Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potrat ve 24tt, nejhorší dny mého života
- Fotoalbum (4)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.8.12 09:32
@Daleth Ahoj, hlavně, že máš doma už jednoho raubíře. Já bych byla šťastná aspoň za toho jednoho. Já jsem ted už tři týdny po porodu a pořád mám občas takový chvilky, že se mi zdá, když vylezu ven, že si mě každý prohlíží, že jsem každýmu na obtíž. Nikdo neví jak se mnou má mluvit. Nikdo se semnou na tohle téma moc bavit nechce a já se chci třeba jen vypovídat. Včera jsme se s mužem chytli a on mi říkal, že v tom nejsem sama, ale ten pocit co v sobě jako ženy neseme nemůžou chlapi pochopit. On mě hodně drží, doprovází po doktorech, ale každému hned řekne názor, že život nekončí a musíme jet dál. Je to sice pravda, ale já si trochu posmutnit musím, protože součást našich těl najednou součástí není. Promiň jestli jsem to hodně rozvedla, ale tak nějak to cítím. Myslím, že ani nepotřebujeme nic jiného než 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 09:57
@nurse.007 Ahoj, napsala jsi to naprosto presne, jako bych to sama psala…Ano, mam Honzika a jsem za to strasne rada, dneska ma narozeniny…ale ono to neni o to jednodussi, boli to stejne…kdyz jsem prisla domu z nemocnice, hned mezi dvermi asi petkrat „Kde Zuzanka?“…pak jeste nekolikrat neco takoveho, včetně „mami, maly bricho“…pak „Zuzanka jeste v nebicku?“…ted je to „mami nebrec, Honzik doma“…nekdy „Honzik umre?“…strasne..
S manželem to je stejný, nemůžu k němu teď najít cestu…v nemocnici mi strasne pomohl, ale ted mam nejaky uzavreny obdobi, vsichni mi lezou na nervy…venku tez kazdy cumi, kde jako mam to bricho…kdyz chodim s Honzi kazdy den ven…Na kontroly k doktorum musim sama, protoze nemame hlidani…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 14:15
@Daleth tak to věřím, že to musí být ještě těžší tyto otázky. Mě stačilo k znérvoznění, když se mě jeden známý zeptal jak je a že už to máme v podstatě za pár a ptal se kdy máme termín porodu. To jsem se chtěla zahrabat pod zem, protože jsem trochu silnější postavy tak břicho trochu mám, po potratu teda povadlejší, ale mám tak se ani nezdá, že nejsem těhotná. Dnes máme doma tichou domácnost tak jsem zvědavá kdy se to uklidní. Hodně mi pomohla kartářka s dcerou, která mě jakoby psychologicky rozebrala, uklidnila, všechno se mnou prodiskutovala a konečně jsem se taky vyspala, ale po čase to na mě takhle z ničeho nic přijde a prostě slzy chtějí ven at dělám co dělám. Ze začátku mi manžel říkal, že na to nejsem sama a ted už se na mě kouká tak jako že ty už zase bulíš? Tak už poplakávám tajně. Věřím, že čas to spraví a že zas bude dobře, ale ted ty emoce musíme vypustit. Jsem, ale šíleně překvapená, že se tohle děje tolika holkám, maminkám, ženám. Dokud jsem se o to nezajímala o tohle téma netušila jsem kolik lidí takto trpí. A je to nespravedlivé. Jsem taky po druhém pokusu IVF. První se ani neuchytilo a v druhém jsme si dali zavést dvě embrijka a jedno se rozdělilo na dvojčátka, ale nebyla zdravá tak jsme redukovali a nechali si jedno mimi ze tří a ono s námi stejně vydrželo jen 22tt. Ve 20tt vše ok jen míň plodové vody a najednou konec.Ze tří plůdků ani jedno miminko. Ted si říkám, že se musím nějak stabilizovat a hned jak to půjde to chci zkusit znovu jen sexu se strašně bojím až na to přijde téma. Nevím proč, ale bojím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 15:13
@nurse.007 ani nevis, jak moc ti rozumim a jak moc mame spolecne…Ja jsem tedy vzdy otehotnela prirozene - na Honzika jsme cekali 2 roky, pak to vzdy tak nejak prislo, ani jsme te tolik nesnazili…ale ty konce..loni, o tyden pozdeji nez letos o Zuzanku, jsme prisli o bublinku (zamlkle tehotenstvi, v deloze na 10. tt jen obaly, proto rikam „bublinka“, mam ji doma na fotce z UTZ schovanou, vedle Honzikovy a Zuzanciny..), takze uz dva roky (ze tri) brecim na Honzikove narozeninove oslave a nejradsi ze vseho bych se zahrabala pod zem nebo nechala na sto let zmrazit, jak se mi tu ani nechce byt..jenze nemuzu…manzel to same jak ten tvuj, kouka a nechape..Prozivame si to proste jinak..neni divu..detatka jsme nosily my, nase telo se pere s hormonama, s mlikem, ktery neni komu davat, s pocitem viny, ze to treba slo nejak odvratit…oni ne…a sex? Jestli ho kdy budu vubec jeste schopna…nerika mi to ted vubec nic a nevim, zda kdy budu myslet na neco jineho, natoz pred spanim…usinam porad s mokrym polstarem od slz…rikam si, ze nikdy nebylo tak snadne jen tak brecet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 15:52
@Daleth jo jo máš pravdu. Já si fotku taky schovala, protože ji nechci dát pryč. Jednou to byla moje součást a tak tu se mnou zůstane vzpomínka. Opravdu doporučuju se někomu kvalifikovanýmu svěřit. Já jsem brala i prášky na spaní, který stejně nezabírali a až u té kartářky mě nějak odblokovali, že si sice pobrečím a občas mi bouchnou nervy, ale v noci spím. To ani jedny z těch prášků nedokázaly. Opravdu si zajdi kamkoli, ale mě to pomohla aspoň trošku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 16:32
Tak nějak sem pročetla co si tu píšete a taky jako by jste mi psali z duše. I když já mrňouska nosila jen 16 týdnů a nemusela sem si prožít hrozný porod, protože doktoři nakonec přistoupili ještě k interupci..Ve čtvrtek mi končí šestinedělí, pořád se z toho tak nějak oklepávám. Nějaké dny jsou lehčí a nějaké zase těžší. Taky si pořád říkám že to byl náš první pokus, který vyšel za 5 měsíců snažení..Už od začátku sem neměla zrovna 2× pozitivní myšlenky, pořád mě přepdadali špatné pocity. Zdávalo se mi o tom jak sem potratila, nechtěla sem o mem těhotenstvi ani nikomu řict jak sem se bála, v obchodech sem se na dětské věci nedokázala ani pocívat..Vše a hlavně me podvědomí mi pořád dávalo najevo že je něco špatně a já ač se snažila s tim bojovat tak to skončilo takhle. Rozhodli jsme se zatim zustat u tchýně, má 2 dcery(8 a 13let).Byli tak šťastné že budou tety. Vše si zkoušeli na panenkách a chodili mi hladit bříško. To vysvětlování bylo hrozný. Ta mladší se ořád vypatávala na různé věci a ja ani neměla silu ji odpovidat. Pořád se ptala kde mam miminko a jestli si ho pochovam..teď ke mě pořád chodí a prosí mě že chce být tetička..Nebo když mě na ulici zastavovali známý a příbuzní a ptali se mě kde mam najednou břiško když jsem už v 5.měsíci a já pak horko těžko zadržovala slzy a bolest..Všechny moje kamarádky mají za měsíc termin, a já až par dni zpět sem naša sílu za jednou z nich přijít na návštěvu..Další známá k nam dost často chodi s 20ti denní holčičkou..je tak kouzelná..Psychicky je to dost ubíjející, ale to vám samozřejmě nemusim povídat. JInak jak si nurse psala ty.Taky sem byla šíleně překvapená kolika ženám se tohle děje..dokud sem neotěhotněla, myslela sem si že je většina těhotenství dopadne dobře, přitom fakt je že každé 5 těhotenství dopadne špatně..:( Přítel strašně moc drží při mě, bál se o mě hrozně při zákroku, tekly ze mě doslova potoky krve a pořád mi opakoval že o mě nechce přijít. Taky ho to moc bolelo, ale nenechával to na sobě moc znát a myslim že on už se s tim smiřil a nezaobira se tim, i když vim že našeho andilka měl moc rad.Je to realista a žije přítomností a budoucností, tak mi pořád říká ať už na to nemyslim, že nam to malého nevrátí a ja mu na to opakuju že to nejde..Že ani neví jak neobyčejný je to pocit, když uvnitř jeho těla roste nový život..Malého fotky mam v obalce v šupliku+všechny zpravy z nemocnice a těhu testy..Ale život jde dál..i když tu větu tak nenávidim..Snažím se sebrat všechny síly, čerpat z podpory ostatních, myslet pozitivně, prostě vše abych duši a tělo co nejdříve zahojila a my se mohli s přítlem začít snažit znova..Už si nepřipouštim možnost že se to nepovede, ale pořad si řikam že teď už se mrňouska dočkáme..že teď už to musí dopadnout..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 16:48
To mě muž celou dobu taky hodně podporuje, ale nepochopí to. V nemocnici se mnou byl každý den. Absolvoval se mnou vše od samého začátku (IVF) až do konce každý ultrazvuk ani jeden nevynechal a žádnou prohlídku jsem neprodělala sama. U porodu mě držel za ruku a seděl vedle mě, ikdyž jsem spala po narkoze. Taky to obrečel a má to v sobě jen občas nechce vidět, že brečím a zlobí se, ale to prostě musí ven. Ted třeba řeším i neschopenku. Bojím se nastoupit do práce, aby mě nepropustili, když majíplný stav a vědí, že se o mimi co nejdříve chceme pokusit znovu a nedovedu si představit se tam vrátit netěhotná, když těhotná jsem odcházela. Je to jako by se zastavil čas. Přesně tak jsem si taky myslela, že snad každé těhu dopadne dobře, protože o tom ani na venek nikdo nějak moc nemluví a i až ted se dozvídám o známých a příbuzných co taky přišli o miminko. Zase na druhou stranu si říkám, že to tak asi mělo být, protože by bylo mnohem horší miminko porodit živé a pak by zemřelo jako se taky hodně děje tak si říkám, že i když to hodně bolí je to asi ještě jedna z menších bolestí. Čekat, čekat nic jiného nám ted bohužel nezbývá. Ani nevím kdy by se mi měla dostavit první MS. Dnes jsem 22 dní po porodu a čištění a ještě se stane, že mám občas nahnědlý výtok. Někdy je to úplně ok a najednou zase špiním. Dle UZ je vše v pořádku a ve mě čisto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 17:01
Tvůj přítel je skvělý že tě takhle podržel a stál při tobě. Můj přítel se mnou taky chodil na každou z kontrol a byl pořád u mě..před zákrokem i po zákroku..Co mě ale mrzelo tak to že ho sestřička nikdy nepustila se mnou do ordinace, takže poprvé našeho mrňouse viděl až v 16tt na velkym UTZ bez te plodovky..takže tooh zase tolik neviděl, i když mi tiskl ruku a oba jsme plakali..Tvoje obavy z nástupu do práce chápu..vše je teď strašně nestále a ještě k tomu všemu dotazy spolupracovníků..Mě dr říkal že ms by měla dorazit 4-6týdnů po UPT.Tak mám ještě naději že ms dorazí, ale pokud ne budu muset na vyvolávačku což se mi enchce..prootže z toho mám pocit jako by to moje tělo vzdalo..Spíš sem doufala že se tělo jakoby restartuje a pročistí, beru vitaminy, piju čajíky, snažim se číst a zaměstnat hlavu jinýma myšlenkama, ale jak se blíží konec šestinedělí dostává mě to trochu do stresu..Ještě k tomu ta histologie které měla být hotová za 2-3 týdny a po pomalu 6ti týdnech ještě stále nevime vysledky a proč k odtoku plodovky takhle brzo došo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 17:14
Já jsem tři týdny a taky jsem zvědavá na výsledky proč se tak stalo tak uvidíme no ještě mám do konce šestinedělí tři týdny, ale taky začínám být ze všeho už ted trochu nervozní. Jsem ještě divoká i z toho, že jsem moc nezhubla na kila jo, ale ne na oko a tak prostě nějak víc žárlím a dělám mužíkovi trochu dusněji než normálně a pak se zaseknu a říkám si, že bych se měla asi uklidnit. No nervy a hormony se mnou celkem mávají. Jaké čajíky piješ? Jedna paní dr mi říkala at klidně beru dál vitamíny pro těhotné, protože je tam vše co tělo potřebuje i před těhu i v těhu a i v době kojení tak beru jen tyto vitamínky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 17:56
Taky sem začala být nervozní až takhle po určitem čase. Ze začátku vše bylo ještě takové čerstvé a oplakávala sem ztrátu miminka a až po pár týdnech začal trochu fungovat i mozek, takže sem se začala shánět po ms, těch výsledcích, po tom jak to dál bude a tak..Na histologii taky netrpělivě čekám z duvodu že me dr.pak pošle na genetiku, kde budu další min. měsíc čekat na výsledky, tak bych nechtěla aby se to zbytečně protáhlo a my se v tom říjnu nebo listopadu snad mohli začít snažit s tim že je vše v pořadku, pokud teda bude..JInak já měla na začátku těhu 70kg, poslední 2 měsíce těhu sem zhubla 6kg, hned den po zákroku už sem byla o dlší kilo a půl lehčí a teď mám 61kg a to se nějak drží. Na postavě je to dost znát, mám velkou pánev tak mi dost vylezla a mam menši stehna. Bříško už mam jako před těhu, možná ještě krapet menší..ale nejradši bych ho měla do konce roku zpět 
Zvláštní je že prsa se mi ještě po UPT nezmenšili, ještě když sem dost zhubla.. Jak píšeš tak nervy a hormony sem měla taky jak na horský dráze..Chvíli sem brečela a v zápětí sem si vylívala na příteli kvuli každé kravině zlost, což mě pak zase mrzelo a já opět brečela. Čaj piju kontryhel, podporuje děožní sliznici, tak sem chtěla být hezky zahojená a taky se povedlo, dr. mě už 2 týdny po zákroku chválila jak to mám vše hezky zahojené, ale na druhou stranu prý taky může oddálit ms, tak nevim co ej na tom pravdy.. 
Moc nemusim takove ty sladke šťávy takže piju vlastně jen čaj(meduňk, máta, šípek, různé směsi, ovocné atd..) nebo čistou vodu. Hodne sem teď přemýšlela že si zkusím koupit tenhle čaj. Kamarádky si ho strašně moc chválí: http://www. delibutus. cz/Cajove-smesy/476-Ženský-čaj-sterilita
Prý se jim po něm podařilo rychle otěhulit. Z vitaminů mam doma Mamavit, ale zatim beru Unilakt čoko, je v tom taky listovka + spousta vlakniny, probiotik, mineralu atd..Mám už je rok doma a nějak sem je přestala užívat a oni mají trvanlivost už asi 3 měsíce, tak abych je nevyhodila, to by byla škoda 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 19:02
Prsa se mi taky nezmenšila jen tvar trošku změnili a mám ještě dost citlivé bradavky a dvorce. Tu váhu ti závidím teda. Já vážila tolik před devíti lety a po každém pokusu otěhotnět to šlo vždycky krapet nahoru a to jsem ještě nebrala ani hormony a prednison a tak. Jak jsme začali stimulovat tak hned to vylítlo a další rok taky.Tak ted jsem taková prostornější a snažím se ted dát co půjde dolů at jsem před dalším snažením trošku menší. Bříško chci taky zpět co nejdřív to půjde. Na vánoce jsme měli být už doma tři tak doufám, že aspoň s prckem v bříšku budeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 19:32
Přesně tak jak říkáš. Já měla termin na Štědrý den, tak doufám že když už ty vánoce budou navždy poznamenané touhle ošklivou udáostí, tak že je prožiju aspoň už s miminkem v bříšku.. 
Přeju hodně štěstí a snad se nám strádajícím do konce roku poštěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 19:54
Ahoj, já jsem po potratu ve 24.tt začala pracovat na novém mimču hned po šestinedělí, ale povedlo se až když se tělu chtělo, tzn. za 5 měsíců, takže jsem rodila přesně rok poté, co jsem měla termín…hodně sil, bylo to náročné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.12 20:04
@DianaAndílek Ale povedlo se to je hlavní. My máme celkem jasné, že budeme zase stimulovat a znovu IVFko takže dřív jak v listopadu s náma nikdo nic neudělá, ale chtěla bych rodit dřív než v termínu co jsem měla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Zpožděná menstruace 22 dní
- 05.10.26
- Anonymní
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
