Proč necítím radost? Šestinedělí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Proč necítím radost? Šestinedělí
Ahoj holky, jdu si k vám postěžovat, jinak se z toho zblázním 
V neděli minulý týden jsem porodila, těhotenství jsem měla krásné, porod bez komplikací, v těhotenství jsem se na miminko moc těšila, euforie a tak… po narození dítěte je vše jinak, cítím se prázdná, frustrovaná a uzavřená, kojím - brečím, uspávám - brečím…. Děsím se noci co se bude, jak bude spát a nespat… netěším se na další den, protože vím co bude říkám si, proč jsem si to tedy dítě pořizovala, když mám tyhle myšlenky? Strašně se za to stydím 
a to ještě k tomu mám neustálý strach o malého, v hlavě se mi honí myšlenky co by se mu mohlo stát, holky je to na palici a já vůbec nevím co s tím… partner mi moc pomáhá… s nim o tom mluvím… vždy k večeru je to nejhorší tyhle moje pocity přejde to vůbec? Budu se někdy radovat? 
vůbec se nepoznávám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Ahoj, moc se o tom nemluvi, ale tyto pocity jsou normalni. Casem si to sedne. Jsou to dost hormony a ty se taky casem uklidni. Mozna uz na konci sestinedeli. Strach o dite je taky normalni. Uz se o nej budes bat cely zivot. Akorat to vetsina pozdeji uz tolik neproziva. Je to strasna zmena. Bude lip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo, je to normální, je to prostě šestinedělí, cvičí s tebou hormony, úplně jiný režim, únava, nevyspání, někdy problémy s kojením…Dej tomu čas, mě to trvalo nejmíň dva měsíce, než jsem se začala cítit „normálně“. Zkus co nejvíc odpočívat, dávej miminko příbuzným do kočárku a neměj výčitky svědomí, že si dáš vanu, knihu, film… Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Michelle27 píše:Říká se tomu poporodni blues. Jen pozor at to neprejde v deprese. Sestinedeli je náročné, je třeba hodně spát. Večer jento vždy horsi i kvůli celodenní únavě. Lítají ti hormony. Jsi necelé dva týdny po porodu a dítě ještě nemá režim, tak nevíš co cekat. Je to normální. Ten začátek je takový autopilot a ze začátku jsem mela především silny ochranitelsky pud. Nějaká láska a city přišly až po par měsících. Hlavně když na tebe dítě začne reagovat - úsměvy, natahování, později si prijde pro pusu a pomazlit
Ahoj holky, jdu si k vám postěžovat, jinak se z toho zblázním
V neděli minulý týden jsem porodila, těhotenství jsem měla krásné, porod bez komplikací, v těhotenství jsem se na miminko moc těšila, euforie a tak… po narození dítěte je vše jinak, cítím se prázdná, frustrovaná a uzavřená, kojím - brečím, uspávám - brečím…. Děsím se noci co se bude, jak bude spát a nespat… netěším se na další den, protože vím co bude
Add - vykopirovany popis z článku: Narození dítěte je často idealizováno, mnozí se domnívají, že přináší jen radost. Ve skutečnosti ale není výjimečné, že zpočátku prožívá žena jakousi melancholii. Většina novopečených maminek (50 až 80 %) si prožije tzv. baby blues, smutek, úzkosti, podrážděnost, občas se bez motivu rozpláčou
Příspěvek upraven 29.03.22 v 20:01
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Poporodní blues, není to nic neobvyklého…Jen okolí by mělo „pohlídat“ jestli uź to nesklouzavá k poporodní depresi, tu už je nutné řešit odbornou pomocí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to běžné, ale kdyby neustupovalo, tak se obrať na Dr.. poprodni deprese může byt masakr. Rozhodně se ale nemáš zač stydět
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děti má čtyři a pokaždé to byla smršť pocitů.
U mě především - že jsem finančně závislá na muži, že už nikdy nebudu mít dobrou práci, že se nikam bez dětí nedostanu, že nemám žádnou pomoc a oporu…tohle vlastně byla i realita, nejen pocity 
…a hlavně, že jsem tlustá, do ničeho se nevejdu, nemám kdy sportovat, když mám děti atd. Pro někoho možná sranda, pro mě totální stres.
Taky to otravné kojení, jak s tím všichni prudí, že se to musí (fuj 
) a nespaní. Díky tomu jsme už ty děti fakt „nesnášela“ a neužívala si to.
Když jsem radila sama sobě při posledním porodu 
furt jsem si říkala - „vydrž ty 2-3 měsíce, bude potom klid. Nekaž si to blbýma myšlenkama, pocitama. Tyhle dny ti nikdo nevrátí.“
Naučila jsem se sportovat s kočárkem, furt v přírodě, odpoutat mysl a užívat si to „ted a tady“ protože to tak je. @Michelle27 snad to taky brzo přejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je normální. Já to neuhlídala a přestala jsem spát. Byla více a více nervózní až jsem skončila u psychiatra na antidepresivech. Teprv teď po 7 týdnech užívání se cítím lépe a bez výčitek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky moc děkuji, zase bulím…. já o tomhle nikdy neslyšela, ani od nikoho v bližším okruhu lidí/žen všude vidím, jak je vše zalité sluncem, moc jsem se na tohle období těšila, ale jsem jak hromádka neštěstí… o malého se starám, tak jakože prostě nic mi jiného nezbývá, ale uvnitř sebe nic necítím… neříkám, že mi na něm nezáleží, to vůbec, ale spíše takový automat v sobě
No je to k posrání, jsem jak blázen
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měla jsem takové pocity střídavě až do 5. měsíce dcery. Někdy lepší, někdy horší dny.
Teď už si to sedlo a dlouho takový úzkostný stav nezažila, takže si myslím, že je to za mnou.
Určitě je v pořádku mít takové pocity, jen se o tom nikde otevřeně nemluví… Jinak kdyby ty stavy přetrvávaly déle a opravdu ti nebylo dobře třeba za měsíc, dva, tak klidně vyhledej odbornou pomoc, není se za co stydět. Ženy si ani neuvědomují, jak rychle to může přehoupnout do poporodní deprese.
Přeji hodně sil a hodné, zdravé miminko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Michelle27 píše:
Holky moc děkuji, zase bulím…. já o tomhle nikdy neslyšela, ani od nikoho v bližším okruhu lidí/žen
No je to k posrání, jsem jak blázen
Moc se o tom nemluvi. Protoze, kdyz porodis a reknes, ze necitis stesti, tak se na tebe nekteri lide divaji, ze jsi divna. Vzdyt si preci to dite chtela. Jo je to na hlavu. Vse rozhodne neni zalite sluncem. Nejlepsi je nemit ocekavani, pak clovek neni zklamany. Brat veci, tak jak prijdou. Chodit hodne ven a nejlepe s nejakou kamoskou/sousedkou s podobne starym ditetem. Ta te ted pochopi ze vsech nejlip.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To jsou hormony a nevyspání. to je úplně normální, po konci šestinedělí by se to mělo srovnat.
Všechny ty internetové kecy a záběry na extaticky šŤastné matky jsou povětšinou lež a nebo v lepším příapdě vzpomínkový optimismus. Zejména u prvního dítěte.
V příapdě že se to po šestinedělí nezklidní a budeš úzkostná/depresivní/nešťastná - řeš to, čím dřív se případá depresivná porucha podchytí, tím líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Oriseka přesně tak proto o tom moc veřejné mluvit nechci, jen jsem to řekla manželovi, ten mě chápe, on je dost empatický a hodně mi pomáhá
Moc děkuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Ou já doufám, že to přejde vždy se děsím dalšího dne, hodně chodím s malým ven, třeba i na 3 hodiny, pak jdu nakojit a znovu jdu ven a večer to na mě strašně padne, možná si říkám, jestli nemám více odpočívat…
No, je to masakr, čekala jsem hodně, ale tohle mě ani v nejmenším nenapadlo
Moc děkuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Paní.Norrisová do 5.měsíce uff… 
to taky musel být mazec…
Jak se vůbec ta poporodní deprese pozná? Stejný stav ale déle trvající?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
