Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Pochyby v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.8.22 11:49
Myslím, že je to naprosto normální 
Každého zodpovědného rodiče občas takové obavy přepadnou. Mohlo by ti pomoci vědomí, že máš oporu v partnerovi a vše se dá zvládnout. A pak je tu ještě emimino 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 12:02
To bude dobrý..všechno jde vždycky nějak vyřešit…hlavně si člověk nesmí moc brát kecy některých extremistů…jako za každou cenu musíš rodit přirozeně..žádný léky..žádný epidural…musíš si to prožít…ausis kojit..hlavně musíš kojit…kojit kojit kojit…
měla jsem podobné obavy..u nás bylo těhotenství neplánovaně a já jsem se necítila po cca roce vztahu na takový zavazek ani jsem nevěděla jestli děti vůbec chci. Že se zvládnu postarat jsem věděla, je to i součást mé práce ale budu ochotná se vzdát té volnosti kterou jsem do teď měla? Že se mohu kdykoli sebrat a někam jít, odjet?…bydleli jsme spolu asi půl roku a pro mě to bylo vůbec poprvé co jsem bydlela s partnerem…vyřizovala se hypotéka a byt čekala kompletní rekonstrukce…no..zvládlo se to…za pomocí přátel a rodiny jsme zamakali a stěhovali jsme se necelé 2 měsíce po porodu do téměř hotového (chybělo pár detailů) předtím jsme měli 1kk kde jsme teda provizorně vyřešili spaní mimca v košíku (takovém tom na kolečkách) chtěla jsem rodit normálně..bohužel malá se blbě otočila a byla v poloze která prostě rodit nesla..takže císař…nerozkojila jsem se…no tak je na UM a co jako..roste je zdravá krásná čiperná…je jí rok..jsem znova těhotná…sotva jsem otěhotněla manzel si zlomil nohu a zůstal bez příjmu…(je OSVČ takže žádná nemocenská…) Takže teď už od května žijeme z mého RP..taky nic moc…ale dáváme to…bude líp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 12:03
Já to tak měla měsíc zpět, kdy jsme vybavovali pokojíček a já si přidala hloupě, zda mám vše co mám mít a na co je tohle a musím mít tohle? Řekla bych, že je to normální,
Teď mám spíše pocit, že se nic neděje. Každý se ptá zda se těším/bojím či jsem připravená. Rodím za 6 týdnů. Popravdě nevím. Necítím asi nic. Na malou se těším, ale necítím žádný ten tlak, že už je to za rohem a měla bych se připravovat. Tak nevím, co je lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 12:08
Pochybnosti jsou úplně normální 🙂 a věř, že až nastane situace které se teď obáváš.. budeš v tu chvíli přesně vědět, co dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 12:11
Týden před termínem jsem si říkala „proboha co s tím dítětem budu dělat“ Moc nad tím nepremyslej. To se nějak udělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 12:15
@JancaS84 píše:
Týden před termínem jsem si říkala „proboha co s tím dítětem budu dělat“ Moc nad tím nepremyslej. To se nějak udělá.
To já si říkala ještě když jsem si ho vezla z porodnice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 12:24
@JancaS84 Já si to říkala po příchodu z porodnice, když se po bývalém ráno zaklaply dveře a já zůstala v bytě sama 
Seděla jsem na gauči, křečovitě držela řvoucí mimino, kolem běhal pes co potřeboval ven, a já si říkala, co jsem to provedla, že tohle v životě nemůžu zvládnout.
A vida! Jen si člověk moc nesmí lajnovat, jak by si to představoval a brát to jak to běží.
Zakladatelko máš normální myšlenky, nech je prostě projít kolem a nedávej jim zbytečně váhu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 13:12
Ja nad tím nepremyslela, řešila jsem jen přípravu na porod a porod toho jsem se bála, zbytek jsem řešila za pochodu, ale zvládnou to všechny 
první dítě je testovací, člověk se vše musí naučit, když něco nevím, zeptám se někoho, kdo už děti má, případně doktorky a tady diskuze taky není špatná, je tu spoustu mamin, co poradi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.22 13:34
Já měla například po narození malého úplnou hrůzu, ze každý den mu musím dávat kapku vigantolu… Úplně mě tizila ta zodpovědnost, ze zdraví mého dítěte je úplně teď závisle na mě a moji paměti. Jsou to proste poporodni hormony, pak si to sedne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Zdravím,
omlouvám se za anonyma, ale mám tu pár lidí, kteří o mém těhotenství neví a chci, aby to tak i zůstalo.
Jsem prvorodička, aktuálně v 28tt. Čím více se blížím k termínu porodu, tím více obav a pochybností mám. Zda se zvládnu postarat o miminko, zda budu dobrá máma, zda vše v pohodě ustojíme s partnerem a nebude kvůli určitě změně v nastavení rodiny nějaká větší krize.
Miminko bylo plánované, povedlo se nám po pár měsících snažení. Je mi 30 let a před půl rokem jsme koupili nový dům určený k postupné rekonstrukci. Obecně se mi hlavou honí spousta obav spojených s narozením miminka. Asi bych to úplně nepřirovnávala k úzkosti, ale prostě mě každou chvíli napadne, co budu dělat když… (malá onemocnění a já nebudu vědět, co dělat…se mi nepodaří rozkojit…budu hodně „traumatizovaná“ z porodu…nestihneme část rekonstrukce ještě před porodem). Prostě je to pořád něco.
Před snažením jsme o tom s přítelem hodně mluvili, měla jsem pocit, že jsem připravená.
Teď se na mě ale valí tolik obav a já dost často nemám kapacitu se všemi zaobírat. Měli jste to také tak? Je to normální?