Posmrtné návraty?

2.8.13 10:41

Posmrtné návraty?

Budou to čtyři měsíce, co mi umřel děda (praděda mé dcery). Umřel na LDN, zničehonic v době, kdy jsme si mysleli, že už se dostal z toho nejhoršího a že ho konečně pustí domů. Srdíčko v noci zradilo…
Strašně mě to sebralo, protože to byl člověk, který mě prakticky vychoval. Celé prázdniny u nich, po škole mě vyzvedávali, hlídali, bydleli kousek od nás, takže jsem s babičkou a dědou byla v neustálém kontaktu.
V den pohřbu jsem za oknem zapálila svíčku, ležela jsem s malou v její posteli a vyprávěla pohádku o dědečkovi, který sice odešel, ale dál nás v nebíčku hlídá a opatruje. V momentě, kdy jsem tohle dopověděla, se v protějším okně prudce zablesklo. Jako by někdo rozsvítil a okamžitě zase zhasnul. Vteřina. Úplně mě zamrazilo. Od té doby jsem na něj často intenzivně myslela, dívala se do určitého okna a vždycky, když jsem ho v duchu vyzvala, to okno se rozsvítilo. Brala bych to jako náhodu a náplast člověka s bolavým srdíčkem, ale…

Zhruba po týdnu si babička stěžovala, že se jí o dědovi vůbec nezdá, že by si tak přála, aby jí dal nějak najevo, jestli je tu s námi a byla špatná z toho, že ani ten sen nepřichází. Pak s mojí malou ležely v posteli, vyprávěla jí pohádku a najednou si všimla, že nemá na prstě snubní prsten. Začal velkej proces hledání, prolezli jsme celou postel, okolí, dívali jsme se pod peřiny, všude… A malá jí říká: „Babi, vždyť ho máš na prstě.“ Babička odpověděla že ano, ale to je druhý prstýnek a ukazovala jí druhou ruku, kde ten snubák byl a už není… o vteřinu později ho na ruce měla. stála jsem vedle ní já, moje dcera, na vlastní oči jsem viděla, že ho měla a najednou tam není!

O něco později se mi o dědovi zdál sen. Zhruba rok před jeho smrtí jsem si pořídila nový byt, ale on už byl moc slabý na to, aby se sem přišel podívat, i když si to moc přál. Nestihl to, bohužel. A pak, zhruba měsíc po jeho smrti, jsme se s babičkou domluvily, že tam přivezu aspoň ji. Noc předtím se mi zdál sen, že jsem se vracela domů a ze vchodu vycházel děda. Byl celej červenej, zarostlej, zpocenej, usmíval se na mě. Věděla jsem, že nežije, nemohl mluvit, jen tam stál a usmíval se, pokyvoval a šel jakoby nahoru do bytu. První a poslední sen o něm… Druhý den jsem vyzvedla babičku tak, jak jsme byly domluvené a ona mi říkala, že jestli mi to nevadí, tak se napřed stavíme na pohřební službu, že jí volali, že už je tam urna… Úplně jsem se rozklepala, protože samozřejmě jsme napřed jely pro urnu a s ní potom k nám… Takže děda u mně byl, jen trošku jinak…

Asi před třemi týdny moje čtyřletá dcera začala být nějaká zvláštní. Jednou mi říkala, že za ní v noci přišel děda a hladil ji po vláskách.
Vzpomněla jsem si na předchozí zážitky, kdy ještě na starém bytě měla pokojíček v pokoji, kde před léty umřela starší paní. Věkem, umřela doma právě v tom pokoji. Malá pak jako úplný škvrně ukazovala k tomu pokojíku a žvatlala: „Tam… paní, tam je paní.“ Po přestěhování na nové bydliště se v sousedním bytě zastřelil soused. Ten byt je o stěnu pokojíka, kde spí malá. První, asi měsíc, tam nechtěla spávat a tvrdila, že za ní chodí pán, vypadá divně a ona se ho bojí.
Koupili jsme lampičku a po nějaké době to ustalo. A právě na to jsem si v souvislosti s dědou vzpomněla, když mi vyprávěla, že za ní děda přišel. Po pár dnech, z ničeho nic, ze dne na den bez předchozích náznaků smutku spustila jednou večer strašnej povyk, brečela že se jí stýská po dědovi a že děda jí říkal, že příště za ní přijde až bude mít v pokojíku na stole v rámečku jeho fotku. potom prý za ní příjde a bude stát vedle té fotky.
Přisuzovali jsme to fantazii… jenže ona pak říkala, že když byl děda nemocný, tak ho babička koupala. Věděli jsme to všichni, jak to bylo, ale babička se snažila, aby to nikdo z rodiny netušil, pořád se snažila aby si nepřipadal méněcenný, nesoběstačný. Tudíž se nemohlo stát, že by u toho malá někdy byla, slyšela to od někoho, viděla… prostě vím na 100% že neměla jak se to dozvědět.
Detailně popsala, jak si děda sedl na sedátko, babička ho celého namydlila, přitom přivřela dveře, on se pak sám umyl sprchou a ona ho utřela. Ptala jsem se na ten postup babičky a ta z toho málem chytla infarkt, protože to malá popsala do detailů.

Po nějaké době vyprávěla, že byli v noci s dědou před jejich domem a hráli spolu fotbal na chodníků. To jsem šla zase málem do mdlob já, protože přesně tohle jsem s dědou dělávala já, když jsem byla malá. Každý den, celé mé dětství… Když se narodila dcerka, děda už nechodil. Navíc to byla vzpomínka, kterou jsem měla hodně hluboko zasutou v sobě.
Naposled mě před pár dny překvapila, když ukázala na řetízek, který nosím na krku a říkala: Jestlipak víš, od koho ho máš.
Odpověděla jsem, ž od své maminky, od její babičky. A ona kroutila hlavou, usmívala se a říkala: Ne ne, to máš od dědy Jardy.
Měla pravdu. Děda mi ho přivezl kdysi dáááávno ze služební cesty z Ruska a mama mi ho dala až mi bylo patnáct let.
Zajímaly by mě názory druhých. Co si o tom myslíte, náhody, nebo něco jiného? Má někdo podobný zážitek, zkušenost? Jak si to celé vyložit?
Je pravdou, že děda měl celkem tři vnučky, já byla nejoblíbenější. Bydlela jsem naproti a oni mě měli jako další dceru. To samé moje dcerka. Děda už byl starý, vnoučata měl rád, ale jejich přítomnost už špatně snášel, byl radši, když moc nechodili. Moje dcera byla výjimkou. Zbožňoval ji, úplně zářil, když tam byla.
Moje dcera taky byla jediná, kdo za ním přišel na LDN, hladil ho po zpocených vlasech, nevadily jí sliny, i to, že třeba už vypadal jinak než dřív doma. A ten týden předtím než umřel dělala doma scény, že za ním chce, že za ním musí, až jsem ji teda vzala s sebou. Byla tam celkem 2×, naposled dva dny předtím, než umřel. Vždycky si to doslova vydupala, ačkoli není nijak vzpurná, spíš naopak, je moc hodná. Jako by tušila, že něco zlého přijde…
Co si o tom myslíte?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Elessar
2.8.13 10:57

Já tomuhle věřím a znám spoustu takových případů ;) hlavně u těch dětí…ony jsou vnímavější a vidí/slyší toho mnohem víc :) my dospělí už tak vnímaví nejsme :nevim: i když znám někoho, za kym jeho blízcí chodí doteď :)

  • Nahlásit
  • Citovat
218
2.8.13 10:57

Malé děti v tomhle vidí a vědí více než my, dospělí.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
2.8.13 11:12

Ja tomuhle taky verim, muj syn zase u nas vida meho dedu, rika mu pane. Pry stava v koute a vypravi mu pribehy, o zivote o dedeckovi (mem otci, ktery zije) ja jsem sveho dedu nikdy nevidela, zemrel hodne dlouho pred tim nez jsem se narodila. Syn ale detailne ho popsal i to, ze nema nohu (amputovali mu ji )
Kdyz jsem mu ukazala stare rodinne fotografie, kde bylo klidne i 20lidi, pokazde ukazal spravne se slovy, to je pan co vypravi pribehy.
Omlouvam se za anonym

  • Nahlásit
  • Citovat
7995
2.8.13 11:30

Já jsem skeptik. Přisuzuji takové věci spíše shodám náhod než důkazům. Jednou jsem četla tyto příběhy: http://www.esoterikweb.cz/…y-nahled.php?… Jmenují se Duše se vracejí, dílů je několik. Odkaz je na první z nich. Přečetla jsem to jedním dechem a říkám si, že tohle je už opravdu těžko vysvětlitelné (pokud to není smyšlené).
Dva dny před pohřbem mé tety se mi v kuchyni otvírala dvířka od linky. Nikdy předtím se to nestalo a ani nikdy potom. Samy o sobě jdou ztuha otevřít.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7995
2.8.13 11:32

Tady je odkaz na všechny autorčiny příběhy: http://www.esoterikweb.cz/…hy-autor.php?…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4144
2.8.13 11:35

Já tomu věřím…zajímám se o posmrtný život a mám mnoho knih přečteno na toto téma..posmrtný život je a taktéž reinkarnace, jsou doložené případy, kdy se mrtvá duše reinkarnovala do jiného těla..právě ty děti jsou vnímavější, protože jejich duše a vnitro jsou tak čisté a nevinné..dospělí pak toto nevidí, protože ztrácí tu nevinnost a už tolik nevnímají..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
ikyki
2.8.13 11:36

Děti na tohle mají čich najdi si křišťálové děti, děti mají setkání s rodinnými příslušníky již zemřelými, mají imaginární kamarády, jejich jednoduchost, nezkušenost a nevzdělanost o všem jim prostě a jednoduše dovoluje nahlížet na takové věci protože k nim nejsou racionální

  • Nahlásit
  • Citovat
388
2.8.13 11:46

Můžu se zeptat kolik je tvé dceři? Neznáš náhodou spisovatele Michaela Newtona? Nečetla jsi od něj knížky?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
38140
2.8.13 11:48

Urcite verim, ze je to mozne, verim na posmrtny zivot i na duchy - kamaradka s brachou oba soucasne ducha videli, v noci, par dni potom, co zemrela nase spolecna kamaradka a jeho prvni velka laska, oba byli presvedceni, ze se prisla rozloucit.. takze verim, ze se tohle dej, jen me trosku mrzi, ze kdyz mi zemrela babicka a pozdeji sestra, tak ze se mi nic takoveho nestalo, zvlast se segrou byh se byvala chtela „rozloucit“
na druhou stranu chapu, ze u malyho ditete to muze znamenat problemy se spanim atp.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1769
2.8.13 12:43

Ahoj, taky tomu verim. mela jsem s dedou podobny vztah jako ty a jeho smrt před 4roky me hodne sebrala a myslim na nej do ted každý den a porad brecim jako kdyby to bylo včera. vždy po me chtěl kluka, mel 6vnucek a ja nejstarsi a ještě nez umrel mi rikal ze by si pral abych mela toho kluka, kluka mam ale az rok po jeho smrti. otěhotněla jsem rok po tom co mel mrtvici, snad i presne na den. malej uz v zime se mi zacal v noci budit a brecel v posteli a nejdriv rikal ze mu někdo tuk na okno (bydlime v patre, takze nemozny aby to byl někdo z ulice) ale nak jsem to neresila ale pak zacal brečet ze někdo stoji u okna a porad tam ukazoval, budil se pravidelne kolem pul 12 v noci, bohužel mel ale z toho hysteraky a porad ukazoval k oknu a ze tam stoji pan, pak jsem mu predelali pokojik, ze ted uz nekouka z postele na okno ale do zdi a je klid. nevim, mozna nahoda ale myslim si ze za nim chodil deda :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31851
2.8.13 20:38

Jsou věci mezi nebem a zemí. Jsou tajemství, která mají zůstat nevysvětlena, protože dávají naději těm živým. Nechtějte jim přijít na kloub, berte je však jako dobré znamení, že naši milovaní jsou tu někde s námi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5915
2.8.13 20:41

Videla ste nektera dokument „the boy who lived before?“ Je to na youtube
Az z toho mrazi

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4144
2.8.13 21:18
@Vemas píše:
Videla ste nektera dokument „the boy who lived before?“ Je to na youtube
Az z toho mrazi

Neviděla..ale když jsem se chtěla teď podívat tak to je v anglině a tomu já nerozumím :( :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5915
2.8.13 21:26

@madanga jee to je skoda. 5ti letelej chlapecek tvrdi, ze je nekdo jiny. Rika jmena, misto kde zil, jakeho mel psa. Vsechny detaily.
Tvrdil to od te doby co umel mluvit. Jeho mama se tam s nim a psychologem vypravila. Zjistili si, ze ta rodina opravdu tam v 60tych letech zila a chlapecek do detailu popsal dum ve kterem zili.
Vsechno to byla pravda

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama