Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mne by asi nejvic nevadilo to, ze nepomaha, to je bohužel asi bezne ve spouste domacnosti. nekteri chlapi to tak proste maji
ale me by strasne urazely a ponizovaly ty reci o milenkách a ta vecna hrozba visici ve vzduchu, jako ze muzes byt vůbec rada, ze ho mas a jak bys mela byt vdecna, ze se s nekym jako ty zahazuje…
on by mel byt vdecny, ze jsi mu porodila tolik deti a zvládáš peci o ne a celou domacnost. musí te to bolet když u nej nemas patricne oceneni
mate spolu ctyri deti, kdo vic by mel byt semknuty jako rodina? a to slibovane nekonajici se bydleni s tim jde ruku v ruce. co bys podle nej jako ještě chtěla?
@J_Doe nepostřehla jsem mmoc jak on se k detem chova ted
myslis, ze by to bylo tak odlisne od toho kdyby si s nima byla s nima? mel by zajem je vidat a navštěvovat? a myslim, ze deti budou stastnejsi s maminkou, která je spokojena nez v domacnosti, kde je dusno a rodice na sebe protivni ![]()
@peta81 souhlas s každým slovem. Myslím že pro děti je přínosnější když uvidí že mají mít svou hrdost, že je v pořádku odejít když se k nim někdo nechová hezky že mají právo ozvat se pokud se jim něco nelíbí…
U nas pomaha a hodne. Byla jsem ted o vikendu spolu se synem nemocna a on se krasne staral. Uvaril mi cesnecku, caje, bezel do lekarny, maleho si rano bral do obyvaku, abych se vyspala. Jinak pomaha taky hodne, ale tohle me dostalo a mam ho za to moc rada.
@J_Doe píše:
A co děti? Co bych jim řekla? Přinejhorším by si vzal týden volno, a já bych se po týdnu vrátila do rozbombardovaného bytu, a do smrti bych to měla na talíři…Občas si udělám volno, a jdu na popoledne a večer pryč, ale vracím se do bordelu… Po týdnu pryč bych to asi tak dva týdny uklízela
Občas se přistihnu, že uvažuji, jestli má tenhle život cenu, ale bojím se rozbít vztah, děti by tím trpěli hodně…
co by že si jedeš odpočinout i jako matka máš nárok na odpočinek, stravený sama. Já bych odjela a uvidíš buď se vratíš do bordelu a nebo dostane rozum a začne makat…přinejmenším máte 4 dětí, které potřebují jíst takže si myslím že by jim občas něco uvařil (jestli by je nekrmil pizzou a to by v případě toho malého by ho to snad ani nenapadlo) což ušpiní nádobí i kdyby se mu to nechtělo umyvát tak během týdne by nádobí musel umýt neboť další by už nebylo, nejstarším dětem by musel pomoc s úkoly a možna by musel i vyprat aby měli čisté oblečení do školy..takže dle mě by nějaké domácí práce musel dělat a jeho kecy že on chodí do práce a ty jsi ženou v domácnosti tak se ho zeptej co v tom případě bude za rok až malý( malá) půjde do školky a ty do práce pak bys měla chodit do práce po práci třeba ještě obstarat dětí, ale domácnost si rozdělit popř. se starat jen o dětí a o sebe at se zkusí postarat o domácnost sám
@J_Doe píše:
Holky, máte obě pravdu, takhle to dlouho nevydržím… A je to pro děti blbý vzor… Ale není neúplná rodina pro děti ještě horší?
(O jiném chlapovi nechci ani slyšet, stačí mi tenhle)
Jako jestli bý sama a starat se sama a nebo být s manželem a starat se sama to tě vyjde nastejno…jedinej rozdíl je v tom že on má výplatu..což ty budeš mít za rok taky a on bude muset stejně platit alimenta takže zas tak špatně bys na tom nebyla a pro dětí je lepší spokojená rodina a nebo spokojena mamka
Tak do teď jsem si myslela, že jsem tam špatná když po přítelovi chci aby mi s něčím pomohl. Žíjeme spolu v bytě, zatím bez dětí, oba dva chodíme do práce a pracujeme od pondělí do pátku. On se většinou vrací už odpoledne domu a já až kolem 6 hodiny večer. Za tu dobu co je doma tak jen vyvenčí psa a jinak se hraje hry na počítači. Já přijdu večer a musím udělat oboum oběd do práce, zamést a uklidit kuchyň, jelikož on si po sobě neuklidí ani talíře nebo papíry od jídla a většinou si v klidu sednu až v 9 večer a v 10 jdu spát(každé ráno vstávám kolem 5). V pátek večer uklízím celý byt až do noci, abych pak měla o víkendu klid. Když ho poprosím aby něco udělal tak hned ofoukne nos a většinou to ani neudělá a když už začnu být nepříjemná, že všechno dělám já a on se jen válí, tak mi odpoví, že to dělat vůbec nemusím a nikdo mě do toho nenutí, ale ve chlívku bydlet opravdu nechci. ![]()
@peta81 píše:
@J_Doe nepostřehla jsem mmoc jak on se k detem chova tedmyslis, ze by to bylo tak odlisne od toho kdyby si s nima byla s nima? mel by zajem je vidat a navštěvovat? a myslim, ze deti budou stastnejsi s maminkou, která je spokojena nez v domacnosti, kde je dusno a rodice na sebe protivni
K dětem se chová hezky, se staršími si povídá, vysvětluje hodně věcí… Nemá s nima tolik trpělivosti, tak občas zařve, třískne do stolu (ale to já taky
)… řekla bych, že je to dobrý táta. Děti by si určitě bral, hodně, a já bych mu v tom nijako nebránila, proč taky…
@jaaaaaana píše:
U nas pomaha a hodne. Byla jsem ted o vikendu spolu se synem nemocna a on se krasne staral. Uvaril mi cesnecku, caje, bezel do lekarny, maleho si rano bral do obyvaku, abych se vyspala. Jinak pomaha taky hodne, ale tohle me dostalo a mam ho za to moc rada.
To je hezké… Já vzpomínám, jak jsem ho prosila, ať si vezme dovču, když jsem měla horečku skoro 40… Zbytečně… Ale přes víkend mi uvařil čaj (abych mu nekřivdila…). Naštěstí nejsem často chorá, říkávám, že si chorobu nemůžu dovolit, a je to přesně tak…
@J_Doe a kdybys mu proste neco dala befelem? At to udela? Umeje okna, vytre…
@anubis25 píše:
Jako jestli bý sama a starat se sama a nebo být s manželem a starat se sama to tě vyjde nastejno…jedinej rozdíl je v tom že on má výplatu..což ty budeš mít za rok taky a on bude muset stejně platit alimenta takže zas tak špatně bys na tom nebyla a pro dětí je lepší spokojená rodina a nebo spokojena mamka
To já právě nevím, nejsem si tím jistá.. Teď si děti žijou dle mého názoru spokojeně, ale kdybych hrotila tento konflikt až do hořkého konce, asi by spokojené nebyly.
Co se práce týče, tak bez manžela bych měla práce míň, to jsem viděla, když byl po-pá na služebce.
Peněz bych jako samoživitelka mala hrozně málo, protože si opravdu nejsem jistá, jestli mě vemou zpět do práce…
@Katerina37 píše:
Tak do teď jsem si myslela, že jsem tam špatná když po přítelovi chci aby mi s něčím pomohl. Žíjeme spolu v bytě, zatím bez dětí, oba dva chodíme do práce a pracujeme od pondělí do pátku. On se většinou vrací už odpoledne domu a já až kolem 6 hodiny večer. Za tu dobu co je doma tak jen vyvenčí psa a jinak se hraje hry na počítači. Já přijdu večer a musím udělat oboum oběd do práce, zamést a uklidit kuchyň, jelikož on si po sobě neuklidí ani talíře nebo papíry od jídla a většinou si v klidu sednu až v 9 večer a v 10 jdu spát(každé ráno vstávám kolem 5). V pátek večer uklízím celý byt až do noci, abych pak měla o víkendu klid. Když ho poprosím aby něco udělal tak hned ofoukne nos a většinou to ani neudělá a když už začnu být nepříjemná, že všechno dělám já a on se jen válí, tak mi odpoví, že to dělat vůbec nemusím a nikdo mě do toho nenutí, ale ve chlívku bydlet opravdu nechci.
Tak takhle je to teď u nás… Plus k tomu děti, kterým se občas věnuje.
Není to dobrý…
@jaaaaaana píše:
@J_Doe a kdybys mu proste neco dala befelem? At to udela? Umeje okna, vytre…
Jednorázovo to udělá, většinou když čekáme návštěvu a já fakt nestíhám, tak to se zapojí. Ale fakt jen jednorázovo, za týden (s bez návštěvy) už ne.
Zkoušela jsem ho ukecat na to, že si veme něco a pravidelně to bude dělat - tak to rozhodně ne, on to jako stálou povinnost odmítá.
Prý až začnu chodit do práce, tak prý to bude jiný… Ale mám mu věřit? ![]()
@J_Doe nevěřila bych. Pokud není ochoten postarat se když máš horečky. Nevím no.
Ne, nepomáhá. Tedy, upřesním to. Pomáhal na začátku a to hodně. S nástupem do nové práce mi pomáhat přestal, nebo se předtím přetvařoval, nevím. Je pro něj problém jít do obchodu, je problém umýt nádobí, nebo si uklidit vyžehlené věci
Mě to přestává bavit a okolí mi tvrdí, že takoví jsou všichni chlapi a že je to normální ![]()