Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@ejhle píše:
@eva valoi s matkou jsem mela velice spatny vztah. Neustale hadky, jeji direktivni pristup ke vsemu, zadne diskuze, vsechno nalajnovany. Nejvetsi zadoatiucineni bylo, kdyz jsem ji vytocila do bezseba. A ze jsem v rom byla mistr
Cokoladovou trubicku si dej jeste jednu. Redukce neredukce. Ale pred ni zachovej poker face. Klidne ji rekni, ze te nas…vytocila, ze to prestrelila. Zejmena tou kravou. A p3kne ji to dej sezrat. Kdyz jsem to prestrelila, tak mati se mnou resila pouze provozni zalezitosti. Kazdy den jsem nafasovala seznam ukolu, mas hlad-neco si najdi, chces ven? Ja jsem krava, ja ti nevim a sla pryc.
Drz se, jednou z toho vyroste
jo, tohle funguje…
@Regina Hero píše:
jo, tohle funguje…
Přesně. U nás seznam na ledničce taky celkem fungoval.
Příspěvek upraven 27.03.19 v 18:37
@Regina Hero @nostress já spíš myslela tu demonstraci síly.. jestli tohle funguje..jako to trucování (já jsem kráva, já nevím)
@amazon píše:
@Regina Hero @nostress já spíš myslela tu demonstraci síly.. jestli tohle funguje..jako to trucování (já jsem kráva, já nevím)
Aha, tak to nevím, mě děti nenazvaly k. rávou, ani neposlaly do p. rdele. Všechny věděly, že takto se s rodiči mluvit prostě nesmí. Samozřejmě, že občas odmlouvaly, nebo něco vyvedly, tak jako všichni. Mě se osvědčila důslednost, a předem jsme si domluvili jasná pravidla. Nesplnily si povinnosti, tak nešly ven.Ale to platilo na holky, u syna jsem zabavovala počítač. ![]()
A víš co, klidně bych ji na ten intr vypakovala. Kapesné by nebyla žádná hitparáda, jestli ti to nestačí tak si bez vydělat. Ze začátku jí to možná bude vyhovovat, ale časem vymekne. O pořízení koně bych vůbec nediskutovala, ať si ho koupí až bude dospělá a tu krávu bych ji teda dala pěkně sežrat. Asi ti trochu přerostla přes hlavu, co otec, ten ji neusmerní?
Doporucuji zalezt si s hrnkem caje a knizkou Betty McDonald Dusim se ve vlastni stave. Zjistis, ze puberta je porad stejna
Ale za tu kravu by dostala po tlame, taky jsem to jedmou zkusila, a jak me mamka nikdy predtim neuhodila, tak to mi priletela, ze jsem nestihla mrknout.
Mam devítiletou, myslim, ze dusledna jsem a presto bojujem.Neni schopna si plnit sve. Doslo to az tam, ze jsem ji napsala, co delat po prichodu ze skoly, tj prevleknout se a ulozit obleceni, vyndat krabice od svaciny atd, pet bodu asi. Fungovala dva dny.Ted za s musim připomínat a dohlížet.
Ted jsem ji pridala uklizeni nadobi. Behem tydne, to udelala sama od sebe jednou. Takze připomínat nebo nechat ji byt a pak vyvodit dusledky?.Ona ma proste všechno absolutne na haku. Prijde mi, ze ji cely den jen připomínám a peskuju.Od rana. Neni schopna si jit sama od sebe vyčistit zuby, zas musim ji rict.To same s prevleknutim, stlanim..Fakt nevim, jak na ni.
@amazon je to divny. Ale ano. Ono totiz kdyz uz se jako pubertak nechces hadat, chces doma klid (ptz. Jenom v obdobi klidu Ti jdou rodice jakoby na ruku), tak mati, ktera Ti na vsechno rekne ja nevim, ja tomu nerozumim neni idealni stav (ja si nikdy netroufla ji oznamit, ze je krava. Ja ji rikala, ze uz je stara a ze tomu nerozumi
) A tak delas vse pro to to urovnat. A to je pak ta omluva uprimna (narozdil od hlasky:dokud se neomluvis-nepujdes ven) ![]()
@Eemii píše:
Mam devítiletou, myslim, ze dusledna jsem a presto bojujem.Neni schopna si plnit sve. Doslo to az tam, ze jsem ji napsala, co delat po prichodu ze skoly, tj prevleknout se a ulozit obleceni, vyndat krabice od svaciny atd, pet bodu asi. Fungovala dva dny.Ted za s musim připomínat a dohlížet.
Ted jsem ji pridala uklizeni nadobi. Behem tydne, to udelala sama od sebe jednou. Takze připomínat nebo nechat ji byt a pak vyvodit dusledky?.Ona ma proste všechno absolutne na haku. Prijde mi, ze ji cely den jen připomínám a peskuju.Od rana. Neni schopna si jit sama od sebe vyčistit zuby, zas musim ji rict.To same s prevleknutim, stlanim..Fakt nevim, jak na ni.
Chce to dodržet tu důslednost, a nepolevovat. Holt jí to budeš pořád opakovat, až si to osvojí a vezme za své. „Opakování je matka moudrosti“.Chce to někdy svatou trpělivost, ale vyplatí se to do budoucna.Ale zase na druhou stranu, je velmi důležité děti za všechno pochválit, a často jim říkat, že je milujeme.Bez lásky by bylo všechno k ničemu.
@amazon píše:
@Regina Hero @nostress já spíš myslela tu demonstraci síly.. jestli tohle funguje..jako to trucování (já jsem kráva, já nevím)
jo, takové trucování u nás fungovalo… jsem stará, jsem jiná generace, nerozumím tomu, no tak jsem asi nějak omylem změnila heslo k wifině a nepamatuji si ho… Nedobila jsem ti kredit? Tak jsem asi omylem dobila svůj, co bys chtěla po tak nedokonalé matce… hlavně to chtělo neustupovat, držet se toho, co jsem řekla nebo zakázala… a dělat, že se mě to netýká… i když bych nejraději řvala, ječela, šílela a vraždila… ale to nebyla demonstrace síly, to spíš bylo o důslednosti a klidu… někdy jsem samozřejmě i tak vybouchla… ale ono to stejně k ničemu nevedlo… jen ten chvilkový pocit z posledního slova… ale to tak naštěstí nebylo celou dobu puberty, naštěstí… jinak bych do toho nešla po těch prvních dvou pubertách ještě dvakrát znovu… ![]()
@Eemii A o prázdninách to funguje líp? Se musím smát - připomíná mi to sebe
. Já jsem vždycky byla po škole a po tom všem sezení poslouchání na slovo, peskování, co musím teď a co potom, byla tak vyšťavená, že na mě žádné 1. převlíknout, 2. nasvačit, 3. udělat úkol neplatilo, hlava mi to nepobírala, prostě. To 1. jsem ještě jakž-takž zvládla, ale jen napůl.
Potřebovala jsem nechat hlavu volně plynout, vymýšlet kraviny, na co si budeme hrát, lítat po parku s kamarádkou, prostě volný myšlenkový tok a trochu provětrat i končetiny (jsem si po škole musela doma zaskákat po stole nebo aspoň po posteli) - prostě trošku uvolnit energii. Pak jsem teprve mohla něco dělat. Nech jí povinnosti, až bude vylítaná a až jí to napadne - kdyby ne, tak jemně popostrčit. Některé děti jsou vzorňáci, jiné ne.
@Regina Hero píše:
jo, takové trucování u nás fungovalo… jsem stará, jsem jiná generace, nerozumím tomu, no tak jsem asi nějak omylem změnila heslo k wifině a nepamatuji si ho… Nedobila jsem ti kredit? Tak jsem asi omylem dobila svůj, co bys chtěla po tak nedokonalé matce… hlavně to chtělo neustupovat, držet se toho, co jsem řekla nebo zakázala… a dělat, že se mě to netýká… i když bych nejraději řvala, ječela, šílela a vraždila… ale to nebyla demonstrace síly, to spíš bylo o důslednosti a klidu… někdy jsem samozřejmě i tak vybouchla… ale ono to stejně k ničemu nevedlo… jen ten chvilkový pocit z posledního slova… ale to tak naštěstí nebylo celou dobu puberty, naštěstí… jinak bych do toho nešla po těch prvních dvou pubertách ještě dvakrát znovu…
Máre nějaké komplexy???