Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Problemový syn 15 let
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
27.1.22 11:46
Problemový syn 15 let
Zdravím vechny maminky, předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě citlivé téma. Bude to asi dlouhé, ale potřebuju se z toho vypsat. Potřebovala bych poradit nebo znát i názor od ostatních maminek hlavně od těch které maji doma pubertáky.
No ale o co jde…
Všechno začalo s nástupem syna do prváku na střední školu kterou si sám vybral a opravdu o ni měl zájem. Ze začátku bylo všechno v pohodě, ale tak po dvou měsicích se synovy zhoršil prospěch a začal častěji chodit ven. Ty známky jsme nějak moc neřešili, nevyžadujeme po něm samé jedničky, ale když mu žačali vycházet 3 pětky na vysvědčení omezili jsme mu venky. To se mu samozřejmě nelíbilo a začal na truc chodit domů třeba i o tři hodiny později nebo dokonce jednou nepřišel vůbec. Já jsme z toho byla úplně na nervy a začala jsem obvolávat jeho kamarády se kterými nám říkal, že chodí ven jestli třeba není u nich. Ti mi řekli, že se s Tomášem neviděli od konce základky a, že už se spolu vůbec nebaví. Ptala jsem se jich jestli neví kde by mohl být, říkali, že neví ale že ho sledujou na instagramu kde dáva fotky a videa s nějakou pochybnou partou lidí a že mi to pošlou. Já ho na instagramu sleduju i jsme si přes něho občas psali ale žadné takové věci jsem tam neviděla. Vůbec jsme nevědeli co dělat, bylo už kolem půlnoci a syn stále nikde, asi si dovedete představit ten strach a hrůzy co se mi honily hlavou. Chtěla už jsem volat policii ale manžel říkal at ještě chvíli počkáme. Mezitím jsme už mu několikrát volala a psala.. nereagoval. Tak jsem mu napsala, že jestli nepříjde do dvaceti minut voláme policii. Díky bohu přišel. Hned jak přišel domu tak bylo vidět že je opilý ale i tak byl kravál a výprask. Na otázku kde a s kým byl odpověděl že venku s lidma ze třídy. Tak jsme mu řekla že chci na všechny kamarády se k terýma se baví nějaký kontakt. Za trest dostal zaracha, zrušili jsme kapesné a zabavili mobil.
Od téhle události to šlo ale hodně z kopce Tomáš s náma skoro vůbec nemluvil, byl drzý a nerespektoval pravidla. Snažili jsme se s ním najít společnou řeč vzali jsme ho na pizzu, do kina, dívali jsme se na fotky z našeho mladí i na fotky jak byl malý, snažili jsme se ho nějak rozmluvit a navázat s ním konverzaci ale nic nefungovalo.
Za pár dnů mi volali ze školy at tam okamžitě příjdu. Řekli mi že Tomáš dostal trojku z chovaní za to, že se pod vlivem návykových látek (marihuany) popral se spolužákem ve třídě. A že můžu být ráda že není vyloučený ze školy protože od toho prý nemá daleko. Doporučili mi mluvit se třídní od Tomáše. Ta si na mě naštěstí udělala hnedka čas. Řekla mi, že to vnímá tak, že se Tomáš chytnul špatné party protože se ve třídě baví jenom s pár lidma kteří také mají nějaké průsery. Prý často spí na lavici, ukoly nemá, není v hodinách aktivni, je mu vše jedno, je drzý na učitele, ostatní si na něj taky stěžují, motá holkám hlavy a provokuje je no prostě je toho hodně. Doporučila nám rodinné terapie, školního psychologa a v nejhorším případě diagnostický ústav. Na rodinné terapie jsme začali chodit k psychologovi také začal docházet.
Doma proběhla diskuze s manželem který se naštval a šel do pokoje od syna vzít mu počitáč a veškerou elektroniku. No v jeho pokoji jsme našli hodně „zajimavých“ věcí. Plno věcí jsme ani nevědeli co jsou, ale měl tam cigarety, zásoby alkoholu, marihuanu, kondomy, žvýkací tabák, nový mobil který si koupil když jsme mu ten jeho zabavili, spodní prádlo nějaké holky… a denník to jsem se hodně divila protže by mě nikdy nenapadlo že by si můj syn psal denník.
Hodně jsme váhali jestli do něho nakouknem protože respektujeme synovo soukromí (skoro vůbec mu nechodíme do pokoje, tohle byo snad poprvé co jsme mu ho prohledali) a ani ten zabavený mobil jsme neprolezli. Jenže tohle byla nouzová situace a doufala jsme že tam najdu důvod proč se syn chová tak jak se chová. Nechci to moc rozepisovat co jsme tam našla ale zjistili jsme že syn porušuje všechny naše a né jen naše pravdila. V noci utíká oknem ven nebo si tady vodí návštěvy, chodí do klubů, kouří, pije, hulí, má zkušenosti s lehkýma drogama, střída holky ale nejvíc mě vytočilo to, že si dokonce vedou s klukama tabulku kdo se vyspí s více holkama. Udělalo se mi špatně, nikdy bych neřekla, že tohle bude dělat můj syn, kterého od mala vedeme k úctě k holkám a navíc má staršího bráchu který s náma už sice nežije, ale v pubertě byl naprosto bezproblemový a je to prostě chlap na kterého můžu být pyšná. Tak si pořád říkám kde jsme udělali chybu když jsme oba vychovávali stejně.
Po tomhle jsme mu přesunuli pokoj do vrchního patra, na noc musel mít otevřené dveře, před okno jeho pokoje jsme mu nainstalovali kameru která míří ven aby jsme viděli jestli zdrhá ven, o víkendech jsme ho pořádně zapřáhli. Snažila jsem se s ním všechno probat ukázat že tohle není správná cesta i brácha se s nim snažil promluvit ale nic nepomohlo. Ptali jsme se ho proč to dělá, proč se baví s takovýma lidma. Báli jsme se jestli v tom nemůže být šikana, to podle jeho třídní určitě ne, říkala že Tomáš má silné postavení ve třídě a prý by si to nenechal líbit.
Doufali jsme, že tohle pomůže, fungovalo to možná tak 2 týdny potom to zase začalo. Zdrhání oknem v noci tentorkát ale z přízemí, vysoká absence, toulání se po venku s tou pochybnou partou, kouření, pití, hulení marihuany, dokonce jsme zjistili, že se začal venku prát s ostatníma klukama klidně až do krve,
Nedávno skončil dvakrát na zachýtce, takže už máme na krku i sociálku. Na vysvědčení bude mít čtyři pětky a samé čtyřky, vysokou absenci prý prošel jen tak tak.
Už nám dohází síly a nevíme jak dál, poslouchli jsme rady psycholožky, zkoušeli jsme se synem najít společené téma a naladit se na jeho vlnu, všichni mu domlouvají nic nepomohlo. Známa pracuje s vylečennými lidmi kteřý byli závyslí na drogách, vzala tam syna aby si s nima mohl promluvit kam tohle vede, ukazovali mu fotky když byli na drogách, říkali jak přišli o rodinu, o peníze. Tohle nepomohlo vůbec, jemu se tohle prý nikdy nestane má to pod kontrolou 
.
Podle psycholožky je naše poslední zachrána diagnostický ústav. Přemyšlíme a bavíme se o tom s manželem už nějakou dobu, ale já si to prostě nedovedu představit že bych tam svoje dítě dala, zase ale vím že není normální aby se takhle choval 15 letý kluk. Manžel by ho tam dal hnedka po vysvědčení, já bych možná ještě počkala. Chtěla bych mu dát ještě poslední šanci, vozili bychom ho do školy a ze školy, doma se s ním učili, byl by s náma doma nikam by nechodil, ale psycholožka říkala, že dokud se bude vídat s tou partou ve škole ničemu to nepomůže. Já se hlavně bojím aby se tam ještě nechytl nějaké horší party nebo aby se tam ještě víc nezkazil. Ale tohle všechno už se děje půl roku a nijak se to nelepší, vedu si zápisky do rodinné poradny takže vím že už jsme vyzkoušeli snad všechno a nic nefungovalo.
Je tady někdo kdo rešil něco podobného nebo byl v pubertě stejný? Co pomohlo nebo jak jste se z toho dostali? A maminky stejně starých dětí jak by jste tohle rešili vy? Dali by jste mu ještě šanci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.1.22 11:55
Najděte nejbliží adiktologickou poradnu a společně s manželem tam začněte chodit na konzultace.
To co popisuješ je normální divočejší dospívání v rodině, kde se vám úplně nepodařilo řešit problémy jinak než tlakem na dítě, které ale reguje protitlakem.
Diagnosťák spíš situaci jen zhorší - tam je pro něj ta horší parta přímo nachystaná. To nefunguje jako léčebný program, bohužel.
Když už, tak spíš hledejte ambulantní programy ve Střediscích výchovné péče, ale opravdu je nejrozumnější ta adikotologická poradna pro rodinné příslušníky.
Odkud jste? Mrknu po nějakých kontaktech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.22 12:05
Ještě existují Střediska výchovné péče, kam lze docházet. To je poslední štace před diagnosťákem. A je mi vás upřímně líto. O změně školy jste neuvažovali?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.22 12:07
Uf, tak to je šílený. Bohužel ta parta je pro něj teď to nejdůležitější, a vůbec mu v jeho věku nedochází, že si kazí život. Ten diagnostický ústav, no taky bych si nebyla tak jistá, že by to pomohlo, právě naopak, aby to situaci ještě nezhoršilo. Vždytˇkdo tam je, tak tam je právě proto, že je nezvládnutelný, a to asi nepotřebuješ, aby pochytil ještě něco dalšího 
Je to šílená bezmoc, když vyzkoušíš všechno možné, a nic nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.22 12:16
Souhlasím se vším co napsala @Ou a jen bych doplnila, že z mé pracovní zkušenosti (výchovný ústav, SVP) někdy pomohla změna školy. A v případě, že je opravdu přesvědčený, že má užívání NL pod kontrolou a nemůže sklouznout do závislosti, byla bych hodně na pozoru a minimálně bych se šla poradit k adiktologovi. Pokud už by to bylo neúnosné a chtěli jste zvolit diagnosťák, tak doporučuju nejdřív vyzkoušet pobytové SVP. Na diagnosťák je ještě čas, obvykle se tam děcka jen přiučí co ještě neuměly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.22 12:34
@PaniLiskova píše:
Souhlasím se vším co napsala @Ou a jen bych doplnila, že z mé pracovní zkušenosti (výchovný ústav, SVP) někdy pomohla změna školy. A v případě, že je opravdu přesvědčený, že má užívání NL pod kontrolou a nemůže sklouznout do závislosti, byla bych hodně na pozoru a minimálně bych se šla poradit k adiktologovi. Pokud už by to bylo neúnosné a chtěli jste zvolit diagnosťák, tak doporučuju nejdřív vyzkoušet pobytové SVP. Na diagnosťák je ještě čas, obvykle se tam děcka jen přiučí co ještě neuměly.
S tím také souhlasím. Bohužel mám zkušenost od známých, že dítě se od pobytu v diagnosťáku ještě mnohonásobně zhoršilo v chování a útěky z domu, někdy i pokusy dostat se za hranice byly na denním pořádku. Krátce před 18 utekl nadobro a rodiče o něm slyšeli jen díky jeho známým, od kterých si napůjčoval peníze a chtěli je vrátit zpátky.
Určitě se poradit s tím adiktologem. Přísné zákazy bohužel taky nic neřeší, spíše jsou kontraproduktivní.
Příspěvek upraven 27.01.22 v 12:45
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carsa
27.1.22 12:38
Neporadím. Mám syna taky v prváku na SŠ a tohle je moje noční můra. U nás zatím funguje, že byl vždycky hodně aktivní ve skautu a lezení. V jednom postoupil do roverů (sice nějaké víkendovky, kde bylo pivo a pod., ale většinou to jsou všechno děti ze slušných, povětšinou křesťanských rodin, takže vcelku OK) a v druhém mu nabídli, aby trénoval děti, čehož se chytl a baví ho to. Osobně jsem právě doufala, že ty zájmy a skaut nám pomůžou tu pubertu překonat. Ale strach mám taky (máme doma ještě dva mladší kousky). Strašně moc držím palce, ať se kluk vzpamatuje a vám pevné nervy.
- Citovat
- Upravit
27.1.22 12:43
Tohohle se děsím.
Myslím, že zákazy a dozor nic nezmění. On jen bude čekat až bude mít možnost utéct, sjet se apod.
Jako první bych zvolila změnu školy. Nevím jak moc to jde v pololetí obzvlášť s jeho známkami.
Diagnosťák až jako poslední, tam se jen doučí co neumí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.22 12:48
Souhlasím se vším co psaly holky. Na mého bratra byly rodiče krátký, nechaly ho být. Teď mu je 30let chlastá, fetuje, do práce jen, když se mu chce. Aspoň že bydlí sám a jakžtakž to zvládá zaplatit. Řešit co nejdřív. Přeju pevné nervy. Mě stačí když mi bratr zavolá od 18h a vím že chlastal a už se mi to nechce zvedat. Někdy sním je normální řeč, jindy mi bulí jak je ze všechno v pr…, ale když mu poradím, tak to odkejve, ale nic proto neudělá. Nepřizná si že má problém, protože podle něj žádný nemá. Hodně štěstí a držím palce ať nedopadne jako můj bratr. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.1.22 13:07
Holky děkuju moc za reakce a rady
@Ou Moc děkuj za tu poradnu, nikdy jsme o ní neslyšela ale vypadá to, že by nám tam mohli pomoct. Jsme z Ostravy, dívala jsme se a už jsem jednu našla tak tam dneska zavolám a uvidím co mi řeknou. Ale nikde jsem nenašla, jestli tam bude muset jít s náma i syn nebo tam chodí jenom rodiče? Ten diagnosták jsme si práve mysleli, že to funguje jako léčebný program i nám to tak bylo podáváno, že je to něco podobného jak v psychiatrické léčebně, prý tam mají různé sezení a aktivity. Ale asi opravdu ještě počkáme a zkusíme tu poradnu a možná i tu ambulatní léčbu.
A ty zákazay a příkazy byly až poslední možnost první jsme s nim chtěli mít spíš kamarádksý vztah hodně jsme čerpala odsud http://www.drogovaporadna.cz/…-blizke.html snažili jsme se s ním hodně mluvit to nám doporučili právě i v té poradně. Myslím, že jsme mu i dost věcí dovolili, než nastoupil na tu střední tak jsme mu ještě říkali, že víme, že bude zkoušet cigarety a alkohol a, že nám o tom v klidu může říct. Ještě nám na konci září říkal že jde s klukama ven a že budou slavit od jeho kamaráda narozeniny. Sám mi řekl, že tam bude alkohol ale pustili jsme ho s tím že mu věříme ale musí příjít domů včas a v nějakém normálním stavu. Potom nám o tom ještě říkal jaké to bylo a jaké z toho měl pocity. Takže takové věci u nás doma nejsou tabu a mluvíme s nim otom, ale tedka už prostě domluva nefuguje protože si stejně udělá co chce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.1.22 13:14
No mám 2 syny a desim se jednou puberty. Můj muž měl pubertu velmi divokou a celkově dospívání. Taky rodičům chodil opity a jednou jim v 15 ti utekl na 3 dny, když byl trochu starší, chodil pořád na párty a zobal extáze, několikrát v životě šňupnul perník a měl i LSD nebo kokain. Prostě kdejakou srač… Jeho máma s tátou jsou ukazkovi rodiče, doma vše fungovalo, dětem se věnovali. Prostě se chytl blbych lidí a jelo to. Dnes muž přiznává, že to dělal jen kvůli tomu, že to dělali v partě vseci..Pomohlo u něj až prostě z toho vyrůst, měl štěstí, že se nestal závislým. Dnes je to už x let za ním a nikdy by to do něj nikdo neřekl, kdyby to nevěděl. Je to supr chlap, co se o nás stará, vydělává, miluje nás, je normální prostě 
Ale z pohledu toho, jaký byl on kdysi, vím o tom hodně a opravdu, rodiče s tím nehli, ať dělali cokoli. Bylo to jen v jeho hlavě, že si jednoho dne řekl stop a začal žít jinak… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.1.22 13:34
@Netopirek Nad tím jsme taky uvažovali a hodně o tom diskutujem. Je to dost komplikované protože by musel dělat přijímačky a to by asi tedka nedal, už tak jsme rádi, že se dostal na tu školu kde je protože to bylo na odvolání a málem to nevyšlo. A taky by musel jít zase znovu do prváku to by zas tak nevadilo. Tedka má školu skoro hnedka u baráku takže i kdyby přestoupil tak se s tou partou může vídat. Hlavně co mi říkal tak je na té škole spokojený nechtěl by jinam, už jsme mu navrhovali že může přestoupit a začít odznova, ale nechce. Syn je na gymplu kde je více zaměření toho gymplu takže by mohl přestoupit jenom do jiné třídy a nemusel by dělat přijímačky. Tohle nám navrhovala i jeho třídní, že by to mohlo pomoct, nám se to zdá jako docela dobré rešení protože by si nemusel zvykat na novou školu, nové učitelé atd. A taky by nebyl celý den v kontaktu s tou partou. Máme čas se rozmyslet do ponděli tak to ještě proberem. Jinak by musel na učnák tam by po něm přijímačky nechtěli, ale tam ho dávat uplně nechceme protože si myslíme a doufáme že tohle je jenom nějaká fáze tak aby toho potom nelitoval. A taky co vím od známých a kamarádek tak tam jsou prý ještě horší party.
- Citovat
- Upravit
27.1.22 13:45
@Anonymní píše:
Zdravím vechny maminky, předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě citlivé téma. Bude to asi dlouhé, ale potřebuju se z toho vypsat. Potřebovala bych poradit nebo znát i názor od ostatních maminek hlavně od těch které maji doma pubertáky.No ale o co jde…
Všechno začalo s nástupem syna do prváku na střední školu kterou si sám vybral a opravdu o ni měl zájem. Ze začátku bylo všechno v pohodě, ale tak po dvou měsicích se synovy zhoršil prospěch a začal častěji chodit ven. Ty známky jsme nějak moc neřešili, nevyžadujeme po něm samé jedničky, ale když mu žačali vycházet 3 pětky na vysvědčení omezili jsme mu venky. To se mu samozřejmě nelíbilo a začal na truc chodit domů třeba i o tři hodiny později nebo dokonce jednou nepřišel vůbec. Já jsme z toho byla úplně na nervy a začala jsem obvolávat jeho kamarády se kterými nám říkal, že chodí ven jestli třeba není u nich. Ti mi řekli, že se s Tomášem neviděli od konce základky a, že už se spolu vůbec nebaví. Ptala jsem se jich jestli neví kde by mohl být, říkali, že neví ale že ho sledujou na instagramu kde dáva fotky a videa s nějakou pochybnou partou lidí a že mi to pošlou. Já ho na instagramu sleduju i jsme si přes něho občas psali ale žadné takové věci jsem tam neviděla. Vůbec jsme nevědeli co dělat, bylo už kolem půlnoci a syn stále nikde, asi si dovedete představit ten strach a hrůzy co se mi honily hlavou. Chtěla už jsem volat policii ale manžel říkal at ještě chvíli počkáme. Mezitím jsme už mu několikrát volala a psala.. nereagoval. Tak jsem mu napsala, že jestli nepříjde do dvaceti minut voláme policii. Díky bohu přišel. Hned jak přišel domu tak bylo vidět že je opilý ale i tak byl kravál a výprask. Na otázku kde a s kým byl odpověděl že venku s lidma ze třídy. Tak jsme mu řekla že chci na všechny kamarády se k terýma se baví nějaký kontakt. Za trest dostal zaracha, zrušili jsme kapesné a zabavili mobil.Od téhle události to šlo ale hodně z kopce Tomáš s náma skoro vůbec nemluvil, byl drzý a nerespektoval pravidla. Snažili jsme se s ním najít společnou řeč vzali jsme ho na pizzu, do kina, dívali jsme se na fotky z našeho mladí i na fotky jak byl malý, snažili jsme se ho nějak rozmluvit a navázat s ním konverzaci ale nic nefungovalo.
Za pár dnů mi volali ze školy at tam okamžitě příjdu. Řekli mi že Tomáš dostal trojku z chovaní za to, že se pod vlivem návykových látek (marihuany) popral se spolužákem ve třídě. A že můžu být ráda že není vyloučený ze školy protože od toho prý nemá daleko. Doporučili mi mluvit se třídní od Tomáše. Ta si na mě naštěstí udělala hnedka čas. Řekla mi, že to vnímá tak, že se Tomáš chytnul špatné party protože se ve třídě baví jenom s pár lidma kteří také mají nějaké průsery. Prý často spí na lavici, ukoly nemá, není v hodinách aktivni, je mu vše jedno, je drzý na učitele, ostatní si na něj taky stěžují, motá holkám hlavy a provokuje je no prostě je toho hodně. Doporučila nám rodinné terapie, školního psychologa a v nejhorším případě diagnostický ústav. Na rodinné terapie jsme začali chodit k psychologovi také začal docházet.
Doma proběhla diskuze s manželem který se naštval a šel do pokoje od syna vzít mu počitáč a veškerou elektroniku. No v jeho pokoji jsme našli hodně „zajimavých“ věcí. Plno věcí jsme ani nevědeli co jsou, ale měl tam cigarety, zásoby alkoholu, marihuanu, kondomy, žvýkací tabák, nový mobil který si koupil když jsme mu ten jeho zabavili, spodní prádlo nějaké holky… a denník to jsem se hodně divila protže by mě nikdy nenapadlo že by si můj syn psal denník.
Hodně jsme váhali jestli do něho nakouknem protože respektujeme synovo soukromí (skoro vůbec mu nechodíme do pokoje, tohle byo snad poprvé co jsme mu ho prohledali) a ani ten zabavený mobil jsme neprolezli. Jenže tohle byla nouzová situace a doufala jsme že tam najdu důvod proč se syn chová tak jak se chová. Nechci to moc rozepisovat co jsme tam našla ale zjistili jsme že syn porušuje všechny naše a né jen naše pravdila. V noci utíká oknem ven nebo si tady vodí návštěvy, chodí do klubů, kouří, pije, hulí, má zkušenosti s lehkýma drogama, střída holky ale nejvíc mě vytočilo to, že si dokonce vedou s klukama tabulku kdo se vyspí s více holkama. Udělalo se mi špatně, nikdy bych neřekla, že tohle bude dělat můj syn, kterého od mala vedeme k úctě k holkám a navíc má staršího bráchu který s náma už sice nežije, ale v pubertě byl naprosto bezproblemový a je to prostě chlap na kterého můžu být pyšná. Tak si pořád říkám kde jsme udělali chybu když jsme oba vychovávali stejně.
Po tomhle jsme mu přesunuli pokoj do vrchního patra, na noc musel mít otevřené dveře, před okno jeho pokoje jsme mu nainstalovali kameru která míří ven aby jsme viděli jestli zdrhá ven, o víkendech jsme ho pořádně zapřáhli. Snažila jsem se s ním všechno probat ukázat že tohle není správná cesta i brácha se s nim snažil promluvit ale nic nepomohlo. Ptali jsme se ho proč to dělá, proč se baví s takovýma lidma. Báli jsme se jestli v tom nemůže být šikana, to podle jeho třídní určitě ne, říkala že Tomáš má silné postavení ve třídě a prý by si to nenechal líbit.
Doufali jsme, že tohle pomůže, fungovalo to možná tak 2 týdny potom to zase začalo. Zdrhání oknem v noci tentorkát ale z přízemí, vysoká absence, toulání se po venku s tou pochybnou partou, kouření, pití, hulení marihuany, dokonce jsme zjistili, že se začal venku prát s ostatníma klukama klidně až do krve,
Nedávno skončil dvakrát na zachýtce, takže už máme na krku i sociálku. Na vysvědčení bude mít čtyři pětky a samé čtyřky, vysokou absenci prý prošel jen tak tak.
Už nám dohází síly a nevíme jak dál, poslouchli jsme rady psycholožky, zkoušeli jsme se synem najít společené téma a naladit se na jeho vlnu, všichni mu domlouvají nic nepomohlo. Známa pracuje s vylečennými lidmi kteřý byli závyslí na drogách, vzala tam syna aby si s nima mohl promluvit kam tohle vede, ukazovali mu fotky když byli na drogách, říkali jak přišli o rodinu, o peníze. Tohle nepomohlo vůbec, jemu se tohle prý nikdy nestane má to pod kontrolou
Podle psycholožky je naše poslední zachrána diagnostický ústav. Přemyšlíme a bavíme se o tom s manželem už nějakou dobu, ale já si to prostě nedovedu představit že bych tam svoje dítě dala, zase ale vím že není normální aby se takhle choval 15 letý kluk. Manžel by ho tam dal hnedka po vysvědčení, já bych možná ještě počkala. Chtěla bych mu dát ještě poslední šanci, vozili bychom ho do školy a ze školy, doma se s ním učili, byl by s náma doma nikam by nechodil, ale psycholožka říkala, že dokud se bude vídat s tou partou ve škole ničemu to nepomůže. Já se hlavně bojím aby se tam ještě nechytl nějaké horší party nebo aby se tam ještě víc nezkazil. Ale tohle všechno už se děje půl roku a nijak se to nelepší, vedu si zápisky do rodinné poradny takže vím že už jsme vyzkoušeli snad všechno a nic nefungovalo.
Je tady někdo kdo rešil něco podobného nebo byl v pubertě stejný? Co pomohlo nebo jak jste se z toho dostali? A maminky stejně starých dětí jak by jste tohle rešili vy? Dali by jste mu ještě šanci?
Je mi vás líto. Není mnoho horšího, co mohou rodiče zažít. Podle mého názoru už se váš syn natolik rozjel, že by se do diagnosťáku šel jen přiučit. Svp by možnost byla, ale obávám se, že spolupráce s ním teď žádná nebude. Kontaktujte, navštivte sami. Nechte si poradit další postup. Nevzdavejte to. Syn, v tomto věku, má šanci, že bude zas dobře. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.22 13:51
@Anonymní píše:
Holky děkuju moc za reakce a rady@Ou Moc děkuj za tu poradnu, nikdy jsme o ní neslyšela ale vypadá to, že by nám tam mohli pomoct. Jsme z Ostravy, dívala jsme se a už jsem jednu našla tak tam dneska zavolám a uvidím co mi řeknou. Ale nikde jsem nenašla, jestli tam bude muset jít s náma i syn nebo tam chodí jenom rodiče? Ten diagnosták jsme si práve mysleli, že to funguje jako léčebný program i nám to tak bylo podáváno, že je to něco podobného jak v psychiatrické léčebně, prý tam mají různé sezení a aktivity. Ale asi opravdu ještě počkáme a zkusíme tu poradnu a možná i tu ambulatní léčbu.
A ty zákazay a příkazy byly až poslední možnost první jsme s nim chtěli mít spíš kamarádksý vztah hodně jsme čerpala odsud http://www.drogovaporadna.cz/…-blizke.html snažili jsme se s ním hodně mluvit to nám doporučili právě i v té poradně. Myslím, že jsme mu i dost věcí dovolili, než nastoupil na tu střední tak jsme mu ještě říkali, že víme, že bude zkoušet cigarety a alkohol a, že nám o tom v klidu může říct. Ještě nám na konci září říkal že jde s klukama ven a že budou slavit od jeho kamaráda narozeniny. Sám mi řekl, že tam bude alkohol ale pustili jsme ho s tím že mu věříme ale musí příjít domů včas a v nějakém normálním stavu. Potom nám o tom ještě říkal jaké to bylo a jaké z toho měl pocity. Takže takové věci u nás doma nejsou tabu a mluvíme s nim otom, ale tedka už prostě domluva nefuguje protože si stejně udělá co chce.
Jestli jste z Ostravy, tak doporučuju Renarkon. Jinak dobré zkušenosti mám se SVP ve ValMezu co se pobytů týče. Rozdíl oproti diagnosťáku je hlavně v dobrovolnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
