Pomalý člověk - práce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
pomalost v práci
Tak to je vážně složité zkusila bych práci na vrátnici tam by nějaké rychlost nebyla potřeba určitě se něco najde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@zvidavajanca píše:
Věř, že tvůj dopis nebyl jediný. Kdo do toho nevidí, tak si myslí, že úředníci se flákaj. Začni tam dělat, uvidíš jak to je. Ale rozhodně se všichni neflákají.
Ano, tam je pomalej leda úřední šiml.
Samotný zaměstnanci jsou uřícený jak strhaný dostihový herky.
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Proto02 píše:
Ale no tak rozhodně nedá nic za zeptání.
To určitě, ale základ je ten doktor. Když bude mít dcera papír. Tak jí pomůžou sehnat práci.
My v práci takovýhle lidi měli. Většina měla asistenty co chodili zjišťovat jestli jsou spokojení, jestli dělají co mají atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dcera nejspíš bude mít nějakou poruchu. Dojděte s ní s psychiatrovi. Sestra je vcelku podobná, o trochu horší a má plný invalisní důchod.
- Citovat
- Upravit
Všem moc děkuji. Chtěla bych se ještě zeptat - raději navštívit psychologa nebo psychiatra?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji. Chtěla bych se ještě zeptat - raději navštívit psychologa nebo psychiatra?
Já bych šla rovnou k psychiatrovi ať udělá diagnózu. Nechci se dcerky ani tebe dotknout, ale je možné že ona mentálně nemá na to aby zvládla „normální“ zátěž a už vůbec ne v dnešní době. Pak bych to zkusila jestli by neměla nárok alespoň na částečný důchod 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych zkusila napřed psychologa, on vás k psychiatrovi pošle, když bude potřeba.
Zkus na internetu pohledat někoho specializujícího se na mentální retardaci. I když nevím, jak to bude u dospělých. Třeba někdo tady poradí konkrétní osobu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji. Chtěla bych se ještě zeptat - raději navštívit psychologa nebo psychiatra?
Já bych začala nějakým dobrým praktikem, se kterým bych domluvila celkový postup a doporučení ke konkrétním odborníkům. Pořád bych si trvala na tý interně, podrobný rozbory, štítnou žlázu, klidně i neuro, no a psychologa a psychiatra (já bych teda klidně absolvovala oba).
Jinak mi teda podle tvého popisu přijde fakt zvláštní, že dcera takhle prošla základkou. Už přece jen spadá do ročníku, kdy se toto řešilo. To vás nikdo nikam neposlal nebo se o tom aspoň nezmínil? Právě, jak už tady bylo zmíněno, kdyby se to pořádně prozkoumalo dřív, tak by se s tím i dalo nějak pracovat, aby byla dcera alespoň soběstačná.
- Citovat
- Upravit
Dcera byla vyšetřena na psychiatrii jednou, byla tam hospitalizovaná. Bylo to v jejích 16. letech, kdy jsme měla podezření na nějakou psychickou nemoc, bála jsem se například schizofrenie, autismu. Začala mluvit o tom, že jí narostly křídla a ocas, hrozně se divila že my je nevidíme, protože ona je vidí, bolí jí z toho záda, při úplňku má křídla těžší, vidí duchy, chodí jí navštěvovat domů, venku na ní čekají před domem a chodí se společně proletět, když jdu s ní tak jí drží u země, aby nemohla lítání předvést, protože je to tajné. Bála jsem se třeba aby neskočila z okna, bydlíme v 8. patře paneláku - v rámci toho že bude lítat. V té době jí udělali testy IQ, vyšlo 95 (IQ, vIQ, nIQ - vše 95). Ve zprávě má napsáno, že aktuální intelektové výkony na hranici mezi slabým průměrem a lehkým podprůměrem. Přestože konečné výsledky jsou vzácně vyrovnané, je intertestová variabilita značná. Téměř selhává v porozumění soc. situacím. Zato kontakt s předmětnou realitou je dobrý, má málo vědomostí. Výrazně nezralá osobnost s infantilními charakteristikami v dospívání. Dnešní výsledky bez poukazů na psychickou desintergraci. Dívka je lucidní, orientovaná, normoforická, afektivita přiléhavá, emotivita nezralá, myšlení koherentní, extrapotenční schopnosti v. s. v rámci pseudologie fantastica, ferbalizace vizuálních a telepatických halucinací.
Když jsem s nimi mluvila o nějakém závěru, tak mi lékařka řekla, že je prostě naivní, dětská, hravá, dobře si rozuměla s mladšími dětmi na oddělení, ochotná pomoci. Bohužel dcera tam hodně lhala, takže nakonec jsem jako ta špatná vyšla já, která se o ní nestará, nechodí s ní k lékaři (z psychiatrie pak volali dětské lékařce, která potvrdila že s dcerou na všechny kontroly chodím, jezdíme i do lázní, má očkování i nad rámec povinného, měla rovnátka - takže se nepotvrdilo že já bych s ní nikam nechodila), dcera řekla že si nepamatuje že bych se s ní někdy učila (opět potvrdila škola že to tak není, byla jsem i v radě školy)… Naivní je doteď, například měla přítele, který jí řekl že byl na misi v Afgánistánu a ona mu to uvěřila (byl klasicky na vojně - taky lhář z povolání).
Od té doby co byla dcera na psychiatrii jsem s ní nikde opravdu nebyla, obávala jsem se znovu vyvracení jejích lží. Navíc o sebe přestala naprosto dbát a okolí nechápe, proč já s tím něco neudělám - když jí nepošlu večer se vykoupat, tak jí nevadí jít do postele neumytá, i když má dostatek vypraného oblečení, vezme si to špinavé protože se v tom cítí dobře. Pořád jsem si říkala že se to zlepší a ona se někde přeci jenom chytne, ale bohužel to už moc nevidím, je to hrozné když musím jako matka uvažovat o tom, že moje dítě může být mentálně postižené. Ale jsem rozhodnutá s ní zajít někam k psychiatrovi, horší bude jestli ona nebude chtít, je plnoletá.
Nevíte někdo, jestli mi doktor musí ukázat výsledky toho k čemu došel? Pokud by třeba dcera řekla že si to nepřeje - ona totiž žádný problém u sebe nevidí.
- Citovat
- Upravit
Držím ti moc palce, aby se to všechno pohlo dobrým směrem. 
Pro maminku to musí být těžké, když chce svému dítěti pomoci a neví jak a její úsilí se nezúročí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dcera byla vyšetřena na psychiatrii jednou, byla tam hospitalizovaná. Bylo to v jejích 16. letech, kdy jsme měla podezření na nějakou psychickou nemoc, bála jsem se například schizofrenie, autismu. Začala mluvit o tom, že jí narostly křídla a ocas, hrozně se divila že my je nevidíme, protože ona je vidí, bolí jí z toho záda, při úplňku má křídla těžší, vidí duchy, chodí jí navštěvovat domů, venku na ní čekají před domem a chodí se společně proletět, když jdu s ní tak jí drží u země, aby nemohla lítání předvést, protože je to tajné. Bála jsem se třeba aby neskočila z okna, bydlíme v 8. patře paneláku - v rámci toho že bude lítat. V té době jí udělali testy IQ, vyšlo 95 (IQ, vIQ, nIQ - vše 95). Ve zprávě má napsáno, že aktuální intelektové výkony na hranici mezi slabým průměrem a lehkým podprůměrem. Přestože konečné výsledky jsou vzácně vyrovnané, je intertestová variabilita značná. Téměř selhává v porozumění soc. situacím. Zato kontakt s předmětnou realitou je dobrý, má málo vědomostí. Výrazně nezralá osobnost s infantilními charakteristikami v dospívání. Dnešní výsledky bez poukazů na psychickou desintergraci. Dívka je lucidní, orientovaná, normoforická, afektivita přiléhavá, emotivita nezralá, myšlení koherentní, extrapotenční schopnosti v. s. v rámci pseudologie fantastica, ferbalizace vizuálních a telepatických halucinací.Když jsem s nimi mluvila o nějakém závěru, tak mi lékařka řekla, že je prostě naivní, dětská, hravá, dobře si rozuměla s mladšími dětmi na oddělení, ochotná pomoci. Bohužel dcera tam hodně lhala, takže nakonec jsem jako ta špatná vyšla já, která se o ní nestará, nechodí s ní k lékaři (z psychiatrie pak volali dětské lékařce, která potvrdila že s dcerou na všechny kontroly chodím, jezdíme i do lázní, má očkování i nad rámec povinného, měla rovnátka - takže se nepotvrdilo že já bych s ní nikam nechodila), dcera řekla že si nepamatuje že bych se s ní někdy učila (opět potvrdila škola že to tak není, byla jsem i v radě školy)… Naivní je doteď, například měla přítele, který jí řekl že byl na misi v Afgánistánu a ona mu to uvěřila (byl klasicky na vojně - taky lhář z povolání).
Od té doby co byla dcera na psychiatrii jsem s ní nikde opravdu nebyla, obávala jsem se znovu vyvracení jejích lží. Navíc o sebe přestala naprosto dbát a okolí nechápe, proč já s tím něco neudělám - když jí nepošlu večer se vykoupat, tak jí nevadí jít do postele neumytá, i když má dostatek vypraného oblečení, vezme si to špinavé protože se v tom cítí dobře. Pořád jsem si říkala že se to zlepší a ona se někde přeci jenom chytne, ale bohužel to už moc nevidím, je to hrozné když musím jako matka uvažovat o tom, že moje dítě může být mentálně postižené. Ale jsem rozhodnutá s ní zajít někam k psychiatrovi, horší bude jestli ona nebude chtít, je plnoletá.
Nevíte někdo, jestli mi doktor musí ukázat výsledky toho k čemu došel? Pokud by třeba dcera řekla že si to nepřeje - ona totiž žádný problém u sebe nevidí.
No…mě napadá jenom, nějaký způsob, jak ji zbavit svéprávnosti? Protože to by byl krok k tomu, že potřebuješ pomoci s výběrem zaměstnání (tedy nějaké dejme tomu dotované pracovní místo), nebo soc. dávku. Zbavením svéprávnosti je jasné, že se o ní musí někdo starat, v menší nebo větší míře. A podle mě nesvéprávná je, protože sama asi žít a živit se nemůže…Jen úvaha, opravdu nevím.
Pokud je svéprávná a řekne, že nechce aby ti doktor řekl výsledky vyšetření, tak podle mě on to musí respektovat. Spíš mě napadá, jestli jí by to napadlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Všem moc děkuji. Chtěla bych se ještě zeptat - raději navštívit psychologa nebo psychiatra?
psychiatr, ale u nás dlouhé čekačky tak asi obvolat jich víc kdo bude mít nejbližší termín. Škoda že se to neřešilo mnohem dřív, tam nějaký problém bude 
Problém že je dospělá a pokud nebude chtít tak kdo jí donutí? hodně štěstí at se zjistí kde je problém a jak dál postupovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dcera byla vyšetřena na psychiatrii jednou, byla tam hospitalizovaná. Bylo to v jejích 16. letech, kdy jsme měla podezření na nějakou psychickou nemoc, bála jsem se například schizofrenie, autismu. Začala mluvit o tom, že jí narostly křídla a ocas, hrozně se divila že my je nevidíme, protože ona je vidí, bolí jí z toho záda, při úplňku má křídla těžší, vidí duchy, chodí jí navštěvovat domů, venku na ní čekají před domem a chodí se společně proletět, když jdu s ní tak jí drží u země, aby nemohla lítání předvést, protože je to tajné. Bála jsem se třeba aby neskočila z okna, bydlíme v 8. patře paneláku - v rámci toho že bude lítat. V té době jí udělali testy IQ, vyšlo 95 (IQ, vIQ, nIQ - vše 95). Ve zprávě má napsáno, že aktuální intelektové výkony na hranici mezi slabým průměrem a lehkým podprůměrem. Přestože konečné výsledky jsou vzácně vyrovnané, je intertestová variabilita značná. Téměř selhává v porozumění soc. situacím. Zato kontakt s předmětnou realitou je dobrý, má málo vědomostí. Výrazně nezralá osobnost s infantilními charakteristikami v dospívání. Dnešní výsledky bez poukazů na psychickou desintergraci. Dívka je lucidní, orientovaná, normoforická, afektivita přiléhavá, emotivita nezralá, myšlení koherentní, extrapotenční schopnosti v. s. v rámci pseudologie fantastica, ferbalizace vizuálních a telepatických halucinací.Když jsem s nimi mluvila o nějakém závěru, tak mi lékařka řekla, že je prostě naivní, dětská, hravá, dobře si rozuměla s mladšími dětmi na oddělení, ochotná pomoci. Bohužel dcera tam hodně lhala, takže nakonec jsem jako ta špatná vyšla já, která se o ní nestará, nechodí s ní k lékaři (z psychiatrie pak volali dětské lékařce, která potvrdila že s dcerou na všechny kontroly chodím, jezdíme i do lázní, má očkování i nad rámec povinného, měla rovnátka - takže se nepotvrdilo že já bych s ní nikam nechodila), dcera řekla že si nepamatuje že bych se s ní někdy učila (opět potvrdila škola že to tak není, byla jsem i v radě školy)… Naivní je doteď, například měla přítele, který jí řekl že byl na misi v Afgánistánu a ona mu to uvěřila (byl klasicky na vojně - taky lhář z povolání).
Od té doby co byla dcera na psychiatrii jsem s ní nikde opravdu nebyla, obávala jsem se znovu vyvracení jejích lží. Navíc o sebe přestala naprosto dbát a okolí nechápe, proč já s tím něco neudělám - když jí nepošlu večer se vykoupat, tak jí nevadí jít do postele neumytá, i když má dostatek vypraného oblečení, vezme si to špinavé protože se v tom cítí dobře. Pořád jsem si říkala že se to zlepší a ona se někde přeci jenom chytne, ale bohužel to už moc nevidím, je to hrozné když musím jako matka uvažovat o tom, že moje dítě může být mentálně postižené. Ale jsem rozhodnutá s ní zajít někam k psychiatrovi, horší bude jestli ona nebude chtít, je plnoletá.
Nevíte někdo, jestli mi doktor musí ukázat výsledky toho k čemu došel? Pokud by třeba dcera řekla že si to nepřeje - ona totiž žádný problém u sebe nevidí.
Aha, tak to spíš vypadá na nějakou poruchu. Asi spíš toho psychiatra.
To bude s tím ID horší.
V tomto případě nezbývá než doufat, že to bude dost vážné na diagnózu a ne dost vážné na to, aby to úplně zničilo život jí a celému okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Proto02 píše:
No…mě napadá jenom, nějaký způsob, jak ji zbavit svéprávnosti? Protože to by byl krok k tomu, že potřebuješ pomoci s výběrem zaměstnání (tedy nějaké dejme tomu dotované pracovní místo), nebo soc. dávku. Zbavením svéprávnosti je jasné, že se o ní musí někdo starat, v menší nebo větší míře. A podle mě nesvéprávná je, protože sama asi žít a živit se nemůže…Jen úvaha, opravdu nevím.
Pokud je svéprávná a řekne, že nechce aby ti doktor řekl výsledky vyšetření, tak podle mě on to musí respektovat. Spíš mě napadá, jestli jí by to napadlo?
Není jednoduchý zbavit člověka svéprávnosti, navíc teď to prý není už ani napsané v OP, takže vznikají situace, kdy je nějaký nesvéprávný ošizen a zlákán k půjčkám. Určitě bych to ale zkusila, popřípadě alespoň omezení svéprávnosti k některým úkonům, když je dcera tak důvěřivá, mohl by jí opravdu kdekdo lehce ošidit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
