Profesní propad - jsem na dně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
odstěhovala bych se a přemýšlela o spolubydleni, dělnická pozici by ti psychicky nepridala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lidé se často ve světě za prací stěhují i tisíce kilometrů.. ja osobně bych Vám, už kvůli tomu, že tvrdíte, ze jste labilni, poradila vrátit se zpět do původního zaměstnání. V životě totiž pro stabilitu potřebujeme dobré vztahy, dobré zdraví a dobrou práci. Jak jedno chybí, svět se hroutí. Chápu vaši potrebu seberalizace. Vrátila bych se zpět..pokud bych ve SVÉM oboru nenašla nic, kde bych chtěla zůstat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vstup do psychoterapie - co nejdřív a dej se dohromady. Pak pak bude snazší si najít odpovídající práci.
Mezi tím vezmi cokoliv příjemného, abys měla rytmus a řád a peníze.
Ano - jsi v krizi, ale potřebuješ se z ní začít hrabat ven. Je docela dobře možné, že když to teď uchopíš za správný konec a dáš si tu práci přestavět sama sebe, tak z toho vyjdeš výrazně posílená. Ale je potřeba najít sílu to nevzdat a nepropadnout depresím. Na to ale potřebuješ někoho, kdo ti s tím pomůže - nezaměstannost a opakované odmítání je velmi spolehlivá cesta do depresí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je mi líto, situace to musí být opravdu nepříjemná…a to i pro vaše sebevědomí..nicmene ja bych to uz od začátku asi udělala jinak - nejdřív bych se snažila najít práci a až pak bych se stěhovala..a to radím i v téhle situaci..najdete práci jinde a jdete tam. Holt neusetrite na nájmu, ale bude se vám žít lépe..drží pěsti! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já nechápu, proč jsi odcházela z něčeho, co popisuješ jako dream job. To to platili tak špatně? Začala bych šetřit jinak. Najdi si brigádu na víkendy nebo spolubydlení, pokud nic neušetříš z jednoho platu. Současná situace je podle všeho k ničemu.
Dojíždět od rodičů do té původní práce nelze?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elishka1 píše:
odstěhovala bych se a přemýšlela o spolubydleni, dělnická pozici by ti psychicky nepridala
akorát by Ti „lopaty“ daly vyžrat vysokou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nechoď dělat dělníka. Pokud se ti nezadaří vystoupat v té firmě nahoru, je to profesní sebevražda pro hledání práce.
A ano, dělnických míst je dost. Ale to je tak vše.
Někdy mi přijde, že ty řeči o nedostaku lidí jsou jen taková propaganda, aby se uchazeči cítili hodně mizerně, když mají problémy něco najít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano, bohuzel spousta lidi veri reportazim v TV, jak je ted spravna doba na zmenu zamestnani a jak je to jednoduche najit dobrou praci. Neni tomu tak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud ses přestěhovala do blbého kraje a není práce, odstěhuj se pryč. Defacto ses odstěhovala za účelem šetření, ale ve výsledku jsi úplně bez příjmu. Nevzali by tě zpět do původního zaměstnání? Ono není dobré opouštět místo bez toho, aby člověk měl alespoň rozjednane jiné.
- Citovat
- Upravit
Všem moc děkuji za konstruktivní reakce..!
@svapi ano, máte pravdu, udělala jsem to špatně. Můj předpoklad byl naivní a jít do nejistoty už nikdy nehodlám.
@Azallea jeden důvod byl ten, že nebyla dobře placená a vztahy na pracovišti začínaly být vyhrocené - ne mým přičiněním, jsem nekonfliktní. A druhým byl, že už toužím po vlastním bydlení, ale na to v nebylo v té původní situaci příliš možné našetřit.. myslela jsem, že tímto krokem se posunu k tomuto svému snu blíže..
@Sany80s @cecetka taky se mi zdá, že až tak slavné to s těmi pracovními příležitostmi není. A nejvíc mě na lopatky dostává, když mi někdo řekne, že kdo chce dělat dneska, tak dělá.. cítím se pak jak líné hovado..
- Citovat
- Upravit
Není, kamarádka se skoro zhroutila, když hledala práci po dětech a nemohla najít nic, kde by mohla vyzvedávat děti ze školy a školky..
To hledání pro ni bylo těžké, ale psychicky ji ničilo, jak jí každý s udivením říkal, jak je to možné, že nemůže nic najít, když všude říkají.....
Doplň si to. Za mě můžu říct, že se stav po krizi nikdy nevrátil do normálu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja to teda udelala presne naopak, stehovala jsem se kvuli odborne praci pres celou republiku. Nejdriv do najmu, pak svatba, hypo a do sveho. Jsme v bohem zapomenute casti a bydleni je tu tim padem hodne levne…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:@Azallea jeden důvod byl ten, že nebyla dobře placená a vztahy na pracovišti začínaly být vyhrocené - ne mým přičiněním, jsem nekonfliktní. A druhým byl, že už toužím po vlastním bydlení, ale na to v nebylo v té původní situaci příliš možné našetřit.. myslela jsem, že tímto krokem se posunu k tomuto svému snu blíže..
"
Aha, a tahle práce v jiné firmě? Nebo v jiné instituci? Teď ani nemyslím moc na to šetření, ale třeba by sis pomohla po té lidské stránce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobrý večer… potřebuji se vypovídat. Nestalo se mi asi nic katastrofálního, přesto jsem na dně. Před půlrokem jsem odešla ze zajímavé, prestižní a odborné práce (jsem VŠ, přírodní vědy), abych se odstěhovala ke svým rodičům - na trvalo nebo na čas za účelem šetření na vlastní bydlení (neutrácíme tím pádem za nájem) a myslela si, že v době vysoké zaměstnanosti nebude problém sehnat zajímavou, i když mimooborovou práci…
Nestalo se tak, veškeré práce, které jsou v tomto regionu, jsou buď dělnické pozice (kterým jsem se zatím vyhýbala, ale začínám o nich uvažovat), sekretářka (kam mě nechtějí vzít, protože jsem překvalifikovaná), nebo obchodní zástupci a manažeři (na které nemám osobnostně). Za tuto neklidnou dobu jsem vystřídala už dvě zaměstnání a jsem podruhé na ÚP. Jsem zoufalá. v oboru velmi podobném tomu, ve kterém mám praxi a návyky, bych se i zde mohla celkem dobře uplatnit, ale bohužel nemám vzdělání dle příslušného paragrafu a nikde mě kvůli tomu nechtějí. Dodělat příslušné vzdělání znamená další 3 roky studia. Jsem labilní povaha a začínám se bát, že už trochu odpovídající práci nikdy neseženu, mám ty nejčernější myšlenky, často se sesypu a jen pláču… Myslela jsem si, že mi na práci záležet tolik nebude, ale záleží, potřebuji dělat něco smysluplného a co mě bude bavit..Navíc toužím po dítěti už roky (je mi 29), už nadcházel i ten pravý čas, ale je mi jasné, že touto mojí situací se vše opět odsouvá… a i tak - co po mateřské? Byla jsem tak pyšná, když jsem si myslela, že o mě bude zájem…
Chápu tě, odešla jsem z místa v kanceláři na místo ve výrobě, není to sice přímo dělnická profese, ale je to sešup. Ale já proto mám osobní vážný důvod. A to jsou naše dvě děti, konečně chodím domů s čistou hlavou, dělám jen 6,5 hodiny, mám to tři minuty autem. Je pravda, že plat není moje stěžejní potřeba, od toho je manžel. Ale často v práci přemýšlím, že jsem se degradovala. Pak si zas řeknu, že dokud děti neodrostou, stojí mi to za to. Chápu tvoje zklamání. Už to píšu po několikáté, mediální masáž o volných.mistech a nechuti pracovat je trapné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dobrý večer… potřebuji se vypovídat. Nestalo se mi asi nic katastrofálního, přesto jsem na dně. Před půlrokem jsem odešla ze zajímavé, prestižní a odborné práce (jsem VŠ, přírodní vědy), abych se odstěhovala ke svým rodičům - na trvalo nebo na čas za účelem šetření na vlastní bydlení (neutrácíme tím pádem za nájem) a myslela si, že v době vysoké zaměstnanosti nebude problém sehnat zajímavou, i když mimooborovou práci…
Nestalo se tak, veškeré práce, které jsou v tomto regionu, jsou buď dělnické pozice (kterým jsem se zatím vyhýbala, ale začínám o nich uvažovat), sekretářka (kam mě nechtějí vzít, protože jsem překvalifikovaná), nebo obchodní zástupci a manažeři (na které nemám osobnostně). Za tuto neklidnou dobu jsem vystřídala už dvě zaměstnání a jsem podruhé na ÚP. Jsem zoufalá. v oboru velmi podobném tomu, ve kterém mám praxi a návyky, bych se i zde mohla celkem dobře uplatnit, ale bohužel nemám vzdělání dle příslušného paragrafu a nikde mě kvůli tomu nechtějí. Dodělat příslušné vzdělání znamená další 3 roky studia. Jsem labilní povaha a začínám se bát, že už trochu odpovídající práci nikdy neseženu, mám ty nejčernější myšlenky, často se sesypu a jen pláču… Myslela jsem si, že mi na práci záležet tolik nebude, ale záleží, potřebuji dělat něco smysluplného a co mě bude bavit..Navíc toužím po dítěti už roky (je mi 29), už nadcházel i ten pravý čas, ale je mi jasné, že touto mojí situací se vše opět odsouvá… a i tak - co po mateřské? Byla jsem tak pyšná, když jsem si myslela, že o mě bude zájem…