Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@amazon píše:Tak to je i vtipné…
Na to slyším
To by třeba i ten puboš ocenil, co? Ale asi mu nedocvaklo, že může být matka vtipná![]()
jo, teď po těch letech už to ocení jako dobrý vtip… teda syn… když mu občas popisuji, co dělal, tak se tomu už taky směje… ale jsem docela zvědavá, jak proběhne puberta u těch dvou prťat… třetirozená je zatím abnormálně hodné dítě… tak uvidíme, jestli překvapí… nebo spíš čím překvapí… ![]()
Jo a ještě jsem děsně obdivovala její spolužačky, co za ní přišly, jak byly milé, hodné, ochotné, příjemné a slušně vychované… a ta naše byla hubatá, protivná, nejchytřejší, nespokojená, slušnost ji míjela, prostě na zabití… proto jsem byla poprvé v šoku, když jsem pak potkala jednu maminku a ta na mě vyhrkla, jak mi závidí, když vidí, jak ta naše je milá, hodná, slušná, ochotná a příjemná, jak u nich i nádobí umyla, když uděla holkám zmrzlinový pohár, co by za to dala, kdyby i ta jejich Maruška byla taky taková… tak jsme si to vysvětlily, zjistily, že jsou obě stejné a trochu nás to uklidnilo…
Někdo tu psal, že jestli měla program a já jí ho narušila… Ono to právě s naší dcerou je těžký, protože ona má neustále nějaký program. Ale dneska jsme se domluvily, že si večer sedneme a vždycky naplánujeme dopředu, co se bude dělat apod., abychom se tedy nehádaly. Ona mi vyčítá, že nemám čas, že jsem se třeba nepřijela podívat včera dopoledne na soutěž apod. Jenže ona probíhala dopoledne a já zrovna vařila oběd. Minule jsem se podívat ale byla. No a vzhledem k tomu, že ona bývá většinou celý den někde v luftě, tak já kolikrát jsem večer ráda, že čumím na televizi, nebo v osm usnu. Jako chápu, že bychom měly spolu trávit víc času, ale ona si tedy musí taky uvědomit, že i ona bude muset se přizpůsobit mně a mému harmonogramu. Opravdu toho nemám zrovna málo. Naše dcera jde ráno na brigádu, pak jde s kamarádkou, pak stihne ještě se svým klukem koni a v devět večer přijde a mami, ty se se mnou vůbec nebavíš…, nemáš na mě čas, asi tě nezajímám… A že já melu už po celém dni z posledního jí asi nedochází.
Jinými slovy si dělá jen to, co chce. Povinnosti doma jsou 0. Hned bych ji řekla že společný čas spolu strávíme zítra u luxování a vytírání bytu. Ty se jí bojíš nebo co??
@Eemii A myslíš, že to dělá schválně, jako že na to prostě dlabe, nebo to fakt neudrží v hlavě a žije ve svém světě? Podle toho bych se zařídila. Jestli na to dlabe, tak bych nastavila pravidla, za nesplnění bude následovat to a to a vyvozovala bych důsledky, podle toho, co na ni platí.
Jestli je mimo, tak bych zvažovala trochu polevit, nechat po příchodu ze školy chvíli volno, myslím, že pokud se hned nepřevlíkne, tak se asi nic nestane, jemně bych připomínala, co má dělat.
Ale dohlížet a dozorovat budeš muset pořád, myslím, že devítileté dítě ještě samospádem fungovat nebude. Jen bys mohla ubrat na tom peskování, myslím, že je to kontraproduktivní.
Psala jsem, že na co sáhne, to jí jde. To platí ohledně sportu. Jako malá krasobruslila, pak přesedlala na tanec a hraje i různé míčové hry apod. Jezdí na těch koních. Hrála i na klavír, ale u toho nevydržela, byť jí to docela šlo, ale sedět na zadku a cvičit pro ni nebylo. S učením to bylo horší. Není hloupá, ale nechat so od matky něco vysvětlit? Vždyť je to jen blbá učitelka. Ona je podle mě dost svéráz. Je to takovej ten praktickej typ, co sice neumí předpřítomnej čas, ale když potřebuje, tak se domluví.
@eva valoi Na to bych jí řekla, jestli jí dochází, že jsem večer prostě totálně unavená, protože zatímco ona si lítá po zábavě, já dělám to a to. A že jestli chce se mnou trávit nějaký čas, tak ať si ho laskavě ve svém rozvrhu najde někdy jindy, než v devět večer, že si s ní ráda popovídám/udělám nějakou aktivitu, ale nemám jenom ji a holt pro to bude muset něco udělat.
Připadáš mi ve vztahu k ní nejistá sama sebou. Ty máš také nějaké potřeby, nároky, přání a ona se prostě musí přizpůsobit. Prostě jí to normálně řekni a stůj si za tím, protože to tak prostě je. Zdá se mi, jako bys začala pochybovat sama o sobě pokaždé, kdy ona projeví nějaký nesouhlas.
A s tím plánováním mě napadlo - co někde vyvěsit nějaký velký kalendář, kde byste mohli zaznamenávat své plánované aktivity, aby měli všichni v rodině přehled, co se bude dít, co budou dělat druzí.
@terien Ne, to není úplně tak. Ona se dejme tomu zeptá, co potřebuju, ale pak si jde po svým. Takže třeba vytře kuchyň, umyje koupelnu a jde. Teď je ale pravda, že to bylo s pomocí horší. Myslím si ale, že by mohla pomoci víc, že se zrovna nepřetrhne a hlavní problém je, že běda, když se jí to nehodí. Zkrátka ať už jsem jí nedovolila tenkrát ten akvapark, nebo jsem dneska potřebovala, aby nevypadla hned po obědě, jak si plánovala, tak je strašněj problém. Konec světa. Ona začne, že to není fér, její pojetí toho, co je a není fér, je někdy prazvláštní, a už to jede.
@eva valoi nesmíš se cítit provinile… přijde mi, že se jí trochu bojíš, protože máš pocit, že je to opravdu tvá chyba, že si na ni neuděláš čas… a od toho se asi odvíjí i to ostatní… a ten plán na ledničku, ten by to chtělo…
A jestli se chceš pobavit, jak to bylo u jiných, zkus se mrknout sem… http://www.vodomerkoviny.mysteria.cz/denik/index.php
Je tam deník šílené matky a u toho nějaké ty zážitky… ![]()
@eva valoi píše:
@terien Ne, to není úplně tak. Ona se dejme tomu zeptá, co potřebuju, ale pak si jde po svým. Takže třeba vytře kuchyň, umyje koupelnu a jde. Teď je ale pravda, že to bylo s pomocí horší. Myslím si ale, že by mohla pomoci víc, že se zrovna nepřetrhne a hlavní problém je, že běda, když se jí to nehodí. Zkrátka ať už jsem jí nedovolila tenkrát ten akvapark, nebo jsem dneska potřebovala, aby nevypadla hned po obědě, jak si plánovala, tak je strašněj problém. Konec světa. Ona začne, že to není fér, její pojetí toho, co je a není fér, je někdy prazvláštní, a už to jede.
tak v tom případě, jak se znám, bych jí jen odvětila, že život prostě občas není fér a tím to hasne a odešla bych jinam…
@Elenloth Ano, za ta léta se už bojím, co bude následovat. A bohužel na ní nic moc neplatí. Ty problémy nemáme ode dneška. Jezdívala o víkendech ke kamarádkám, když se mi to jeden víkend nehodilo, chtěla jsem, aby se jelo jinam, dělalo něco doma, tak vypuklo peklo. Nevím, je to fakt zvláštní povaha, strašně úporná, zaměřená na svůj cíl Trochu se bojím, že stejná povaha bude i náš poslední (nyní mu budou dva roky). Abych to za těch 15 let ještě vůbec zvládla.
@eva valoi
Sedla bych si s ní a zeptala se jí, jestli nechce jít na internát, když je doma tak moc nespokojená. Ať se rozhodne sama. A jestli zůstane doma, omezte trochu oba to poskakování kolem dcery. Už je velká a když má tak velká ústa, aby matku nazvala krávou, tak jistě sama nebude chtít, aby se ta kráva pro ni přetrhla. Máš ještě jiné děti, věnuj se jim. Dělej pro ni jen to, co ti nezabere čas a peníze na úkor zbylých členů domácnosti. Ona momentálně teď stejně nebude s ničím spokojená, tak ať má alespoň důvod. Neboj, ona se ta výchova neztratí. Jen to vyleze až za pár let, až dostane rozum a uvidí, jak to chodí třeba v jiných rodinách.