Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím Vás statečné „maminky“ ![]()
Jen se chci podělit o svůj smutek,nikdo jiný ho nemůže pochopit tak jako ta z nás ,které se něco podobného stalo.Mám tříletou holčičku,u které proběhlo těhotenství v pohodě,tedy až na to že mi bylo zle celých osm měsíců,a ten devátý bych mohla skály lámat.Před čtrnácti dny jsem v 17.-tém týdnu potratila chlapečka.Tři týdny před tím jsem ve spánku začala krvácet,okamžitě do nemocnice,po čtyřech dnech mě pustily s tím že mi praskla cévka,ale děloha spadla hodně dolů,snad je to prý na dobré cestě.Za další týden jsem začala špinit trošku,tak jsem vyčkávala co bude dál.Do toho se mi dal kvasinkový zánět,což není v těhotenství nic neobviklého.Pár dnů na to mě začalo podivně bolet v podbřišku,a tak jsem jela radši zase do nemocnice.Nechali si mě tam,s tím,že nikde nic nevidí,miminko je v pořádku a jelikož jsem byla v šestnáctém týdnu nemohli nic dělat a čekalo se jestli se mimčo udrží.Říkali skoro s určitostí,že se udrží.V pondělí ráno ještě koukli na mimčo,ukázali mi ho,že je spokojené a v pořádku.Večer v deset mi začli velké bolesti,vlastně to byly kontrakce,já se modlila a hladila bříško.V půl jedné jsem zase silně krvácela,ale i s vodou a začínalo mi být jasné,že je asi konec.V pět ráno po silných bolestech jsem potratila.Tímto chci také reagovat na články jestli vidět potracené děťátko nebo ne.Sestra se mě na nic neptala a chtěla ho odnést a já ji zarazila,že chci malé vidět.Strašně jsem se rozplakala,ale vím že že kdybych to neudělala,moc bych si to vyčítala.Přeci jen už je s tím miminkem citový vztah a já chtěla vidět,jakou bytůstku
opouštím.Fotit určitě né,to by se člověk opravdu celý život topil jenom ve smutku.Je pravdou,že každá z nás tuhle situaci prožívá asi jinak,takže každý ať řeší věci podle svého srdce
Chtěla bych k tomuhle říci tolik věcí,ale všechno nejde říct.Držte se,vyplakejte se a jděte dál,příště to snad výjde!Ale nezapomínejte ![]()
Ahojky, moc mě mrzí, co se stalo…a víš proč vlastně se to stalo? Řekli Ti k tomu něco? Hlavní asi je sebrat všechny síly a jít dál, i když to asi není tak jednoduché… Člověk si myslí, hlavně vydržet první trimestr, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že kritické jsou všechny semestry…četla jsem tu i že maminka přišla na 35tt o miminko…
Je to těžké…Přeji Ti, aby ses co nejdříve z toho dostala a začala znovu…měla brzy // a mimíska odnosila až do konce… přeji Ti hodně štěstíčka a sil se znovu postavit na nohy a bojovat… ![]()
Je mi to strašně líto a doufám, že se za nějaký čas pochlubíš // a následně krásným miminkem
![]()
Ahoj, dočetla jsem to se slzami v očích…přeji hodně statečnosti se zvládnutím bolesti…čas tomu všemu snad pomůže a snaha no nové miminko taky…držím palečky…je mi to moc líto
Moc mě mrzí, co se Ti stalo a přeji Ti, aby bylo brzy lépe a mohla jsi se radovat z nového těhotenství, i když na toho malého broučka člověk nikdy nezapomene. Stalo se mi něco podobného. Doma jsem měla syna (2roky) a v 18 týdnu jsem přišla o miminko. Řekli mi jen, že něco bylo špatně a tak to děloha vypudila. Za dva roky jsem otěhotněla znovu a měla jsem strach jak to dopadne, ale vše bylo OK - narodila se mi holčička a po ní kluk a před 2 měsíci se mi narodila opět holčička. Mám 4 krásné děti, ale na broučka, který tu se mnou není nikdy nezapomenu.
Přeji Ti hodně sil a štětí, vše bude dobré.
Moc mě to mrzí,ta bolest musí být strašlivá,přeju Vám,aby jsi měla mnoho sil,to překousnout a bojovat dál.Máš andílka v nebíčku,který by určitě nechtěl,abys ses trápila.Bude se na Vás dívat s hora a ochraňovat Vás,vzpomínejte s láskou.Přeji Ti od srdce málo bolesti a mnoho štěstí…
Ahojky,posílám
a moc síly, aby jsi tuto situaci zvládla. Já jsem přišla v 16tt o chlapečka z důvodu VVV - DS, porod mi vyvolali 4.8 a trvalo to dva dny…ale bylo to moje byť strašně těžké rozhodnutí. A jak píšeš, že jsi chtěla mimi vidět, tak na to já neměla sílu, chtěla jsem, abych si ho uchovala v paměti jen z obrázků na UTZ…
Držím moc palečky, aby tento čas byl brzy pryč…protože každý den naši duši trošinku uzdravuje a dává malou dávku nové naděje.
Ahoj, velmi mě mrzí co prožíváš, a věř že tě chápu stoprocentně, já také potratila v 17. týdnu chlapečka. Zahlédla jsem ho, pak už ho odnesli. Byla to infekce plodové vody, která ohrožovala i mě, snažili se těhu udržet, ale i přes medikamenty mimi moje telo opustilo. Uběhl rok a mě se narodil krásný zdravý macek 4,5 kg. Dnes je mu už 20 měsíců a spolu s jeho 5 letým bráškou jsou to moje zlatíčka zlobivá. Ale na andílka nezapomenu.
Holky…je mi vás mooc líto. Sice asi nevím pořádně co prožíváte, ale objím se toho taky. Od začátku mám rizikové a byla jsem v nemcnici když potratilapaní a bylo to hrozné, brečela jsem tam s ní. Sama mám strach jak to dopadne u mě… ![]()
Musíme myslet pozitivně, i když ono se to lehko napíše a hůř provádí, ale pokud se budeme tak strašně bát, jak to možná zas dopadne, tak abysme si ještě samy něco nepřivolaly…
Takže posílám hodně úsměvů
a udělejte si něčím krásným radost, já chci dnes koupit nový koberec
.
Fráze,že čas vše vyřeší a bude líp jsi asi slyšela mnohokrát.Já přišla o dvojčátka.Byli už života schopní,ale díky mý gynekoložce t nezvládli.Určitě jsem za sebe ráda,že jsem je viděla,tak jsem se s nima totiž rozloučila.Je to šíleny se dívat na své andílky pouze jednou.Nyní každým dnem čekám narození miminka a neuvěřitelně moc se těším až ho uvidím.Mám dva andílky v nebíčku a dva u sebe.Opravdu čas pomůže zmirnit bolest.Hodně síly a uvidíš,bude zase dobře.
Mám za sebou něco podobného.3.9. jsem porodila živého chlapečka v 18týdnu…Chtěla jsem se zeptat co Vám dávali v nemocnici za léky na udržení?Mě jen Magnesium a víc jsem z nich nedostala.Nechali mě tam 6 hodin bez péče a léků,na vše mi sdělili,že musím čekat do rána na staršího lékaře.Ráno už bylo pozdě,už jsem krvácela.Dle mého gynekologa existují silnější léky na zástavu kontrakcí,byl v šoku,když jsem mu to vyprávěla.
, nemám slov. Bohužel i takoví dr.jsou mezi námi…já toho svého měním právě nyní.
ja som tiez dostavala len magnezium…mas nejaky predbezny zaver, co bolo pricinou? Do nemocnice si prisla uz s kontrakciami alebo s krvacanim alebo kvoli comu?
Ja som sa pytala lekarky a vravela, ze pokial je tam infekcia, tak nic kontrakcie nezastavi
Prezila som to bohuzial 3× ![]()
…přišla jsem tam s pocitem přecitlivělosti dělohy a čípku.Přišlo mi to,jako počínající zánět.Nekrvácela jsem a bolest taky nebyla.Lékařka mi dala jen Magnesium,ani čípek nebo antibiotika,ty jsem na ní nakonec vyškemrala,ale dát mi je nechtěla.I když jsem žádala hned na přijmu jinou léčbu,tak mi nebylo vyhověno.Na vše mi řekla,že musím počkat do rána,kdy mě vyšetří starší lékař a udělají testy.Nechali mě tam 6h. bez péče,ani pásy na kontrakce,pouze 1kapačka Magnesia a 1 kap.vyškemraných antibiotik.Několikrát jsem volala sestru,aby někoho sehnali,odpověď byla po každé:„Musíte čekat do rána do 7h.,až přijde lékař.“Ráno jsem se odplazila na záchod a na papíře byla krev.Přesto jsem musela čekat skoro další hodinu než někdo přišel.Pak už mě bylo řečeno,že je pozdě.Dle mého neudělali vše co mohli,můj gynekolog mi to potvrdil,nevěřícně kroutil hlavou,když jsem mu to vyprávěla.Možná to nešlo zastavit,ale nikdo se o to nepokusil…
Důvod,že to zavinil zánět se nepotvrdil.Náznak tam byl,ale nic co by mělo ohrozit těhotenství.Navíc brouček se narodil živý.
Moje mamka měla před 30-ti lety podobný problém,zastavili ji kontrakce a těhotenství prodloužili o 2 měsíce.Mám zdravého bráchu,který nemá žádné následky.Tak proč to s dnešní medicínou nejde?Prostě to nezkusili…
Miminko bylo z IVF a bohužel jsem v životě už 5× absolvovala pobyt na gynekologii a postupně přišla o vaječník a oba vejcovody.Už mi zbyla jen děloha a kousek vaječníku.Pro nás to byl malý zázrak…nehledě na to,že nás to stálo 40 000kč.Do toho jsem přišla o práci,díky krizi.Otěhotněla jsem ve výpovědní lhůtě a teď po ukončení neschopenky jsem oficiálně bez práce.Nebudu mít průměr na mateřskou a ani nárok na neschopenku.Tak se to na mě sype ze všech stran.
O psychice nemluvě
![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.