Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Promiň... ukončené těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anna86
11.3.11 13:23
- Citovat
- Upravit
11.3.11 14:02
Anno86 jenže pokud projdeš x vyšetřeními a verdikt je pořád podobný tak ta pravděpodobnost splést se je opravdu tak maximálně 5%. Bohužel pro maminky u kterých se vada potvrdí 
. Nejdeš jen na jedno vyšetření, nebo dvě, ale je jich daleko víc, u nás třeba bylo vyšetření na specializovaných pracovištích celkem 6× +genetika, vč. amniocentézy. To rozhodnutí je hlavně těžké v tom, že se člověk- tedy máma musí rozhodnout sama za sebe a v sobě,na tohle je bohužel úplně sama i když má partnera, tohle jí z ramen sejmout nemůže ani partner, ani lékaři. Na druhou stranu o postižené dítě není lehké se starat a z většiny případů na to pak po nějaké době zůstávají maminky samy, většina partnerů to psychicky nezvládne. Máme dva případy v rodině s dawnem, takže vím o čem hovořím, navíc pokud je dítě ještě malé tak to jde, ale horší je to, pokud dospělý takto postižený člověk přežije své rodiče, co pak s ním? Řešili jsme to nedávno a problém například je, že strýc je poněkud robustnější postavy a IQ na úrovni desetiletého, když ho popadne vztek neukočírují ho ani dva dospělí chlapi, což se nám stalo nedávno, když mu zemřela maminka a on to nechápal. Lítostí roztřískal celý inventář v bytě. Tohle je druhá stránka žití s postiženým dospělým dítětem, prckem nezůstane do nekonečna a to je také důležité aby si člověk uvědomil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anna86
11.3.11 17:32
Lowel píše:
Anno86 jenže pokud projdeš x vyšetřeními a verdikt je pořád podobný tak ta pravděpodobnost splést se je opravdu tak maximálně 5%. Bohužel pro maminky u kterých se vada potvrdí
Ano, vyšetření je spousty a naštěstí jsou daleko přesnější než kdysi. Ale i tak mě zajímá jestli se někdo s něčím takovým setkal, že i přes verdikt lékařu si dítě nechali a narodilo se třeba jen s mírným postižením, nebo zdravé.
Ale i tak - škoda, že si to prostě příroda nějak nezařídi sama, aby žena spontánně potratila, pokud se plod začne špatně vyvíjet.
Je pravda, že kdysi to příroda měla zajištěné jinak, tak, že takový postižený člověk neměl šanci přežít. V dnešní době to nelze, bylo by to neetické.
Mě jen zajímá kolikrát se lékaří spletli, to je celé. Nejlépe aby se nepletli vůbec.
- Citovat
- Upravit
Minewka
11.3.11 17:51
Anna86 píše:Lowel píše:
Anno86 jenže pokud projdeš x vyšetřeními a verdikt je pořád podobný tak ta pravděpodobnost splést se je opravdu tak maximálně 5%. Bohužel pro maminky u kterých se vada potvrdíAno, vyšetření je spousty a naštěstí jsou daleko přesnější než kdysi. Ale i tak mě zajímá jestli se někdo s něčím takovým setkal, že i přes verdikt lékařu si dítě nechali a narodilo se třeba jen s mírným postižením, nebo zdravé.
Ale i tak - škoda, že si to prostě příroda nějak nezařídi sama, aby žena spontánně potratila, pokud se plod začne špatně vyvíjet.
Je pravda, že kdysi to příroda měla zajištěné jinak, tak, že takový postižený člověk neměl šanci přežít. V dnešní době to nelze, bylo by to neetické.
Mě jen zajímá kolikrát se lékaří spletli, to je celé. Nejlépe aby se nepletli vůbec.
Ahoj - ak sa na potvrdenie ochorenia robí amniocentźa - a vo vzorke je dostatočné množstvo buniek plodu - je ochorenie, ktoré je prezentované zmenami v počte chromozómov (napr. DS) potvrdené na 100%
Omyl je vylúčený.
- Citovat
- Upravit
Minewka
11.3.11 18:10
A ešte by som chcela napísať jeden môj „postreh“ k tejto smutnej téme…
Nečakám postihnuté dieťa a našťastie nám všetky testy vyšli OK.
Ale nejakú dobu som sa strala o ťažko zdravotne postihnutú dievčinu.
V tom čase mala 23 rokov - a mala detskú mozgovú obrnu, postihnuté všetky 4 končatiny.Bola na vozíku.
Mentálne bola úplne zdravá.
Dávala som ju čurať na misu, vymieňala vložky počas menštruácie, utierala jej zadok, česala, umývala, čistila zuby.
Potrebovala 24hodinovú opateru.
Starostlivosť o ňu bola nesmierne vyčerpávajúca…ani nie fyzicky, ako psychicky.
Uvedomila som si, že postihnutie má rôzne stupne a nedá sa posudzovať paušálne..že je rozdiel, či sa človek tak narodí, alebo časom sa ochorenie zhorší a skončí takto…že je rozdiel, či budú postihnuté len dolné končatiny…alebo len jedna…alebo časť…alebo komplet celé telo…že je rozdiel, či ten človek bude schopný aspoň trošku samostatného života, alebo či bude potrebovať 24hodinovú terapiu…
Že rodičia dievčaťa tú nebudú večne…a fyzické sily budú ubúdať…a dievča raz skončí v ústave..
V tom čase si neuvedomovala, čo ju čaká…vypĺňala som jej profil na netovej zoznamke, kde si želala silného muža, ktorý ju bude ľúbiť, že by chcela deti..Bolo hrozné to písať a vedieť, že nič z toho sa nestane…rozmýšľala som, či to vie aj ona sama.
A každý v rodine sa tak nejak cítil vinný, že je zdravý…
Neodvážila som sa jej opýtať, či je rada na svete…asi hej, keďže mentálne bola v poriadku…ale žeby žila plnohodnotný život??? Neviem…o čom rozmýšľala večer, keď šla spať…a ráno, keĎ sa zobudila a čakala na niekoho, kto pod ňu položí misu…??
Neodsudzujem ľudí, ktorý sa rozhodnú pre potrat z dôvodu ťažkých vývojových vád…starostlivosť o takto postihnutého človeka nie je prechádzka ružovou záhradou…ani fyzicky…a hlavne psychicky…po tejto mojej skúsenosti by som tiež na potrat išla.
- Citovat
- Upravit
11.3.11 18:24
Jarmilo - je mi z toho strašně smutno… dlouho jsem přemýšlela co ti napsat. Nakonec napíšu jen to, že bych se zachovala asi stejně. Pak bych se podobně trápila. Jak psaly holky, musí to přebolet. Přeju hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.11 19:33
Je to, jako bych četla svůj vlastní příběh, já jsem byla na UPT před 16-ti dny, byla jsem ve 20.tt, stále se s tím snažím vyrovnat, u nás se nakonec nepotvrdil hydrocefalus, ale down ano. Dneska jsem si byla pro zprávu v nemocnici, byl to chlapeček, za týden mám nastoupit do práce, vůbec si to nedovedu představit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.3.11 20:53
My odjeli na dovolenou cca 14 dní po tom, co jsme přišli o mimčo a bylo to moc dobře. Pak jsem šla do práce a zpětně musím říct, že to bylo to nejlepší, co jsem pro sebe udělala. Všem jsem řekla, že bylo miminko postižené, dali mi podporu, že je dobře, jak jsme se rozhodli a nelitovali mě, to bych nesnesla.
simulkaa píše:
Je to, jako bych četla svůj vlastní příběh, já jsem byla na UPT před 16-ti dny, byla jsem ve 20.tt, stále se s tím snažím vyrovnat, u nás se nakonec nepotvrdil hydrocefalus, ale down ano. Dneska jsem si byla pro zprávu v nemocnici, byl to chlapeček, za týden mám nastoupit do práce, vůbec si to nedovedu představit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.11 18:25
Jarmilko,něco podobného se mi stalo také a mám to také čerstvé,akorát jsem byla pouze 13 týden a nemusela jsem své dítě rodit,ale šlo to vyřešit ještě interupci.
My byli ve čtvrtek na screeningu a šíjové projasnění nám vyšlo 4.1 mm,což je hodně.Navíc miminko mělo velikou kýlu skoro jako hlava na bříšku.Pan doktor mě asi za 2 hodiny odebral klky z placenty(podobné vyšetření jako odběr plodovky).Přítel to vezl do genetické labolatoře do Prahy a pak se pro mě vracel,musela jsem být tři hodiny po zákroku v klidu na lůžku.Také měli podezření na Downa,ale nosní kůstku jsme měli,tak jsem si říkala,co kdyby.V pátek byli výskledky,doktor nám je volal,nebyl to Down,ale mimi mělo Edwarsuv syndrom a roštěp bříška.Nechtělo se mi tomu věřit,volala jsem do té genetické laboratoře a mluvila osobně s tou genetičkou,zda nemohlo dojít k omylu,nemohlo,z plodovky a placenty je to na 100 %,samozřejmě,že jsem viděla i zprávu a hned v ten pátek jsem odpoledne šla na UPT.Taky se s tím nemoho srovnat,byl to chlapec a moc jsme ho chtěli a taky si říkám,že jsem to zavinila svým věkem asi.
Ale mám fantastickýho mužskýho,drží mě nad vodou a navíc jsem i zkoukla video o této vadě na Juliánce a utvdilo mě to v tom,že já bych na to opravdu neměla,nevědět kdy moje dítě umře a pořád s tím počítat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.14 08:58
Dobrý den, taky bych se podělila o svůj příběh. Měla jsem doma skoro dvouletou zdravou holčičku, když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná. Po ultrazvuku ve 20. týdnu jsme se dozvěděli, že čekáme druhou holčičku Lucinku. Všechno bylo v pořádku. Na ultrazvuku v 32. týdnu, kdy mi moje doktorka dlouho dělala utrazvuk a něco se jí nezdálo. Poslala mě druhý den ještě k jinému doktorovi. Zde mi bylo řečeno, že se jim nezdá něco s hlavičkou. To bylo v pátek. Hned na pondělí mě objednali do Genetu do Prahy. Ten víkend byl hroznej. Nikomu to nepřeju. V Genetu nám doktor rovnou po první minutě, co mi dělal utrazvuk řekl, že je to hodně špatný. Že po narození miminko hned zemře. Za dva dny mi udělali císaře s tím, že nemá cenu čekat do konce těhotenství. Nechápu postoj doktora, který mě nutil k normálnímu vyvolávanému porodu s tím, že miminko se buď narodí mrtvé nebo zemře hned po porodu. Na moji žádost mi provedli císaře v celkové narkoze. Asi jsem srab, ale miminko jsem ani neviděla. Nedokázala jsem to. Po hodině po porodu mi přišli říct, že holčička zemřela. Bylo to hrozné období. Ale teď po dvou letech, co se nám tohle stalo. Mám krásného, 10 měsíčního zdravého chlapečka. Ani z genetiky se nepřišlo na to, co se vlastně stalo. Prostě asi osud, mělo to tak být. Museli jsme si tohle těžké období prožít. Jinak to nechápu. Přeji všem, co něco takového postihlo, hodně sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Znáte někdo případ, kdy verdikt doktorů byl dítě se narodí postižené a miminko se nakonec narodilo úplně zdravé? Na internetu jsem našla několik takových případů. To je docela drsné.
A co když se má dítě narodit postižené? Nebude pro ně lepší zemřít ještě než se narodí, než aby celý život trpělo? To, že je dítě postižené, nemusí nutně znamenat, že jeho život bude utrpením. Navíc, lékaři se v předpovědích o poškození vývoje dítěte často mýlí a to dítě, které mělo být postižené, se narodí zcela zdravé. Je velmi špatné a sobecké podstoupit potrat, byť jde jen o podezření, že vývoj plodu není správný. Nemůžeme vytvářet vzorce dokonalých lidí a novému jedinci, jestliže se tomuto vzorci vymyká, nedát právo žít. Ve společnosti vždy byli, jsou a budou lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých. Často je to tak, že postižené dítě je miláčkem rodiny, i když péče o něj je náročná. Věřím, že skutečnost postižení dítěte je pro ženu i celou její rodinu velmi bolestná, avšak i v této situaci by nejzazším řešením měla být adopce.
zdroj
Mě prostě jen děsí to, že lékaři se spletou a tím zabijí člověka, který by se narodil úplně zdravý