Poporodní deprese

RoHa
29.9.09 13:09

Poporodní deprese

Ahoj holky, chci vám napsat můj příběh…snad některé z vás třeba i pomůže :) Mé těhotenství bylo plánované, miminko chtěné, moc sme se na něj těšili. Narodil se nám chlapeček. První dny po příchodu z porodnice byly celkem v pohodě. Ale po čase jsem se začala cítit tak nějak divně, nic mě nebavilo, nechtělo se mi nic dělat, jen ležet…tak tak jsem se postarala o malýho, postupně se o něho staral manžel, přebalil, pochoval, mně ho dal jen na kojení. Bylo to čím dál horší…manžel se ptal, co je se mnou, že to vůbec nejsem já, přičítala jsem to šestinedělí, to se říká, že je člověk trochu „mimo“. Ale bylo to horší a horší, šestinedělí dávno pryč, no prostě to zkrátím: dostala jsem se na psychiatrii, s diagnozou těžká poporodní deprese, okamžité nasazení antidepresiv, ukončení kojení. No ze zečátku jsem to těžce nesla, že nemůžu kojit, ale začalo se mi ulevovat, začala jsem mít pomalu radost ze života a konečně z miminka !!!! Dnes jsem šťastnou maminkou 18 ti měsíčního chlapečka. Proto holky, nebojte se svěřit doktorovi, když cítíte, že se něco děje !!!!! Moc vám všem, které teď něco takového trápí, držím palce a věřte: fakt bude líp !!!!!!!!

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2964
29.9.09 22:43

Mila RoHo , jsi statecna, ze ses s takovou narocnou situaci dobre poprala! Drzim palce, at bojujes i dal a mas radost z veci kolem sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4.10.09 12:46

Ahoj také jsem si tím prošla, totální apatie, nespavost, nechutenství a šílený úbytek na váze, obrovské úzkosti, hysterický pláč a třes v koupelně, zvracení, mechanické chování.

Brala jsem taktéž antidepresiva, léky proti úzkosti a další na spaní a podporu jídla. Taktéž zákaz kojení. Momentálně jsem už bez léků a cítím se dobře, ale zažít bych to už nechtěla. Náš syn byl taktéž velmi chtěné miminko a i přes problémy v těhotenství a při porodu, jsem se na něj moc těšila.

Chci se taktéž připojit k prosbě, aby se maminky nestyděli požádat včas o pomoc psychiatra nebo praktického lékaře a netrápili se zbytečně, k nástupu deprese nemusí nezbytně dojít hned po porodu, ale i během prvních tří let života dítěte (deprese nastupuje třeba pozvolna a maminka se jej snaží tajit a navenek být vpohodě).

O této problematice se mluví vždy jen okrajově, přestože postihuje cca 10% maminek, o těch které nevyhledalo pomoc se jen spekuluje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
ccorty
11.1.10 23:44

kam se hrabe porod

Ahojky, většina maminek se bojí porodu-,,bude to bolet ježiš jak jen já to přežiju". Nikoho nenapadne, že nějakej porod a to třeba i těžkej může se záhy jevit jako brnkačka a že byste vyměnili poporodní depresi za deset porodů. Tedy alespoň tak to bylo u mě. Sama dobrovolně jsem po třech měsících mateřství odkráčela-tedy se spíše odplazila do blázince:-)teď už se směju, ale tenkrát jsem se rozhodovala smrtelně-zda opustit tříměsíčního syna, přestat kojit…Rozhodla jsem se správně-chtěla jsem být 100% matkou a né troskou, která by v afektu mohla provést nějakou blbost. Sice mi na psychiatrii nepomohli, ale po propuštění mi pomohla vyhledaná ambulanční psychiatrička, která si s mým případem věděla rady a já jsem už zase mámou. Sice to bylo životní rozhodnutí, ovšem nelituju svěřila jsem se-,,ano je mi zle, ano nezvládám-jsem slabá, Manžel moje jednání nepochopil, byl zaskočen-,, opustit dítě, přestat kojit, jít mezi blázny"-nikdy mi to neodpustí, nechápe, že někomu(matce) může být tak zle, že sama opustí dítě a jde si lehnout mezi blázny. To je vše co jsem tu chtěla napsat-někdy je hodně zle a vy nejste stroj který je povinnen zvládnou každou situaci. Pokud vás trápí poporodní deprese svěřte se do rukou odborné pomoci- né vždy je nutné opouštět své dítě a přestat kojit, když se stav podchytí včas. Ahojky, musím se s vámi podělit o svoji zkušenost. Po porodu jsem dostala depresi a po třech měsících nespaní skončila na psychiatrickém oddělení. BOMBA tam do mě ládovali kde co a já pořád nespala- po dvou hypnogenech furt nic. Pak lékaři zjistili, že prostě spát nebudu a nechci a tak mě propustili. Nevyspalou a s čtyřměsíčním miminkem na krku:-) Bezva… Tak jsme zašla k ambulantní psychiatričce, která mi dala Mirtazapin 15g na noc a já spala tak, že jsem až brečela. Noc i den a štěstí ze mě jen čišelo. Zavolala jsem tedy na ambulanci a řekla, že nedělám nic jiného než spím. Žádnej Stilnox a ani Hypnogen, kterejma jsem se ládovala měsím nezabrali. Doktorka mi řekla, abych si dala jen 7,5g Mirtazapinu a já tak učinila. Je to zázrak, spim jako dřív někdy se neprobudim celou noc a ráno jsem fresh. A tak tedy vás všechny co se trápí s nespavostí prosím, řekněte si i vy o tenhle zázračnej lék-budete koukat. Chápu, že na každýho zabírá něco jinýho, ale z vlastní zkušenosti radím netrapte se užíváním návykových látek na spaní a vyzkoušejte. Musela jsem se o svůj postřeh podělit-vždyť i já jsem koukala sem, kdo mi poradí jak už konečně usnout a spát. Přeju vám sladké sny.

  • Citovat
  • Nahlásit
12.1.10 18:02

Držím palečky, aby to bylo už jenom a jenom lepší, já v době poporodní deprese spala jen 2 h denně a hrozně mi tu pomohli naši psychiatři a jejich vhodná léčba, manžel a rodiče byli opravdu super, sami mě vlastně dovedli do ordinace a abych nemusela být hospitalizovaná brali si po celý měsíc dovolenou.

Muži od žen matek očekávají automaticky, že vše budou zvládat a neuvědomují si, že tuto psychickou poruchu žena neovlivní, je to nedostatkem serotoninu, který se musí uměle dodat léky, někdy je to dlouhý boj, ale stojí za to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1
5.2.10 20:43

Ahoj četla jsem tvůj příspěvěk a musela na něj odpovědět,protože to co popisuješ právě teď prožívám já.Je mi 31 let a mám 6-ti letého kluka a 2 měsíční miminko.První porod byl normální,ale hodně náročný,trval téměř 24 hod.I když jsem byla hrozně vyčerpaná tak jsem si hned to malý stvoření zamilovala.Samozřejmě jako prvorodička jsem byla hodně vyčerpaná a ze všeho vystrašená.Když bylo malýmu 3 měsíce tak nás manžel a otec dítěte oustil.Zažívala jsem hrozný stavy,ale přesto všechno jsem to zvládla.Dnes to nezvládám.Druhý chlapeček se mi na rodil císařským řezem,což musím říct,že je horší než normální porod.Už od prvního dne,kdy mě převezli na šestinedělí a měla jsem malého u sebe,jsem měla zvláštní pocit.To dítě mi bylo naprosto cizí.Říkala jsem si,že se to časem srovná,přejde šestinedělí a bude dobře,ale ono se to po návratu z porodnice zhoršovalo.Ten cit tam nebyl.S přítelem jsme se začaly pořád hádat,na staršího syna jsem měla vysoký nároky a o malýho jsem se jen z povinosti starala.Začala jsem rychle ubývat na váze,stále trpím nechutenstvím,jsem unavená,bez nálady,bez úsměvu,připadám si,že už mě v životě nic hezkýho nečeká,myšlenky se mi stále upínaj k hezké minulosti.Dokážu probrečet třeba i celý den.Přítel byl už ze mě zoufalý a já měla strach,že odejde.Rozhodla jsem se minulý týden,že zajdu k doktorovi.Tam konstatovali,že můj stav je fakt vážný a po velkém přemlouvání mě nachali doma.Okamžitě mi nasadili antidepresíva a léky na zklidnění.Je to týden co beru léky a zatím se tedy fakt cítím pod psa.Mám hodně nežádoucích účinků,ale ty prý časem zmizí.Co mi ale hodně pomohlo,bylo to odhodlání o tom sněkým mluvit a přiznat svůj stav.Myslím,že je to první krok k tomu se dát trochu do pořádku.Je mi stále ještě hodně zle,trápím se a trápí se i mé okolí,ale doufám že ze mě bude zase normální ženská.Byla bych ráda za odpověď,moc by mi pomohlo si sněkým povídat,kdo má tu samou zkušenost.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6.2.10 16:50

Ahoj Mausino, je moc dobře, že jsi se rozhodla zajít k lékaři, už to je velký krok kupředu. Léky nezaberou hned, u antidepresiv se počítá s 6ti týdny, na tu dobu se dává ještě lék proti úzkosti (Lexaurin apod.), aby tě uvolnil a pomohl ti, než zaberou antidepresiva + často i léky na spaní a podporu jídla, mě pomohla až druhá kombinace léků.

Hodně pomáhá plánovat den, co budete dělat, aby to rychleji uběhlo, dost pomůže i to, že je dýl světlo, za chvilku bude březen a bude líp.

Přítel ať pomáhá kde může, chce to i hodinku pro sebe (např. četba časopisu, koupel, procházka, třeba i návštěva kamarádky, ruční práce).

Pokud budeš mít dál problém s nechutenstvím, upozorni na to lékaře, je třeba dobře a pravidelně jíst, něco si dát přeba i při procházce.

Nevím kde žijete, ale můžete třeba zajít do knihovny, do musea (sama jsem tam byla s malým v jeho 2 měsících :-) )

Držím palečky :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
18.2.10 08:23

DEprese

Prosím,kde jsi byla hospitalizovaná? Jaké léky jsi brala? Švagrová má stejný problém,všicni říkají,že to chce čas,bere slabé léky a je to čím dál horší!! Jak jí máme pomoci? Na jakého doktora se obrátit,Psychiatr zatím nic nedělá. Jsme nešťastní.....
Díky

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
ccorty
18.2.10 12:42

POMOC

Dobrý den, byla jsem hospitalizována v krajské nemocnici Liberec na psychiatridkém oddělení. Tam mi dávali Citalec a na spaní hypnogen. Vůbec mi to nepomohlo a cítila jsem se tam hrozně. Bez dítěte, manžela a rodiny- mezi blázny( ovšem zkušenost k nezaplacení, najednou vidíte, že může být hůř) nebyl vůbec klid. Blázinec jak se patří. Myslím, že žena v tomhle stavu potřebuje klid, hlavně neustálý dozor někoho zodpovědného s kým si může promluvit, a pomoc s díTĚtem. Důležité je, aby se nebála, když má v péči dítě někdo z rodiny(musí to být někdo komu věří, že se o dítě postará stejně tak jako ona) Ambulantní péči specializovaného lékaře (já chodím k paní doktorce v Liberci-předapsala mi Mirtazapin sandos a potom se mi rapidně ulevilo. Všechno to ze mě spadlo a já mohla konečně spát:-)pokud si potřebuje švagrová s někým promluvit, kdo ví o čem je řeč , ať mi klidně zavolá 604432003 ráda jí pomůžu jak budu moct. Je to hrůza, máte pocit, že umřete a přitom tu musíte být pro dítě. Hodně štěstí
:andel:
P.S. buďte s ní 24hodin denně ani na hodinu neopouštět:-) to je důležité, mohla by mít pocit, že když odejdete, že to nezvládne. Postupně s léky se to urovná a bude moci zase fungovat a být šťastná z miminka. Jako já na fotce

  • Citovat
  • Nahlásit
josef bula
16.3.10 22:28

poporodni deprese

AHOJ.MOC ZDRAVIM.PISU PROTO,ZE NAS POTKALO ZDREJME S PRITELKINI TO SAME.CHTEL BICH POPROSIT O NEJAKOU PDROBNEJSI INFORMACI.NARODILA SE NAM HOLCICKA 7.3. 2010.10.3 JSME JELI S PORODNICE JAKO NORMALNI STASTNA RODINKA.VSECHNO V POHODE,ALE ASI ZA TRI DNY MELA PRITELKINE O MALOU AZ PREHNANY STRCH.VUBE NESPALA PORAD MALOU BUDILA,ABY VEDELA,ZE JE V PORADKU.V SOBOTU 13 SE HROZNE KLEPALA A NEBYLA SCHOPNA SAMA MIMINKO NAKOJIT,TAK MI NEZBILO NIC JINYHO NEZ JI ODVEST K PSICHIJATROVI.TET TEDA DOSTAVA NEJAKI TY ANTIDEPRESIVA A MOC SE SEMNOU NEBAVI.JSOU TO TEPRVE DVA DNY TAK DOUFAM,ZE SE TO BRZI VRATI DO STARICH KOLEJI.ZKUSI TE MI KTOMU NECO NAPSAT.DEKUJI MOC MAM O NI STRACH.

  • Citovat
  • Nahlásit
RoHa
19.3.10 13:05

poporodni deprese

AHOJ.MOC ZDRAVIM.PISU PROTO,ZE NAS POTKALO ZDREJME S PRITELKINI TO SAME.CHTEL BICH POPROSIT O NEJAKOU PDROBNEJSI INFORMACI.NARODILA SE NAM HOLCICKA 7.3. 2010.10.3 JSME JELI S PORODNICE JAKO NORMALNI STASTNA RODINKA.VSECHNO V POHODE,ALE ASI ZA TRI DNY MELA PRITELKINE O MALOU AZ PREHNANY STRCH.VUBE NESPALA PORAD MALOU BUDILA,ABY VEDELA,ZE JE V PORADKU.V SOBOTU 13 SE HROZNE KLEPALA A NEBYLA SCHOPNA SAMA MIMINKO NAKOJIT,TAK MI NEZBILO NIC JINYHO NEZ JI ODVEST K PSICHIJATROVI.TET TEDA DOSTAVA NEJAKI TY ANTIDEPRESIVA A MOC SE SEMNOU NEBAVI.JSOU TO TEPRVE DVA DNY TAK DOUFAM,ZE SE TO BRZI VRATI DO STARICH KOLEJI.ZKUSI TE MI KTOMU NECO NAPSAT.DEKUJI MOC MAM O NI STRACH.

Ahoj, ano, zřejmě prochází tím strašnym peklem co sme tu psaly. Je dobře, že jí léky, ale pozor, léky můžou přechodně stav zhoršit, je to normální, musi se vydržet !!!! Mně zabraly až po 14 ti dnech. Buď hlavně s přitelkyní doma, vem si volno v práci, pokud to jde, nebo proste ať tam s ní a s mimi pořád někdo je. To, že nemluví je normální, nechce se jí, nejde ji to,. Hodně fakt hodně pomáhej, snaž se ať jí, mně to moc nešlo, ale mamka to jídlo do mě přímo rvala a taky mi pomáhalo hodně spát !!!! Když budeš chtít, napiš mi SZ, kdybys chtěl jeste neco vedet. Jen mysli na to, ze jednoho krásnyho dne se probudi a zjisti ze ji je líp, ona sice tomu neveri, ze bude jednou lip, ale bude !!!! Drzte se, je to nepopsatelnej stav, kdyz nekdo prochazi depresí.

  • Citovat
  • Nahlásit
19
25.3.10 08:16

všechno špatně

Ahoj holky,někdy je to fakt těžké.
12.3.2010 se nám narodil syn Honzík,přišel na svět o 11 týdnů dříve císařským řezem.Až do té doby bylo vše ok,moje těhotenství,Nikolka,manžel…Zítra budou Honzíkovi dva týdny.Dvakrát denně jezdíme na JIP odstříkávat mlíko.Jsem neuvěřitelně unavená,podrážděná a uřvaná.Přijet z porodnice s prázdnýma rukama je hodně nepříjemné,každý se stále ptá,pořád se snažím být nad věcí,ale už nemůžu.nějak dochází dech.Včera jsem křičela na dceru/16/,protože stratila 200kč,přitom to žádná katastrofa není.
Odpoledne jsme byli za Honzíkem a sestra mi řekla,že vypadám hrozně,abych nějaký den vysadila,že by mlíko mohl vozit manžel a já v klidu ležet a spát.Samozřejmě jsem si vše vyložila jinak.Manžel se bude jezdit koukat na malého sám,chce mi ho vzít.Jsem tady navíc,zbytečná.Nejdříve jako inkubátor a teď jako „dojná kráva“ ,co zůstane sedět doma.Takže jsme se děsně pohádali,no ,spíše já jsem ječela po něm,pak jsem bulila.Šílím z kočárů a spokojených maminek.Omlouvám se všem spokojeným maminkám.Copak chci tolik,mít už miminko doma???Nechodit se s hrůzou ptát,jestli je ok?
Manžel je skvělý,lítá kolem mě,neví,jak by se zavděčil,vaří,pracuje doma,odjíždí jen vyjimečně.Přesto ho peskuju,pak se stydím a je mi to líto.
No a aby toho nebylo málo,tohle všechno provází nepříjemný průjem.Jak se hodit do klidu?Nejsem blázen a chápu ,že Honzíkovi je nejlépe tam,kde je.Že lepší péči bych mu doma nedala.Vnímám svět kolem sebe reálnýma očima,tak proč ty zkraty,proč jsem zlá na ty,na kterých mi nejvíce záleží?Jak z toho ven?Chci být zase normální. :roll:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1
4.9.10 20:57

Prosím dejte mi radu

Dobrý den,Všem maminkám,Chtěla bych se zeptat mojí malé budou v říjnu 2roky,A je hrozně hyperaktvní hrozny šídlo to je,Pořád jí musím napomínat bech to tam furt poříd něco,S přítelem mame naké finační probémy a všechno do toho!A ja jsem začla byt nervozní,Hnedka mě rohodí naká kravinka mojí rodinu mam hrozně rada nedokazala bych jsi život bez ní přestavit:-(,Ale jak píšu,Nervozní dám třeba příkad(Zeptam se mého přítele kde mam třeba CD,A on řekne ležejí tamhle,ja tam prijdu a není to tam a ja už začínam byt piskovat a byt nervní!!!Mam přítele co mi ze vším pomaha…Nevím proč poradte.. :-(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
177
31.10.10 07:50

Ahojdam maminky, musim se taky pripojit. Prvni dny po porodu byly sileny, jelikoz porod byl komplikovany a dlouhy, ja vycerpana a kdyz me ukazali meho chteneho chlapecka, koukala jsem na nej jako na nepritele co mi zpusobil bolest a nic k nemu necitila. Byla jsem zmatena. Po prichodu domu, jeste horsi, totalno vycerpanost, zmatenost, tres celyho tela, a pocit ze to dite neni moje, ze je jen pujcene. Jelikoz, jsem se jiz pred tehu lecila na uzkosti a deprese, vedela jsem ze je zle a musim neco delat. 6 den ,jsem bezela ke sve psychiatricce, a nasadila AD (zoloft) ktery neprechazi do mleka. Coz jsem stastna ze muzu dal kojit. Hormony jsou teda vec :zed: ale vzkazuju vsem maminkam, nestydte se za sve pocity a pokud je treba vyhledejte odbornou pomoc. Partner taky nechape co to se mnou je, proste mi rekl, copak je to stebou, mame zdrave dite tak bud rada a neplac. Holt nepochopi. Maji to hozene jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
177
31.10.10 07:58

souhlasim, chlapy si mysli, ze zena prijde s porodnice, krasna a stastna z miminka, sepise po prichodu listek, zajede nakoupit na tyden dopredu, zehli a pere, vari pro partnera a vse je zalite sluncem. Takhle to ale nefunguje, tedy vetisnou a hlavne u me. Malymu je 17 dni a zatim jsem u mamky a pomaha mi, partner ma firmu, porad pracuje. 3 den beru ZOLOFT AD a cekam az zacne pusobit, cca 2 tydny tak drzte palce at se nezblaznim zatim :zed:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat