Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Přecitlivělý předškolák
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.4.21 17:37
Tak je citlivější povaha. Znám i páťáka, který je hodně citlivý, plačtivý. Ale u něj je to odraz, jak působí rodiče (dítě rozpadlého vztahu…).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.21 18:44
Nemůže na sebe jen poutat pozornost? Neví jak jinak ji získat a chce ji pořád?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.21 19:35
Taky mam doma cíťu… je to proste povaha. Snažím se mu různě vysvětlovat, jak by bylo vhodné reagovat, ze není potřeba brečet, stačilo by říct a vyřešíme to spolu. Když půl dne vyvádí kvůli milimetrovymu škrábanci, nejvíc pomáhá odvést pozornost. Aby si ani nevšiml, že jsme přestali řešit jeho skrabanec… no jsem zvědavá, jak s touto emoční náloží zvládne stěhování a první tridu.. snad dobře, pracujeme na tom už teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.21 19:39
Možná jde o hypersenzitivitu- ma citlivejsi nervovou soustavu.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.21 21:11
@dedrichov píše:No, chce ji pořád. Ale tak co jako.
Nemůže na sebe jen poutat pozornost? Neví jak jinak ji získat a chce ji pořád?
Někde jsem četla něco o „naplněném“ hrníčku. Že pokud jsou uspokojené všechny potřeby člověka, cítí se naplněný. Pokud ne, stále poutá pozornost. Já jsem nějak nepřišla na to, jak mu ji naplnit. On by si asi představoval, že budeme fungovat jak s půlročním batoletem, že si ani na záchod neodskočím a budu ho stále bavit. Jako mám ho ráda, jsme spolu celé dny, vymýšlím plno věcí, ale přece neznamená, že nemám právo na jiné věci. A že on 3/4 z toho, co vymyslím bude bojkotovat celé rodině, že ho tlačí rukáv a bolí ho nohyyy a ječet kvůli tomu půl dne. 
@Nanna30 píše:
Možná jde o hypersenzitivitu- ma citlivejsi nervovou soustavu..
A co to tak v reálu obnáší? 
- Citovat
- Upravit
29.4.21 21:23
@Anonymní píše:
A co to tak v reálu obnáší?
A jak se chová, když ho hlídá nebo je v péči někoho jiného, než u Tebe? Dělá to stejně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.21 21:37
@dedrichov píše:
A jak se chová, když ho hlídá nebo je v péči někoho jiného, než u Tebe? Dělá to stejně?
Jo. Někteří zvládnou déle odvádět pozornost, ale stejně to k tomu směřuje. Jedna babička už s ním ani nebývá, to nebylo dobré vůbec. Druhá to s ním umí dobře, ale jakmile je s ním déle než třeba 2 hodiny, už je to to samé. Řekla bych, že je to kombinace nějaké přecitlivělosti a neustálého poutání pozornosti.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.4.21 23:28
@Alušáček píše:
A jak se chová ve školce? Nebo když je mezi dětmi?
Je generál, pořád si všechny organizuje. Sám žádnou hru nevymyslí, jenom kraviny, ale to asi je přiměřeně věku. Když nedělají něco po jeho, je docela tvrdý, křičí na ně. Prohrávat mu nevadí. Ale když ho někdo třeba z legrace pošťouchne nebo bouchne balónem (lehce, žádné kopnutí, že by metr odletěl), to právě udela šílenou scénu a řve klidně zbytek odpoledne. Ve školce moc nepobyl, vlivem situace, ale děti máme kolem sebe naštěstí poměrně dost. Miluje starší děti, přijde mi, že vrstevníci ho právě neposlouchají, tak na ty je poměrně zlý.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Syn má necelých pět let, má pár takových zvláštností v chování - jí velmi málo jídel, dlouho se bál zvuků, a hlavně je šíleně přecitlivělý na bolest. Ale myslím si, že nemá nějakou komplexní poruchu, jinak je hodně šikovný, zapojuje se do her, chápe, mluví vyborne…Je poměrně divoký, ale ještě neměl žádný úraz, na pohotovosti jsme ještě nebyli. Ale ta přecitlivělost nám už dost narušuje dny. To je stále něco - kvůli „zranění“, kterého si běžně člověk ani nevšimne, on udělá scénu jakobych ho řezala pilou. Ťukne se rukou o dveře, řízne se o list trávy, šlápne na ostrý kamínek, někdo po něm lehce hodí míč a on dvě hodiny řve.
Já na to udělám - jejda, ukaž, pofoukáme to/dáme náplast…a dál si ho nevšímám, snažím se ho v tom nepodporovat. A třeba po půlhodině, kdy už podle mě ani nemůže vědět, proč řve, ho napomenu, že si přece nerozbil hlavu, že kvůli tomu nemusí dělat takovou scénu…tak to ještě nabere grády a pokračuje. 
Když není zranění, tak ho neustále něco tlačí, svědí, vadí… Já už nevím, jak na to mám reagovat. Nechci, aby to narušovalo půl dne celé rodině a nechci, aby z něho byl ufňukaný bolestýnek. Je možné, že má nějaké pocuchané smysly, reaguje takhle odmala…nedá se s tím něco dělat? 