Psychika u neplodnosti
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Martina
ahojda,mám docela dost zkušeností, i špatný.byla jsem vdaná 4roky, po roce jsme se upnuli na snažení o dítě přesně jak píše měření teploty,ovulační testy,teď sex jo a pak zase ne..brečela jsem při pohledu na dítě,ztratila pár kamarádek co otěhotněli a manžela asi dost prudila svým neštěstím..opustil mě, našel si jinou ženu která mu dala dítě..byla to velká bolest ale i ponaučení..vím že s tím musím bojovat sama a nejvíc mi pomáhají holky tady..než jsem našla muže který by přijal skutečnost že mimčo asi jen tak nepůjde, trvalo dlouho a proto pokud svého muže miluješ a nechceš ho ztratit zkus si najít zpět kamarádky,koníčky a začít žít nejen pro dítě.my jsme si teď pořídili pejska a jsme šťastný,samozřejmě dítě chceme dál.já teď pojedu do lázní,mám taky po 1.IVF+ket a uvidím co bude dál..držím pěsti do dalších bojů a přeju hodně síly tobě i manželovi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
ahoj
nerezignovala jsem a neudělala bych to, měli jsme 5× IUI a nic, žádný
problém se v CARu nenašel, vyšlo ivf a pak jsem otěhotněla, když dvojky
byly mimina, mám tři děti během 14 měs. Když to nešlo byla jsem dost na
dně, zvlášť o jedněch Vánocích, když mi 24.12 vyšel duch na těhu
testu a pak nic. Celá rodina měla děti nebo byla těhotná, byla jsem fakt
v hajzlu. Nikomu jsme to neřekli, takže jsem poslouchala od švagrové, ať
si už taky uděláme děti… A když to srovnám, tak jsem psychicky byla na
dně stejně, jako první čtyři měsíce po porodu dvojčat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
ahoj anonymko, já jsem si neplodností taky prošla, zadařilo se nám teda
hned po prvním IVF, nicméně to víš, že to s psychikou taky udělalo
svoje.
Taky jsem si během toho spoustu věcí uvědomila a změnila postoje.
Myslím že to, že ses vykašlala na plodné dny, Bt atd ti jen prospěje,
ostatně hlava aspoň vypne a tělo si užije do sytosti sportu popř neřestí
v podobě skleničky vína 
Nevím jak moc závažný problém manžel má, ale v dnešní době má šanci díky IVf mít mimčo drtivá většina populace. Samozřejmě ne všem to bohužel vyjde na poprvé jako nám, záleží na mnoha faktorech - věku, psychice, diagnóze atd.
Nicméně ohledně pejska pokud nebudete mít pak problém jak např v době dovolené vych viděla jako dobrý nápad, přeci jen se zvířátkem je ten život hned veselejší, a určitě vám může pomoct navodit optimismu, který se vám možná úplně tak nedostává vzhledem ke zklamáním, kterými jste prošli.
Takže z celého srdce přeju hodně sil tobě i manželovi a samozřejmě
pokud se rozhdonete v cestě za mimčem pokračovat, což myslím že za to
stojí, strašně moc štěstíčka a brzký úspěch 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
já se dítě opravdu chci, jen asi všechno, co jsme kolem toho dělali bylo
nanic. Manžel má hodně špatnou diagnózu, ale i přes to, pořád
věříme. On je taky hodně psychicky na dně. Jen já se prostě na umělko
znovu necítím, a ani nevím, kdy se popravdě budu cítit. Ale nejde to
násilím. Navíc nás tlačí věk, je nám přes 30 let.
Manžela miluji, a snažím se udělat všechno pro to, aby to bylo jako
dřív
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj ,já mám za sebou už dvě ivf několik iui a ty už ted nepujdou jsem
po lapárce bez vejcovodu ,tak zas jen ivf ale docházej nám peníze a já jsem
uplně na nervy že na to nebudem mít a když něco našetříme kde pak až
nebudu chodit do prácekde vemem na věci pro miminko 
je to začarovaný kruh a já už jsem z toho
unavená a psychicky nezvládám .Kolik ivf ještě budu muset podstoupit a
budem na to mít 
to mě drtí ted nejvíc .
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Anonymní píše:
Ahoj ,já mám za sebou už dvě ivf několik iui a ty už ted nepujdou jsem po lapárce bez vejcovodu ,tak zas jen ivf ale docházej nám peníze a já jsem uplně na nervy že na to nebudem mít a když něco našetříme kde pak až nebudu chodit do prácekde vemem na věci pro miminko
anonymko II - jsme se sešli anonymně, kolikrát je to lepší. Je to
strašně těžké, já ti moc rozumím … 
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Vím co prožíváš… my se snažili téměř 6 let… Měli jsme stavět
dům… ale zastavili jsme to, neměli jsme sílu, náladu a ani chuť… proč
stavět, když nemáme pro koho… Nakonec nás to všechno hrozně stmelilo
dohromady, ale plodné dny jsem nikdy neřešila… prostě jsme se milovali a
já teda na to furt myslela a i se dost překonávala - prostě i když nebyla chuť, tak se na to
šlo 
Nám naopak strašně pomohlo,
když jsme zjistili, proč to nejde - po mé laparoskopii, kdy jsem přišla
o jeden vejcovod a druhý mi částečně zprůchodnili - od té doby se
v nás něco zlomilo a my věřili… Po prvním neúspěchu jsem teda padla na
dno a nebyla schopná pár dnů fungovat… Ale můj chlap prostě řekl, že my
dva prostě děti jednou mít budeme a basta!!! Druhý pokus jsme dali hned
2 měsíce po prvním a řekli si, že když se to nepovede (tentokrát jsme
počítali i s neúspěchem, což jsme si poprvé vůbec nechtěli připustit)
tak si dáme rok pauzu, vyzvedli si na sociálce info o adopcích a čekali…
Já jsem dokonce vydržela 2 dny manželovi neříct o //, protože jsem měla
takový strach, jestli se mi to nezdá, ale prý jsem se najednou začala tak
divně tvářit, že taky začal věřit 
A díky tomu máme dvě 14 měsíční
holčičky 
PS: no a pořád nebydlíme, páč s dvojkama to jde pomalu Snad ale brzo dostavíme a i tenhle sen se
splní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mám kamarádku, která má manžela s nulovýma spermiema… První IVF
nevyšlo - spermie získali od manžela operativně. Na druhé chtěli jít po
půl roce, ale ono se podařilo přirozeně!!! V jejich případě nebyla
šance žádná… a i přes to, i díky té operaci, dávkách vitamínů pro
chlapa to šlo… Nikdy se nemůžeme vzdát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Je to dost náročný na psychiku a málo kdo to chápe kdo tím neprošel nepochopí .Nevím jak to
udělat a nemyslet na to i na výletě i při práci stejně to mám v hlavě
furt
Anonym II
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Anonymní píše:
Je to dost náročný na psychiku a málo kdo to chápe
Anonym II
Anonymní II: tak to jsme na tom stejně, já pokud na to začnu myslet,
okamžitě šahám po knížce …
Přesn tak, kdo nezažil nepochopí. A pořád ti lidi se ptají, jestli se už
podařilo atd… a že mi závidí ten klid bez dětí… prostě to nechápou
…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Anonymní píše:
Je to dost náročný na psychiku a málo kdo to chápe
Anonym II
Anonymní II: tak to jsme na tom stejně, já pokud na to začnu myslet,
okamžitě šahám po knížce …
Přesn tak, kdo nezažil nepochopí. A pořád ti lidi se ptají, jestli se už
podařilo atd… a že mi závidí ten klid bez dětí… prostě to nechápou
…
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Ahoj,toto téma přesně pro mě.Mě je od včera tak hnusně,že bych radši
na chvíli umřela.Včera jsem brečela tak,že jsem skoro
neviděla.Momentálně vůbec nevím,co bude dál.Na IVF už nechci,jsou to
nervy,peníze a pak tak strašná bolest a bezmoc.Nevím,čím začít a jak se
z toho vyhrabat.Dneska se mi ale stalo,že sem na chvíli na to peklo
zapomněla.Ale fakt jen na chvilku,doma jsem už brečela zase. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
My se snažili asi 5 let.Byli jsme v CARu,přítel měl spermií
nadprůměr i dost pohyblivý,já byla taky zdravá,akorát jsem měla divnou
ovulaci,někdy jo,někdy ne.Prošli jsme si tím,čím asi všechny snažící
páry:měřění teplot,změna životosprávy,plánovaný styk,já si píchala
injekce na ovulaci,pak inseminace…A nedařilo se.Taky jsem na to pořád
myslela,kudy jsem chodila.Nakonec nám řekli,že i když jsme zdraví a
snažíme se tak dlouho,tak už zbývá jedině ivf.A my si řekli dost( zrovna
jsme na to neměli ),že další snažení a ivf necháme na neurčito.Začali
jsme se bavit jako dřív(bowling,hospůdky,oslavy…),nic neřešili,našli
jsme si nové koníčky,začli jsme znovu chodit na rande 
(časté večeře,kina),přestěhovali se a
pořídili si psa.Já na dítě úplně zapoměla,vůbec jsem to
neřešila,milovali jsme se když byla chuť.A otěhotněla jsem do
roka,myslím že to bylo pár dní před Silvestrem a já nebyla
nejstřízlivější 
Takže pejsek je dobrý nápad,přijdete na
jiné myšlenky a chce to občas úplně vypnout,zajít někam,najít si
koníčky,třeba to pak půjde,když se tím nebudete zabývat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Co na zklidnění nervů a psychiky z dlouhodobé frustrace?
- Mamá a její psychika
- Psychika puberťáků během covidu
- Neplodnost - terapeut / psycholog Praha
- Kvasinky pořád dokola - neplodnost?
- Koronavirus a psychika
- Ovlivní psychiku nehormonální tělísko?
- Endometrioza a neplodnost
ahoj holky,
omlouvám se, že píšu anonymně, ale je to s jistých důvodů. O miminko se snažíme 2,5 roku s manželem. problém je na straně manžela, sebe jsem moc nevyšetřovala, ale základ nějaký vyšetřený mám
Dokázala vás taky psychika tak moc složit? Já si momentálně asi uvědomila, že je důležitější vztah než miminko, alespoň nyní. Protože od samého začátku jsem jen počítala plodné dny, měřila BT, omezovala jsem se ve sportu, po ovulaci jsem nesměla pít různé čaje a jídla… no děs, až jsem z toho dostala depky.
Náš vztah s manželem toho utrpěl tímto věčným omezováním jak v plodné dny atd… hodně moc. Snažím se to teď všechno vynahradit. Začala jsem sportovat, a dám si na co mám chuť, dám si i vínko nebo na co mám chuť. A hlavně nepočítám plodné dny
Byli jsme i na umělku, ale bohužel nepodařilo se. Nyní ani nejsem připravena jít na další. Musím najít hodně koníčků, které jsem ztratila. Kamarádky mám jen s dětma, ale nevím jak vyzrát na tohle, vůbec mi to není příjemné …Uvažuji nad koupí pejska, ale pořád přemýšlím nad pro a proti…
Holky máte to tak nějak podobně? Že jste někdo rezignovali? Nebo jak to řešíte?
Uvítám jakoukoliv zkušenost