Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problémové spaní tříleťáka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.9.19 23:24
Nevim asi vydrzet a nechat ho. Semtam na nej nakouknout. On to pak pochopi, ze ma spinkat. Nase ma skoro dva a taky chce aby jsme byli u ni pri usinani. Kdyz ji ctu pohadku akorat po me skace. Tak ji povidam co jsme za den prozili a pak ji chvili muchlam a ona blbne ale pak reknu konec hry uz dost jde se spinkat. Protestuje ale ja odchazim. Semtam na ni prijdu mrknout pokud si hraje odlozim ji hracky a dam zpatky spinkat pak uz zustane lezet a usne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.19 23:25
U nas je to tak, ze cim dyl u ni sem tak me bere jako,,hru,, nejlepsi je odejit a nechat dite usnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.19 23:46
Synovi budou čtyři a spí s náma v ložnici, nevadí nám to. Třeba má teď takové úzkostné období, které je třeba překonat, a za chvíli to přejde, třeba se opravdu bojí být sám. Pamatuji se, jak jsem se sama v pokojíčku bála, a to jsem byla výrazně starší, už školačka. I teď bych nechtěla spát v pokoji sama, ani nevím proč, ale je mi příjemnější, když jsme všichni pohromadě. Nijak se navzájem nerušíme, vstáváme ráno všichni společně. Já si to celkem užívám, že chce být se mnou, uteče to a nebude mě potřebovat. A náš vzájemný vztah s manželem to nijak nenarušuje, nemáme přece jenom ložnici.
Režim máme většinou takový: před půl devátou si jdu já se synem lehnout do postele, tak deset minut koukáme na knížku, kterou si vybere, nebaví ho moc pohádky, spíš si listovat v knížce, popisovat obrázky a tak, tak za 10 minut se zhasne, ležím s ním v posteli, on mě drží za ruku a do pěti minut usíná, já pak vstanu a jdu si znovu lehnout okolo půl jedenácté až jedenácté, manžel pak většinou k půlnoci. Vstáváme společně v sedm.
- Citovat
- Upravit
28.9.19 23:59
Máme to trošku podobně. Naše malá spí tak od 1,5r přes den jen občas, ale když spí, tak málokdy pak usne dřív jak ve 22h. Taky s náma spí ještě v ložnici, ale z jinyho důvodu. Když jde tak pozdě, tak sme udělali rituál že se společně osprchujeme, vypije si mliko, zhasneme a hotovo. Drží mě ještě chvíli za ruku a pak usne. Ale když byla menší tak to taky byla hrůza a skakala nám po hlavě, já jsem byla nervózní z toho co musím ještě udělat.
Taky jsem si vyslechla od tchýně, jak ona děti položila a šla pryč a milion rad, včetně že máme dávat nějakej chemickej driák na spaní.
Každý dítě je jiný a asi budete na to muset prijit co na něho zabira, ale určitě bych ho nenechavala násilím samotnyho.
Taky si pamatuji že jsem se v pokoji bála i když tam semnou byla mladší sestra a museli sme se držet za ruku a to jsem byla už určitě na zakladce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.19 00:11
Máme dvouletého a je to úplně to samé. Přestala jsem ho dávat v poledne spát i za tu cenu, že je od pěti protivný. I tak někdy usíná i hodinu, ale většinou spí do 20 minut. Usínal sám do 16 měsíců a pak se to najednou zlomilo. Kdybych ho chtěla v posteli nechat samotného prostě se zvedne a přijde za mnou. Nezbývá, než vydržet. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.19 00:27
U nás stejná situace, vyřešili jsme kompromisem. Jsem s malou v ložnici dokud neusne, ale ona musí ležet a nemluvit a já si čtu při malé lampičce. Člověk má aspoň pocit, že to není zabitý čas, já čtu ráda a ona je taky spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.19 00:37
@Anonymní píše:
Synovi budou čtyři a spí s náma v ložnici, nevadí nám to. Třeba má teď takové úzkostné období, které je třeba překonat, a za chvíli to přejde, třeba se opravdu bojí být sám. Pamatuji se, jak jsem se sama v pokojíčku bála, a to jsem byla výrazně starší, už školačka. I teď bych nechtěla spát v pokoji sama, ani nevím proč, ale je mi příjemnější, když jsme všichni pohromadě. Nijak se navzájem nerušíme, vstáváme ráno všichni společně. Já si to celkem užívám, že chce být se mnou, uteče to a nebude mě potřebovat. A náš vzájemný vztah s manželem to nijak nenarušuje, nemáme přece jenom ložnici.
Režim máme většinou takový: před půl devátou si jdu já se synem lehnout do postele, tak deset minut koukáme na knížku, kterou si vybere, nebaví ho moc pohádky, spíš si listovat v knížce, popisovat obrázky a tak, tak za 10 minut se zhasne, ležím s ním v posteli, on mě drží za ruku a do pěti minut usíná, já pak vstanu a jdu si znovu lehnout okolo půl jedenácté až jedenácté, manžel pak většinou k půlnoci. Vstáváme společně v sedm.
No dobře, napsalas mi tu svůj příběh, asis úplně nepochopila dotaz. Já nepíšu nic k tom, že mi šíleně vadí v ložnici. Mně jde právě o ten čas večer. Zaboha si nepůjde lehnout před desátou, pohádka jedna, druhá, je 11 a on pořád čumákuje. Když mu řeknu spi už, půjdu se umýt a za chvíli přijdu, 110× vyleze z postele, abych už teda šla. Samozřejmě manželský život 0 a taky bych si ráda něco udělala sama a ne mít děti od 6 ráno do půlnoci za krkem. Kdyby se jednalo o to, že půjde v půl osmé do té ložnice spát, tak to fakt neřeším jako problém. 
Že bych si to užívala, to nebudu kecat, neužívám. Mám jich za celý den už plné zuby. Rada se přitulíme a popovídám si, ale prostě nejsem stavěná na to, abych 15 hodin v kuse pořád kolem někoho skákala a bavila ho. Když řeknu chvíli počkej nebo nechej mě chvilku něco udělat, tak je za vteřinu mamííí No můžu jenom doufat, že se to brzo zas uklidní, nic jiného mi asi nezbyde. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.9.19 00:38
@Anonymní píše:
Synovi budou čtyři a spí s náma v ložnici, nevadí nám to. Třeba má teď takové úzkostné období, které je třeba překonat, a za chvíli to přejde, třeba se opravdu bojí být sám. Pamatuji se, jak jsem se sama v pokojíčku bála, a to jsem byla výrazně starší, už školačka. I teď bych nechtěla spát v pokoji sama, ani nevím proč, ale je mi příjemnější, když jsme všichni pohromadě. Nijak se navzájem nerušíme, vstáváme ráno všichni společně. Já si to celkem užívám, že chce být se mnou, uteče to a nebude mě potřebovat. A náš vzájemný vztah s manželem to nijak nenarušuje, nemáme přece jenom ložnici.
Režim máme většinou takový: před půl devátou si jdu já se synem lehnout do postele, tak deset minut koukáme na knížku, kterou si vybere, nebaví ho moc pohádky, spíš si listovat v knížce, popisovat obrázky a tak, tak za 10 minut se zhasne, ležím s ním v posteli, on mě drží za ruku a do pěti minut usíná, já pak vstanu a jdu si znovu lehnout okolo půl jedenácté až jedenácté, manžel pak většinou k půlnoci. Vstáváme společně v sedm.
No dobře, napsalas mi tu svůj příběh, asis úplně nepochopila dotaz. Já nepíšu nic k tom, že mi šíleně vadí v ložnici. Mně jde právě o ten čas večer. Zaboha si nepůjde lehnout před desátou, pohádka jedna, druhá, je 11 a on pořád čumákuje. Když mu řeknu spi už, půjdu se umýt a za chvíli přijdu, 110× vyleze z postele, abych už teda šla. Samozřejmě manželský život 0 a taky bych si ráda něco udělala sama a ne mít děti od 6 ráno do půlnoci za krkem. Kdyby se jednalo o to, že půjde v půl osmé do té ložnice spát, tak to fakt neřeším jako problém. Že bych si to užívala, to nebudu kecat, neužívám. Mám jich za celý den už plné zuby. Rada se přitulíme a popovídám si, ale prostě nejsem stavěná na to, abych 15 hodin v kuse pořád kolem někoho skákala a bavila ho. Když řeknu chvíli počkej nebo nechej mě chvilku něco udělat, tak je za vteřinu mamííí No můžu jenom doufat, že se to brzo zas uklidní, nic jiného mi asi nezbyde.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.9.19 00:44
@Hanka Adamov píše:
U nás stejná situace, vyřešili jsme kompromisem. Jsem s malou v ložnici dokud neusne, ale ona musí ležet a nemluvit a já si čtu při malé lampičce. Člověk má aspoň pocit, že to není zabitý čas, já čtu ráda a ona je taky spokojená.
Taky zdvojený příspěvek, nějak se nám to tu množí 
Dobrý tip, díky za něj, zkusím synka přesvědčit ke kompromisu. 
- Citovat
- Upravit
29.9.19 03:54
Může být i pretazeny. Píšeš, že nechodí do školky, ale má hodně aktivit. Jestli se mu snažíš něco suplovat a kompenzovat, efekt to může mit spíš opačný Pretazene deti špatně usinaji. Sama píšeš, že Te to nebaví skakat od rána do večera kolem nekoho. Spát při lampicce bych nedovolila, narusuje to tvorbu spankoveho hormonu. Když tam jsi, nemá se čeho bát. V druhé polovině dne bych omezila jednoduché cukry, některé děti to taky nabíjí energií. Taky chodím spát s dětmi, i s většími, ale usinaji do 15 minut.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.19 04:44
Rict, ze prectes 2 pohadky maximalne, pak se zhasne, bud tam s nim, at se nauci usinat po tme moje to taky zkousela s lampickou a neuspela, zvykla si. A rikam, ze pohadky ctu jen do 8 hodin, ukazuju na budik. Kdyz jde pozdeji do postele, neni pohadka, ale kratke CD s pohadkami, chci mit vecer klid pro sebe, taky si zvykla. Nemam problem tam s ni nekdy lezet, mam to rada, ale kdyz neusina, tak vstavam, rikam, ze jdu do spechy nebo obyvaku jeste a musi cekat/usnout. Kdyz dojde za mnou, nekompromisne vracim. Ale vetsinou to funguje dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Napadá někoho řešení? Se spaním tříletého je to čím dál horší. Nechce spát sám, spí tedy u nás v ložnici. Čtu před spaním pohádky, přitulíme se, tak po hodině někdy dýl usne. Rituál má pořád stejný. Po obědě ještě tak obden spí, jinak je už ve 4 nepoužitelný.. Do školky nechodí. Myslím, že program má nabitý dost, určitě víc než ve skolce. Unavený tedy bude. Občas vymýšlel, že chce ještě pití a to a tamto, to jsem vysvětlila, že se už usíná, na to bude čas ráno. Ale čím dál víc to natahuje, teď místo aby u pohádky usnul úplně násilím drží oči a pak začne scéna, že nechce být sám, že se bojí, že nebude spinkat. Už tak je všechno po jeho - spíme při lampičce, má otevřené dveře, jsem tam s ním. Ale už mi totálně docházejí nervy, nikdy jsem ho nenechávala vyřvat, ale abych tam šaškovala s pohádkami do půlnoci, na to už fakt nemám nervy. Taky bych chtěla udělat za večer i něco jiného než jen být s ním. Co s tím? Prosím nepište mi, že vaše Anicky spinkají od půl roku vzorně samy v pokojíčku, to zjevně není můj případ, takže to mi k ničemu nepomůže. Když ho prostě bez milosti vylifruju do pokojíčku, bude dělat scény až do rána a druhý den zas, je fakt vytrvalý.