Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Postižené dítě, mít druhé?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
20.6.16 02:53
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.2.20 17:27
Podobné dilema
Ahoj,
mám podobný problém a ráda bych znala názory jiných. Vždy jsem chtěla velkou rodinu a počítala jsem tak s 5 dětmi (manžel neprotestuje 
). Máme 2 - 4letý kluk a 2letá holčička. Když jsem mezi řečí s rodiči pronesla před 2 lety, že chceme min. ještě jedno, bylo mi řečeno, že oni 3 měli, výchova zabrala spoustu času a měli by mi stačit dva. Což mě dost zarazilo, ale neodradilo. Před rokem jsem se synem obíhala spoustu doktorů, jelikož je trochu jiné dítě - s výsledkem dětský autismus. Ale zatím to nevypadá tak zle, pokroky jsou, není agresivní, ve školce se mu líbí a po lehkém šoku to zvládáme, myslím, dobře. Na to mi rodiče řekli, že teď když vím, že mám postižené dítě, tak už snad do třetího nepůjdem. Chtěla jsem třetí i kvůli dceři. Jenže té jsou teď 2 a nejsem si jistá, jestli také nemá autistické rysy. K psychologovi teprve jdeme. Genetiku máme, ta je ok.
Tak teď přemýšlím, co to třetí, pořád je šance, že by bylo ok (cca na 80%), pokud by to také byl autík, už by mi to jako velký rozdíl nepřišlo. Co se týká života poté, co umřu, stejně budu muset vyřešit ty dvě předchozí. A sourozencům to bude „celkem jedno“, že je tu další prcek..
- Citovat
- Upravit
17.2.20 17:31
U autismu ti nikdo neřekne, jestli to bude mít i další dítě…Tohle si stejně musíte uvážit vy dva s manželem. Dát všechny plusy i mínusy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.20 17:41
@Anonymní píše:
Ahoj,
mám podobný problém a ráda bych znala názory jiných. Vždy jsem chtěla velkou rodinu a počítala jsem tak s 5 dětmi (manžel neprotestuje
Tak teď přemýšlím, co to třetí, pořád je šance, že by bylo ok (cca na 80%), pokud by to také byl autík, už by mi to jako velký rozdíl nepřišlo. Co se týká života poté, co umřu, stejně budu muset vyřešit ty dvě předchozí. A sourozencům to bude „celkem jedno“, že je tu další prcek..
máte autismus v rodině (myslím ty a manžel)? Jinak se ti může narodit dítě, které mít autismus nebude tak jako tak. Nedá se to vůbec říct dopředu.
Ale hlavně, je to TVŮJ život, proto se rozhodni podle sebe a ostatní sice můžeš vyslechnout, ale rozhodnutí je na tobě a tvém muži. Jednejte tak, jak uznáte za vhodné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.20 17:55
To jaksi nikdy nebudes vědět dopredu, jestli dite bude zdrave nebo ne. Náš prostřední vypadal, že slizne nějakou velmi pěknou diagnózu. S dalším dítětem jsme kvůli tomu čekali cca rok. Syn se lepsil a i když na tom pořád nebyl zdaleka tak, jak by ve svem věku měl být, rozhodli jsme se, že do toho dalšího dítěte půjdeme. Protože než bychom nějakou konečnou diagnózu měli, už by zadne další dítě nebylo. Teď to vypadá, že ze všeho vyroste, nejspíš to bude jen taková povaha spolu s pomalejším vývojem. Ale i kdyby ne, rozhodně bychom nelitovali. Zrovna tyto teď „moderni“ diagnózy jsou (pokid nejsou v extremu) s trochou úsilí dobře zvladnutelne. Pokud by se jednalo o lezaka na kyslíku, výživou v sonde a pod, tak je to samozřejmě jiná. Tam bych asi byla ráda za jedno zdravé dítě a dál to nepokoušela a nepridelavala si další starosti, kterých by už tak bylo nad hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.20 18:08
@snee ne, v rodině autismus nemáme, nebo o něm nevíme (v případě vysokofunkčního), podle rodičů se nerozhoduju, jen mě to prostě zarazilo
@Alkata ano, občas se asi stane, že někdo tuto diagnózu využívá, ale kdyby moje dítě bylo jen nevychované a hloupé, byla bych mnohem radši
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.2.20 18:35
Starsi ma Aspergeruv syndrom. U mladsiho jsou urcite autisticke rysy (ale u koho ne). Cekam treti 
Ano, byly komentare od rodiny typu, zda jsme se nezblaznili a jak to zvladneme. Ale my tri deti chceme a doufame, ze alespon jedno nebude autista 
V Motole se pry dela nejaky vyzkum z krve matky autistickeho ditete. Zjistuji, zda v krvi je neco… Vic o tom nevim a nerozumim tomu, ale treba by ti to pomohlo pri rozhodovani.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.2.20 18:41
@Anonymní píše:
Starsi ma Aspergeruv syndrom. U mladsiho jsou urcite autisticke rysy (ale u koho ne). Cekam treti
no já se domnívám, že z krve ani z ničeho takového se autismus nepozná..do dneška i při diagnostice si lékaři nejsou jistí..rozhodují jen dle společných autistických rysů..já znám jednoho autistu z okolí (nízkofunkční, ale velmi inteligentní), dlooouho si nevěděli rady..protože jeho chování je velmi zvláštní - takový psychopat - agresivní, nevypočitatelný..no a nakonec řekli, že je to nízkofunkční autista.. 
takže lékaři stejně neví a nijak se nepozná..jen to chování je prostě jiný no. Prosím o anonym, neb zde píšu soukromé informace.
- Citovat
- Upravit
17.2.20 18:47
Ahoj, kdo přemýšlí jen chci vložit… občas se rada podívám na videa youtuberky mydusche, natáčí videa o životě s postiženou dcerou. Také cestu k druhému miminku, co vše podstoupili (genetika), do poslední chvíle ji měli mít zdravou a až po porodu zjistili, ze je malá tak vážně nemocna a jak to a ni měli… tak tu druhou holcicku rozhodli nakonec cisarem. Podívejte se, třeba to také pomůže k rozhodnutí. Osobne jednu takovou rodinu znám, myslím ze ta rodina musí fungovat a pak to jde i v takovéhle rodině. Držím palce v rozhodování…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.20 18:58
@Anonymní píše:
Ahoj,
mám podobný problém a ráda bych znala názory jiných. Vždy jsem chtěla velkou rodinu a počítala jsem tak s 5 dětmi (manžel neprotestuje
Tak teď přemýšlím, co to třetí, pořád je šance, že by bylo ok (cca na 80%), pokud by to také byl autík, už by mi to jako velký rozdíl nepřišlo. Co se týká života poté, co umřu, stejně budu muset vyřešit ty dvě předchozí. A sourozencům to bude „celkem jedno“, že je tu další prcek..
Nešla bych do dalšího ani omylem. Záměrně rodit postižené děti mi nedává vůbec žádný smysl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.20 19:03
@Anonymní píše:
Starsi ma Aspergeruv syndrom. U mladsiho jsou urcite autisticke rysy (ale u koho ne). Cekam treti
Jako upřímně, chudák to zdravé dítě. Hlavně, až vy tady nebudete, vyfasovat jako dědictví dva postižené sourozence.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.20 19:08
@Alkata píše:
Co by si někteří bez diagnózy “autismu” počali. Hloupé a nevychované děti už nemáme, jen “autíčkáře”.
A co bychom si pocali bez hloupých a omezených lidi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.20 19:11
@Anonymní píše:
Ahoj,
mám podobný problém a ráda bych znala názory jiných. Vždy jsem chtěla velkou rodinu a počítala jsem tak s 5 dětmi (manžel neprotestuje
Tak teď přemýšlím, co to třetí, pořád je šance, že by bylo ok (cca na 80%), pokud by to také byl autík, už by mi to jako velký rozdíl nepřišlo. Co se týká života poté, co umřu, stejně budu muset vyřešit ty dvě předchozí. A sourozencům to bude „celkem jedno“, že je tu další prcek..
Ja teda obdivuju, jak to beres v klidu, my mame hranicni PAS a jsem z toho na slupky…s dalším dítětem bych pockala, jestli bude dcera zdrava, jinak bych do toho nesla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.20 19:14
@Anonymní píše:
no já se domnívám, že z krve ani z ničeho takového se autismus nepozná..do dneška i při diagnostice si lékaři nejsou jistí..rozhodují jen dle společných autistických rysů..já znám jednoho autistu z okolí (nízkofunkční, ale velmi inteligentní), dlooouho si nevěděli rady..protože jeho chování je velmi zvláštní - takový psychopat - agresivní, nevypočitatelný..no a nakonec řekli, že je to nízkofunkční autista..
Ne, nemyslim to tak, ze se autismus pozna z krve. To rozhodne ne. Ale ze matka muze mit v krvi cosi, co muze zpusobit u jejiho ditete autismus (a taky nemusi). Bylo mi to jen lehce vysvetlovano, ze je to geneticke a tak proste testuji krev matky. Je to vyzkum, treba se jim to nepotvrdi. Ja tam nebyla, takze detaily vazne neznam.
- Citovat
- Upravit
17.2.20 19:17
Tak já asi půjdu proti proudu. Rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale podle mě je velký rozdíl pokud je v rodině jedno dítě s hendikepem a dvě. Máte děti ještě malé, ale jedno potvrzený autismus a druhé podezření, takže tam může být klidně nějaký genetický podklad. Zatím to vypadá, že obě děti budou potřebovat speciální péči a bude nutné se jim více věnovat. Takže do této situace přivést třetí dítě je podle mě trochu zbytečné a já bych tedy rozhodně počkala, jak se bude situace měnit s vašimi dětmi. Péče o autistické děti je věkem spíše více, než méně náročná. Takže já bych opravdu zvažovala, zda si splnit za této situace svou touhu po velké rodině za každou cenu. Děti jsou zatím malé a ta péče může být s vyšším věkem o dost náročnější. Budou potřebovat speciální péči, kterou už samo o sobě bude těžké dvěma dětem poskytnou, s třemi už to bude spíše nemožné, takže to bude na úkor zvýšené péče, kterou budou pravděpodobně potřebovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Tady není problém v rodičích. Ti za to samozřejmě nemůžou, navíc vim, jak to pro každého rodiče musí byt neuvěřitelně těžké s tímto se srovnat a žít. Pokaždé, když někoho takového i potkam, v duchu smekam před nimi, opravdu. Proto jsem i psala, ze bych to naším nikdy nepřiznala, nemůžou za to, samozřejmě. To, ze maji druhé, at už plánované či ne, jim taky nelze mít za zle. Ale za me říkám, když už řidiče postizeneho ditete maji jedno nemocné a budou mít druhé zdravé, at jdou jeste do dalšího. I když chápu, že je to náročné… Myslím, ze u me není problém v rodičích, máme pěkný vztah. Řekla bych, ze tím, ze jsem vyrustala s nemocným sourozencem ve mne vybudovalo velkou zodpovědnost a respekt k životu. Hodně brzo me to donutilo dospět (což nevím, zda je dobře nebo ne), taky jsem nikdy nedělala žádné problémy (např. v pubertě), byla jsem hodně zodpovědná a svedomita (přitom jsem střelec
). To jen tak na okraj. Na druhou stranu me to trápilo a trápí. Z toho důvodu, ze prostě od dětství vidím kolem sebe, jak kamarádky maji zdravé sourozence. Bylo mi líto, ze se sestrou nemůžeme taky např. na diskotéku, tábor, chodit do stejné skoly, probírat spolu kluky, trápení atd. Ted to vidím ještě vic, kdyz už kamarádky maji děti. Neustále se schází s rodinami, jezdí spolu na dovolené, hlídají si navzájem děti. Já nikoho nemám. Jen rodice. Pomůžou mi, ale to je prostě něco jiného. Chybi mi prostě ten partak… Sestra na tom není tak špatně. Fyzicky je naprosto v pořádku, i když malinko nemotorna, ale to já někdy taky 
. Ale mentálně. To znamená, ze v dětství to problém nebyl, hrávaly jsme si spolu hodně, az tak v pubertě jsme se už začaly rozcházet. Já jsem začala mít zájem o kluky a ty dospívající „starosti“ a ona zustavala porad v dětském světě. Porad jsme si hrály, ale už já se přizpůsobila jejímu světu… A pak, jak jsem psala výš. Prostě to břímě beru v tom, ze me to mrzí, je mi to líto a v budoucnu, az nasi nebudou moc, starat se o ni budu já. Nikde do ústavu ji dat nechci a sama žít taky nemůže. Nedokázala by se o sebe postarat. Dokáže udělat to, co se neustálým opakováním naučí, ale nedokáže řešit nenaucene situace a taky nedomysli důsledky. Prostě sama žít nemůže.