Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Qwerty987 píše: Více
Dobrý den,
diskutujte prosím slušně - tedy bez urážek, nadávek a vulgarismů. Zkuste při vyjadřování se do diskuzí zapojit trochu empatii, občas by milého slova neuškodilo
.
Díky za respektování
Viktorie
@Anonymní píše: Více
Já se obávám, že na shánění hlídačky už je dost pozdě. ![]()
Ale zapojit babičku by bylo super. Co se týká otce, tak mi větší priorita připadá zajistit synovi bezpečné prostředí. V ideálním světě by to samozřejmě otec dával… ale co si budeme povídat, valná část otců v těchto situacích to nedává ani na té úrovni, aby s rodinou zůstali, a rozvádí se. Úplně se mi nezdá, že by si zakladatelka nějak pomohla tím, že by situaci mezi synem a otcem nechala vyhrotit.
@Weia píše: Více
Souhlasím s tebou, že otec není značka ideál.
Ale nechávat vše jen na sobě je špatně. On z toho bude profitovat a ona uvadat.
Budou spolu trávit tak málo času, že na té rodinné dovolené si akorát tak polezou na nervy, protože budou sice žít spolu, ale přitom odděleně.
Ona bude s klukem sehraná, otec jim do toho bude házet vidle a bude z toho akorát tak nesoulad.
Takže hezky si nastavit pravidla od začátku je důležité.
Mezi klukem a otcem se to vůbec nemusí vyhrotit, pokud je nechá nějak se domluvit a nebude do toho bytí chvíli zasahovat.
Kluk není z cukru a pokud mu pořád bude umetat cestičky a stát za zadkem, tak to dopadne blbě tak jako tak.
Mně je přístup otce sympatický, je to jen o tom se sehrát a nechat je chvíli být. Život se na kluka taky povalí ze všech stran, takže alespoň to nebude taková novinka.
Pokud se on nějak snaží s klukem bez omezeni fungovat a ona jim do toho zasahuje, tak to taky není úplně k dobru.
Známe jen její úhel pohledu. Její manžel to může vidět jinak a jistě by k tomu měl co říct.
Proč ho hned cejchovat jako toho méně trpělivého a výchově nezpůsobného, či jak to napsat.
Sama jsem ve své výchově neměla ráda precitlivělou matku, můj otec byl docela hrubý a solidně mi dokázal ukázat jak to na světě chodí a naučit se v tom žít. Občas se to mezi nami taky hrotilo, ale rozhodně je to víc k užitku, než výchova matky, která taky není úplně ideální a zbytečně ochranitelská. Role otce je v životě dítěte nesmírně důležitá.
@Anonymní píše: Více
Poslouchej a co tedy vlastně řešíš? Dítě budeš mít zabavené po dobu dopolední práce, odpoledne ho předáš chlapovi, doděláš, co je potřeba a je to
Nemá cenu vymýšlet zajímavý program, když o něj nestojí (tady si tedy troufnu trochu pochybovat, protože věřím, že by ho něco jistě bavilo a dalo by se na tom stavět, ale ok, nestandardní). Klidně bych mu opakovala, kdyby po tobě chtěl nějakou kooperaci při hře, že se rozhodl, že bude doma místo táborů a zábavy, tak ať si tedy hraje sám, ty musíš pracovat. Je mu 10 ![]()
Ale souhlasím, že dítě jste si udělali vy dva a je načase začít trochu víc kooperovat, zvlášť, když není úplně standardní. Chlap by si snad mohl vzít víc než týden dovolené, mohl by taky někdy využít HO nebo NV, prostě se prostřídat. Ty ho jen omlouváš, případně na něj házíš vinu, že není schopen se synem najít společnou řeč. Ale to se nezmění, dokud se mu nebude víc věnovat.
@unuděná chlap si bere v zimě OČR. S ohledem na práci tam chybí méně v zimě a může. Při absenci syna 100 a více hodin za pololetí je fajn, že to takto můžeme udělat.
Hledám typy a vychytávky. Třeba i jen na to, jak ubrat záchvaty vzteku, když se změní režim dne. Což jsem tu dostala.
@Anonymní píše: Více
Aha, tak to je naprd, jestli ještě k tomu takhle hodně marodí
Jaktože ještě nemáte diagnozu, když jí řešíte 8,5 roku? ![]()
@unuděná píše: Více
On diagnózu má, ale jak je hraniční, tak se mu postupně proměňují. Teď máme novou psycholožku a ta si nás pozvala ještě jednou, než to uzavře.
@Anonymní píše: Více
A co doporučuje psycholožka na ty jeho záchvaty vzteku a změny režimu? Od toho bych se odpíchla, ne od toho, co ti tu kdo napíše na emimino. Nikdy se žádné dvě děti nechovají stejně, co platí na jedno, na tvoje vůbec nemusí ![]()
@unuděná píše: Více
Těch rad jsme dostali plno, ale často někdo poradí něco, co by mě nenapadlo a psycholožku taky ne, protože jde zdánlivě jen od maličkost a blbost.
Třeba rada držet režim, ta je super, ale během týdne se nám to zbortí, takže uděláme odchod k babičce.
@Anonymní píše: Více
Tak já s malými dětmi taky držela režim - ale to přece neznamená, že musíte být pořád doma. Držet režim znamená stejné časy jídel, odpočinku a dalších rutinních činností. To můžete udržet i u babičky, dá mu to pocit jistoty ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak režim je základní věc, kterou učíme děti od malinka, ať má diagnózu nebo ne. To je prostě základní pilíř a na to nepotřebuješ psycholožku. To je jeden ze základních mantinelů jak pro dítě, tak pro rodiče. Proto jsou prázdniny fajn, nemusí být nic nalajnované, žádný čas tě netlačí, prostě volný režim. U vás holt ten režim musí být i o prázdninách.
@ibis píše: Více
Samozřejmě, že musí být režim, ale ten se zhroutí s tím, že skončí škola. Trvá tak 3 týdny, než se to srovná. Do toho dřív výlety a akce. I když jsem se snažila udržet, tak chyběly opěrné body. Teď bude cesta k babičce a po obědě domů.
@unuděná píše: Více
Režim a pobyt doma jsou 2 různé věci. On velmi špatně nese změnu prostředí. Vždy po nemoci je problém i to, že musí jít ven.
@Anonymní píše: Více
Však nikam nemusí, píšeš, že budete doma, tak na co si bude 3 týdny zvykat?
@unuděná píše: Více
Zvyká si na změnu režimu, chybí strukturovaný dopolední program, přesné časy jídla, odpolední kroužky. Je vykolejený, nic nechce, jsou problémy se spaním, s jídlem.
A je jedno, že pořád trvám na tom, že je snídaně a oběd ve stejnou dobu. Je to jiné.
Letos jim učitelka po 3 měsících změnila rozvrh a do konce školního roku to prožíval, že to bylo jinak a byla lepší první verze.