Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Podezření na PAS - co dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.21 15:12
Podle mě je jeho chování, podle tvého popisu, v normě a nevidím tam znaky autismu. Školka je pro něj nová, spousta nových lidí, dětí, aktivit, jiný režim dne, „musí“ poslouchat pro něj cizí paní, je bez svých blízkých atd. Může mu déle trvat než si zvykne, ale pokud je schopný jakž takž fungovat, tak se to určitě bude pomalu lepšit a začne se zapojovat. To počůrávání může být ze stresu, pokud měl předtím hygienu zvládnutou.
Mluvili jste spolu o školce před tím, než nastoupil? Věděl do čeho jde? Těšil se? Co na něj říkají učitelky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mackA159
5.10.21 15:15
Upřímně by mě nenapadlo hledat diagnózu dítěti co brečí po prvnim měsíci ve školce. 
Přemýšlela jsi někdy jak se cítí? 3 roky byl jen stebou, co ti na tom chování přijde zvláštní?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.10.21 15:23
Odpovím najednou - bohužel nejde jen o tyto příznaky, on pořádně ještě nemluví, o školce jsme samozřejmě mluvili a často, koupila jsem knížky, protože ty ho hodně bavi, a celkově má průpravu obrovskou. On hodně špatně snáší změny, nemá rád, když mu měním denní rytmus, má naučené rituály, které dělá. Mám pocit, že hodne věci kolem sebe nevnímá, nebo vnímá jinak než my, všímá si jiných věcí než my. Má hodně zvláštní reakce na některé podněty, teď to hodně eskalovalo, ale např. Nemá rád, když tleskame, nemá rád řízenou aktivitu - např když je někde vic děti a někdo jim něco predcvicuje. Tím nemá rád myslím, že lehne vztekle na zem a občas se ještě třeba bouchá do hlavy. To jsou věci, které ale předtím nedělal nebo v jiné míře. Nechtěla jsem psát úplně sloh, takže to podezření je myslím, bohužel, na miste
- Citovat
- Upravit
5.10.21 15:33
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o zachování anonymi, zatím je to pro mě citlivé. Pokusím se nenapsat úplný román
Synovi byly nedávno tři a tak v září nastoupil do školky. Odjakživa byl trochu zvláštní, ale donedávna jsem to brala jako v normě. On výborně funguje ve svém prostředí, spousta věcí teda chtěla svůj čas, ale víceméně se vše zvládli dobře a než nastoupil do školky, byl prakticky bezproblémový. Mezi námi a ostatní rodinou je úplně v pohode, má své vztekle chvíle, ale v rámci mezi.
Ve školce je to velká síla. Jde s pláčem, ale nakonec tam jde dobrovolně. S učitelkami nekomunikuje, poslední dny se tam pocurava do kalhotnehody jsme prakticky nikdy neměli
je schopný sednout si tam ke stolu, jít na vycházku, ale děti jsou mu putna, kolektivních aktivit se nezúčastňuje, prostě tam existuje, dokud pro něj nepřijdu. Teď nově když pro něj jdu, tak chytá amok když mě vidí a nechce se mnou odejít
dvakrát jsem ho nesla domu ve strašném záchvatu vzteku, kdy byl úplně mimo sebe.
Abych to zkrátila. Rozjela jsem kolečko vyšetření, teď nás čeká foniatrie. Než se dostaneme k psychologovi, neurologovi, atd, může to trvat. Já nevím jak dál? Já jsem na RD s dcerou, takže doma být může. Ale je to správná cesta? Mám ho tam tlačit a čekat na zlepšení, nebo mu škodím? Když ho vezmu domu, tak jen odsunu ten problém o rok a co pak? Vůbec teď nevím, jestli třeba bude moct do normálního kolektivu, jsem z toho fakt špatna, i když ještě pořádně nic nevíme. Je to na palici. Máte někdo podobnou zkušenost?
Zeptej se na ty otázky a pochybnosti učitelek ve školce. Ale ne při předávání syna. Popros je že s nimi potřebuješ mluvit a domluvte si nějakou chvilku ideálně aby u toho syn nebyl. Ty a teď paní učitelky jej znají nejlépe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.21 18:05
@Anonymní píše:
Ahoj, prosím o zachování anonymi, zatím je to pro mě citlivé. Pokusím se nenapsat úplný román
Synovi byly nedávno tři a tak v září nastoupil do školky. Odjakživa byl trochu zvláštní, ale donedávna jsem to brala jako v normě. On výborně funguje ve svém prostředí, spousta věcí teda chtěla svůj čas, ale víceméně se vše zvládli dobře a než nastoupil do školky, byl prakticky bezproblémový. Mezi námi a ostatní rodinou je úplně v pohode, má své vztekle chvíle, ale v rámci mezi.
Ve školce je to velká síla. Jde s pláčem, ale nakonec tam jde dobrovolně. S učitelkami nekomunikuje, poslední dny se tam pocurava do kalhot
Abych to zkrátila. Rozjela jsem kolečko vyšetření, teď nás čeká foniatrie. Než se dostaneme k psychologovi, neurologovi, atd, může to trvat. Já nevím jak dál? Já jsem na RD s dcerou, takže doma být může. Ale je to správná cesta? Mám ho tam tlačit a čekat na zlepšení, nebo mu škodím? Když ho vezmu domu, tak jen odsunu ten problém o rok a co pak? Vůbec teď nevím, jestli třeba bude moct do normálního kolektivu, jsem z toho fakt špatna, i když ještě pořádně nic nevíme. Je to na palici. Máte někdo podobnou zkušenost?
Ahoj, při čtení tvého příspěvku jsem měla dojem jako bys popisovala mého syna, když byl malý. Sice ve třech letech mluvil, ale velmi špatně, nikdo mu nerozuměl a nevztekal se tedy. Jinak byl stejný. Také jsme absolvovali nespočet vyšetření, přesně si pamatuji výrok jedné paní doktorky, která mě chtěla patrně uklidnit, zněl: " Nebojte se maminko, minimálně půlku mozku má v pořádku." Nakonec se doktoři vůbec nedokázali dobrat žádné diagnózy, shodli se jen na dysortografií. Syn chodil do speciální logopedické školky, bylo tam méně děti ve třídě a tam byl spokojený, v normální školce plakal, moc děti a rušné prostředí. Taky nemá rád změny prostředí, cizí lidi. Nikdo mi nedokázal říct, zda dokáže napsat, co uslyší. Nakonec se mluvit naučil, absolvoval normální ZŠ s výborným prospěchem, nyní je na střední škole. Má stále svůj svět, je introvertní, změny stále nemá rád, třeba nepřipadá v úvahu s ním jet na last minute dovolenou, potřebuje vždy čas, aby si na vše zvyknul, nachystal se a zjistil, co se po něm bude chtít, věci, které my ostatní považujeme za běžné vědět, si třídí po svém a pamatuje si jen ty informace, které jsou podle něj důležité a k něčemu prospěšné, ostatní vypouští. Je to prostě dáno i povahou jedince, nemusí jít hned nutně
o diagnózu. Ale těch bezesných noci, co jsem absolvovala a přemýšlela, co když…,takže Ti plně rozumím. Přeji, ať je vše v pořádku, drž se a nenech se rozhodit tvrzením kohokoliv, vše stejně ukáže až čas. Prosím o anonym z důvodu osobních info o synovi.
- Citovat
- Upravit
5.10.21 19:54
A byli jste předtím než nastoupil do školky se poradit v SPC?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 20:49
@Izumi Miyako píše:
A byli jste předtím než nastoupil do školky se poradit v SPC?
Prosím Tě, co by tam dělali? Jde o tříleté dítě, které mělo doteď všechna preventivní vyšetření v normě. Toto zařízení bylo v posledních dvou letech hůře dostupné i pro odůvodněné případy.
Tříleté dítě bych v klidu nechala ještě doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 20:56
@Pears206 píše:
Prosím Tě, co by tam dělali? Jde o tříleté dítě, které mělo doteď všechna preventivní vyšetření v normě. Toto zařízení bylo v posledních dvou letech hůře dostupné i pro odůvodněné případy.Tříleté dítě bych v klidu nechala ještě doma.
Pokud se nemýlím, tak zakladatelka psala, že podezření na problém byl, ale ona schovávala hlavu do písku. A teď se diví, že jsou problémy, o kterých vlastně říká, že jako jsou i zaroveň nejsou. Samozřejmě, nepíše to jak se chová vůbec v kolektivu dětí mimo školku a tak. A ono je dobré i třeba jen SPC zavolat a poradit se, pokud si není člověk úplně jistý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.21 20:58
Zkusila bych školku s menším kolektivem. Třeba jen není zralý na velkou školku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.21 21:18
@Anonymní píše:
Ahoj, při čtení tvého příspěvku jsem měla dojem jako bys popisovala mého syna, když byl malý. Sice ve třech letech mluvil, ale velmi špatně, nikdo mu nerozuměl a nevztekal se tedy. Jinak byl stejný. Také jsme absolvovali nespočet vyšetření, přesně si pamatuji výrok jedné paní doktorky, která mě chtěla patrně uklidnit, zněl: " Nebojte se maminko, minimálně půlku mozku má v pořádku." Nakonec se doktoři vůbec nedokázali dobrat žádné diagnózy, shodli se jen na dysortografií. Syn chodil do speciální logopedické školky, bylo tam méně děti ve třídě a tam byl spokojený, v normální školce plakal, moc děti a rušné prostředí. Taky nemá rád změny prostředí, cizí lidi. Nikdo mi nedokázal říct, zda dokáže napsat, co uslyší. Nakonec se mluvit naučil, absolvoval normální ZŠ s výborným prospěchem, nyní je na střední škole. Má stále svůj svět, je introvertní, změny stále nemá rád, třeba nepřipadá v úvahu s ním jet na last minute dovolenou, potřebuje vždy čas, aby si na vše zvyknul, nachystal se a zjistil, co se po něm bude chtít, věci, které my ostatní považujeme za běžné vědět, si třídí po svém a pamatuje si jen ty informace, které jsou podle něj důležité a k něčemu prospěšné, ostatní vypouští. Je to prostě dáno i povahou jedince, nemusí jít hned nutně
o diagnózu. Ale těch bezesných noci, co jsem absolvovala a přemýšlela, co když…,takže Ti plně rozumím. Přeji, ať je vše v pořádku, drž se a nenech se rozhodit tvrzením kohokoliv, vše stejně ukáže až čas. Prosím o anonym z důvodu osobních info o synovi.
Děkuju, člověku se trochu uleví, když ví, že v tom není sám. Uvažuju právě hodně o nějaké menší školce s trochu individuálním přístupem. Mám pořád pocit, že když ho stáhnu domu, tak mu tím nepomůžu.
Díky 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.10.21 21:24
@Izumi Miyako píše:
Pokud se nemýlím, tak zakladatelka psala, že podezření na problém byl, ale ona schovávala hlavu do písku. A teď se diví, že jsou problémy, o kterých vlastně říká, že jako jsou i zaroveň nejsou.
Určitě jsem hlavu do písku nestrkala 
. Podle pediatra byl syn vždy v normě, jen trochu resil mluvení, ale čekalo se do tří let. Taky je třeba si uvědomit, jaká byla doba, ze. Vše zavřené, kroužky nebyly, tak jakypak kolektiv? Když pak syn viděl pořád dokola pět dětí našich kamarádů, všechny v jiném veku, na které byl zvyklý, tak nám všem připadal v pohodě. Vzteklej, trochu zvláštní, ale v pohode. Určitě jsem ho nikdy nemusela odnikud zmitajiciho se vláčet nebo nekricel při potlesku. To bych asinl řešila, že díky za produktivní odpověď.
- Citovat
- Upravit
6.10.21 07:43
@Anonymní píše:
Určitě jsem hlavu do písku nestrkala
Byl v normě, tedy i screening M-chat? Mám zkušenosti, že tady zdejším matkám přijde normal hodně věcí. Kdežto nám, co máme autistické děti to už přijde jako patologie 
Když byl s těmi dětmi, byl s nimi nějaký problém, zvláštní reakce? Na hračky taky reagoval normálně?
Spousta věcí se ukáže v kolektivu. Byli jste před lockdownem v nějakém dětském koutku? Jak se choval?
Pokud je tam nějaké podezření, tak nejdříve udělat vyšetření. Máte teď dvě možnosti. Buď nechat dál ve školce a mezitím provést vyšetření nebo být s ním doma a čekat na výsledky. Podle toho buď zkoušet dál zvykat nebo dát tedy až za ten rok. Pokud by se podezření potvrdilo, domluvit se s SPC na dalším postupu. Přiřazení asistenta. Rovněž se objednat na logopedii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.21 08:07
@Izumi Miyako píše:
Byl v normě, tedy i screening M-chat? Mám zkušenosti, že tady zdejším matkám přijde normal hodně věcí. Kdežto nám, co máme autistické děti to už přijde jako patologieKdyž byl s těmi dětmi, byl s nimi nějaký problém, zvláštní reakce? Na hračky taky reagoval normálně?
Spousta věcí se ukáže v kolektivu. Byli jste před lockdownem v nějakém dětském koutku? Jak se choval?
Pokud je tam nějaké podezření, tak nejdříve udělat vyšetření. Máte teď dvě možnosti. Buď nechat dál ve školce a mezitím provést vyšetření nebo být s ním doma a čekat na výsledky. Podle toho buď zkoušet dál zvykat nebo dát tedy až za ten rok. Pokud by se podezření potvrdilo, domluvit se s SPC na dalším postupu. Přiřazení asistenta. Rovněž se objednat na logopedii.
Právě že ten screening nám vyšel úplně v pohodě, dokonce jsme byli sledování na neurologii kvůli porodu a v roce a půl nás už neobjednali, že je v normě. Mezi našimi dětmi je úplně jako s námi, rodici. Komunikuje, chytne za ruku, začíná i nějaké společné hry. Hračky taky - normálně půjčí, rozdělí se, ale vždy má jednu hračku dne, která jde s námi všude a na tu nikdo nesmí sáhnout, takže to jak se naučili respektovat. A pokaždé je to jina hračka dokud nezačala ta školka, tak mi opravdu přišel v pohode, samostatný, vše se naučil, fungovalo to. Byly tam nějaké zvlastnosti, ale přišlo mi to spíš povahou. Třeba na hřišti si prostě jede svoje, nevšímá si ostatních, cizí děti jsou mu jedno, apod. Ale hodně jsem toho přisuzovala i zděděné povaze po nás s manželem. A právě teď zacal ten hardcore. Mě třeba hodně vyvedlo z míry, když se vzteknul a začal se mlátit do hlavy, nebo ty přehnane reakce na víc podnětů možná jsme nad něčím mavali rukou, ale on byl všude v pohode, dokud se po něm nechtěla přímá účast jako teď ve skolce.
Jde mi teď hlavně o to, co pro něj bude nejlepší, než se dostaneme k nějakým dalším specialistům. Musím na vyšetření sluchu a pak dostaneme žádanky na neuro, logo, psychologa, atd. Jenže to mám strach, že bude otázka týdnů, a každý den je ve školce horsi. Takže řešim, jestli to teď prostě nechat, nebo to zkoušet. Nevím, jestli mu tím ještě víc neškodim, nebo tak
- Citovat
- Upravit
6.10.21 14:54
Těžko říci, nějaké prvky tam jsou, ale zas když m chat vyšel v pohodě…že nemluví, jako jak nemluví, vůbec,? A rozumí??
Kdyby to bylo jen o tom, že ho neberou děti a nechce se zapojovat, tak to je u tříletých normální, do cca tří let si hrají vedle sebe…dcera začala být sociálně aktivní až teď ve 4 letech, ani před cizími nemluvila, teď občas…atd…jl
Mrkni na autismport.cz
Jsou tam různé testy dle věku, zkus nějaký udělat, také jak se takové děti projevují, odkazy na odborníky…jde o web od Nautisu, to je organizace pro PAS, a je to hezký zpracované
Pokud jsi doma a on to ve školce takto těžce nese, nech ho doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, prosím o zachování anonymi, zatím je to pro mě citlivé. Pokusím se nenapsat úplný román
nehody jsme prakticky nikdy neměli 
je schopný sednout si tam ke stolu, jít na vycházku, ale děti jsou mu putna, kolektivních aktivit se nezúčastňuje, prostě tam existuje, dokud pro něj nepřijdu. Teď nově když pro něj jdu, tak chytá amok když mě vidí a nechce se mnou odejít 
dvakrát jsem ho nesla domu ve strašném záchvatu vzteku, kdy byl úplně mimo sebe.
Synovi byly nedávno tři a tak v září nastoupil do školky. Odjakživa byl trochu zvláštní, ale donedávna jsem to brala jako v normě. On výborně funguje ve svém prostředí, spousta věcí teda chtěla svůj čas, ale víceméně se vše zvládli dobře a než nastoupil do školky, byl prakticky bezproblémový. Mezi námi a ostatní rodinou je úplně v pohode, má své vztekle chvíle, ale v rámci mezi.
Ve školce je to velká síla. Jde s pláčem, ale nakonec tam jde dobrovolně. S učitelkami nekomunikuje, poslední dny se tam pocurava do kalhot
Abych to zkrátila. Rozjela jsem kolečko vyšetření, teď nás čeká foniatrie. Než se dostaneme k psychologovi, neurologovi, atd, může to trvat. Já nevím jak dál? Já jsem na RD s dcerou, takže doma být může. Ale je to správná cesta? Mám ho tam tlačit a čekat na zlepšení, nebo mu škodím? Když ho vezmu domu, tak jen odsunu ten problém o rok a co pak? Vůbec teď nevím, jestli třeba bude moct do normálního kolektivu, jsem z toho fakt špatna, i když ještě pořádně nic nevíme. Je to na palici. Máte někdo podobnou zkušenost?