Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Klid. deti s PAS v tomto veku prstem neukazuji. nesdileji pozornost.
tve dite to urcuje smer…a bude ti ho urcovat po zbytek zivota
a kam chce jet v kocarku? na hriste? do obchodu treba?
@Studie My teda mame vazne vzteklouna, takze me uz asi neprekvapi nic
celej tata, no
![]()
@Studie píše:
@arinecka jak hůř? Mne to přijde síla, ze rozhoduje kam pojedeme.
Ale ona nerozhoduje, rozhodujes ty, na to pozor.Kdyz „rozhodne“,ze chce k veceri bonbony, jinak se bude vztekat, tak ji taky vyhovis? Tezko. Takze ano, je to normalni a ano, bude hur. Nastuduj si neco o obdobi vzdoru a trilete puberte.Syn mel obdobi, kdy se vztekal ze na semaforu je cervena, pak ze tam skocila zelena, pak ze jedeme pod mostem, ze Vecernicek uz neni Kata a Skubanek, ze omacka na spagetach je bila a ne cervena..autista fakt neni
to je proste normalka a chce to pevne nervy a kdyz neco reknes, tak si za tim musis dusledne stat, jinak ti brzy bude skakat po hlave. Slevit, ze pujdete jinudy muzes, ale pokud proste nekam jdete, tak i kdyby se ti mela vzteky pozvracet, tak ji neustupuj.
@Ceblma píše:
Muj syn mi tohle dela obcas v auteje mu 2 a pul
vzteka se, kdyz nejedu kam chce, ale ma smolika
to samé mi dělá v autě dcera, a ještě volá jeď, jeď, když je červená ![]()
Kdyby se mi dite ve dvou letech nevztekalo, pak bych teprve mela strach, ze neni uplne v poradku…
@Studie píše:
@Billi Děkuji. Já pravé všude o autismu čtu a už jsem z toho asi zblbla. Ukazuje od roka. Říká asi 16 citoslovce, prinasi předměty. Poslechne příkaz. Ale to vztekani když nejedeme kam chce. Nebo to nemluvím
No hlavne pokazde nejezdi, jak ukazuje. Musis ted zatnout zuby a naucit ji, ze vztekanim niceho nedosahne…
U nás to samé. A když není v kočáře tak si sedne/lehne a řve
![]()
Tříletá chce taky určovat kam půjdeme. Taky řve, když není po jejímž. Ale t aspoň jde. Tu mladší musím zatím táhnout ![]()
Podle mě je to normální, prostě zjistila, že může věci ovlivňovat, tak je ovlivňuje. Dělala jsem to tak, že pokud mi bylo jedno, kudy jedeme, klidně jsem nechala, ať si dítě cestu určuje. Pokud jsme někam spěchali nebo prostě museli někudy, kudy ono nechtělo, tak jsem mu řekla, že ho chápu, že se zlobí, že nejdeme tam, kam chce on, ale že teď potřebujeme jet tam a tam. Dítě se vztekalo, já pořád dál průběžně vyjdřovala podporu pro jeho pocity, po čase ho to přešlo.
Doporučuju ho nechat těmi pocity vzteku projít, vyjadřovat účast, slovně jeho pocity popisovat. Neodvádět jeho pozornost jinam, nenadávat mu, že se vzteká bezdůvodně, říkat mu, ať se přestane vztekat atd.
Tou svou účastí, popisováním a podporou ho ty pocity naučíš zpracovat a prožít, prostě se s nima srovnat, a ne je potlačovat. Později se díky tomu bude vztekat méně a bude se umět rychle uklidnit.
A podle toho, co píšeš, tak se ti nelíbí, že dítě rozhoduje o tom, kam se pojede. Buď za to ráda, je to prkotina, ve které mu můžeš vyhovět a ono bude spokojené. Čím víc mu budeš vyhovovat (pokud to samozřejmě bude bezpečné a nebude to za tvou hranicí), tím ochotněji pak bude s tebou dítě spolupracovat. Zní to jako totální paradox, ale fakt to funguje. Je to princip vzoru - dítě vidí, že mu vycházíš vstříc, když můžeš, a ono zase bude vycházet vstříc tobě. Není to tak, že čím víc mu dovolíš, tím víc si pak bude dovolovat a chtít. Vyzkoušej, uvidíš.
Ahoj,
naše měla zase nastudované trasy domů a k babičkám. A když jsme nedej bože odbočili dřív, nebo později, nebo byla objíždka - to bylo křiku
že tudy se nejede a že chce k babičce, nebo že chce domů. Ted ji jsou 4 a je uplně v pořádku ![]()
@Studie píše:
@arinecka jak hůř? Mne to přijde síla, ze rozhoduje kam pojedeme.
Ano je normální, že dítě zkouší hranice. A je normální, že je každá rodina má jinde.
Co si teď vybojuješ, v dobrém i zlém, to v pubertě sklidíš.
@Netopirek píše:
U nás to samé. A když není v kočáře tak si sedne/lehne a řve![]()
Tříletá chce taky určovat kam půjdeme. Taky řve, když není po jejímž. Ale t aspoň jde. Tu mladší musím zatím táhnout
No mas to vesely… ![]()
@Studie píše:
@arinecka jak hůř? Mne to přijde síla, ze rozhoduje kam pojedeme.
Počkej a ty ji posloucháš? Dítě může chtít, je dobré se občas domluvit a vyhovět, ale pokud to nejde, tak má smůlu. Mě to přijde jako normální vývojové stádium. Když jsme šli na hřiště, nechala jsem děti vybrat si cestu. Pokud se šlo k lékaři a na konkrétní čas, velela jsem já a nejel přes to vlak…
@Netopirek hele starší dítě sedělo a řvalo. Mladší leželo a mlátilo hlavou o zem.
přežili jsme všichni ve zdraví. Momentálně mě ničí dceřina začínající puberta. No zlaté období vzdoru.
@Lenka_Hal píše:
No mas to vesely…
To mám. A když se přidá i ta třetí. ![]()
Je jí deset, ale… Sice nedělá scény (většinou) ale zas se ksichtí ![]()