Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
průzkum
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.1.06 09:57
Ahoj, bude fakt lip, jak pisou ostatni.
Ja mela to stesti, ze manzel byl se mnou doma prvni dva mesice(pak byl ale v zahranici celych deset), ale meli jsme nespavce(porad mame) a urvance s kolikou trvajici skoro 24 hodin denne. Do toho jsem dostala na konci sestinedeli zanet prsu tak pekny, ze jsem byla skoro tyden nepouzitelna. Manzel se snazil a dokud byl doma a pracoval doma, nejak to slo, ale kdyz uz nestihal, odjel pracovat na tri ctyri dny ke tchyni a kdyz se vratil, byla jsem pravidelne po zhruba sesti prospanych hodinach za tri dny zrala na Bohnice. Po dvou mesicich se vsechno nejak zlomilo, mala nasla alespon nejaky rytmus a zacala v noci spat, manzel sice odjel, ale ja zacala kupodivu normalne fungovat. Je pravda, ze okamziky na zhrouceni se jeste nekolikrat opakovaly, ale uz to byla prochazka ruzovou zahradou proti drivejsim problemum.
Ted bych chtela dalsi dite, jen se hrozim, ze se mi postesti znovu urvany nespavec. S nespavcem Juldou a manzelem, ktery je vecne na sluzebni ceste nebo v praci, by to mohlo byt velmi zajimave.
Tak preju, at tvoje mimco najde brzy pevny rad a tobe se urcite ulevi, uvidis.
Mroe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 11:04
Ahojky Verca.
Boli sme na tom podobne. Sice ja som moc nedepkovala, poporodny blus ma nejak obisiel, ale nestihala som poriadne.
Teraz ked to vnimam spatne, tak som v tej dobe mala vlastne este uzasne vela casu (len vtedy som to nevedela 
).
Ono podla mna aj dost zalezi ake si mala tehotenstvo, porod, ake mas dieta.
Ja som posledne 2m prelezala, lebo ma lonova kost bolela, ze som mysela, ze zomriem, este teraz ma obcas boli a to mi kazdy tvrdil, ze to po porode prejde.
No a porod nic moc 12h, skripli mi nejaky nerv, mala som pol stehna ochrnuteho a sustavne ma v nom bolelo. Zaver bol, ze nevedia cim to je a nevedia co s tym, kym kojim 
Takze u mna nejake dlhe prechadzky nepripadali v uvahu, nevladala som ani vytiahnut kocik z kocikarne. Takze som maleho davala spavat na balkon.
Zakladom je zbavit sa nerealnych ocakavani, ako budes vsetko zvladat. Ja som ich mala tiez, ale velmi rychlo som pochopila, ze ak sa nechcem zrutit, musim delegovat kompetencie
Malemu som varila a do roka odstriekavala aj na kase (nechcela som davat UM) to bolo dost psycho, tak sme nabehli na skelnicky a po roku ma uz kase mliecne.
S kojenim nastastie neboli vaznejsie problemy, aj ked bola maly, pil tak 5 minut, ale zase kazdu hodinu aj v noci
Kludne som chodila spavat cez den s malym, vyspatemu cloveku ide praca lepsie od ruky 
Navstevy bud chapali, ze mam male mimco a vsetko mu podriadujem, alebo mali smolu.
Takze u nas to funguje-kupe ocko, natieram ja, obliekam uspavam zvacsa ja, ked je problem a nechce spat, tak uspava ocko.Kym natieram on robi kasicku.
Vari ocko, obcas mame fast food, ja si varim na obed rozne rychle zeleniny, su mrazene a staci to dat do mikrovlnky. Na to si dam syr a mam zdravy obed 
Periem a ukladam pradlo ja, nezehlime, to sme zabalili hned po porode, periem na 90 a mame susicku, takze pradlo je celkom v pohode, zvykli sme si, ze aj v mierne pokrcenom sa da zit . muz si obcas ozehli oblekovu koselu, ked ma dolezite stretnutie.
Upratujem ja cely dom, tak nejak priebezne. Zistila som, ze tu nie je problem udrzat poriadok, v 1 izbovom byte to bolo horsie. Vela veci riesim roztriedenym do krabic, vzdy tam len hodim prislusnu vec a je poriadok. Maleho veci upratujem az vecer, ked spi. Na podlahy je najlepsie povysavat ich a potom prebehnut s mopom.
Ked pride muz z prace, tak ho necham vydychnut a potom mu necham maleho. Maly je pri nom kludny, tak s nim moc prace nema. Kedysi este chodil s kocikom.
Nocne sluzby su moje, az ked uz fakt nevladzem, tak ho zobudim a ide spat k malemu on.
Myslim si, ze je dolezite, aby aj muz sa podielal na chode domacnosti a nie si myslel, ze je zena na dovolenke a cely den nic nerobi. Staci mu nechat prcka na cely den (ja som to este nespravila kvoli kojeniu) a pochopi, ze to je zahul. Sice ten moj ani nie, lebo ten stiha sa postarat a este pri tom aj vytrie a navari a tym mi da najavo moju neschopnost, ale co uz Ja si z toho nic nerobim, nemusim byt dokonala. Ja mam zas ine priority, nenamalovana nevyjdem z domu, staram sa o seba, o maleho, vcelku je tu poriadok.
Tak ze fakt si treba urcit priority a tych sa drzat, zapojit pomoc, ktora sa zapojit da, nehanbit sa poprosit, nikto nie je dokonaly a zdravie mame len jedno. Najdi si cas len pre seba, ja som svoho casu chodila na masaz.
Je pravda, ze obdobie ked sa zacnu stavat a spavaju este viac krat denne mensi casovy usek je dost narocne, ale teraz okolo toho roka, si to uz uzivam, maly spi len raz tak 2-3h, to sa da vela veci stihnut a aj ked furt vymysla, tak sa uz dokaze dost dlho sam zahrat, nie je az tak na mna odkazany, neplace v autosedacke, kociku.
Kazde obdobie ma svoje caro, tak si to uzivaj, za chvilku mala vyrastie. Poriadok a domacnost pockaju Drzim palce a nesmutni!!
Sorry ze je moj prispevok taky chaoticky, ale pisem ho asi na 10×, stale odbieham k malemu, tak pisem myslienky ako ma napadli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 11:12
Ahojky,
jsi úplně ale úplně normální a rozhodně nejsi nechopná jen proto, že máš pocit, že nestíháš!!! Počkej pár měsíců a uvidíš, že se tomu zpětně zasměješ.
Já na tom byla úplně stejně-malá se dnem i nocí kojila co 2 hodiny, tak že jsem celý den průběžně kojila/přebalovala/ převlíkala (reflux)/spala. Jídlo nám nosila máma, plíny kupoval manžel. Noční košile byla mým denním úborem, to už k tomu šestinedělí tak nějak patří Taky jsem zjistila, že si z prvního měsíce života naší dcery skoro nic nepamatuju. Malá se narodila před vánoci a já nejsem schopná si vzpomenout, co jsme dělali o silvestra (předpokládám, že jsem spala/kojila).
Hlavně jsem nechápala, jak mi všichni říkali, že teď je to super, že mi mimi pořád spí a ať prý počkám, až začne lézt/chodit…, že pak nebudu stíhat. Přišlo mi, že to nepůjde zvládnout, ale ono je to naopak daleko lepší, protože se v noci relativně vyspím, tak často nekojím ani nepřebaluju, malá si dost vyhraje sama atd.. Počítám, že tak za měsíc, maximálně dva budeš úplně v pohodě, bez pyžama s úžasně vyčištěnými zuby 
a relativně čistou domácností.
Hodně štěstí, uvidíš, že budejen líp!
Jana+Kačenka 1 rok
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 11:28
Ahoj Věruš a holky,
jó já myslím, že jsme na tom všechny stejně, já ráno vstanu, sepnu vlasy do uzlu, přebalím a nakojím malýho, pak si s ním hraju, snídám okolo 11, po poledním kojení vyrazíme ven na procházku, tam většinou usne a kolikrát vydrží spát i 4 hodiny ještě na zahradě. kolem 2-3 do sebe hodím něco narychlo uvařeného, většinou si rozmrazím dopředu namražené polívky, maso apod., večer v 6 koupání, kojení, po 8 jdu žehlit, pouklízet apod., mezi 10-11 rozpustím uzel ve vlasech a padnu do postele. vzpomínám na dobu těsně po návratu z porodnice se teď už usmívám, ale bylo to šílený - měla jsem pocit, že neexistuje nic jinýho, než prcek, jakmile zakřičel, myslela jsem si, že má hlad a tak jsem ho neustále kojila a kojila…, mámě jsem původně zakázala si vzít dovolenou, aby mi pomohla a nakonec jsem byla neskutečně ráda, že mě neposlechla a přijela mi navařit, vyjela na procházku s malým a podobně. Někdy po měsíci se to začalo „harmonizovat“ a teď už je to docela v poho, i když nestíhačka pořád.
Jen bych ti Věruš chtěla připomenou jednu věc - je potřeba fakt chodit na procházky, děti se musí otužovat a navíc z nábytku, koberců a podlah se uvolňují všechny možný chemikálie takže být 24 hodin zavřená s mimčem doma nic moc. je jasný, že asi nepůjdete ven, když je nějakej šílenej slejvák, vichr nebo hroznej smog ale aspoň na hodinu denně to chce, nebo dát kočár aspoň na zahradu nebo na balkon. dokonce doporučujou, že by dítě mělo být denně venku 3-5 hodin, tak to jsem dodržovala jenom v létě, když jsme byli pořád na zahradě. sama se tou procházkou uklidníš, přijdeš chvíli na jiný myšlenky, budeš potkávat jiný maminy s dětma, pokecáte si, seznámíte se…
jo jo není to sranda. a pořád manželovi říkám, že malej rozhodně nebude jedináček a manžel se mě na to obratem ptá, jak chci stíhat dvě děti když jsem hotová z jednoho
mějme se všechny moc krásně a užívejme si těch našich ratolestí dokud to jde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
5.1.06 11:35
Ahoj Věrko,
tak jsem si zavzpomínala na tuto dobu. Furt sice nestíhám, jak bych chtěla. Uklizeno, tak jako před porodem už asi mít nebudu. Uklízím o víkend, kdy manža hlídá. Přes týden to tak nějak zpohlavkuju. Pohodičku jsem teda nezažila. Běhám za malým jako pometlo, ale musím říct, že ráda. Dej tomu čas. Na vše zvykneš a přispůsobíš se. Věnuj se mimču a na bordel se vyprdni. Až si uděláte režim, tak si tam i na úklid najdeš chvilinku. Já jsem ráda, když se ráno stihnu umýt, než mi dá jasně na jevo, že teda v postýlce už nebude. Pak ho mám při vaření jeho i našeho oběda neustále pod nohama. Už jsem si na to zvykla. Pro mě byl první měsíc taky nejhorší. V osm hodin jsem byla zbitá jak pes a zralá do postele. Ono se to zlepší neboj!!!!!
- Citovat
- Upravit
5.1.06 11:41
Vidím, že je to podobné…
První tři měsíce byly chaos a kolotoč kojení-uspávání.
Návštěvy v šestinedělí mě málem dovedly do blázince, dostávala jsem z toho min. ty tři měsíce a dodnes mě pění krev, když babičky požadují vzbudit dítě, aby si ho užili, když už si k nám přišli vypít to kafe… 
Ale k věci:
Osvědčilo se mi vstát dřív než dítě. Znamená to cca ve 4 - 4,30 ráno. V klidu si vyčistím zuby, učešu, umeju, navařím si čaje na celý den a najím se. Bylo to drsný, ale po půl roce se už ve 4 sama budím. Dítě vstává nejpozději v 4.45 hod. Síla, co ?
Vařím rychlovky, zeleninu.....s něčím. Namíchám do toho sýr, vajíčko…
A hlavně se o tu zeleninu podělím s prckem.
Úklid - hrůza, prachu všude pořád.
Uklizíme hlavně o víkendu za pomoci manžela. V týdnu jen fofrovky, ve chvíli, kdy se manžel vrátí z práce.
Sany - zajímalo by mě, jak si lze „nauklízet“ několik týdnů do zásoby. U nás se prach usazuje už za dvě hodiny po úklidu… 
????
Ačkoliv jsem si taky udělal větší věci (úklid sporáku, vany, wc) před porodem, tak mi přišlo, že to bylo zaneřáděný za vteřinu…jak ten čas letěl…
Dítě spalo hodně u těch návštěv, takže mu báby rozlepovaly oči a jen co se za nima zaklaply dveře, probudil se… A já na nervy, že jsem přišla o hodinku vzácného spánku, když dítě spalo. Únavou jsem neviděla, přijde mi, že zpětně mám výpadky paměti z té doby…
A hlavně věř tomu nebo ne - za půl roku už to nebudeš vidět tak tragicky, paměť je mrcha milosrdná a zapomíná se.
Důležité je, aby dítě přes den mělo režim a jeden delší spánek. Pak se dá posedět i na emimi…
Hlavu vzhůru, drž se - bude líp !!!
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 11:58
Taky se připojuju mezi ty, které ze začátku nezvládaly. Bylo to pro mě překvapení, úplně jinej životní styl, než jsem vedla do porodu. Teď jsou malý skoro 3 měsíce a už jsem si na to zvylka. Taky jsem přestala přehnaně gruntovat a radši si sednu k počítači nebo dělám něco jinýho co mě baví, když mrňous usne. Doporučuje flákat se jak jen to jde!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 12:13
Nikino: no uplne do zasoby to nejde, bydlime ve vesnickem staveni takze uklidit uplne do cista stejne nelze, mame dost mistnosti takze zacnu a kdyz za par dni koncim tu posledni tak ta prvni…ale musim rict ze kdyby se tu mesic neuklizelo tedy prach, luxovani atd. tak to de nemame tu vrstvu prachu ani podlahu samej bordel. No proste kdybych opet porodila predcasne a nestihla nauklizet atd. ono by se nic hrozneho nestalo. Sany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 12:26
Ahojky Veera,
myslím, že je to všude stejné. To šestinedělí musím říci, že u mě opravdu nic moc. Po návratu z porodnice jsem myslela, že je to nad moje síly. Mála pořád plakala, měla jsem od začátku problém s kojením, prostě odmítala pít, bradavky strašně bolestivé, zatvrdlé prso, nemohla jsem si přes 14 dní ani sednout ( malá se rodila prdelkou napřed ). Navíc když už jsem si mohla jít lehnout, nemohla jsem usnou, stále ve střehu, jakýkoli piďi zvuk mě okamžitě vzbudil, navíc strašný strach o mimi, zkrátka šestinedělí jak vyšité. Naštěstí nám náš pedistr ani kvůli mimi návštěvy nedoporučoval, že musí mimi ještě tzv. " dozrát ". Musím říci, že do 2 měsíců se vše uklidnilo a dneska po 8 měsících si už dovedu představit i druhé mimi. ( raději ještě chvíli přece jenom počkám ).
A co mi opravdu, opravdu pomohlo. Nechat mimi na chvilku s manželem, hezky se obléknout, učesat, namalovat a jít se na chvilinku projít. Takže držím palečky. Kyra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 12:45
Ahoj,
já jsem šílela s prvním dítkem celý tři měsíce, než jsem se trošku zaběhla. V¨šeho bylo moc a vycházky byly spíš svátkem.........
pak se to zlepšilo a teprve s druhou princeznou mi připadá mateřství pěkné a dovedu si to užít.
Teprve jsem si uvědomila, že nemusím nad mimčem stát a zkoušet odhadnout, jestli se dobře cítí . To přeháním, ale i když zapláče, nebude z toho mít trauma na celý život a s dvouma máš čas prostě limitovaný.
A nechápu, jak to, že jsem nestíhala, když teď to jde (s občasnýnmi výjimkami). Ale věřím tomu, že mít jedno mimčo, jsem na tom pořád stejně. Dávám za pravdu Missorce, že nejlepší je mít dětí víc 
. ¨
Zn. Neboj, všechno se zvládne 
Bubu
P.S. a nenech se zviklat rečmi typu, jak to švagrová nebo která perfektně zvládala (mě osobně to dalo dost práce, se od tohoto osvobodit a od té doby to jde líp)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 12:51
Ja musim priznat, ze jsem vsechno stihala a mela navenek dobry pocit. Ale byla jsem vic nez vyrizena a do takovych 4-5 mesicu miminka jsem se citila jako zivouci mrtvola. Taky jsme kojili 14× za den a noc a chovali a chovali. Takze on je lepsi bordel a klid.
Vsichni strasi, ze az bude miminko behat, bude hur. U nas to teda rozhodne neni pravda. Vitek chtel byt porad noseny a vsechno videt a ted si pekne dojde sam a vic si i hraje sam. To je mnohem lepsi. No ale zase vic nadela binec a to vsude. Musim mnohem vic uklizet a ted uz i jemu varit.
Ale teda nemam cas porad. Nebo se citim unavena porad. Ale to je i tim, ze milacek v noci vstava na kojeni nekolikrat a to mu bude 14m. Uz aby si to dal vysvetlit. A k tomu se budeme stehovat, tak uz i z toho pomalu nespim.
Ale zas budeme bliz k babickam a tak je vyuziju a pak si poridime druheho potomka. Taky si jsem uplne jista, ze pak zjistim, kolik jsem pri jednom mela casu:-)
Pred porodem jsem taky mela naklizeno. No ale jaksi se prasi a musi varit kazdy den. Takze netusim, co se vlastne da pripravit.
Tak bych te chtela hlavne podporit a poprat, at se co nejrychleji sehrajete a miminko spinka a tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 13:03
Já se musím poopravit, aby bylo jasno 
:
Stíhám toho stejně, jako s jedním, takže nic moc .
Pravda je, že ten klid je nejdůležitější.
Když jsem čekala druhou princeznu, ptala jsem se mamin tady v diskuzi, na co nejhoršího se mám připravit. Jedna odpověď byla víc, než výstižná.
Musím se prý naučit přejít ten nepořádek, co doma prostě bude, smířit se s tím a pak už si jen užívat dětí.
Snažím se to tak dělat. A je to o moc jednodušší. Prostě naklizeno, jako před porodem už tady mít nebudu (pokud nepočítám prvních 5 minut). Stejně bych to nestihla nebo by ze mě byla nervózní a nevrlá čarodějnice pokaždé, když se něco pohne. A těm dětem je to fakt jedno. Daleko důležitější pro ně je, že je pochováš, pohladíš, usměješ se.......
Dá to práci, takhle si přehodnotit život, ale pak je odměna sladká (s oříškama, který občas křupnou 
)))
Bubu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.06 13:10
Jeje, Veero, bud v klidu.
Prvni tyden byl s nama doma tatka, tak to docela slo, ale druhy tyden jsme zustali sami a zacali se dit veci. Ja se hroutila, ze nic nemam hotovy, ze se nestiham najist nebo jim za strasneho revu pri pobihani mezi kuchyni a postylkou a natahovanim kolotoce nebo dudlika, aby vydrzel aspon nez snim ten jeden chleba a vypiju caj. V patek toho druheho tydne mi manzel volal z prace, jestli by nemohl jit na hokej a ja mu brecela do telefonu, at uz proboha prijde domu, ze to dite jen rve a rve a ze uz nevim, co s nim.
Pak jsem si zacala psat papirky, co potrebuju udelat, co stihnu udelam, na papirku si odskrtnu, co nestihnu udelam treba druhy den, s malym jsme si udelali svuj rytmus a uz mam cas i posedet si na na netu bez v naruci.
Takze neboj, bude to dobry
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
5.1.06 14:27
každá mamina má po porodu co dělat sama se sebou,má obrovský strach o mimi,skoro se ho bojí dotknout atd…všechny z této diskuze to známe a prožili jsme si to. Ted mě nechápejte zle a prosím nekamenujte za můj názor. co takhle zapojit tatínka? Žije s vámi a na početí se podílel,tak proč by se nemohl s vámi podělit i o domáctnost. Nabízí se námitka,ale on přeci chodí do práce a živí nás. Ano,to je pravda,ale před těhotenstvím jste i vy pracovaly a poté se staraly o teplo rodinného krbu…Já vím z vlastní zkušenosti,že muž nikdy neuklidí stejně jako vy,nedá umyté nádobí na přesné místo,má své tempo úklidu(to co vy ulkidíte za hodinu jemu trvá půl dne) a nemá přehled o cenách jednotlivých potravin atd…,ale proč byste v šestinedělí měly stíhat všechno vy samy. Vy jste prošly daleko větší změnou než váš partner a na vás jsou kladeny daleko větší nároky.Využijte toho a zapojte partnera. Mě se to opravdu vyplatilo. Nechala jsem břímě celé domácnosti na něm první tři týdny,tím jsem získala čas pro mimíska ale i pro sebe.Našla si tempo,věnovala se dítěti(měla jsem většinou Matěje na rukounebo u prsa)Ted už je to zase jako dříve,o domácnost se staráme oba a o dítko vesměs já. Občas hlídá manžel a já mám 2 hodky sama pro sebe.
lenulajs
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
