Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuju chlapa doma?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Velikost písma:
4.2.24 12:48
Žádná ženská nepotrebuje nutně doma chlapa. V tomhle věku bych si užívala nějakou nezávislost, komfort a neomezovala bych se kvůli tomu, ze budu mít doma kalhoty. Ale to musíš vědět ty, co chceš. Teta si v tomhle věku našla přítele, oba si nechali svoje byty, chvíli jsou u ni, chvíli u nej, jindy je každý sam, podle nálady. Mamka se v tom věku znova vdala a zacli společně stavět nový dům, ale její muž delal v zahraničí, takže se stejně viděli jen o víkendu, akorat se o tom víkendu sešli ve společném domě. Deda třeba udržoval po smrti své ženy vztah na dálku, on byl v Česku, ona na Slovensku a vždy byl třeba on několik týdnů tam, pak zas byla ona nějakou dobu tady, pak si vyrazil každý někam sam, nebo jeli na společnou dovolenou někam úplně jinam, vyhovovalo jim to, už si nechtěli budovat od nuly další domov. A má to podobne spousta lidi v mem okolí, místo společného bydlení si nechávají svůj prostor.
4.2.24 12:50
Moje rozvedená skoro tchyně má ještě doma kluka, je jí 47, má svůj byt a je zajištěná. Randí s jedním už tři roky, ale v tomhle má jasno, v domácnosti je spokojená sama a jen se navštěvují. Je ráda, že doma si o všem rozhoduje sama a říká, že už by to jinak nechtěla.
4.2.24 12:54
Takze si dej proti sobe: prestehovat se do ciziho prostredi, dojizdet do prace, byt daleko od rodiny, uklizet vetsi prostor, starat se znovu o mensi deti, szivat se znovu s chlapem vs klid, pohoda, svoboda. Ja bych mela jasno.
Anonymní
4.2.24 12:56
@Kriss Tina @PeterSt
Děkuji za reakce. No, pro mě by to znamenalo, že zůstanu sama. On tento vztah na dálku už nechce. Chce plnohodnotný vztah se vším všudy. Chápu to, každý to má jinak. A rozumím tomu, že pokud on chce normální vztah, tak mu nebude dávat smysl to dál mezi námi udržovat. On říká, že se mnou chce normálně žít. A pokud uvidí, že já se k tomu kroku nechystám, tak v tom asi takto nebude chtít pokračovat.
Takže pro mě to není volba mezí tím, jestli vztah na dálku nebo na doma.
Ale volba mezi tím, že o toho člověka, kterého mám ráda, přijdu a zůstanu sama, nebo jestli půjdu za ním.
- Upravit
Anonymní
4.2.24 12:58
@Ijen píše:
Takze si dej proti sobe: prestehovat se do ciziho prostredi, dojizdet do prace, byt daleko od rodiny, uklizet vetsi prostor, starat se znovu o mensi deti, szivat se znovu s chlapem vs klid, pohoda, svoboda. Ja bych mela jasno.
Takže klid, svoboda a zůstat sama?
Myslíš, že mi ten chlap v životě nebude chybět? Opravdu nad tím přemýšlím, jaké to bude, až zůstanu sama. My jsme spolu začali krátce po mém rozvodu a hodně mi tehdy pomohlo to, že jsem se zamilovala, že mě držel nad vodou, že mi dával tu lásku, která mi už dlouho chyběla.
A vůbec nevím, jestli by mi to pak časem nechybělo- mít nablízku někoho, koho mám ráda. Právě pořád o tom přemýšlím. 
- Upravit
4.2.24 13:03
Ani omylem bych nejezdila 1h 20 každý den po dálnici do práce. 
Asi bych spíš řešila, zda mám ráda svojí práci, zda můžu dobrou najít i u chlapa? Byl by tě a tvoje děti ochotný živit, než by sis u něj našla práci? A pak tě u sebe nechat bydlet zadarmo, dokavaď budeš platit byt dětem?
Anonymní
4.2.24 13:03
Já si někdy říkám, co by za to některé mé kamarádky daly. Kdyby měly chlapa, který je má rád a ony jeho, se kterým si rozumí a který s nimi chce žít. Že tolik lidí se kolem mě pachtí za láskou, za tím, aby si našli nějaký vhodný protějšek a já ho mám a nechám si ho proklouznout mezi prsty, jen abych nevyšla ze svého komfortu.
Na druhou stranu si říkám, že vůbec nevím, jestli ty komplikace, které přijdou, ten náš vztah vydrží a jestli si to celé zbytečně nezkomplikuji. Opravdu nevím, jestli upřednostnit lásku a risknout to, nebo spíš nechat zvítězit rozum a praktičnost.
- Upravit
4.2.24 13:03
@Anonymní píše:
Takže klid, svoboda a zůstat sama?
Myslíš, že mi ten chlap v životě nebude chybět? Opravdu nad tím přemýšlím, jaké to bude, až zůstanu sama. My jsme spolu začali krátce po mém rozvodu a hodně mi tehdy pomohlo to, že jsem se zamilovala, že mě držel nad vodou, že mi dával tu lásku, která mi už dlouho chyběla.
A vůbec nevím, jestli by mi to pak časem nechybělo- mít nablízku někoho, koho mám ráda. Právě pořád o tom přemýšlím.
A to vymyslel kdo, ze pokud se neprestehujes, je konec? On?
ontarova.stara
4.2.24 13:04
Otazka neni jestli ho potrebujes, ale jestli ho chces. Za me je celkem varovne, ze se veskere zmeny a ustupky ocekavaji od tebe. Chapu, ze ma dum a deti ve stridavce, ale i tak nevidim zadnou vetsi snahu o kompromis, treba pockat, az tve deti dostuduji, nebo travit cas i u tebe. Navic je to nejspis otazkou par let, proto se mi nelibi ten ultimativni postoj, ze bud jeho navrh, nebo straseni rozchodem.
A jestli te zajima muj nazor, ja bych na to nejspis nepristoupila. Myslim si, ze lze najit i jiny kompromis, mas-li deti velke. Treba travit cast tydne u sebe a s nimi, cast s partnerem.
- Upravit
Anonymní
4.2.24 13:05
@Annonymní_007 píše:
Ani omylem bych nejezdila 1h 20 každý den po dálnici do práce.
Nechci aby mě a mé děti živil. Mé děti mají svého otce a my je uživíme slušně. Navíc do 2 let už budou oba pracovat a uživí se samy.
Já mám práci takovou, že finančně se mi vyplatí i dojíždět, než hledat jinou. Myslím, že on by po mě nechtěl nic na bydlení, pokud bych tolik projezdila. Peníze problém nejsou.
- Upravit
4.2.24 13:07
Tak to zkus, na par mesicu. Dojizdet, domluvit spolecne financovani, zkusit spolecny zivot.
4.2.24 13:08
Zadny hezky vztah nemate.
Pri vidani jednou tydne, obcas vikend jste proste milenci, ale zadna laska nebeska.
To uz bys davno fungovala operativne ve dvou domacnostech - a on taky.
4.2.24 13:09
@Anonymní píše:
Pro někoho asi blbý dotaz, ale já nad tím pořád přemýšlím. Potřebuje rozvedená žena kolem 50, která už má téměř dospělé děti, je samostatná, finančně nezávislá a organizačně schopná bydlet s chlapem?
Děti bydlí ještě se mnou, ale do 2 let už budou obě dostudované a pracující.
Mám přítele asi 3 roky, vídáme se jednou týdně, občas nějaký víkend, bydlí od nás 80 km. Máme se rádi, všecko klape perfektně, ale vlastně spolu nežijeme. On to chce posunout už do vážného vztahu, sestěhovat se, žít nějak normálně.
Pro mě by to znamenalo stěhování za ním, takže být dál od rodiny a dětí a dojíždění do práce denně 80 km. Je to sice skoro celou dobu po dálnici, takže asi 1 h 20 min, ale i tak je to náročnější. Šla bych do prostředí, kde skoro nikoho neznám, to mi až tak nevadí, seznamuji se rychle.
On by sice mohl jít sem, být dál od svých dětí a rodiny, ale já mám byt, bydlí v něm ještě obě děti, on má hezký prostorný dům, děti ve střídavé péči.
Přemýšlím, jestli ten krok udělat. Jestli jít za chlapem, kterého mám ráda, i za cenu toho, že budu dál od dětí, rodiny, práce a budu to mít komplikovanější. Nebo to odmítnout a zůstat v pohodlí a komfortu doma s tím, že o něho asi přijdu a zůstanu sama. Chápu, že on už chce vážný vztah a ne se vídat takto příležitostně.
Vím, že si taky můžu najít někoho jiného, kdo bydlí poblíž, ale není to úplně jednoduché, najít člověka, se kterým si takto rozumíte a my se máme opravdu rádi a máme moc hezký vztah.
Někdy si říkám, jestli radši nezůstat sama, než si to takto komplikovat, jestli vlastně toho chlapa doma potřebuju.
Co byste dělaly vy? Šly byste za ním?
@Anonymní píše:
Pro někoho asi blbý dotaz, ale já nad tím pořád přemýšlím. Potřebuje rozvedená žena kolem 50, která už má téměř dospělé děti, je samostatná, finančně nezávislá a organizačně schopná bydlet s chlapem?
Děti bydlí ještě se mnou, ale do 2 let už budou obě dostudované a pracující.
Mám přítele asi 3 roky, vídáme se jednou týdně, občas nějaký víkend, bydlí od nás 80 km. Máme se rádi, všecko klape perfektně, ale vlastně spolu nežijeme. On to chce posunout už do vážného vztahu, sestěhovat se, žít nějak normálně.
Pro mě by to znamenalo stěhování za ním, takže být dál od rodiny a dětí a dojíždění do práce denně 80 km. Je to sice skoro celou dobu po dálnici, takže asi 1 h 20 min, ale i tak je to náročnější. Šla bych do prostředí, kde skoro nikoho neznám, to mi až tak nevadí, seznamuji se rychle.
On by sice mohl jít sem, být dál od svých dětí a rodiny, ale já mám byt, bydlí v něm ještě obě děti, on má hezký prostorný dům, děti ve střídavé péči.
Přemýšlím, jestli ten krok udělat. Jestli jít za chlapem, kterého mám ráda, i za cenu toho, že budu dál od dětí, rodiny, práce a budu to mít komplikovanější. Nebo to odmítnout a zůstat v pohodlí a komfortu doma s tím, že o něho asi přijdu a zůstanu sama. Chápu, že on už chce vážný vztah a ne se vídat takto příležitostně.
Vím, že si taky můžu najít někoho jiného, kdo bydlí poblíž, ale není to úplně jednoduché, najít člověka, se kterým si takto rozumíte a my se máme opravdu rádi a máme moc hezký vztah.
Někdy si říkám, jestli radši nezůstat sama, než si to takto komplikovat, jestli vlastně toho chlapa doma potřebuju.
Co byste dělaly vy? Šly byste za ním?
Pokud se na to dívám jako chlap, tak chlap chce mít ženskou doma a chce mít nějaký ten servis. Zní to blbě ale je to tak. Ženu jako kamarádku bych nechtěl. Pokud to neposuneš dál, tak o něj přijdeš, bude hledat takovou, která se přestěhuje.
Anonymní
4.2.24 13:09
@ontarova.stara píše:
Otazka neni jestli ho potrebujes, ale jestli ho chces. Za me je celkem varovne, ze se veskere zmeny a ustupky ocekavaji od tebe. Chapu, ze ma dum a deti ve stridavce, ale i tak nevidim zadnou vetsi snahu o kompromis, treba pockat, az tve deti dostuduji, nebo travit cas i u tebe. Navic je to nejspis otazkou par let, proto se mi nelibi ten ultimativni postoj, ze bud jeho navrh, nebo straseni rozchodem.
A jestli te zajima muj nazor, ja bych na to nejspis nepristoupila. Myslim si, ze lze najit i jiny kompromis, mas-li deti velke. Treba travit cast tydne u sebe a s nimi, cast s partnerem.
Tak on by počkal, až děti dostudují. Pokud bych mu řekla, že za 2 roky tam půjdu. Ale pokud bych už teď věděla, že ne, tak ho nechci tahat další 2 roky za nos.
Nedává mi ultimáta. Jen když se o tom baví, tak mi říká, že pokud by do budoucna viděl, že neuvažuji o sestehování, že by mu to bylo moc líto, ale že on chce normální vztah. Na variantu- část času s dětmi a část s ním by asi přistoupil, ale to také není natrvalo, že? Děti se osamostatní a já se budu muset rozhodnout. Asi ani pro mě nebude ideální udržovat si dvě domácnosti.
- Upravit
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Pro někoho asi blbý dotaz, ale já nad tím pořád přemýšlím. Potřebuje rozvedená žena kolem 50, která už má téměř dospělé děti, je samostatná, finančně nezávislá a organizačně schopná bydlet s chlapem?
Děti bydlí ještě se mnou, ale do 2 let už budou obě dostudované a pracující.
Mám přítele asi 3 roky, vídáme se jednou týdně, občas nějaký víkend, bydlí od nás 80 km. Máme se rádi, všecko klape perfektně, ale vlastně spolu nežijeme. On to chce posunout už do vážného vztahu, sestěhovat se, žít nějak normálně.
Pro mě by to znamenalo stěhování za ním, takže být dál od rodiny a dětí a dojíždění do práce denně 80 km. Je to sice skoro celou dobu po dálnici, takže asi 1 h 20 min, ale i tak je to náročnější. Šla bych do prostředí, kde skoro nikoho neznám, to mi až tak nevadí, seznamuji se rychle.
On by sice mohl jít sem, být dál od svých dětí a rodiny, ale já mám byt, bydlí v něm ještě obě děti, on má hezký prostorný dům, děti ve střídavé péči.
Přemýšlím, jestli ten krok udělat. Jestli jít za chlapem, kterého mám ráda, i za cenu toho, že budu dál od dětí, rodiny, práce a budu to mít komplikovanější. Nebo to odmítnout a zůstat v pohodlí a komfortu doma s tím, že o něho asi přijdu a zůstanu sama. Chápu, že on už chce vážný vztah a ne se vídat takto příležitostně.
Vím, že si taky můžu najít někoho jiného, kdo bydlí poblíž, ale není to úplně jednoduché, najít člověka, se kterým si takto rozumíte a my se máme opravdu rádi a máme moc hezký vztah.
Někdy si říkám, jestli radši nezůstat sama, než si to takto komplikovat, jestli vlastně toho chlapa doma potřebuju.
Co byste dělaly vy? Šly byste za ním?