčily byste manžela a někde si půjčily? Nebo byste ještě zkusily něco, abyste podpořily početí přirozenou cestou? Co? Myslíte, že to může vyjít? Já bych samozřejmě také moc chtěla, abychom na IVF nemuseli. Ale tři roky čekat nechci.
Moc děkuji.
Kdybyste oba byli „zdraví“, tak bych klidně počkala. Ale pokud je nebo sperma nekvalitní a ještě se zhorší, asi bych se ho jemně snažila přesvědčit. Protože se to podařit nemusí a on jako „viník“ by to mohl nést hůř.
Manžel byl na hormonálním vyšetření, na urologii. Nemá infekci, varikokelu taky ne. Příčina se nezjistila.
Teď jsem objednaná na hormonální profil já. A na vyšetření průchodnosti vejcovodů, jestli není ještě něco dalšího v nepořádku u mě. To už je na klinice asistované reprodukce, takže pak s námi snad i proberou nějaké možnosti. Jen se trochu bojím, že nám stejně řeknou, že šance není a že máme jít do IVF, i kdyby šance byla.. Proto jsem chtěla slyšet i vaše názory.
Děkuji moc.
Ahoj holky,
chtěla bych radu a možná se i trochu vypovídat.. Snažíme se o miminko necelé dva roky. Zhruba rok si měřím bazální teplotu a mám ovulaci průměrně 17. den cyklu. Což je dost pozdě na to, že můj cyklus trvá 25 nebo 26 dní a před začátkem MS špiním. Na tento problém jsem zkoušela Utrogestan a později Duphaston, nesnášela jsem to moc dobře - závratě, opravdu velká únava. nevolnost. Prý se tyto léky mají brát jen omezenou dobu, brala jsem je celkově asi 7 měsíců a minulý měsíc jsem je vysadila. Cyklus už se zase zpátky zkracuje. Navíc mám zakloněnou dělohu.
Bohužel manžel byl v dubnu na spermiogramu. Špatné množství (12 a půl milionu), skoro žádné pohyblivé spermie (navíc pouze ty „rychlé“) a špatná morfologie. Navíc má poruchu zkapalnění. Koupili jsme Fertilan, poctivě ho jedl a kontrolní spermiogram v srpnu dopadl ještě hůř (množství necelé 2 miliony).
Já vím, že šance tam vždycky je, ale jaká? Hormony jsem vysadila a ani při jejich užívání se to nepovedlo. Je mi 27, manželovi 31, dítě jsem chtěla už tak v 25 a celé ty dva roky, kdy to zkoušíme, jsem v práci, která mě nenaplňuje a nebaví. Netušila jsem, že to potrvá tak dlouho, tak mi přišlo jako hloupost měnit před těhotenstvím práci. Mateřskou bych takto měla fajn. Jenže čas utíká, já se profesně vůbec nikam neposunula, dítě nemám… O IVF jsme se bavili. Manžel to ale moc nechce, pořád věří, že to vyjde, je v tom asi určitá mužská ješitnost, že by ho hodně trápilo, kdyby nebyl schopen přirozeně zplodit dítě. A další věc je ten finanční aspekt, platíme hypotéku, zařizujeme si byt a peníze navíc vážně nějak nejsou.
Chtěla bych se vás ještě zeptat, co byste dělaly vy. Přesvědčily byste manžela a někde si půjčily? Nebo byste ještě zkusily něco, abyste podpořily početí přirozenou cestou? Co? Myslíte, že to může vyjít? Já bych samozřejmě také moc chtěla, abychom na IVF nemuseli. Ale tři roky čekat nechci.
Moc děkuji.