Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítel mi přiznal, že je alkoholik - jak to řešit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
25.10.24 15:38
- Citovat
- Upravit
25.10.24 20:47
Muj otec byl alkoholik, chlastal od 16 let do 75let, kdy umiral v nemocnici na rakovinu jater a plic. Ochlasta sliboval a sliboval. Napriklad v roce 1990 zeno, neopoustej me, mam rakovinu (tehdy manipulativni vymysl), pujdu se lecit. Lecit se samozrejme nikdy nesel.
Docela dulezity je, zda se ochlasta jde lecit nebo jenom to slibuje. Pokud se tvuj nastavajici pujde lecit, daval bych tomu urcitou malou sanci. Jinak je pravda, ze ani nastoupeni a absolvovani lecby nemusi byt 100% zarukou. Existujou recidivy. Muze se stat, ze tvuj nastavajici bude muset absolvovat 4 ruzne lecby v prubehu nasledujicich 8 - 14 let. Jsi psychicky silna? Tak to zvladnes. Taky byva dobre se poohlednout po genetickych stopach v ochlastove rodine. Pije tatinek nebo maminka tveho nastavajiciho? Pokud ano, tak bohuzel, asi spolu splodite dalsiho potencionalniho pijana : ochlasta tchan, ochlasta manzel a budouci ochlasta syn. Neni divu, ze Cesko je velmoc v piti alkoholu, kdyz treba ja piju minimalne, tak nekdo jiny to musi vzit za me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.24 23:09
Děkuji za reakce, on se chce určitě léčit, chce chodit na terapie a zlepšit se, abychom mohli do budoucna fungovat. Snaží se hodně, co se týče mě, jsem momentálně zmatena a nevím co dělat, jinak alkoholismus mají v rodině… Když je opilý, není agresivní, naopak. Jen mám strach, že mi bude takhle lhát i nadále, protože mi lhal i ve více věcech, než je tahle, ale tohle pro mě byla největší pecka…
- Citovat
- Upravit
25.10.24 23:29
@Anonymní píše: VíceŘekla bych, že pokud bude opravdu sám chtít se vyléčit, tak se tak stane…
Ale to, že ti lže, je už bohužel dané povahou a na takový zásadní charakterový „nešvar“, je jakákoliv léčebna krátká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.24 04:47
@Anonymní píše: Více
Nejlepší řešení je vzít nohy na ramena. Nejspíš to neuděláš, ale budeš mít dost příležitostí si říkat, že jsi to udělat měla. Nic hezkého ti to v životě nepřinese a přitom máš možnost se tomu vyhnout. A ne, svou láskou a přítomností ho nezachráníš.
Rozhodnutí je na tobě.
Jdu dočíst…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.24 06:49
@Anonymní píše: Více
Mam v blizkem okoli pani, ktera je alkoholicka. Krome chlastu je jeji hlavni zivotni naplni lhani a překrucování vseho tak, aby to vzdy bylo vyhodne pro ni. Ona je jedina, ktera je presvedcena, ze s alkoholem problem nema, vsichni ostatni vedi, ze ten problem ma a veliky, s postupem veku se to cim dal vic zhorsuje. Uprimne ti reknu, ze komunikace s takovym clovekem je nesmirne narocna a vycerpavajici. Kdo muze, se ji vyhne, kdo s ni musi byt v kontaktu, omezuje ho na to nejnutnejsi a rychle zdrha. Kdyz se nadere, vyvolava telefonem snad celemu svemu telefonnimu seznamu a stridave place a lituje se, kdyz se ji nedostane dostatecneho soucitu a pochopeni, tak prejde do agrese a zacne vulgarne napadat, osocovat, citove vydirat. Kdyz pak trochu vystrizluvi, vyvolava znovu a nastupuje opet prvni faze vyvolavani soucitu a pochopeni. Po takovemhle extempore pak vydrzi par dni sekat latinu, je prijemna, vstricna a kdyz se ujisti, ze je asi vsechno v poradku, tak se opet nadere jak zakon kaze a zvedne telefon a vsechno jede nanovo. Porad dokola, akorat ty intervaly se zkracuji. Nechci te strasit, ale rozmysli se opravdu dobre a dukladne, jaky postoj ted zaujmes. Jde o tvuj zivot a ztraceny cas ti uz nikdy nikdo nevrati.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.24 07:59
Po svých bolestných životních zkušenostech mám jen jedinou radu, uteč, až se ti bude prášit za patama… A druhá rada, alkoholikovi nikdy NIC nevěř. Ani pozdrav.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Leontodon
26.10.24 08:23
Já úplně nechápu, proč by někdo chtěl být s alkoholikem. Nebo proč přesně si chceš zničit život 
.
A to ještě spolu ani nebydlíte. Nastěhuj si ho k sobě a prvotřídní peklíčko na zemi budeš mít naservírované za chvíli. Doma u sebe by se pořád přetvarovat a lhát nemohl.
Ani bych si nemohla vážit člověka, co roky pije první ligu a lže. Lháře prostě nesnáším.
- Citovat
- Upravit
26.10.24 11:24
@Anonymní píše: Více
Ono u alkoholiků dost záleží na tom, jakou mají povahu. Pokud jsou rovní a čestní a semlela je životní situace, pak tam šance na vyléčení je. Lhát ti mohl ze strachu nebo proto, že z domu není naučený řešit problémy jinak. To se ale dá řešit psychoterapií. Záleží i na tom, jestli má dokončené vzdělání a šanci na slušnou práci. Jestli je to okecávač, uhýbač a nespolehlivý mluvka, který jen využívá příležitostí a lidí kolem sebe, pryč od něj.
Doporučím ti jedno - chtěj od něj přesný plán, co bude dělat. Nespokoj se s řečmi a odklady, chtěj vidět činy. Pokud půjde do léčbny, můžeš ho tam po nějaké době navštívit. Pokud to chce řešit ambulantní terapií, můžeš jít s ním a mluvit s adiktologem. Prostě důvěřuj, ale ověřuj. Myslím si, že během pár následujících týdnů uvidíš, jestli pokračování ve vztahu smysl má, nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.24 12:08
Mám s tím zkušenost jako dcera, neteř, vnučka. Rodina plná mužů alkoholiků. Že na někom, kdo je prakticky neustále pod vlivem nepoznáte, že pije, to není nic nenormálního. Když ho jiného neznáte, tak tohle je vaše norma. Na mém otci to také nikdo nikdy nepoznal. Ani já bych nepoznala, kdybych se s ním bavila jako cizí člověk. A přitom za celý můj život nebyl jediný den, kdy by nepil… Dalo se na něm poznat jen to, že se nenapil včas (už v první půlce dne), to pak byl protivný, agresivní atd. Po tom, v čem jsem vyrostla, bych si hodně rozmyslela, zda bych se do toho pouštěla znovu. Vím, že bych to unesla, protože mám ověřené za celý život, že mám neobyčejnou vnitřní sílu a jsem vpodstatě tažný kůň. Ale chci si ten život užít a být šťastná, anebo ho strávit taháním beřemen a doufáním, že jednou to bude dobré? To je ta otázka… Pro vás je to těžké v tom, že jste si stačila vytvořit vztah. Kdyby to řekl hned na začátku, mohla jste odejít a bylo by to snadné. Teď byste opouštěla muže, ke kterému něco cítíte… Asi bych počkala, jak se bude vyvíjet jeho léčení. A určitě bych nepřistoupila na svatbu a děti. Ještě minimálně několik let po úspěšném zahájení abstinence…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.24 13:00
Dneska mam lepsi naladu, tak neco pozitivnejsiho. U alkoholiku je super, ze s nimi neni nikdy nuda. Nikdy dopredu nevis, kdy se opije, jak moc, nekdy taky ma suchy dny, a to je nadejny. Nejsou to suchari, jako ja DDA - dospele deti alkoholiku, spolecne rysy 1) Dospělé děti alkoholiků (dále jen DDA) si nejsou jisty tím, jaké chování je normální, 5) DDA mají problém se bavit, 3) DDA lžou v situacích, kdy by bylo stejně snadné říct pravdu vice na wikipedia
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.10.24 13:16
Můj manžel je alkoholik, abstinuje 9 let.
Poznala jsem ho když abstinoval rok, takže jsem ho opilého nikdy neviděla.
Na léčení nebyl, rozpadlo se mu kvůli tomu první manželství jak to u většiny alkoholiků bývá a začal mít zdravotní a psychické problémy, to byl pro něj impuls začít něco dělat. Bylo mu taky okolo třiceti, takže mladý. Do léčebný nechtěl, ale chtěl přestat pít.
Chodí do AA, každý týden, vynechá jen když je nemocný nebo na dovolené.
Ale on chtěl přestat pít. To by pro mě bylo rozhodující, jestli chce nebo ne. Žádný alkoholik nepřestane pít kvůli nikomu jinému, protože to chce žena nebo děti…nikdy.
Můj muž přestal, protože věděl, že když nepřestane, upije se k smrti a on umřít nechtěl.
Teď je to zdravý čtyřicátník, má 3 děti, běhá maratony a vede dětský sportovní oddíl. V životě už se nikdy nesmí napít a ví to, nepije ani Birell a nepoužívá ústní vodu s alkoholem, nejí zákusky s rumovou vůní atd. Tohle všechno si hlídá, to jsou detaily, na kterých záleží.
Já ho podporuji a také nepiju, doma nemáme alkohol.
Teď po letech už mu třeba nevadí jít na akci, kde se pije, ale dřív nechodil, lákalo ho to. Teď už ne. Rodina a přátelé vědí, že se u nás nepije, alkohol k nám nenosí a nenabízejí nám ho ani na návštěvách.
Zakladatelko záleží jestli chce přestat pít. Můžeš mu pomoct nebo se na něj vykašlat, záleží opravdu jak moc ti za to stojí. Jestli přestat nechce, odešla bych. Jestli chce, dala bych mu šanci.
Já třeba vím, že můj muž do toho může kdykoli zase spadnout, ale vím, že bych se snažila mu pomoct a neutekla bych od něj. Je to můj manžel v dobrém i ve zlem a vím, že on pít nechce, kdyby začal, vím že by s tím chtěl něco dělat.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
A on si ten problém připustil kdy?
Jestli bych utekla nevím. Mám matku vyléčenou alkoholičku a 35 let abstinuje ( s 1 propadákem ). Mám sourozence, který abstinuje 10 let, takže to možné určitě je.
Zkusila bych navštívit poradnu pro rodinné příslušníky a tam to probrat. Myslíme že tvoje pocity jsou úplně jasné vzhledem k situaci.
Chce přítel nastoupit někam léčbu? Nebo jak si svoji cestu za abstinencí představuje?
Ty chceš? Pokud ne, odejdi.