Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pocit úzkosti bez přítele - závislost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.1.14 12:27
Pocit úzkosti bez přítele - závislost???
Ahoj všem,
jsem už ze sebe zoufalá, tak bych se chtěla vypsat a možná i poradit..
Jde o to, že přítel byl nucen vzít práci, která je daleko od domova.. zhruba týden bude pryč a pak pár dní doma. Praktikovali jsme to takhle už před tím, než jsem byla těhotná a dokonce i v těhotenství.. když se malej narodil, byl nějakou dobu s námi doma, ale teď opět pracuje pryč.
A mně je neuvěřitelně úzko… myslela jsem si, že to po pár dnech odezní, ale ty stavy jsou šílený - nic mě nebaví, třesu se a jsem celá sevřená. Mívala jsem to tak, i když jsem dítě neměla, ale mohla jsem se jakkoliv odreagovat, někam si vyrazit - zajet si na nákupy, popít s kamarádkou a tak, ale teď je to prostě jiný - mám tu malýho a spoustu věcí se točí kolem něho. Nechci si na něho stěžovat, jen prostě nevím, jak se s tím vypořádat?? Malýmu budou tři měsíce, navíc kojím, takže se od něho nemůžu na delší dobu hnout… přes den se snažím jít s ním ven, chodíme po návštěvách a tak, můžu s někým pokecat, ale jakmile přijdu do prázdnýho bytu a jakmile přijde večer a jsem s ním sama, tak začnu skoro panikařit, je mi hrozně do pláče a nezvládám to - říkám si, že kdyby byl přítel doma, tak je to lepší - mám se o koho opřít, s kým se poradit a tak..
Malej přes noc moc nespí, protože asi cítí nervozitu i ze mě 
- to si pak navíc začnu taky vyčítat a je mi ještě hůř.. moc toho nenaspím a když se ráno vzbudím, cítím se jak zmlácená a vůbec nemám chuť do dalšího dne… je mi úzko už od rána.. snažím se říkat si, že se nic neděje.. logicky si odůvodňuju, že všechno zvládám a že bych neměla vyšilovat, ale těm pocitům se prostě poručit nedá 
Můžu si milionkrát říct, že se nad tím povznesu, že budu silná, ale to, co mě sžírá uvnitř, se stejně dostane na povrch a pak už jsem jen slzy a bezmoc.
Nevím, kde pramení ten problém? Vždycky jsem byla takovej ten závislostní typ, vždycky jsem potřebovala mít chlapa u sebe a možná kdybych si to „vybrečela“, tak by té práce tam přítel nechal (i když je skoro nulová šance, že by tady našel práci), ale říkám si, že asi není problém v tom, že on je pryč, ale že je problém ve mně, že si nedokážu užívat život bez někoho 
Že jsem prostě sama ztracená
Máte někdo podobný zkušenosti?? Myslíte, že jsem na přítelovi moc závislá?
Mně to přijde tak, že teď jen přežívám do doby, než přítel přijede a pak teprve začnu zase žít.. vím, že je to takhle špatně… že bych měla „žít“ i bez něho, ale nevím jak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
G12
16.1.14 12:43
@lm8000 
já ten problém měla a mám pořád, nejspíš se ho už ano nesetřepu, ale naučila sem se to ovládat-aby ta úzkost nebyla natolik silná..jenže v mém případě vím kde to všechno pramení, určitě poradím psychologa, je to jistý typ psychické závislosti s kterým se sama určitě nevypořádáš, jinak kdyby jsi chtěla pokecat tak piš do SM.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 12:46
@kerrankin Nejde to - za prvé zde platíme hypotéku a za druhé - u něho ta práce není stálá podle místa - dělá montáže tam, kde je to zrovna potřeba…
Dřív jsem to taky mívala tak, že jsem si ustálila vlastní režim a víc jsem se pak na něj těšila, ale teď, co máme malýho, je to nějaký jiný, horší
@G12 U psychologa už jsem byla dřív - celkově kvůli různým problémům a nemyslím, že by mi to nějak zázračně pomáhalo, vždy jsem se spíš jen vypovídala..
Taky mě napadlo se tam teď znovu objednat, ale nemám, kdo by mi hlídal malýho :-/
Přítel odjíždí nárazově, jak je potřeba, takže ani přesně nevím, kdy bude doma…
A když by byl doma jen pár dní, nechce se mi zrovna v té chvíli odjet k psychologovi, ale spíš ten čas strávit s ním
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 12:47
Holt seš uzkostlivá…i mě do vínku přidali kopec uzkosti…přítel byl pořád pryč..když dcera byla malá měl ě práce..a já se přestěhoval za ním na vesnici a nikoho tu neznala…začala se mi motat hlava, bolet prostě katastrofa…prošla jsem vyšetřeními a ty nic neukázala…až po cca 2 letech jsem šla k psychiatrovi…a ten mi dal prášky a já se mohla vypovídat..ted čekám 2 mimi a vše je lipší..podotýkám psychol ti s tím moc nepomůže…bo jsem tam byla a zbytečně…takže držím pěsti ať všechno zvládneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 13:02
@lm8000 je to úplně normální reakce na samotu. Také se tak často cítím i přesto, že manžel do práce dojíždí 20 km a denně se vrací.
U mě je to ale tím, že já jsem tu sama, přestěhovala jsem se z Moravy za manželem a nikoho tu nemám, ani rodinu ani přátele, kamarádky. Bydlíme v malé vesnici v podhůří, je tu sice dost mamin s malými dětmi, ale tak nějak už mají ten svůj kolektiv a já nějak nezapadla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 13:03
Možná to souvisí s poporodní hormonální nerovnováhou a kojením. Časem si jistě zvykneš, mám to tak už 11 let. Zatím je prcek miminko, ale až ti bude parťákem, bude líp.
Nauč se žít sama se sebou, koukni večer na film, přečti knížku a bude fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 13:05
Ahoj, měla jsem podobný problém… Po 2 letech vztahu musel vzít práci v Brně. Já musela zůstat v Praze (taky kvůli práci), než si najdu zaměstnání taky v Brně. 5,5 měsíce jsme se vídali jen o víkendech. Byl to nejhorší půlrok v mém životě. Ze začátku jsem nebyla schopná bez pláče ani dojet z práce na byt. Když jsme se loučili v pondělí brzy ráno, tak zase skoro s pláčem. Na bytě jsem pořád ležela s jeho fotkou v náručí a buď řvala nebo nepřítomně hleděla do zdi… Takto to bylo několik týdnů. Pak se to ustálilo. I když jsem byla pořád strašně smutná, tak už jsem aspoň zvládala ten pláč. U mě tedy pomohl čas. Teď jezdím na služební cesty každý týden, ale vždy jen na jednu noc, takže už jsem tak trochu „vytrénovaná“ a ta jedna noc mě nerozhodí, i když stýská se mi i tak… Ale pokud u Tebe čas nepomáhá, tak bych asi poradila opravdu toho psychiatra… A vím, že kdybychom se zase měli x měsíců vídat jen o víkendech (a skype fakt nebyl dostatečná náhrada), tak se zase zblázním 
Držím pěsti, ať se z toho dostaneš a najdeš zase vnitřní klid 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
G12
16.1.14 13:13
Ježkovy oči, za život se může stát tolik situací, kdy člověk bude sám. prostě zatnout zuby a zvyknout si.
- Citovat
- Upravit
16.1.14 13:14
Přesně tyto pocity, co jsi popsala jsem zažívala několik měsíců po porodu. Kdykoliv manžel odcházel do práce, já měla slzy na krajíčku a říkala si, jak já to tu zvládnu. Výhodu jsem měla v tom, že jsem věděla, že se ještě ten den vrátí, ale i tak to bylo náročné.
Mně strašně pomáhalo opustit ty čtyři stěny a klidně jsem hodiny trajdala s kočárem po venku a domů se vracela, až byl čas na večerní kojení, koupání, uspávání, prostě na ten večerní kolotoč, kdy už jsem tu samotu tolik nevnímala.
Časem to přešlo, souviselo to s tím, že jsem si byla v péči o malou mnohem jistější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 13:32
My mame ted mesicni miminko.Pres den, kdyz jsem s nim sama doma, tak to jde.Ale jak se setmi, tak to na mne taky padne, pokud jsem doma sama…Na mne nepusobi moc dobre ta tma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 13:53
Holky, moc děkuju za reakce - ono i trochu pomůže, že v tom nejsem úplně sama…
@Levandulina A jak to zvládáš?
@jasska Asi to taky u mě souvisí s tou nejistotou v péči o malýho, na jednu stranu mám strach, co když se mu něco stane a já na to budu sama… nebo když v noci brečí a je k neutišení, tak mě zachvátí panika.. Když je přítel doma, tak to řvaní tak neřeším, protože si říkám, že jsme na to v nejhorším dva…
@JLP Přesně - skype není náhrada.. Potřebuju mít pocit se o někoho opřít, někoho obejmout (hlavně večer a v noci).. Já si totiž jen říkám, jestli je to nějakej můj vnitřní nevyřešenej problém, se kterým je třeba něco dělat.. nebo jestli jsem prostě typ, co potřebuje chlapa doma??? a měli bychom dělat všechno proto, aby si přítel našel jinou práci, i když třeba o dost hůř placenou???
@Katchus díky… Musím doufat, já měla hodně krizový šestinedělí a doufala jsem, že se to pak ustálí.. teď zas doufám, že to bude lepší, až bude malej větší.. tak nějak mi ale přijde, že pořád jenom doufám v něco, co přijde a nedokážu si užívat krásu okamžiku
@LUCIPERKA-ddub a jak to řešíš? zvykla sis?
@Hanča Domča Já teď ještě kojím, takže nemůžu brát žádný prášky a vždycky jsem se chtěla vyhnout antidepresivům, ale možná nebude jiný východisko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 14:56
@lm8000 Já jsem teď těhu a taky beru jen třetinku prášku..jsou nějaké slabé..prý je používají u mylých dětí…ale dr ti určitě poradí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 16:35
Ja se priznam, ze me to teda uplne normalni neprijde.Asi si to nedokazu predstavit, byla jsem s ditetem doma sama od sestinedeli do jejiho roka a zadne stavy uzkosti jsem nepocitovala( manzel byl dlouhodobe v zahranici).
Nejspis to bude kombinace nedostatecneho sebevedomi s nejakym nevyresenym problemem v podvedomi. Ja bych zacala u psychologa, kdyz to nezabere, tak psychiatra( ten muze napsat nejakou medikaci). Uzkostne a panicke stavy podle me uz v poradku nejsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.14 16:41
@lm8000 nezvykla, snažím se zvyknout a když je mi smutno čtu si tady na emiminu.
Těším se na jaro, až bude teplo a budu moct někam s malou jet, jen ne tento stereotyp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
