Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Děkuju všem za postřehy,
já každopádně vím, že to, že si moje malá chce sedat, není ok, ale děsím se toho, jak tomu bránit. V lehátku úplně ležet nechce, je vypolohované do mírného sedu(mírného!!!), po ránu je prostě nutnost dát ji tam, protože ji poponáším po bytě, abych se alespoň umyla, oblékla, uvařila čaj a pofackovala ložnici. Je to pěkný uplakánek a přece ji nenechám ležet v postýlce a řvát, mlátí tam sebou do mantinelů a nacházím ji v neuvěřitelných polohách.
Pokud ji nosím, tak v klubíčku a tygříkovi, bohužel jediné, co ji opravdu uklidní s šíleného hysteráku je poloha bříškem ke mně(odbrkávací), takže mě odstřelte, jako neschopnou matku, ale v určitých situacích ji tak prostě vzít musím.
Dost mě zaráží, že ve Velké knize o matce a dítěti, je právě tato poloha vyfocená jako vhodná na přenášení.
To jsem taky odbočila od vlastního tématu.
Tak se tedy budu snažit jí bránit v tom zvedání, ikdyž to znamená úplně omezit hry s ručkama, což mě mrzí.
Tak se mějte hezky
sany
Ahoj,
mě by taky zajímalo jak správně držet miminko. Je mě jasné, že taky dělám mnoho chyb, někdy je to psíš zápas, naštelovat si malýho tak aby mě neupadl, moc šikovná asi nejsem a navíc je synek docela veliký miminko (3m, 7,5kg). Jsem z malého města a do knihkupectví na výzvědy se jen tak nedostanu, nechtěla by nějaká lépe informovaná maminka stvořit na toto téma třeba článeček?
Jinak k tomu přitahování do sedu. Jsme vlastně stejně staří a taky jsme ve fázi posilování bříška kdykoliv to jde, hlavičku udrží skvěle takže se pořád stáčí jakoby do klubíčka. Bránit mu nebudu, ale rozhodně ho v tom nehodlám nijak podporovat, když už tak ať se snaží sám. Zrovna předevčírem u nás byli prarodiče, a děda měl strašnou radost jak se malej přitahuje do sedu, když se ho může chytit za ruce. Ani to nedořekl a už to měl zakázané.
A ještě 1 dotaz. Občas běžíme na nákup v šátku v úvazu kříž s kapsou, tkaže vlastě taky v sedě. Zádíčka má krásně podepřené, ale stejně vlastně hlavička tlačí zezhora na páteř. Všude čtu že šátek neškodí, ale je to fakt pravda?
Omlouvám se za tu délku
Věrka a Pepíček 3m
Tedy zizalko, ty mi mluvíš z duše, u nás je to samé. Malému jsou 3 měsíce a snad od měsíce se potácíme z otázkou čajíčků, proč mu ho nedělám, že má určitě žízeň a jestli mu nemohou alespoň dát jejich ovocný, když jsem tak nemožná a neudělala jej. Zkoušeli jsme s taťou zákazy, ale je to jedno, tak jsem rezignovala a když putujeme k babi, máme v tašce připravený dětský čaj. Malému to stejně nejede a my tím spláchnem otázku čaje.
. Babi (tch.) 3 x zdar
Juuuj Zizalka,
u nas je to podobe. Niekedy mam pocit ze stale iba komandujem ludi okolo ![]()
A to ked zacneme prikrmovat a papkat aj ine veci okrem MM, tak to si uz ani neviem predstavit. Uf. Niekedy mi je to luto, no vlaste mi nic ine neostava. Je to iba pre dobro dietata nie
(aj ked nemam rada tuto frazu, hihi)
Keby ma niekto o nieco poprosil urcite by som to dodrzvala! Vzdy si to predstavim takto obratene ![]()
Jo, jo, čajíčky, to jsme měli taky. Hlavně v létě, ale vydrželi jsme a do 6-ti měsíců byl plně kojený.
I teď, kdy je malému 14 měs., tak čajíček dostává hooodně výjmečně. Většinou pije jen vodičku a jak mu chutná.
Ale to víš, taky je to chudáček, protože mu dáváme „JEN“ vodu.
Už si ale okolo postupně zvykli, že když prostě já řeknu NE, tak to myslím vážně. A přece jim nejsme povinni neustále vysvětlovat, proč to a to nechceme.
Jednou mi babička (TCH.) přinesla zavařené meruňky (nebo co to bylo), že je to pro malého. Ale já jsem jí řekla, že to nejí, protože mu to nechci dávat. No, mně neřekla nic, ale od mužíčka jsem se pak dozvěděla, že prý by jsme mu nějaké ovoce měli dávat a tak… (jako kdyby každý den ovoce nejedl) No, jsem prostě za neschopnou!
Taky jsem si vzpomněla, že ho chtěli krmit šlehačkou a když jim to manža zakázal, tak prý: „Ale to je jen z prášku.“
Jééé, toho by fakt bylo! A to se netěším, až mu začnou kupovat čokoládičky a bonbónky… už teď se třesu…
ale … vydržaj pianier! ![]()
Ahoj, uz jsem tady kdysi jednou radila s tim nosenim miminek. Jak jedna maminka az radila, nejlepsi je mrknout se do te knizky Nezna naruc v knihkupectvi. Prosla jsem i kurzem manipulace v autorcinem babyclubu a fotili jsme na dalsi jeji knihu, takze mi to ukazovala i osobne.
Po teto zkusenosti musim upozornit, abyste se neridily tim vekovym rozmezim, jak kdy nosit (sama mi to doporucila). Zalezi pry na dovednostech. Nektere deti prece lezou a sedi v sedmi mesicich a jine daleko pozdeji.
Takze my polohy doporucovane az po devatem mesici muzeme praktikovat uz od sesteho. Super poloha je klokanek.
Takhle slovne poradit muzu jen jiste za:,–(y. Hlidat, aby nesla hlavicka do zaklonu a zamezit prohybani v zadickach.
Ptala jsem se podrobneji jak je to s tou klasickou polohou na odrihnuti (svislou) a pry staci, kdyz se o neco oprete, takze jste trosku nasikmo. Snad jsem to popsala srozumitelne. Terik
K tomu lehátku - když to mimi těmi zády neží v lehátku, tak je to OK. A´t si hlavu zvedá, ale ať nesedí.. Je jasné, že nechce být stále naležato v postýlce + v tom lehátku přece není moc dlouho
K tomu nošení miminek bez zatěžování zádíček
Nejčastěji bere každý mimko tak, že si jej dá břichem k sobě + ať kouká přes rameno. Úplně malé mimi se dá hodit na rameno tak, že se fakt o vás kompletně opírá, má i zakulacená záda = OK. Když je ale větší, tak se zvedá, rukama odstrkuje od vašeho těla a to je chvíle, kdy si každý začne mimi jakoby „posazovat“ na ruku. A to je právě to blbě… Ono tam krásně vydrží sedět, lidi jej ještě přidržují tou druhou a myslí si jak je to OK.
My tedy návštěvy učili, že musí to dítě držet pevně, tj. aby jeho váhu těla drželi za něj.. A jak to poznají? Že jsou schopni jej držet jen tou horní rukou, kterou mívají dítěti kolem hrudníku. Rázem se zjistí, že si každý ulevoval a dítě si nechal nasedlé na té spodní ruce.. Moc to ani není vidět, když to je blbě, stačilo, když jsem mámě chtěla spodní ruku vytáhnout, to bylo najednou předělávání držení
Já malou takto většinou držela i jen tou horní rukou.. abych podvědomě nezačala její váhu dávat na tu spodní a ona si nezatěžovala záda.. a šlo to… akorát se pak lidi divili, že to tak v klidu zvládám s 10kg slečnou, ale ony se ty ruce postupně od malých kg zvyknou na větší
Komu toto držení najednou přestalo vyhovovat, tak ji nosil zády k sobě a držel mezi nohama. Viděla, mohla kopat nohama, hýbat rukama, takže klid. Nebo jí držet na spojených rukách, bříškem dolu.. Prostě jakkoliv, kde ta záda jsou v úlevové poloze..
Jo a jako malá měla ráda polohu, kterou nevím jak se jí říká (už jsem pěkný sklerotik), ale ležela mi na předloktí, hlavu u lokte, já ji rukou držela kolem stehna = nemohla mi upadnout, dobře se odkrkala, odprdíkovala a skolem předloktí buď víc či méně ležela..
Tak nevím, jestli je to napsané srozumitelně…
Ale prostě dokud mimi samo neleze, nesedí a nenaposílí si to, tak ty záda držet za něj pevným držením v náručí, podložením zad (lehátku, autosedačka) pod.
Jinak v kočáru jsem to řešila ramenními ochrannými pásy = nemohla se za madlo přitáhnout do úplného sedu = i když seděla, byla šikmo, záda opírala, jen hlavu zvedlou či položenou a pozoroval okolí. Vydržela to v pohodě až do doby, kdy byla fakt natrénovaná tím lezením, sezením, stáním. Od doby, co jsem jí ty řemeny uvolnila, samozřejmě sedí jen tak, že je v předklonu a drží se madla - jsem ráda, že jsem jí ty záda pár měsíců či týdnů ušetřila, protože jak to poznala, už z toho nebyla cesta zpět…
K tomu šátku
V Kapse, když bylo mimi moc malé a krk neposílený = hlava by fakt krční páteř asi zatěžovala, jsme měli často hlavičku přichycenou jednou z těch bočnic = pomáhalo jí to tu hlavu držet.. Tak jako šátek drží zádíčka tím, že se stahuje na těle.. Jinak i správně sedící mimi v Kapse není vyloženě svisle, ale mírně zakulacené.. Jde o to, jak e to uváže a mimi se tam u:,–(í..
Když je větší a hlavu drží, tak i díky těm zakulaceným zádům už je to OK, není to zátěž svisle zhora - nevím jak to líp popsat..
Snad jsem nenapsala moc blbin.. tohle jsem jen vyčetla, tak snad je to OK..
E.
Ahoj holky,
jen bych chtěla přispět s mojí zkušeností se sezením a posazováním:
Když měla naše Lucka cca 8 měsíců, ptala jsem se naší MUDr., jestli ji můžu nechat sedět, když už to sama umí, ale nepo:,–(í se. MUDr. řekla, že ano, protože zádové svaly už sed zvládnou.Což je sice hezké, ale Lucinka byla v sedu tak spokojená, že se jí nechtělo plazit ani lozit. Takže jsme začaly chodit na rehabilitaci, kde nám paní doktorka řekla, že se má dítě po:,–(it samo a ne posazovat (i když to krásně umí, právě třeba i díky těm neukázněným babičkám:( ). Že je pro záda nejzdravější lezení po čtyřech, takže jsme se snažili Lucinku přimět k lezení. A zadařilo se. Na dvě spěchat nemáme a nespěcháme. Krom toho, že se nemá dítko posazovat, nemá se např. vodit za ručičky když začíná chodit. Až bude tělíčko připravené na chůzi, zvládne to samo. Není kam spěchat, vždyť toho ještě nalítá:) Vím, že u druhého dítka už si na to dám pozor, i když možná bude jiné a aktivnější. Na druhou stranu mám sestru, která začala chodit v devíti měsících a po čtyřech nelozila ani předtím ani potom…