Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Váhám, zda vůbec napsat, jen by mě zajímalo jestli je tu nějaká maminka s podobnými pocity, ev jak jste to řešily. Mám dvouletou dceru, se kterou od narození jen bojuju, s přítelem od jejího narození jsme cizí lidi, už spolu nežijeme, v podstatě nekomunikujeme, jen si předáváme malou, já jsem ho začala po porodu nesnášet, fyzický kontakt byl nemyslitelný. Ale mám dojem že mu za dceru dávám stále vinu a někdy její škaredé chování připisuju jemu a jelikož ho v ní vidím, zkrátka se nemůžu vyrovnat s tím že mám dítě s někým koho jsem snad ani nemilovala, pořád s tím nejsem jakoby vnitřně smířená, s dcerou nemáme vůbec idylický vztah, o to je to horší, často po večerech brečím jestli to vše nebylo úplně zbytečné.. ![]()
Teda, taková upřímnost. Doufám, že se sem nenaženou hyeny.
Kolik je malé? To trvá od narození? ![]()
@Nainuva píše:
Teda, taková upřímnost. Doufám, že se sem nenaženou hyeny.Kolik je malé? To trvá od narození?
Dva roky pise
@Kate88 To je síla. Je mi líto hlavně malé, která za nic nemůže, ale i tebe. Souhlasím s @nikol.ondrášovka, měla bys vyhledat odborníka.
Nelečená poporodní deprese? Nebo těžký porod? A ty za to viníš malou i otce dítěte? Ten psycholog by nebyl na škodu, zkusila si už nějakého?
@Vrtul píše:
Já spíš nechápu že to tak vubec někdo může cítit…
ja jsem nechapa spoustu matek nez se mi narodilo prvni dite… to co se mi delo v hlave behem sestinedeli bylo desne a ted mam porozumeni pro hodne velmi zvlastnich pocitu.
jinak zkus to fakt poresit s psychologem. ne ze by to byl nejake extrem, ale lepsi to resit hned, nez si s dcerou budete uplne vzdalene. a ji tvoje pocity muzou hodne ublizit.
potrebuje aby ji nekdo bezmezne miloval. je to nevinne stvoreni, ktere potrebuje chranit a je na tobe uplne zavisla. tak pro ni udelej, co muzes ![]()
Ale dceru miluješ, nebo ne? Chlapa v ní asi uvidíš, geny jsou geny, ale jinak je to jedinečná osobnost, která si nezaslouží, aby to odnesla za někoho jiného…ne?
@Vrtul píše:
Já spíš nechápu že to tak vubec někdo může cítit…
Buďte ráda, hrdá na to nejsem, psychika je mocná paní.
@Kate88 píše:
Váhám, zda vůbec napsat, jen by mě zajímalo jestli je tu nějaká maminka s podobnými pocity, ev jak jste to řešily. Mám dvouletou dceru, se kterou od narození jen bojuju, s přítelem od jejího narození jsme cizí lidi, už spolu nežijeme, v podstatě nekomunikujeme, jen si předáváme malou, já jsem ho začala po porodu nesnášet, fyzický kontakt byl nemyslitelný. Ale mám dojem že mu za dceru dávám stále vinu a někdy její škaredé chování připisuju jemu a jelikož ho v ní vidím, zkrátka se nemůžu vyrovnat s tím že mám dítě s někým koho jsem snad ani nemilovala, pořád s tím nejsem jakoby vnitřně smířená, s dcerou nemáme vůbec idylický vztah, o to je to horší, často po večerech brečím jestli to vše nebylo úplně zbytečné..
Tak s tím jsem se ještě nesetkala..
Já myslím, že bude opravdu nejlepší navštívit psychologa..On ti určitě poradí, jak to zvládnout, tohle je vážná věc ![]()
@Kate88 já mám také dítě s člověkem kterého strašně nenávidím, ale malou miluju..i když je malá celý její otec, tak já ho v ní nevidím..nemám jí s ním nijak spojenou, ale to bude asi tím, že spolu nejsme..
být na tvém místě asi partnera opustím, protože takový vztah je na nic..a pokoušela bych si hledat cestu k tvojí malé, je přece jenom hlavně tvoje, vyrostla u tebe v bříšku, ona je hlavně tvůj „výtvor“ tak se to snaž vidět takhle..
@Kate88 Mas si s kym o tom popovidat? Po porodu jsem bohuzel mela poporodni deprese. Pomohlo mi se z toho vykecat, konicky..