Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Zdravím, čeká mě v příštích dnech druhý císař a ráda bych věděla, kdo jste po dvou sekcích, jestli byla pro vás horší ta první nebo druhá a proč? Díky za odpovědi.
Psychicky lepsi druha, fyzicky prvni. Obe akutni, ale s druhou uz jsem byla predem smirena, ikdyz jsem zkousela normalne porodit. Po druhe byla rekonvalescence delsi-vic me bolela jizva a delsi dobu. Taky se 2 detmi je mene prostoru pro odpocinek.
@Janet Doe psychicky byla horsi druha a fyzicky byla horsi prvni
Jsem zvedava na treti ![]()
@Janet Doe
kazdopadne podruhe uz vis, do ceho jdes. Prvni sc byl akutni po 4dnech nepostupujiciho porodu, takze psychicky nic moc, jizva i hojeni bylo horsi jak u druheho, ktery uz byl planovany. Kdyby byl nekdy treti, tak snad horsi jak prvni nebude ![]()
Oba plánované, první celková narkoza, podruhé epidural, oba v pohodě, první zvednutí hrůza, ale jak jsem u sebe měla mimi bolest ustoupila, hojení v pohodě, poprvé porod v pondělí a domů jsme šli další pondělí, podruhé porod středa a v sobotu jsme už byli doma.
Děkuju moc za vaše zkušenosti. Je pravda, že už vím, do čeho jdu. První císař byl kvůli nepostupujícímu porodu a druhý je plánovaný kvůli velkému odhadu a slabé jizvě. Trochu to nesu hůře psychicky, protože nejsem zvyklá být od syna dlouho pryč, ale věřím, že to zvládne lépe než já a že budu co nejdříve doma. A že mi myšlenka na děti, co mě potřebují, donutí, se rychleji rozhýbat.
Ještě bych se ráda zeptala, jestli jste měly taky některá pocit selhání, že nejste schopné porodit přirozeně? Snažím se na to nahlížet racionálně a jsem ráda, že je tu možnost císaře, ale přeci jenom mi ta myšlenka občas vytane na mysli. Jak jste se s tím srovnaly?
@Janet Doe já měla sekci na doporučeni z neurologie, mám autoimunitní onemocnění, poprvé mi to bylo chvíli líto, ale řekla jsem si, lepší toto, než aby se se mnou něco stalo a já se nemohla o dceru postarat, podruhé jsem nad tím už ani nepřemýšlela.
@Janet Doe
Rodit přirozeně jsem nechtěla, sc mi udělat nechtěli na přání, no ale nakonec to dopadlo v můj prospěch
podruhé už to bylo domluvené přes kamaráda, takže méněcenná si určitě nepripadam, ale některé z toho mají výčitky cely život, podle mě jde o to, jak se k tomu člověk postaví a jak “problém” vnímá.
@Janet Doe píše:
Děkuju moc za vaše zkušenosti. Je pravda, že už vím, do čeho jdu. První císař byl kvůli nepostupujícímu porodu a druhý je plánovaný kvůli velkému odhadu a slabé jizvě. Trochu to nesu hůře psychicky, protože nejsem zvyklá být od syna dlouho pryč, ale věřím, že to zvládne lépe než já a že budu co nejdříve doma. A že mi myšlenka na děti, co mě potřebují, donutí, se rychleji rozhýbat.
Ještě bych se ráda zeptala, jestli jste měly taky některá pocit selhání, že nejste schopné porodit přirozeně? Snažím se na to nahlížet racionálně a jsem ráda, že je tu možnost císaře, ale přeci jenom mi ta myšlenka občas vytane na mysli. Jak jste se s tím srovnaly?
Ten pocit selhání má spousta žen. Pokud bys měla potřebu se s tím vypořádat, existuje facebooková skupina Císařovny, dělají i různá sezení a tak. Se slabou jizvou ale nic jiného nenadelas, byl by to opravdu zbytečný risk. ![]()
Ja mela prvni akutni ( vyvolani, skrz spatne ozvy ), kdyz do porodnice prisla znama, tak mi rekla, ze sem sracka, ze sem si malou nechala vytahnout. Ale po tolika hodinach bolesti, kdy porod nepostupoval je to asi logicke
ted cekame druhe, od zjisteni se bojim porodu, ale opravdu bojim, mam aj zle sny
pocitam s tim, ze pujdu rodit zase normalne. Vsechny vzpominky se mi vratily, chlap mi rekl, ze ted uz se mnou nepujde, ze jednou mu to stacilo. Coz chapu ![]()
@garda píše:
@Janet Doe
Rodit přirozeně jsem nechtěla, sc mi udělat nechtěli na přání, no ale nakonec to dopadlo v můj prospěchpodruhé už to bylo domluvené přes kamaráda, takže méněcenná si určitě nepripadam, ale některé z toho mají výčitky cely život, podle mě jde o to, jak se k tomu člověk postaví a jak “problém” vnímá.
To máš určitě pravdu. Já se to snažím vnímat jako součást života. Prostě to někomu nevyjde a je lepší císař, než třeba o miminko přijít, ale občas někdo pronese takovou blbou hlášku, že mě to zamrzí a zase se nad tím zamyslím, jestli opravdu není problém ve mně a nemohla jsem pro přirozený porod udělat víc
.
@Kacovka píše:
@Janet Doe já měla sekci na doporučeni z neurologie, mám autoimunitní onemocnění, poprvé mi to bylo chvíli líto, ale řekla jsem si, lepší toto, než aby se se mnou něco stalo a já se nemohla o dceru postarat, podruhé jsem nad tím už ani nepřemýšlela.
Jasné, pokud je k tomu neurologický důvod, tak není o čem diskutovat. Hlavně že jsou děti v pořádku
.
@martina bl píše:
Ten pocit selhání má spousta žen. Pokud bys měla potřebu se s tím vypořádat, existuje facebooková skupina Císařovny, dělají i různá sezení a tak. Se slabou jizvou ale nic jiného nenadelas, byl by to opravdu zbytečný risk.
To asi byl, navíc mám štěstí na 4kg děti, takže to riziko rupnutí by bylo větší. Spíš mě to občas zamrzí při nějaké poznámce, že císař není porod a že žena nerodila a nemůže mít takový vztah k dítěti. Vím, že jsou to kecy, ale občas ta pochybnost tam je.