Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj holky,
můžu se připojit do vaší diskuze?
Moc dobře vím jak se cítíte 6.8.2012 jsem potratila chlapečka ve 20tt na kontrole doktorka zjistila že se miminko přestalo vyvíjet a nenašla srdíčko. Minulá kontrola byla v pořádku. Hned mě poslala do nemocnice kde to potvrdily a hned začali vyvolávat potrat. Nevím proč, ale trvalo to čtyři dny zavaděli mi jak tyčinky (dvakrát) tak tabletky na vyvolání. Něco mi píchali i do plodové vody, dávali kapačky a pořád to nešlo. Po čtyřech dnech se to povedlo, už jsem se začala bát i o sebe doktoři tvrdili, že se to někdy stane a trvá to víc dní.
Musím přiznat, že mi paradoxně pomohlo, že to tak dlouho trvalo protože po třech dnech už jsem už chtěla aby to bylo venku abych to měla za sebou.
V prvních dnech jsem si myslela, že to nemůžu ustát se zdravým rozumem. Bylo hrozné vidět manžela plakat byly to nejhorší dny mého života. Teď mám ještě neschopenku, ale od září bych chtěla jít do práce. Zatím za mě ještě nikoho nepřijali tak snad mě nepropustí.
U nás je to navíc ještě komplikované tím, že to byl 4.pokus IVF a o miminko se snažíme cca 15 let říkali jsme si, že je to naposledy buď to vyjde a nebo to už vzdáme a ono to vyšlo bylo to mých nejšťasnějších 20 týdnů.
Teď nevím co dál jestli se ještě pokusíme o další pokus, když víme, že to může vyjít, ale zároveň mám strach aby to nedopadlo stejně a taky je to dost peněz. Život je děsně nespravedlivej.
Držím nám pěsti aby jsme se z toho dostali co nejdřív.
@Daleth tak to je dobré i číslo u nicku stejné
. Já jsem ted taky strašně nervozní z těch výsledků a štve mě, že v nemocnici říkali, že za dva týdny budou výsledky a nebyly a já jsem jak na trní a nevím co si myslet. Uklidňuje mě domácí práce. Vytřídila jsem oblečení a uložila na půdu a vyklidila komody a tak trochu si dělám pořádek ve všech skříňkách, abych si nakonec udělala pořádek sama v sobě pokud to půjde. Každý mi říká at dělám to co cítím, že to má smysl. Ted se mi poslední dobou zdají i dost divné sny a to taky nevím proč. Já trombofilii měla zjištěnou už v těhu, ale nebylo to katastrofické, ale ted si celé šestinedělí musím píchat injekcea ještě jsem měla infekci Klepsiely pneumonea a to taky nevím jestli tam ještě mám nebo už ne.
S tou prací to bude určitě dobré no aspon, že to máš s odstupným, ale i tak je to na prd no. Když sechceme snažit hned jak to půjde znovu. Je to dost velká finanční ztráta. Taky bych jela hned na dovču, ale mužík letos rozbíhá podnikání a jako řidič kontejneru a s půjčovnou stavebního nářadí si to tak nějak ted nemůže časově dovolit, protože nejvíc práce je ted přes léto.
@zandulka1973 je mi to moc líto, že sis tím musela taky projít a taky po IVF. Myslela jsem si, že když jsme překonali tři měsíce tak už bude vše ok, ale ono se naopak začalo ve čtvrtým všechno kazit. Určitě to nevzdávej a zkus to ještě. My se s nanželem snažíme šest let, ale první neúspěšné IVFko jsme měli loni a letos jsem myslela, že už bude všechno dobré, ale bylo všechno špatně. Určitě chci miminko a nevzdám to, i když na tuhle naši princeznu nezapomenu. Myslím, že u tebe doktoři dost riskovali, když tě nechali rodit tak dlouho tam už pak hrozí rychlý nástup infekcea ještě, že ti nemuseli dělat císaře. Já si ho prvně strašně přála, nechtěla jsem být při vědomí až to přijde, ale když mě jeden dr řekl jaká rizika to nese a že bych s dalším pokusem musela čekat rok i déle tak bylo rozhodnuto a taky jsem si najednou přála, aby už to bylo co nejdřív za mnou. Až na přístup personálu v nemocnici jsem měla po všem asi za 4 až hodin tak to ještě šlo, ale ty bolesti. A dodnes mě bolí kostrč.
nurse.007Doktor mi tvrdil, že mají vše pod kontrolou a celou dobu mi dávali antibiotika do žíly a ještě něco na ředění krve, ale měla jsem strach původně mi říkali, že to bude druhý den nanejvýš třetí, no a u mě to bylo až čtvrtý den v noci. Ptala jsem se taky jestli by to nešlo operativně pod narkozou abych to nemusela prožívat a doktor mi vysvětlil, že by to bylo moc velké riziko, že při té operaci můžou nastat komplikace a mohla bych přijít i o celou dělohu. Nejbezpečnější jo to prý porodit a potom udělat jen revizi dělohy.
Rozhodně to ale bylo děsivé i když to prý netrvalo dlouho, bolesti přišly po deváté večer a o půlnoci už jsem byla na sále na revizi.
Jsem ráda, že jsem našla vaši diskuzi, všichni říkají, že je dobře o tom mluvit. Já mám naštěstí kamarádku, která se o tom se mnou nebojí mluvit i když se pokaždé rozbrečím
, ale taky vím že je spousta lidí kteří se bojí nás na něco zeptat a urputně se tomu vyhýbají. Ono mluvit o tom je hodně bolavé, ale musí se mluvit jinak by se z toho člověk zblaznil.
![]()
@zandulka1973 NEVZDÁVEJ TO.My se snažili taky mraky let, otěhotněla jsem, až po 5 transféru a hned v 6tt SP. Myslela jsem, že to je to nejhorší, co se mi mohlo stát-OMYL. Pak jsem otěhotněla, hned na 6 transfér, čekala jsem holčičku, vše bylo v pořádku, ale na kontrole v 33tt, se nezdála váha. Prý blbne placenta, ale zatím to nebudou řešit, měla jsem jít na kontrolu, za 14 dní…bohužel holčička už byla mrtvá, taky jsem jí po 3 dnech, musela porodit
![]()
Je to hrůza, myslela jsem, že se zblázním…chtěla jsem hned, další pokus, ale nějak se nedařilo
,ale v listopadu na 10 pokus jo.Ted mám v kočárku, nádhernou holčičku. Drž se!!!
@NELOUS Holka, ani nevis, jak moc jsem rada, zes napsala tak povzbudivy prispevek, pohlad za me svoji holcicku, snad se jednou taky vsechny dockame ![]()
@Daleth určitě se dočkáte!!!Já už jsem myslela, že mi nikdo mámo neřekne. Byl to hroznej boj, ale stál za to.
Musí se bojovat, někdo si taky klepal na čelo, že chci znovu otěhotnět, ale já bych jinak umřela, začala jsem žít, až když jsem našla, pozitivní test…
@zandulka1973 Moc mě mrzí čim sis musela projít
Až teď když sem pochopila že vše může být mnohem horší, sem mi mé problémy a obavy zdají nicotné. Otěhotnět se mi podařilo za 5 měsíců, ale za další 4 měsíce vše skončilo. Myslela sem že se mi zhroutil svět. Ale všechny ty srdcervoucí příběhy mě donutili se zamyslet nad tím v jak dobré situaci zatim oproti jiným jsem. Neumím si ani představit to několika roční čekání na otěhotnění, pak ztráta a další měsíce čekání. My se můžeme začít snažit začátkem listopadu a už jen to mi řpijde nesmírně dlouhé, ale teď vim že to neni zdaleka tak dlouhé jak sem si myslela..Ale asi bych to nevzdávala i když ty pokusy otěhulit musí být psychicky i fyzicky vyčerpávající..Až na tom s partnerem budete oba psychicky líp, zkuste si o tom promluvit a třeba to ještě zkusit..
@NELOUS Jen žasnu když čtu tvůj příspěvek..Klobouk dolů, co vše sis musela vytrpět a čim všim sis musela projít. Ještě že to vše mělo šťastný konec a ty ses svého miminka nakonec i po tak dlouhém čekání dočkala ![]()
@barca0140 díky,byl to fakt hroznej boj, ale stál za to. Mám nádhernou holčičku a furt nemůžu uvěřit, že jí mám a je moje
Život je někdy, fakt nespravedlivej ![]()
Je mi moc líto čím jsi musela projít. Já sama jsem si to prožila lonského roku.Byla jsem ve 23 týdnu a porodila předčasně. Doktor mi řekl, že se mimča zachranují až od 24týdne. Bylo neskutečné a říkala jsem si že už nikdy.!!Mám doma syna, který se narodil ve 26 týdnu a jsem štastná, že je takový jaký je.
Ted jsem opet těhotná 23+6 a mám tak děsný strach
Sice to podle doktora vypadá ok, ale ty vzpomínky jsou tu pořád a strach také. Držím pěstičky a plnou náruč štěstíčka. Musíme tomu věřit. ![]()
@WERISKA Ahoj moc se drž a věř. Neboj se. Vím, že se jednou budu taky asi bát až se nám znovu poštěstí, ale jedna dobrá známá mi říkala at se nebojím a věřím a vše bude už dobré. Nemúžeme mít pořád smůlu a hodně si sami ubližujeme tím, že se až tak moc bojíme a nevěříme. Držím vše co jde, aby bylo vše v pořádku.
Ahoj holky, je mi líto, čím jste si musely projít. Já mám zkušenost s porodem ve 28.týdnu, ze dne na den nám přestala fungovat placenta a miminko umřelo, byla to holčička a i když v říjnu to budou už dva roky, přemýšlím jaká by byla, co by uměla, jaké by dělala pokroky.. Myslím na ni každý den a nepředpokládám, že někdy bude bolest menší. Po porodu nám doktor řekl, že otěhotnět pro nás bude velmi obtížné a my se s přítelem domluvili, že si pořídíme pejska.. Dneska nám vedle postele stojí postýlka a v ní spinká nádherná skoro 4měsíční holčička, která sice na svět přišla také za trošku dramatických okolností - po narození měla 44cm a 1950g, ale má se čile k světu a je naší největší radostí. Takže to hlavně nevzdávejte, ono to příjde, držím pěstičky ![]()
@nurse.007 píše:
@WERISKA Ahoj moc se drž a věř. Neboj se. Vím, že se jednou budu taky asi bát až se nám znovu poštěstí, ale jedna dobrá známá mi říkala at se nebojím a věřím a vše bude už dobré. Nemúžeme mít pořád smůlu a hodně si sami ubližujeme tím, že se až tak moc bojíme a nevěříme. Držím vše co jde, aby bylo vše v pořádku.
Ahoj, máš pravdu. Musíme si věřit a doufat. A děkuji ti moc za podporu.Je to pěknej záhul na hlavu. Člověk na nic jineho nemyslí.. ![]()
@Carriex píše:
Ahoj holky, je mi líto, čím jste si musely projít. Já mám zkušenost s porodem ve 28.týdnu, ze dne na den nám přestala fungovat placenta a miminko umřelo, byla to holčička a i když v říjnu to budou už dva roky, přemýšlím jaká by byla, co by uměla, jaké by dělala pokroky.. Myslím na ni každý den a nepředpokládám, že někdy bude bolest menší. Po porodu nám doktor řekl, že otěhotnět pro nás bude velmi obtížné a my se s přítelem domluvili, že si pořídíme pejska.. Dneska nám vedle postele stojí postýlka a v ní spinká nádherná skoro 4měsíční holčička, která sice na svět přišla také za trošku dramatických okolností - po narození měla 44cm a 1950g, ale má se čile k světu a je naší největší radostí. Takže to hlavně nevzdávejte, ono to příjde, držím pěstičky
Ahoj děkuji, jak já už se těším také na postýlku…
Můžu se zeptat na kterém týdnu se malá narodila? Přeji štěstíčko a plno radosti. ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.