Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Postižené dítě, mít druhé?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
15.6.16 22:08
- Citovat
- Upravit
15.6.16 22:16
Mám téměř stejně starou holčičku jako ty, nemám tedy zkušenost s postiženým dítětem, ale… nedá mi to prostě nereagovat. Napsala jsi to strašně moc hezky a já vám držím palce, ať to zvládáte s manželem a malá ať vám dělá byť sebemenší pokroky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:16
V tomhle těžko říct…Zatím je dcerka malá, ale pokud zůstane ležící nebo špatně pohyblivá, bude to velká zátěž, až vyroste. Ale je moc hezké, že se o ni staráte a že to bereš statečně 
.
S druhým dítětem neumím poradit - máš někoho, kdo by ti s ní pomáhal, až bys byla znovu těhotná či měla miminko? Na druhou stranu je fajn zažít a vidět u dítěte klasický vývoj, pokroky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:20
@pe-terka když ona se ptá, v čem přináší druhé zdravé dítě „útěchu“ nebo jak to říct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.6.16 22:24
@Anonymní píše:
@Jamagape holky, které máte zkušenost s jedním postiženým dítětem a druhým zdravým…když tolik píšete, že vám moc pomohlo, že druhé dítě je zdravé… když první bylo postižené… mohu se zeptat v jakém smyslu „pomonhlo“?mám dceru, těžce postiženou fyzicky i mentálně, je jí rok a půl…je to moje první dítě a žádné jiné jsem nikdy neměla…spoustu věcí možná teď považuju za normální (cvičení 6× denně Vojta, chození po lékaříca rehabilitacích minimálně 1× týdně, vize že bude - li chodit a trochu mluvit, bude to zázrak…
jsem s tím nějak v pohod, vyrovnala jsem se s tím, přestala řešit to, že něco nezačla ještě dělat (protože je na úrovni dvouměsíčního miminka) a žijeme si, jak to jde, jak se dá, šťastně, dalo by se říci.
Nevím proto v čem by měl druhý zdravý sourozenec „moc pomoct“ nám, rodičům a psychice.
Nebolí to pak naopak víc, že druhé dítě je živé a to první ne tak zcela a teď vidíte ty rozdíly přímo před očima?
my jsme nedávno třeba začali uklízet hračky a chrastítka, prtože už přestáváme věřit že po nich začne sahat, nechali jsme venku u postýlky jich jen pár, protože ji prostě hračky nezajímají…práce je hodně, to ano, ale neřekla bych že moc a že bych byla vyčerpaná..ano, nedá se s ní hrát paci paci, ale třeba spolu usínáme v posteli, jsou děti, které řvou a ječí celé noci, ona krásně spí… všude je něco.
navíc mi to přijde takové ošklivé vůči tomu dítěti…jako že vám druhé zdravé dítě moc psychicky pomůže…chudák prostě to malé postižené…to přeci není fér, já ji přece taky miluju!
Jak to tedy je, napište, vy, kdo máe v rodině postižené i zdravé… a měnily byste? a proč?
jaké jsou výhoy a nevýhody zdrvého sourozence / obou dvou dětí postižených…(protože to riziko tu u druhého dítěte je vždy, že..)
Můj bratr měl těžkou DMO, po roce si rodiče pořídili mě - zdravé dítě. Za další rok šel bratr do ústavu. Já jsem pomohla rodičům pochopit, že se nechtějí celý život starat o těžce nemocné dítě.
- Citovat
- Upravit
15.6.16 22:27
@Pomka píše:
@pe-terka když ona se ptá, v čem přináší druhé zdravé dítě „útěchu“ nebo jak to říct.
rozumím, ale to je hodně individuální a v podstatě se jí snažím odpovědět. Někdy může být druhé - zdravé - dítě útěchou a jindy je celá situace pro rodinu zátěží, kterou nezvládají.
kamarádka má postiženou dcerku a nedávno se stala mladou babičkou zdravé vnučky. Říká, že je příjemné vidět po letech klasický vývoj a pokroky…Ale není to její dítě, ale vnouče 
Příspěvek upraven 15.06.16 v 22:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:27
Já zkušenost nemam, ale napadlo me, zda třeba to první dítko, které není zcela v pořádku nepookřeje s druhým prckem 
A rodiče taky, je jedno, zda je první dítě postižené, láska se s počtem dětí násobí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:28
Mám nastesti 
dve zdravé deti, presto mi nedá nereagovat…Sama bych do dalšího ditete šla-myslela bych totiž na budoucnost a na to, co mi jednou to zdravé díte muže dát. Roky ubíhají, vsichni stárneme a žijeme jen jednou a život je treba si alespon castecne užít a prožít…A pokud bych vedela, že nemáme žádnou gen. vadu a druhé díte muže být zdravé, šla bych do toho.
Máme hodne blízké známé(teda mí rodiče) a oni mají syna postiženého a dceru zdravou.Oba jsou dospelí…Dcera jim nedávno porodila vnoučka, predtim vystudovala pedák..Ted v léte se chystají s dcerou a jejim manželem a vnoučkem na dovču a proste si ten život s ni uživají…Tohle se synem prožívat nemužou…Ac to možná zní sobecky, tak si myslim, že zdravé díte proste vnese do života každé rodiny světlo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:29
Ahoj, já to moc neporadím jen ti řeknu jak to cítím já. Mám postiženého syna 2,5. Není na tom jako tvoje dcera zatím to vypadá na určitý druh autismu nebo PMR, ale zaobírám se stejnýma myšlenkama jako ty. Mám nového partnera a je mi naprosto jasné, že dříve nebo později bude chtít vlastní dítě, ale já z toho mám strach. Strašně se bojím aby malý netrpěl abych neupřednostňovala zdravé dítě před postiženým. Bojím se abych pak lásku nepřenesla na zdravé,,bezproblémové" dítě. Taky aby mi netrhalo srdce až uvidím ten rozdíl… je to strašně těžké rozhodnutí, každý den s malým je boj, ale miluju ho a zatím si nedokážu představit, že bych měla dávat lásku ještě jinému dítěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:30
Známá má taky těžce postižene 1,5 staré dítě. A druhé chtějí, aby se od něj to postižene „učilo“ a dělalo tak pokroky 
samozřejmě ne jen kvůli tomu 
Příspěvek upraven 15.06.16 v 22:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:32
Asi ti nepomuzu uplne, protoze mame dost jinou situaci, ale aspon vzdalena zkusenost - mame starsiho s diagnozou PAS, do 3 let vubec nemluvil (ted nejake slova), celkove nekomunikoval, nedival se nikdy do oci atd. a mame mladsi 2r, ktera se jevi „zdrave“, byt moznost, ze bude mit nejakou lehci formu nelze zatim vyloucit. mladsi se narodila driv, nez jsme vedeli, ze starsi ma tak zasadni problem (za coz jsem vdecna, protoze jinak bychm druhe dite nemeli, jelikoz tam je vysoka pravdepodobnost, ze diagnoza se bude opakovat). na jednu stranu nam druhe dite „ztezuje“ praci se starsim, den ma proste jen 24hod a je treba je podelit mezi dve deti. Na druhou stranu je mladsi pro nas zdrojem zazitku, ktere se starsim proste nejsou - jakoze od mala obejme, da pusinku, zavola na me „mami“ atd. plus u nas se k tomu pridava obrovske plus toho, ze byt je mladsi, tak je vlastne vzorem pro toho starsiho a on se uci od ni.
vase dite je na tom jeste hodne jinak a casem asi ta pece bude mnohem narocnejsi. plne te chapu, ze uvazujes, jak uvazujes a moc ti fandim a preji hodne stesti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:33
Ono asi bude hodne zaviset na druhu postižení. Je podstatný rozdíl mezi Downem, autistou nebo celoživotním lezakem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:33
Ahoj Anonymní, z praxe speciální pedagoga mohu říct, že když se rodičům, kteří mají dítě s postižením narodí druhý prcek, tak se spíše „uklidní“. Přestanou být tolik navázáni na postižené dítě a svou pozornost dokáží nasměrovat i jinam. Většinou to je přínosné, protože pokud dítě nemá velmi těžkou formu postižení, dokáže od mladšího sourozece (který ho ve vývoji předběhne), okoukat různé věci a nechá se táhnout. Viděla jsem to zejména u dětí s DS či u lehčí či středně těžké formy mentálního postižení. Záleží na tom, jakou má tvá dcera diagnózu a jaká je prognóza. Každopádně držím palce, ať se vám daří co nejlépe!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:34
Mam starsi autisticke dite, mladsi standardni. V dobe, kdy jsme se rozhodli mit druhe dite, jsme jeste nevedeli, ze syn neni bezne dite a jsem za to rada, jinak bych mela stejne pochyby jako ty. Kazdopadne mladsi starsiho hrozne moc tahne dopredu uz od narozeni, maji vyjimecny vztah.
Mela jsem na stredni spoluzacku, jejiz starsi sestra byla od narozeni nepohybujici se a nekomunikujici, meli ji doma, ac v dobach socialismu se urady opravdu hodne snazily, aby ji rodina dala do ustavu. Moje spoluzacka byla jediny clovek, ktereho sestra sledovala ocima po mistnosti, jinak opravdu cely zivot lezela bez hnuti a bez nejakeho naznaku, ze jakkoliv pozoruje okoli. Zemrela nekdy v dobe, kdy jsme byli na stredni, zhruba ve dvaadvaceti. Spoluzacka nam vypravela jednu noc behem skolniho vyletu cely ten pribeh, ze pro jeji rodice bylo hodne tezke rozhodnuti mit ji, pokusit se o dalsi dite, ale pak nikdy nelitovali.
Moc drzim palce, at vase mala dela velke pokroky. Napsala jsi to moc hezky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.16 22:36
Já postižené dítě nemám, ale pracuji s nimi už hodně dlouho a znám hodně rodin, co mají jedno postižené a jedno zdravé.
Za prvé - především to obohatí tebe - zažiješ takové ty normální věci, jako radost z prvních krůčků, prvních slov, obavy, když poprvé povedeš dítě do školky a do školy, radost z toho, že zvládlo maturitu a dostalo se na výšku, popláčeš si na jeho svatbě a budeš mít parťáka, se kterým si můžeš popovídat, zajít do kina nebo na kafe…
Za druhé - zároveň s tím vždycky pro tebe bude to postižené dítě středem zájmu možná trochu na úkor toho zdravého. V rodinách, kde rodiče své postižené děti milují a starají se o něj s láskou není nikdy toto dítě odsunuto na druhou kolej po narození zdravého sourozence. I když ty začátky jsou dost náročné - těžce postižené dítě a to toho miminko.
A za třetí neméně důležitá věc je ta, že to dítě má sourozence, má parťáka, vnímá ho, má ho rádo, stane se součástí jeho života a často je v dospělosti ten sourozenec jediný člověk, který je schopen v péči o postiženého bráchu / ségru tu maminku krátkodobě zastoupit, když je potřeba.
Takže za mě - jedině samé plusy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
@Jamagape holky, které máte zkušenost s jedním postiženým dítětem a druhým zdravým…když tolik píšete, že vám moc pomohlo, že druhé dítě je zdravé… když první bylo postižené… mohu se zeptat v jakém smyslu „pomonhlo“?
mám dceru, těžce postiženou fyzicky i mentálně, je jí rok a půl…je to moje první dítě a žádné jiné jsem nikdy neměla…spoustu věcí možná teď považuju za normální (cvičení 6× denně Vojta, chození po lékaříca rehabilitacích minimálně 1× týdně, vize že bude - li chodit a trochu mluvit, bude to zázrak…
jsem s tím nějak v pohod, vyrovnala jsem se s tím, přestala řešit to, že něco nezačla ještě dělat (protože je na úrovni dvouměsíčního miminka) a žijeme si, jak to jde, jak se dá, šťastně, dalo by se říci.
Nevím proto v čem by měl druhý zdravý sourozenec „moc pomoct“ nám, rodičům a psychice.
Nebolí to pak naopak víc, že druhé dítě je živé a to první ne tak zcela a teď vidíte ty rozdíly přímo před očima?
my jsme nedávno třeba začali uklízet hračky a chrastítka, prtože už přestáváme věřit že po nich začne sahat, nechali jsme venku u postýlky jich jen pár, protože ji prostě hračky nezajímají…práce je hodně, to ano, ale neřekla bych že moc a že bych byla vyčerpaná..ano, nedá se s ní hrát paci paci, ale třeba spolu usínáme v posteli, jsou děti, které řvou a ječí celé noci, ona krásně spí… všude je něco.
navíc mi to přijde takové ošklivé vůči tomu dítěti…jako že vám druhé zdravé dítě moc psychicky pomůže…chudák prostě to malé postižené…to přeci není fér, já ji přece taky miluju!
Jak to tedy je, napište, vy, kdo máe v rodině postižené i zdravé… a měnily byste? a proč?
jaké jsou výhoy a nevýhody zdrvého sourozence / obou dvou dětí postižených…(protože to riziko tu u druhého dítěte je vždy, že..)