Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Daleth On je mlčenlivý, takze sem nejdrive chtěla jit jinam, ale minule sem sebrala odvahu a na vše se ho vyptala a zjistila sem že jde jen o to otevřít pusu. Protože mi moc ochotně a srozumitelně na vše odpověděl, nikam nespěchal a všechno jsme vyřešili a ja se dozvěděla co sem chtěla..Jen je potřeba nebat se a na vše se vyptat..Lidský je určitě a vyšetření mě od něj nikdy nebolelo, jen teď naposled ten utz spodkem, ale to proot že mam zanět v děloze tak ta bolest byla spojena s tim..:)
Holky Sramek nic moc
Vrkoc je docela dobrej, hodne dobra je Kostrhounova, ale nejlepsi uplne je Jorgova, ale ta je v Jablonci.
@jajaja3 a ktera Jorgova? Mlada nebo stara? Zuzana nebo Alexandra? A ta Kostrhounova ordinuje kde? Tu jsem vůbec nenašla..
@jajaja3 Tu Kostrhounovou sem nikde nenašla a o té Jorgové už sem slyšela, ale nakonec sem se po minulé kontrole rozhodla že zůstanu u Vrkoče, nevim proč, ale cítím se u mužského tak nějak lépe než u ženy a hodně si ho chválí. Já ocenila to že má velikánskou čekárnu, sestra mi tam přijde ochotná a hodná i když toho má občas až moc a mám to 10min pěšky od bytu, takže když něco sem tam hned..A staví tam kousek od kláštěra i mhd.. ![]()
Ahoj holky…dneska chci napsat o tom, ze diskuze se jmenuje priznacne, zitra to bude mesic od porodu (potratu) Zuzanky a dnes ve dve hodiny rano, zatimco jsme spali, nam vykradali byt, ukradli celou trzbu z vikendu (jezdime prodavat caje na trhy), manzel do zlodeje vrazil na chodbe, kdyz sel na zachod, pak se prali, on rval, ze ma pistoli…cista hruza..kdybych jeste byla tehotna, dnes uz bych urcite nebyla…takze na sebe davejte pozor, vzdycky kdyz se zda, ze nemuze byt hur, prijde neco, co vam dokaze ze muze…a to sel dneska maly poprve do skolky, od dvou hodin spal asi hodinu, protoze jsme vsichni na nervy, takze nas ze skolky po dvou hodinach vyhodili, protoze moc brecel atd. atd. atd. Takze, jestli to preziju, bude to fakt pomalu zazrak… ![]()
@Daleth Ježiši to je šílený..jako by toho všeho zlého už nebylo dost, tak ještě tohle k tomu
Tak hlavně že jste v pořádku a nikomu z vás se nic vážnějšího nestalo, ještě to k tomu..Malej se z toho snad zanedlouho dostane a ve školce vydrží. Přeji strašně moc štěstí, myslim že toho všeho zlého už bylo dost
![]()
Taky si rikam, ze uz by to mohlo prestat, ze uz by mohly prijit zase treba pro zmenu dobre zpravy..:-(
Ahoj,
tak od středy sem patřím také
.Od první bolesti až po porod-potrat, to trvalo 2hod. nechápu…proč??
Těhotenství po IVF/náš poslední pokus, už toho máme dost za sebou, před rokem ZT v 8tt, další nepodařené pokusy/,bylo v pořádku, první jsme čekali dvojky, pak jedno v 7tt odešlo, bez komplikací.
Ve středu mě z ničeho nic, začal jakoby pocit na velkou+kříž. bolesti, malý se dole vrtěl, chodilo to po 3min, odvezla mě rychlá, pak následoval porod asi po 45min. Další den kyretáž.
Snažíme se s tím vyrovnat, máme doma 7letou dceru, manžel se byl s malým i rozloučit, já to nedokázala…
Jak to u vás dlouho trvalo, než se rána trochu zahladila?
Další dítě už nechceme, už není síla a je mě 36let.
Mám v hlavě tisíce otázek, proč, jestli jsem něco nepřehlídla, nějaký signál těla???
Dozvěděly jste se proč se to stalo?
@žirafka 76 Tak te tady, i kdyz nerada, vitam mezi nami…u nas se jen vi, ze pricinou byla infekce, jaka uz mi nikdo nerekl a vypada to, ze kdyz nebudu stourat a nsazit se dopatrat, nikdo mi to ani nerekne..Taky to bylo ze dne na den, jako rana z cisteho nebe…nevim, co jsem komu provedla zleho, ze nas ted stihaji takove rany…My dite jeste urcite chceme, ale neni ted na poradudne..je to mesic…
@Daleth -chtěla bych právě vědět, proč mě tělo nedalo vědět, že se něco děje
,tak uvidím co se dovíme, nechci se v tom nějak šťourat…stejně by to ničemu nepomohlo.
My už dítě nechcem, protože MM má strach o mé zdraví a nemáme na to psychicky postupovat další IVF pokusy a podobně, prostě jsme šťastní, že nám byla dopřána naše dcera ![]()
Tobě přeji a všem tady, aby až příjde ten správný čas, vše dopadlo dobře ![]()
@žirafka 76 Taky tě tu vítám i když pomalu se slzami v očích..Občas si říkám že do téhle diskuze ani nepatřím..Sice sem o miminko také přišla, ale 16tt se nedá srovnávat s porodem(potratem) v 23tt
Mrzí mě že váš poslední pokus o mimi, který vypadal tak nadějně skončil takhle..U nás se neví co se stalo..Ale určitě do toho chceme jít znovu, snad s dobrým koncem..Odtekla mi plodová voda, ale otevřená sem nebyla, večer před přijmem sem měla nejspíš něco jako poslíčky, ale do rána to odeznělo a v nemocnici mi udělali pod narkozou interupci..Nejspíš prý infekce nebo náhodná vv ledvin, zatim 2 měsíce čekáme na histologii a poté genetika..Ještě jednou mě to moc mrzí a přeji hodně štěstí a síly do života.. ![]()
@žirafka 76
Ahoj, když slyším, že to potkalo další z nás je mi zase do pláče, přesně před měsícem jsem porodila-potratila chlapečka. I my jsme přišli o chlapečka po posledním „hrazeném“ pokusu a taky nevíme proč. Výsledky budou až v listopadu. Bylo to moje první těhotenství jsme s manželem 17 let a jestli budeme pokoušet osud dál nevím u nás je to i otázka peněz. My navíc ještě musíme mít darované vajíčka, protože já žádné nemám.
Počítej s tím, že to bude hodně bolet a jestli můžu ze své zkušenosti poradit snažte se o tom mluvit Ty i manžel, je to moc důležité, aby jste se z toho nezbláznili. Mě to pomáhá sice to většinou obrečím, ale taky se mi trošku uleví.
Jo a hlavně se neboj plakat i to je normální.
@žirafka 76 to je mi líto, že tě vítáme zrovna tady. Chce to hodně sil. Taky jsem přišla o mimi (Terezka) ve 22tt po IVF, ale mě od 20tt prosakovala a ztrácela se plodová voda. Hodně mi pomohl manžel a tyto stránky a holky tady. I když by ti nikdo neodepsal je dobré sez toho aspoň vypsat. Pomohla mi taky jedna slečna co dělá jakousi vyklepávací metodu a tam jsem pořád strašně brečela a doma jsem už byla klidnější a konečně se taky vyspala, protože do té doby mi ani prášky na spaní nepomáhali. První dva týdny za mnou taky chodila rodina a hodně jsme si povídali, ale stejně jsou pořád v týdnu dny na které nejde nemyslet a nejde si nepobrečet. Rodila jsem před pěti týdny v pátek a v neděli nám začínal nový tt tak jsem prostě v pátek a v neděli hodně naměko. Kdo nezažije opravdu nepochopí a dnes už mi muž neřekne vybreč se, ale at toho nechám tak už plakám tajně. Drž se a hlavně to ze sebe vypouštěj je to důležité.
@barca0140 -určitě v 16tt to není snadné, přijmout tuhle zprávu..
@zandulka1973 -my právě měli za sebou už 3IVF,3KET a teď 1NATIV, z KET máme 7let. dceru
,také před rokem zamlklé těhu a teď jedno dvojče odešlo v 7tt a teď v 22+2tt druhé.
@nurse.007 -je škoda, že manžel nepodpoří a´t jdou ty emoce ven, asi by bylo potřeba o tom ještě mluvit.Zkus i akupunkturu, chodila jsem dřív na ni a mudr.ti napichá místa, která pomůžou ty emoce dostat ven
Jinak dnes jsem byla u svého OG a trochu mě to pomohlo, celé jsme to probrali a říkal, že si myslí, že rozhodně to infekce nebyla a i kdyby byla, tak by to kvůli ní nebylo, když mě vlastně plod.voda úplně vystřelila a ohodila vše kolem, že infekce by pomalu rozleptávala tu branku a spol a voda by vytekla. Takhle je jasné, že obaly byly pevné, že to vypadá jakoby do mě někdo pustil dávku oxytocinu, která působí, aby se děloha stahovala. Že o oxytocin se stará, dává povel-podvěsek mozkový, aby ho tělo začalo produkovat, teď jen otázka proč ho tělo začalo nadměrně produkovat.....Tak uvidíme, co potom ukáže zpráva.
Jinak s manželem opravdu hodně mluvíme, i večer před spaním jsou to dlouhé hovory a slzy.
Manžel měl problém s tím, že se byl s malým rozloučit a nedokázal pobrat, že je jakási hranice 24tt a prcek nemůže mít jméno/o pohřeb mu nešlo/,sám s tím bojoval 3dny, než mě to řekl, tak jsem mu řekla, že my nepotřebujem jakési úřední povolení k něčemu, že on je a prostě bude vždy NÁŠ
…náš andílek
.Plánovali jsme že si uděláme prstýnky z ocely a necháme si tam vepsat jména naší rodinky a uděláme to u tak a necháme tam připsat -A-.
Jsem ráda, že jsem tuhle diskuzi vyhledala a, že z daleka bohužel nejsem sama, kdo se s tím potýká, pomohlo mě to
,holky děkuju ![]()
@žirafka 76 je mi líto, co potkalo i vás. Já osobně si myslím, že tahle diskuse je velmi přínosná, ale vlastně by vůbec neměla existovat, protože takové věci by se prostě stávat neměly.
Já rodila ve 28.týdnu, a naše malá také nedostala jméno a nemohla mít ani pohřeb. Ono to totiž není určené jen těhotenským týdnem, ale také porodní váhou miminka. Naše malá měla při porodu pouhých 490g a za miminko, které má nárok jméno a okolní věci se považuje až plod, který má nad 500g. Mě celé těhotenství říkali, že je vše skoro v pořádku, nikdo mě neupozornil, že mi pomalu, ale jistě odchází placenta, jediné co mi bylo řečeno, je že miminko bude menší, ale to by měl spravit inkubátor po narození. Jelikož všechny ostatní testy dopadly na jedničku, nedělala jsem si s tím hlavu (je fakt, že mi neřekly ani přibližnou váhu miminka, takže mě žádný takový drama scénář nenapadl).
Až asi 14dní před porodem mi řekli, že už to pro nás nevypádá zas tak dobře a naše šance na donošení miminka je docela mizivá, ale pokud vydržíme do 30týdne, máme velkou naději na to, že se naše miminko narodí a bude dozrávat v již zmíněném inkubátoru. Dnes si říkám, že kdybych nebyla tak blbá, poznala bych, že mi dávají velmi malou naději, ale dokud má člověk naději má hodně..Začali jsme chodit na odezvy srdíčka co 2dny a poslední týden dokonce každý den, ale naše holčička už prostě bojovat nechtěla, muselo jí být u mě opravdu hrozně špatně a já se divím, že to vydržela tak dlouho. Ráno jsem ještě cítila pohyby a když jsme přišly na kontrolu v 11hodin, naše holčička už nežila. Rodila jsem 10,5hodiny a úplně zbytečně. Malou mi ani neukázali, ale přítel říkal, že i když byla velmi drobounká, byla nádherná. 20.10. by měla už 2roky.
Přestože úředně neexistuje, pro nás to byla je a bude naše Justýnka.
Histologie ukázala neprůchodnost placenty a její postupné odumírání.
Já nemohla několik dní ani vylézt z postele, neměla jsem pro co vstávat, chyběl mi důvod vůbec dýchat, s nikým jsem nechtěla mluvit a dodnes jsem ráda, že mám chlapa, kterého mám, protože mě za všech okolností podržel, měsíc na to jsme ještě částečně vyhořeli, a když se nám vše podařilo vyklidit, a celkem vyspravit pár dní před vánocema se mi podařilo barák vytopit.. Byl to fakt těžkej rok a můj partner v sobě našel sílu za nás oba. Postupem času jsme o všem začali mluvit a já nakonec vyhledala i pomoc psycholožky.
Dnes už nemám problém o všem mluvit, navíc mám opravdu důvod pro co žít - mého skvělého muže a našeho 4měsíčního andílka Amálku, ale smutno mi je pořád, je to normální a nikdy to nebude jiné. Držte se.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.