Protivná dcera 4,5 roku

@GapkaS píše:
@MartinPP bohužel z dětství si nepamatuji téměř nic. Jen v 1 třídě jak mě matka bila… Protože jsem nosila poznámku nebo špatnou známku. Jak jsme byli 2× na dovolené u vody a na horách.

Říká se, že děti jsou obrazem svých rodičů. A tím, že jsou děti naším obrazem, mohou nám ukazovat to, co nás samotné zraňuje. Probudí to malé dítě v nás, v nevědomí nám probíhají vzpomínky na naše vlastní dávné prožitky a my jsme naštvaní na chování našich dětí a vlastně nevíme proč…
Nedokážeme reagovat na chování našich dětí, jak bychom i snad chtěli, ale naši rodiče nás to nenaučili. Proto uzavřeme začarovaný kruh nespokojenosti: Každá maličkost nás vytočí na našich dětech, takže nedokážeme vnímat potřeby našich dětí a tyto potřeby uspokojit, dítě se začne vztekat, to nás vytočí, vztekle reagujeme směrem k dětem. A kruh se uzavírá…
Jak z toho ven? Udělat první krok je nejtežší. Současně je taky nejdůležitější. Vlastně ten první krok může mít různou podobu. Shrnul bych to do jednoho se společnými prvky:

• uvědomit si, že děti nám nedělají nic naschvál
• když děti něco chtějí, je to velmi často projev jejich přirozené potřeby. Na rodičích je tyto potřeby uspokojovat. Děti začnou zlobit až poté, co jejich potřeba není uspokojena. Představte si sebe, že budete mít hlad, přijdete za jediným člověkem, který Vám může dát najíst, a on Vás odmítne. Bude zcela ignorovat Vaše prosby, žadoní, vztekání a křičení, že máte hlad? Jak se budete cítit…?
• věnujme dětem pozornost, upřímnou a úplnou, děti nám to stokrát vrátí. Takhle se totiž buduje rodičovská autorita, když dětem nasloucháme
• věnujme dětem bezpodmínečnou lásku, to znamená: milujme děti takové, jaké jsou, ne takové, jaké bychom je chtěli mít. Mstít se na našich vlastních dětech, byť nevědomky, za křivdy, kterých se na nás dopustili naši rodiče, nic neřeší. Nám nebude lépe a dětem už vůbec ne. Navíc tohle břemeno ponesou dál. Pojďme to změnit a naučme se od dětí lásku přijímat a budeme ji umět i dávat